1 As 149/2013 — Nejvyšší správní soud

Konf 13/2021- 48 - text  Konf 13/2021-51 pokračování U S N E S E N Í Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy Mgr. Ing. Radovana Havelce a soudců JUDr. Pavla Simona, Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Romana Fialy, JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Jitky Zavřelové rozhodl o návrhu Krajského úřadu Kraje Vysočina, se sídlem v Jihlavě, Žižkova 57, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi ním na straně jedné a Okresním soudem v Jihlavě a Krajským soudem v Brně – pobočkou v Jihlavě na straně druhé, a dalších účastníků sporu vedeného u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 118 C 20/2020, o vzájemné žalobě o zaplacení částky 60 621 Kč s příslušenstvím za neoprávněný výběr stočného a částky 255 160 Kč s příslušenstvím za spotřebovanou elektrickou energii a zemní plyn: žalobce městyse Luka nad Jihlavou, se sídlem v Lukách nad Jihlavou, 1. máje 76, zastoupeného Mgr. Petrem Šmídem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Dvořákova 1927/5, a žalované VODÁRENSKÉ AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI, a.s., IČO 49455842, se sídlem v Brně, Soběšická 820/156, zastoupené Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Na Florenci 2116/15, takto: I. Příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 118 C 20/2020, o zaplacení částky 60 621 Kč s příslušenstvím za neoprávněný výběr stočného a částky 255 160 Kč s příslušenstvím za spotřebovanou elektrickou energii a zemní plyn, je soud v občanském soudním řízení. II. Usnesení Okresního soudu v Jihlavě ze dne 2. 2. 2021, čj. 118 C 20/2020472, a usnesení Krajského soudu v Brně – pobočky v Jihlavě ze dne 30. 3. 2021, čj. 54 Co 66/2021496, se zrušují. Odůvodnění: [1] Návrhem doručeným dne 25. 6. 2021 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále jen „zákon č. 131/2002 Sb.“) se Krajský úřad Kraje Vysočina (dále též jen „navrhovatel“) domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 131/2002 Sb. Spor vznikl podle názoru navrhovatele mezi ním na straně jedné a Okresním soudem v Jihlavě a Krajským soudem v Brně – pobočkou v Jihlavě na straně druhé ve věci vedené u Okresního soudu v Jihlavě pod sp. zn. 118 C 20/2020, o vzájemné žalobě o zaplacení částky 60 621 Kč s příslušenstvím za neoprávněný výběr stočného a částky 255 160 Kč s příslušenstvím za spotřebovanou elektrickou energii a zemní plyn. [2] Z návrhu na zahájení kompetenčního sporu a předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti: [3] Městys Luka nad Jihlavou (dále jen „žalobce“) podal u Okresního soudu v Jihlavě žalobu, v níž se po VODÁRENSKÉ AKCIOVÉ SPOLEČNOSTI, a. s. (dále jen „žalovaná“) domáhal zaplacení částky 60 621 Kč s příslušenstvím. Žalobce v žalobě uvedl, že byl do dne 31. 12. 2014 členem dobrovolného svazku obcí Svaz vodovodů a kanalizací Jihlavsko, IČO 48460915, se sídlem v Jihlavě, Žižkova 93 (dále jen „SVAK Jihlavsko“), přičemž za dobu svého domnělého členství ve SVAK Jihlavsko žalobce vložil do svazku vodohospodářský majetek. Žalobce dále uvedl, že je vlastníkem předmětných vodovodů a kanalizací na svém území. Žalovaná provozovala kanalizace ve vlastnictví žalobce, rozhodnutím Krajského úřadu Kraje Vysočina ze dne 31. 1. 2019, čj. KUJI 7859/2019, však bylo povolení k provozování žalované zrušeno. Aktuálně žalovaná není v žádném smluvním vztahu se žalobcem, přesto stále předmětné kanalizace neoprávněně užívá, aniž by k tomu měla zákonný důvod, neoprávněně provozuje tyto kanalizace a především neoprávněně vybírá stočné od odběratelů napojených na kanalizace, v důsledku čehož se žalovaná v době od 13. 7. 2019 do 31. 8. 2019 bezdůvodně obohatila na úkor žalobce o částku v žalované výši. Navíc žalovaná nemá prakticky žádné náklady s odváděním a čištěním odpadních vod, protože vody jsou odváděny kanalizacemi ve vlastnictví žalobce, které provozuje na základě řádné smlouvy společnost VODOVODY A KANALIZACE Loucko s. r. o., IČO 04793790, se sídlem v Lukách nad Jihlavou, 1. máje 753 (dále jen „VaK Loucko“). [4] Okresní soud v Jihlavě vydal dne 27. 8. 2020 platební rozkaz čj. 118 C 20/2020309, kterým uložil žalované, aby do 15 dnů ode dne doručení platebního rozkazu zaplatila žalobkyni částku 60 621 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení, nebo aby podala proti tomuto platebnímu rozkazu odpor. Proti platebnímu rozkazu podala žalovaná včasný odpor a okresní soud pokračoval v řízení o žalobě. [5] Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě ze dne 16. 10. 2020 (čl. 380 soudního spisu) vysvětlila širší souvislosti vztahů mezi ní a žalobcem. Uvedla, že je provozovatelem vodovodů a kanalizací ve smyslu § 2 odst. 5 zákona č. 274/2001 Sb., o vodovodech a kanalizacích pro veřejnou potřebu a o změně některých zákonů (zákon o vodovodech a kanalizacích), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 274/2001 Sb.“). Tyto vodovody a kanalizace žalovaná provozuje na základě smluv o provozování uzavíraných s vlastníky vodovodů a kanalizací pro veřejnou potřebu ve smyslu § 8 odst. 2 zákona č. 274/2001 Sb. Uvedené smlouvy mají povahu smluv pachtovních, respektive v případě smluv uzavíraných do 31. 12. 2013 smluv nájemních. Na základě těchto smluv žalovaná vodovody a kanalizace vlastníků využívá a plní povinnosti provozovatele podle zákona č. 274/2001 Sb., a rovněž je oprávněna brát užitky z provozování vodovodu a kanalizací v podobě výběru vodného a stočného od odběratelů napojených na vodovody a kanalizace provozované žalovanou. Za užívání a požívání vodovodů a kanalizací pak žalovaná jako nájemce platí vlastníkům v postavení pronajímatelů nájemné. Podle provozní smlouvy provozuje žalovaná rovněž vodohospodářský majetek na území žalobce, který je jednou z bývalých členských obcí SVAK Jihlavsko. Na území žalobce se však stále nachází vodohospodářský majetek, který je ve vlastnictví SVAK Jihlavsko, a nikoliv žalobce, a který je provozován žalovanou na základě platné provozní smlouvy, neboť odstoupení žalobce od této smlouvy je neplatné. Žalovaná také namítla, že není pasivně legitimována k vydání bezdůvodného obohacení, ale má jím být SVAK Jihlavsko. Žalovaná rovněž vůči žalobci uplatnila vzájemný návrh na zaplacení částky 255 160 Kč s příslušenstvím, který odůvodnila tím, že od 29. 6. 2018 přestala provozovat majetek s právem hospodaření SVAK Jihlavsko (jde o jiný majetek než ten, který by měl být předmětem žaloby), neboť jí zaniklo povolení k provozování tohoto majetku. Od výše uvedeného dne se provozovatelem tohoto majetku staly VaK Loucko. Aby nebylo narušeno fungování objektu čistírny odpadních vod a objektů čerpacích stanic, neukončila žalovaná dodávky elektrické energie a zemního plynu do těchto objektů a tyto dodávky zajišťovala i nadále do přepsání příslušných odběrných míst elektrické energie a zemního plynu na VaK Loucko. V době od 1. 7. 2018 do 28. 3. 2019 tudíž uhradila náklady dodávek uvedených energií namísto žalobce, a to v celkové výši uplatněné vzájemným návrhem. [6] Následně Okresní soud v Jihlavě rozhodl usnesením ze dne 2. 2. 2021, čj. 118 C 20/2020472, kterým zastavil řízení o zaplacení částky 60 621 Kč s příslušenstvím (výrok I) i řízení o zaplacení částky 255 160 Kč s příslušenstvím (výrok II), a obě spojené věci postoupil Krajskému úřadu Kraje Vysočina (výrok III), a dále rozhodl o náhradě nákladů řízení, vrácení soudních poplatků a vyzval strany ke sdělení čísel bankovních účtů (výroky IV až IX). Ve svém rozhodnutí odkázal na usnesení zvláštního senátu ze dne 25. 2. 2016, čj. Konf 10/201511, s tím, že do množiny veřejnoprávních smluv patří i spory vyplývající ze vztahů, které by veřejnoprávní smlouvou toliko upraveny být mohly, a proto existence veřejnoprávní smlouvy není podmínkou sine qua non pro závěr o pravomoci správních orgánů o rozhodování sporů podle § 169 správního řádu (dále jen „s. ř.“). Okresní soud v Jihlavě konstatoval, že ohledně nároků uplatněných oběma účastníky v tomto řízení lze dospět ke zcela shodným závěrům, jako v řízení vedeném u tohoto soudu pod sp. zn. 106 C 4/2018 (viz usnesení zvláštního senátu ze dne 12. 12. 2021, čj. Konf 3/202130). Také tyto jsou označeny jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení, ale v obou případech je zřejmé, že jde o nárok vycházející z veřejnoprávní smlouvy (konkrétně provozní smlouvy), přičemž povaha účastníků této smlouvy odpovídá veřejnoprávnímu charakteru, nikoli vztahu soukromoprávnímu, jak oba účastníci dovozují. Věc tak nespadá do pravomoci soudů, proto soud postupoval podle § 104 odst. 1 o. s. ř. a řízení o obou uplatněných nárocích pro nedostatek pravomoci soudu zastavil. Zároveň rozhodl o postoupení věci Krajskému úřadu Kraje Vysočina jako správnímu orgánu příslušnému podle § 169 odst. 1 písm. d) s. ř. [7] K odvolání žalobce i žalované Krajský soud v Brně – pobočka v Jihlavě usnesením ze dne 30. 3. 2021, čj. 54 Co 66/2021496, zamítl návrh žalované na přerušení odvolacího řízení (výrok I), usnesení soudu prvního stupně potvrdil ve výrocích I a II v upřesněném znění, jež uvedl, a rovněž ve v