1 As 279/2022 — Nejvyšší správní soud

1 As 279/2022- 49 - text  1 As 279/2022 - 51 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Michala Bobka v právní věci žalobce: prof. Ing. J. B., DrSc., se sídlem Jeremenkova 1018/64, Praha 4, zastoupen JUDr. Jiřím Hartmannem, advokátem se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 424/16, Praha 2, za účasti: KÁMEN Zbraslav, a. s., se sídlem Žitavského 1178, Praha 5, zastoupena JUDr. Pavlem Sedláčkem, advokátem se sídlem Dlouhá 705/16, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí ministryně spravedlnosti ze dne 29. 6. 2020, č. j. MSP52/2020ODKAROZ/3, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 11. 2022, č. j. 6 A 83/2020  102, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce a osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ministerstvo spravedlnosti rozhodnutím ze dne 19. 5. 2020, č. j. MSP11/2019OINSSRZT/14, shledalo žalobce vinným z přestupku podle ustanovení § 25a odst. 1 písm. b) zákona č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlumočnících, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 36/1967 Sb.“), neboť znalecké posudky specifikované ve výrokové části tohoto rozhodnutí vypracoval nikoli osobně, ale ve spolupráci se společností GEOTEC spol. s r.o., znalecký ústav (dále jen „ společnost GEOTEC“), čímž porušil povinnost vykonávat znaleckou činnost osobně dle ustanovení § 10 zákona č. 36/1967 Sb. Za to mu uložilo pokutu ve výši 10.000 Kč. Ministryně spravedlnosti žalobcův rozklad napadeným rozhodnutím zamítla. [2] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu proti napadenému rozhodnutí taktéž zamítl. V řízení podle něj bylo dostatečně prokázáno, že žalobce nezpracoval znalecké posudky osobně. Pro tento závěr svědčí několik dílčích skutečností, které vzájemně tvoří ucelený důkazní řetězec. Znalecké posudky byly zpracovány na hlavičkovém papíře společnosti GEOTEC, jejíž zaměstnanci prováděli matematické výpočty, a na všech stranách znaleckých posudků je výslovně uvedeno, že je vypracoval vedle žalobce i dr. Ing. Jiří Pícha, jednatel společnosti GEOTEC, který je také spolupodepsal; žalobce však v posudcích neuvedl, že by přibral společnost GEOTEC jako konzultanta, ani z jakých důvodů či pro jaké zvláštní dílčí otázky by tak učinil. Nejde proto jen o pouhé neúmyslné „opomenutí“ uvést konzultanta znaleckého posudku podle § 10 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb. [3] Již ze samotných skutečností vyplývajících ze správního spisu – že společnost GEOTEC provedla matematické výpočty v programu FLAC a její zaměstnanci se podíleli na přípravných a výpočetních pracích – lze podle městského soudu dospět k závěru, že se nejednalo o pomocné práce podle § 18 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb. Námitka žalobce, že měl žalovaný zkoumat konkrétní činnosti, které zaměstnanci společnosti GEOTEC vykonávali, proto není důvodná. To navíc za situace, kdy společnost GEOTEC uzavřela smlouvu na zhotovení znaleckých posudků s Ředitelstvím silnic a dálnic ČR jako jejich zadavatelem dříve než rok předtím, než zaměstnala žalobce, aby posudky vyhotovil. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného a osoby zúčastněné na řízení [4] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a b) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a navrhl, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek i napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [5] Městský soud nerozpoznal, že napadené rozhodnutí je založeno na skutkových zjištěních, která nemají oporu ve spisech. Žalovaný se měl zabývat tím, jakou konkrétní činností společnost GEOTEC přispěla ke zpracování znaleckých posudků; bez zodpovězení této otázky nelze určit, zda má taková činnost znaleckou povahu. Ze samotného konstatování, že zaměstnanci prováděli matematické výpočty v programu FLAC nelze určit, že společnost také prováděla znaleckou činnost, neboť není zřejmé, co tato činnost ve skutečnosti obnáší. Není sporu o tom, že znalec je obecně oprávněn spolupracovat na vypracování znaleckého posudku s dalšími osobami, aniž by porušil povinnost vykonávat znaleckou činnost osobně, a proto bylo třeba určit, co přesně bylo předmětem činnosti dalších osob. [6] Městský soud také nesprávně posoudil právní otázku výkladu povinnosti znalce vypracovat znalecký posudek osobně ve smyslu § 10 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb. Sám v napadeném rozsudku připustil, že znalec může spolupracovat na vypracování znaleckého posudku s jinými osobami, avšak současně dovodil, že ve stěžovatelově případě nebyly prokázány formy spolupráce, které zákon připouští. Měl to ovšem být žalovaný, nikoli stěžovatel, kdo shromáždí důkazy o spolupráci samotné, ale také o její protiprávnosti. Obsahem povinnosti podle § 10 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb. je podle stěžovatele především zamezit jednání, kterým znalec fakticky přenese výkon znalecké činnosti na jinou osobu, a rozšiřující interpretace této povinnosti je v rozporu s jazykovým, systematickým a teleologickým výkladem zákona č. 36/1967 Sb. Z ustanovení § 18 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb. plyne, že zapojení pomocníků se automaticky předpokládá a není výjimkou z povinnosti zpracovat znalecký posudek osobně. Nelze proto dovozovat, že činnosti, které zaměstnanci podle správního spisu vykonávali, nemohly být pomocnými pracemi podle § 18 odst. 2 zákona č. 36/1967 Sb. [7] Žalovaný se ve vyjádření ke kasační stížnosti plně ztotožnil s napadeným rozsudkem a souhlasí se zamítnutím žaloby. Odkázal na některé části napadeného rozsudku a prvostupňového správního rozhodnutí a uvedl, že žalovaný srozumitelně popsal a prokázal, že stěžovatel pochybil, pokud nevykonal znaleckou činnost osobně v plném rozsahu, neboť přinejmenším některé části znaleckých posudků byly vypracovány společností GEOTEC, nebo jejími zaměstnanci. Žalovaný zjistil veškeré skutečnosti, které byly pro předmět řízení relevantní, a to do takové míry, že ohledně skutkového stavu nejsou další rozumné pochybnosti. Není mu proto zřejmé, v čem konkrétně stěžovatel spatřuje nedostatečné zjištění skutkového stavu věci a jaké důkazy měl žalovaný doplnit. Stěžovatel se navíc v kasační stížnosti pouze obecně vymezuje proti závěrům městského soudu, aniž by uvedl, v čem spatřuje nesprávnost právního posouzení soudem a co soud opominul při hodnocení zjištěného skutkového stavu. [8] Osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti vyjádřila tak, že považuje napadený rozsudek za správný a zákonný, a ve zbytku zaslala obsahově totožné vyjádření, jako v řízení před městským soudem. III. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [9] Nejvyšší správní soud při posuzování kasační stížnosti hodnotil, zda jsou splněny podmínky řízení. Kasační stížnost je přípustná, má rovněž požadované náležitosti, byla podána včas a oprávněnou osobou. [10] Kasační soud se dále musel vypořádat s tím, zda daná věc nespadá pod institutu nepřijatelnosti podle § 104a odst. 1 s. ř. s. Městský soud stěžovatelovu žalobu projednal v senátu, ačkoliv předmět řízení spadá pod rozsah § 31 odst. 2 s. ř. s. Soud totiž přezkoumával rozhodnutí o přestupku, jehož horní hranice není větší než 100 000 Kč, a tak věc náležela k rozhodnutí specializovanému samosoudci. Taková vada řízení nezpůsobuje nezákonnost rozhodnutí soudu (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2003, č. j. 3 Azs 5/2003  32), ale kasační soud k ní musí přihlédnout právě při zkoumání přijatelnosti kasační stížnosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 11. 2021, č. j. 10 As 360/2021  59). Okruh věcí, které spadají do režimu posuzování přijatelnosti podle § 104a s. ř. s., totiž nemůže být určován případnými pochybeními krajských soudů při posouzení rozsahu § 31 odst. 2 s. ř. s. Přijatelnost kasační stížnosti se proto posuzuje také v případě, že o věci nerozhodoval samosoudce, ačkoli podle § 31 odst. 2 s. ř. s. rozhodovat měl. [11] V nyní projednávané věci je jádrem sporu výklad § 10 zákona č. 36/1967 Sb., tedy konkrétně povinnosti znalce vykonávat znaleckou činnost osobně a také následků nesplnění zákonných podmínek pro přizvání konzultanta jako výjimky z této povinnosti. Jedná se o právní otázky, které dosud nebyly judikaturou Nejvyššího správního soudu řešeny, a proto soud přijal kasační stížnost k věcnému posouzení. [12] Důvodností kasační stížnosti se soud zabýval v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž je povinen přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3, 4 s. ř. s.). Po takto provedeném posouzení dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. [13] Podle § 10 odst. 1 zákona č. 36/1967 Sb. je [z]nalec (tlumočník) povinen vykonávat svou činnost osobně. [14] Pod