— Nejvyšší správní soud

Vol 7/2022- 87 - text  Vol 7/2022 - 93 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu ve věcech volebních, ve věcech místního a krajského referenda a ve věcech politických stran a politických hnutí složeném z předsedy senátu Tomáše Langáška, soudkyně Michaely Bejčkové a soudců Josefa Baxy, Radana Malíka (soudce zpravodaj), Petra Mikeše, Pavla Molka a Ivo Pospíšila v právní věci navrhovatelů: a) T. K., b) PhDr. Karel Diviš, oba zast. JUDr. Karolem Hrádelou, advokátem se sídlem Pod Beránkou 2469/1, Praha 6, a účastníka řízení: Ministerstvo vnitra, sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o ochraně ve věci registrace kandidátní listiny PhDr. Karla Diviše pro volbu prezidenta republiky, konanou ve dnech 13. a 14. ledna 2023, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 25. listopadu 2022, č. j. MV-194607-4/OV-2022, se ruší. II. Kandidátní listina kandidáta na funkci prezidenta republiky PhDr. Karla Diviše se registruje. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Dne 30. listopadu 2022 podali navrhovatelé Nejvyššímu správnímu soudu návrh na zrušení rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 25. listopadu 2022, č. j. MV1946074/OV2022, kterým byla odmítnuta kandidátní listina kandidáta na funkci prezidenta republiky PhDr. Karla Diviše, navrženého T. K. Zároveň navrhují vydání rozhodnutí o povinnosti ministerstva registrovat kandidátní listinu podle § 65 odst. 1 zákona č. 275/2012 Sb., o volbě prezidenta republiky a o změně některých zákonů (zákon o volbě prezidenta republiky). [2] Z odůvodnění napadeného rozhodnutí plyne, že ke kandidátní listině připojil T. K. jako navrhující občan celkem 10 972 petičních archů obsahujících celkem 63 210 záznamů. Z tohoto počtu ministerstvo nezapočítalo podle § 25 odst. 4 zákona o volbě prezidenta republiky celkem 1 772 záznamů, neboť 1 632 škrtli navrhovatelé a dalších 140 bylo neúplných (chybí některý z údajů nebo byl uveden neúplně – tj. jméno a příjmení, datum narození, adresa místa trvalého pobytu, číslo občanského průkazu nebo cestovního pasu a vlastnoruční podpis občana). Po této první fázi kontroly ministerstvo započítalo navrhovatelům 61 438 záznamů. Postupem podle § 25 odst. 5 zákona o volbě prezidenta republiky zjistilo ministerstvo v rámci prvního náhodně vybraného vzorku 8 500 občanů chybovost 17,847 %, a přistoupilo proto ke kontrole dalšího stejně velkého vzorku, u něhož zjistilo chybovost 19,765 %. Podle § 25 odst. 6 zákona o volbě prezidenta republiky tak od celkového počtu započítaných 61 438 záznamů odečetlo takový počet občanů, který procentuálně odpovídá průměru chybovosti obou kontrolních vzorků, konkrétně 11 553,958 (sic!) občanů. Ministerstvo proto konstatovalo, že výsledný počet občanů podepsaných na petici je 49 884, tedy nižší než vyžadovaných 50 000. Z toho důvodu rozhodlo o odmítnutí kandidátní listiny. II. Obsah návrhu a vyjádření II. a) Obsah návrhu [3] Navrhovatelé předně zmiňují základní ústavněprávní východiska volby prezidenta republiky a práva občanů navrhovat a podporovat své kandidáty prostřednictvím petice. Dle jejich názoru čl. 22 Listiny základních práv a svobod vyžaduje, aby výklad volebních zákonů sledoval jejich účel a smysl a byl zároveň vstřícný k zachování co možná nejširšího práva být volen či volit. [4] Návrh obsahuje dva okruhy námitek, pro které se navrhovatelé domnívají, že kandidátní listina PhDr. Karla Diviše měla být registrována. [5] První okruh námitek se týká otázky určení celkového počtu petentů podle § 25 odst. 4 zákona o volbě prezidenta republiky. Navrhovatelé mají za to, že ministerstvo vyšlo z nesprávného čísla, jestliže navrhovatelé předložili celkem 63 210 záznamů, ale započítáno bylo pouze 61 438 záznamů, což je o 1 772 záznamů méně. Převážně (1 632 záznamů) šlo o přeškrtnuté záznamy. Dle jejich stěžejní námitky zákon o volbě prezidenta republiky neumožňuje v této fázi nezapočítat škrtnuté záznamy. Ministerstvo mělo i tyto záznamy ověřovat při kontrole správnosti. To, že tak nepostupovalo, považují navrhovatelé za porušení petičního práva petentů a práva PhDr. Karla Diviše kandidovat. Postup ministerstva je zároveň v rozporu s čl. 2 odst. 1 a čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod, jelikož tento výklad nešetřil podstatu těchto práv, a zároveň ministerstvo nemá pro nezapočítání přeškrtnutých záznamů zákonnou oporu. Jinými slovy se navrhovatelé domáhají toho, aby i jimi přeškrtnuté záznamy ministerstvo ověřilo a případně započetlo. Škrtnutí záznamu považují toliko za upozornění na nesprávně uvedené číslo občanského průkazu, nikoliv za důvod pro vyřazení záznamu. Navrhovatelé také poukazují na rozdíl v počtu archů, jejichž převzetí ministerstvo potvrdilo (10 973 archů), a počtu těch, které následně opatřilo čárovým kódem (10 972 archů), a na způsob hodnocení úplnosti adres uvedených v arších. [6] Následně navrhovatelé rozebrali postup výpočtu chybovosti obou kontrolních vzorků, přičemž nezpochybňovali výslovně správnost postupu výpočtu ministerstva, ale pouze hodnoty, které byly do výpočtu použity. Jelikož dle jejich názoru mělo ministerstvo hodnotit i to, zda škrtnuté záznamy jsou započitatelné, a případně je zařadit do zkoumaných vzorků, odečetlo ministerstvo průměr chybovostí od nesprávného výchozího počtu záznamů (tj. 61 438). Postup ministerstva navíc mohl mít dopad do výběru záznamů, které byly podrobeny kontrole správnosti, jelikož přeškrtnuté záznamy mohly být součástí kontrolního vzorku o celkem 17 000 záznamech, namísto toho byly a priori vyřazeny a ministerstvo už k nim nepřihlíželo. [7] Druhý okruh námitek směřuje do posuzování správnosti výsledku obou kontrolních vzorků. Navrhovatelé považují za velmi závažný počet nenalezených občanů (tj. takových, kde ministerstvo uzavřelo, že žádný petent s uvedenými údaji neexistuje). Přitom stačilo ztotožnit pouhých 33 občanů (z celkem 2 451 nenalezených). V takovém případě by průměrná chybovost vzorků klesla dostatečně na to, aby po jejím odečtení od všech záznamů (bez ohledu na první okruh námitek) měl kandidát 50 000 petentů. Navrhovatelé tak požadují kontrolu všech nenalezených petentů, jelikož mají za to, že chybovost petice na podporu kandidatury PhDr. Karla Diviše musela být výrazně menší. Přitom odkazují i na velmi nízkou chybovost „vládních kandidátů“ Danuše Nerudové a Petra Pavla. Obsahem návrhu jsou i seznamy petentů z obou kontrolovaných vzorků, kteří měli být dle jejich názoru ztotožněni. K šestnácti z nich zároveň navrhovatelé doplnili podrobnější informace (např. jak by mohl být přečten záznam připouštějící více výkladů). [8] Zároveň navrhovatelé uvádí, že ministerstvo nepostupovalo podle své vlastní metodiky, dle které měl operátor postupovat primárně tak, aby kontrolovaného petenta ztotožnil. Soud by při tomto přezkumu měl přihlédnout ke skutečné vůli ztotožněných petentů a ověřit je i v případě, kdy došlo k přepisu v čísle dokladu či datu narození. [9] Závěrem navrhovatelé poukazují na obecný přesah svého návrhu, jelikož jeho vyřešení může v budoucnosti přispět k rovnému přístupu dalších kandidátů k prezidentské funkci. Postup ministerstva mají za protiústavní a odporující rovněž smyslu a účelu § 25 odst. 5 a 6 zákona o volbě prezidenta republiky. Navrhují tedy soudu, aby přikázal ministerstvu kandidátní listinu PhDr. Karla Diviše registrovat a zároveň zrušil rozhodnutí ministerstva o odmítnutí jeho kandidátní listiny. II. b) Vyjádření ministerstva [10] Na výzvu soudu se k návrhu vyjádřilo ministerstvo, které navrhuje návrh zamítnout. [11] K prvnímu okruhu námitek uvádí, že je zcela věcí navrhujícího občana či kandidáta, v jaké podobě archy předloží ministerstvu. Škrtnutí záznamů jim umožňuje vyloučit z přezkumu ty řádky, které se jim jeví např. jako pochybné. Tím v případě zařazení archu do kontrolního vzorku dojde ke snížení jeho chybovosti. Dalším důvodem pro škrtnutí může být i vyloučení podpory petenta, od kterého kandidát nechce podporu z jakýchkoliv důvodů přijmout. Jde přitom o výsostné právo navrhovatelů, kterým je dána možnost vlastní kontroly petic a s tím spojená možnost ovlivnit chybovost záznamů. Škrtání záznamů je tak zcela běžný institut, který byl využíván i v předchozích prezidentských volbách. Zároveň ministerstvo poukazuje na to, že podepsání petice pro kandidáta na prezidenta není výkonem petičního práva – jde totiž o petici sui generis. [12] K nesrovnalosti v počtu spočítaných archů a archů opatřených čárovým kódem ministerstvo uvádí, že kontrola počtu odevzdaných petic probíhá dvoufázově. O tomto postupu byli navrhovatelé vyrozuměni při odevzdání podpisových archů spolu s tím, že ve druhé fázi se počet může změnit, a bylo jim umožněno se obou fází zúčastnit. Tohoto práva ovšem navrhovatelé nevyužili. Pokus o telefonické sdělení problému při přepočtu archů s podpisy byl neúspěšný. [13] V otázce chybovosti kontrolovaných vzorků ministerstvo poukazuje na to, že při stanovení jakékoliv hranice se může stát, že výsledek bude těsný. Takový výsledek ovšem nemůže vést k