1 Azs 90/2023 — Nejvyšší správní soud

1 Azs 90/2023- 30 - text  1 Azs 90/2023 - 33 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ivo Pospíšila, soudkyně Lenky Kaniové a soudce Michala Bobka v právní věci žalobce: Y. E. B., zastoupen Mgr. Azrou Drozdek, advokátkou se sídlem Dlouhá 16, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 9. 2022, č. j. MV1198494/SO2022, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2023, č. j. 17 A 85/2022  60, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaná nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaná je povinna uhradit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 4 114 Kč, a to ve lhůtě do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupkyně, Mgr. Azry Drozdek, advokátky se sídlem Dlouhá 16, Praha 1. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce podal dne 11. 8. 2021 žádost o udělení dlouhodobého víza za účelem studia na Velvyslanectví České republiky v Rabatu. Ministerstvo vnitra (dále jen „správní orgán I. stupně“) informací ze dne 22. 3. 2022, č. j. OAM126147/DV2021, vízum neudělilo z důvodu podle § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých dalších zákonů, neboť se mu i přes provedení pohovoru a vyhodnocení dokladů předložených žalobcem nepodařilo ověřit údaje uvedené v žádosti. [2] Dne 22. 4. 2022 podal žalobce žádost o nové posouzení důvodů neudělení víza. Napadeným rozhodnutím ze dne 7. 9. 2022 žalovaná této žádosti nevyhověla. Dospěla k závěru, že žalobce nesplňuje některou z podmínek pro udělení víza ve smyslu § 56 odst. 1 písm. l) zákona o pobytu cizinců. Univerzita Karlova totiž žalované dne 25. 7. 2022 sdělila, že žalobce může nastoupit ke studiu nejpozději do 30. 9. 2022. Vzhledem k době, která je obvykle potřebná pro další zpracování případu a vyznačení dlouhodobého víza do cestovního dokladu, žalovaná shledala, že žalobce již nemůže nastoupit ke studiu a uskutečnit tedy jím deklarovaný účel pobytu. [3] Proti napadenému rozhodnutí brojil žalobce žalobou, které Městský soud v Praze vyhověl, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Dospěl totiž k závěru, že zde nebyl dán důvod zamítnutí žádosti podle § 56 odst. 1 písm. l) zákona o pobytu cizinců. Upozornil na to, že žalovaný v napadeném rozhodnutí neodkázal na žádné ustanovení upravující podmínky udělení víza, které žalobce nesplnil, a ani neoznačil žádnou konkrétní podmínku, které žalobce nedostál. Důvod zamítnutí žádosti (nemožnost uskutečňovat účel pobytu) nelze podřadit mezi podmínky pro udělení víza, které jsou upraveny v § 42d zákona o pobytu cizinců. Ve vztahu k účelu pobytu ukládá § 42d odst. 2 písm. a) ve spojení s § 31 odst. 1 písm. b) daného zákona cizinci pouze povinnost předložit doklad potvrzující účel pobytu. Tuto podmínku žalobce splnil, neboť předložil rozhodnutí o přijetí ke studiu bakalářského studijního programu Liberal Arts and Humanities na Fakultě humanitních studií Univerzity Karlovy od akademického roku 2021/2022 ze dne 22. 6. 2021, č. j. UKFHS/463254/202026. [4] Nezákonnost napadeného rozhodnutí je podle městského soudu rovněž založena tím, že důvod zamítnutí žádosti způsobily výlučně správní orgány svým postupem. Poté, co žalobce požádal o nové posouzení důvodů neudělení víza, správní orgán I. stupně předal žádost nikoliv ve lhůtě 5 dnů, jak vyžaduje § 180e odst. 4 zákona o pobytu cizinců, ale až s odstupem více než 2 měsíců a až poté, co žalobce uplatnil opatření proti nečinnosti. V okamžiku předání správního spisu žalovanému uběhla lhůta pro vydání rozhodnutí stanovená v § 180e odst. 9 daného zákona. Žalovaný o žádosti rozhodl s odstupem dalších více než 2 měsíců. Celková délka řízení o žádosti dosáhla cca 4,5 měsíce, namísto 60 dnů stanovených v § 180e odst. 9 tohoto zákona. Sdělení Univerzity Karlovy je podle napadeného rozhodnutí datováno dne 25. 7. 2022, předchází tedy vydání napadeného rozhodnutí o více než 1 měsíc. Toto sdělení přitom není součástí spisového materiálu předloženého soudu. Ze správního spisu nevyplývá, že by průtahy v řízení jakkoliv zapříčinil žalobce, jeho žádost o nové posouzení neobsahovala žádné vady a správní orgány jej ani nevyzvaly k doplnění. Judikatura Nejvyššího správního soudu, podle které průtahy v řízení nemají relevanci z hlediska zákonnosti napadeného rozhodnutí, neplatí bezvýhradně. Nejvyšší správní soud připustil, že nelze vyloučit výjimečnou situaci, kdy průtahy v řízení v kombinaci s dalšími okolnostmi nastalými v průběhu správního řízení mohou představovat porušení procesních předpisů, jehož intenzita překročí kritickou mez a které bude nutné považovat za podstatnou procesní vadu, která může způsobit nezákonnost rozhodnutí správního orgánu. Taková nezákonnost napadeného rozhodnutí nastala, neboť jej žalovaný založil na nedostatečnosti lhůty k dalšímu zpracování a vyznačení víza do cestovního dokladu žalobce. To však zapříčinily výlučně správní orgány svým předchozím postupem. II. Kasační stížnost a vyjádření žalobce [5] Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“), a navrhla, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a městskému soudu věc vrátil k dalšímu řízení. [6] Stěžovatelka předně podotkla, že žalobce se měl a mohl o vyřízení své žádosti zajímat mnohem dříve a mohl využít svého zákonného práva k podání žádosti o uplatnění opatření proti nečinnosti, což však neučinil. Nečinnost správního orgánu I. stupně neměla žádný vliv na zákonnost vydané informace, jak plyne z judikatury Nejvyššího správního soudu. [7] Skutečnost, že žalobce nenastoupil ke studiu z důvodu chybějícího víza, nemůže být důvodem pro vyhovění žádosti o jeho udělení. Relevantní je pouze to, zda žalobce v době řízení o žádosti o nové posouzení důvodů neudělení dlouhodobého víza mohl či nemohl studovat. Stěžovatelka přitom řádně z informace Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy ze dne 25. 7. 2022 zjistila, že žalobce ke studiu nastoupit nemohl, jak vyplývá ze spisového materiálu. [8] Stěžovatelka také nesouhlasí s městským soudem v tom, že nemožnost uskutečňovat účel pobytu nelze podřadit mezi podmínky pro udělení víza. Účastník řízení musí k žádosti o dlouhodobé vízum doložit doklad potvrzující účel pobytu na území podle § 31 odst. 1 písm. b) zákona o pobytu cizinců. Pokud nemůže naplnit deklarovaný účel pobytu, tedy nastoupit ke studiu, daný účel přestane existovat a není splněna podmínka uvedená v § 30 odst. 1 daného zákona. Opačný závěr by totiž vedl ke zcela absurdní situaci v případě, kdy by se v průběhu řízení ukázalo, že doklad o studiu pozbyl relevance. Dlouhodobé vízum by správní orgán byl povinen udělit, i přestože mu bude již dopředu známo, že cizinec nemůže účel pobytu plnit. Takový scénář odporuje pojetí dlouhodobého víza, ale i dlouhodobého pobytu. Jde totiž o pobytové oprávnění cizince spojené s nějakým konkrétním účelem pobytu, který musí být po dobu platnosti takového pobytového oprávnění skutečně (nikoli jen formálně) plněn. [9] Výklad nastíněný stěžovatelkou podle ní odpovídá čl. 20 odst. 1 písm. a) ve spojení s čl. 11 odst. 1 písm. a) směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/801 ze dne 11. května 2016, o podmínkách vstupu a pobytu státních příslušníků třetích zemí za účelem výzkumu, studia, stáže, dobrovolnické služby, programů výměnných pobytů žáků či vzdělávacích projektů a činností aupair. Podle čl. 20 odst. 1 písm. a) směrnice členské státy žádost zamítnou, pokud nejsou splněny obecné podmínky stanovené v článku 7 nebo příslušné zvláštní podmínky stanovené v článku 8, 11, 12, 13, 14 nebo 16. Podle čl. 11 odst. 1 písm. a) směrnice pokud jde o přijetí státního příslušníka třetí země za účelem studia, účastník řízení kromě splnění obecných podmínek stanovených v článku 7 předloží doklad přijetí státního příslušníka třetí země ke studiu ve vysokoškolské instituci. V podmínkách České republiky nestačí předložit rozhodnutí o přijetí na vysokoškolskou instituci, ale cizinec se nejprve musí zapsat ke studiu, aby se stal studentem [jak stanoví § 61 odst. 1 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách)]. Žalobce nebyl zapsán do studia a nestal se studentem podle uvedeného ustanovení. Nemůže mít tedy statut studenta a požívat ochrany vymezené směrnicí. Správní orgány prověřují možnost nástupu ke studiu přímo u vysokoškolských institucí. Ze sdělení Fakulty humanitních studií Univerzity Karlovy jednoznačně vyplynulo, že se žalobce může zapsat do dalšího úseku studia, akademického roku 2022/2023, nejpozději do 30. 9. 2022, a že je žádoucí, aby nastoupil do prezenční výuky se začátkem nového akademického roku,