10 Afs 63/2023 — Nejvyšší správní soud

10 Afs 63/2023- 53 - text  10 Afs 63/2023 - 58 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: Česká republika  Justiční akademie, Masarykovo náměstí 183/15, Kroměříž, zast. advokátkou JUDr. Mgr. Petrou Novákovou, Ph.D., Chodská 1366/9, Praha 2 – Vinohrady, proti žalovanému: Generální finanční ředitelství, Lazarská 15/7, Praha 1 – Nové Město, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2021, čj. 79683/20/770040470010198, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 1. 2023, čj. 9 Af 3/202131, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] V nynější věci se NSS zabýval prominutím odvodů a penále za porušení rozpočtové kázně, zejména otázkou dostatečného odůvodnění rozhodnutí, kterým Generální finanční ředitelství (žalovaný) nevyhovělo žádosti o prominutí [§ 44a odst. 12 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech]. I. Vymezení věci [2] Žalobkyně (v řízení před NSS stěžovatelka) je organizační složka státu, instituce resortu spravedlnosti pro vzdělávání soudců a státních zástupců a dalších zaměstnanců resortu justice [§ 129 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů (zákon o soudech a soudcích)]. [3] Vícero platebními výměry ze dne 28. 8. 2015 a 11. 9. 2015 vyměřil správce daně stěžovatelce několik odvodů, penále a tzv.dopočtů penále za různá porušení rozpočtové kázně. Stěžovatelka následně požádala žalovaného o prominutí uložených plnění [§ 44a odst. 12 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech (rozpočtová pravidla)]. Žalovaný rozhodnutím z léta roku 2016 stěžovatelce částečně vyhověl. Toto rozhodnutí však v létě roku 2020 v části, ve které žalobkyni nevyhověl, zrušil městský soud a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení (rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2020, čj. 8 Af 67/201650). Městský soud napoprvé dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného bylo částečně nepřezkoumatelné, protože žalovaný nedostatečně vysvětlil, proč stěžovatelce uložená plnění neprominul. V nyní přezkoumávaném rozhodnutí žalovaný setrval na svém původním závěru a v rozsahu, ve kterém mu městský soud vrátil věc k dalšímu řízení, stěžovatelce odvody, penále a dopočty penále opět neprominul. Proti rozhodnutí žalovaného se stěžovatelka i napodruhé bránila u městského soudu, který tentokrát její žalobu zamítl. Městský soud nyní dospěl k závěru, že rozhodnutí žalovaného je odůvodněno dostatečně. II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [4] Proti rozsudku městského soudu podala stěžovatelka kasační stížnost. Stěžovatelka především tvrdí, že v řízení o prominutí odvodu žalovaný nesmí přezkoumávat naplnění skutkových podstat porušení rozpočtové kázně, neboť tuto otázku rozhodl již správce daně v řízení o vyměření odvodu. Ačkoli městský soud ve svém rozsudku k tomuto závěru správně dospěl, neřídil se jím a potvrdil rozhodnutí žalovaného, který se v rozhodnutí zabýval právě touto otázkou, namísto hodnocení důvodů pro prominutí odvodů a penále. Naopak i v řízení o prominutí odvodů a penále se žalovaný musí zabývat závažností jednotlivých porušení rozpočtové kázně a ve svém rozhodnutí ji řádně zohlednit, což se však nyní nestalo. K tomu stěžovatelka konkrétně upozornila na čtyři případy porušení rozpočtové kázně, které žalovaný údajně chybně posoudil a toto chybné posouzení následně potvrdil i městský soud. Tyto čtyři případy i s konkrétní stěžovatelčinou argumentací NSS podrobněji popíše níže. V závěru kasační stížnosti stěžovatelka ještě namítla, že žalovaný vycházel z nesprávného pokynu k rozhodování ve věci žádostí o prominutí odvodů a penále za porušení rozpočtové kázně. I tuto chybu městský soud nesprávně potvrdil. [5] Ke kasační stížnosti se vyjádřil žalovaný. Ve vyjádření setrval na závěrech svého rozhodnutí, souhlasil s posouzením věci městským soudem a navrhl zamítnutí kasační stížnosti. Především nesouhlasil se stěžovatelkou, že by se nezabýval důvody pro prominutí odvodů a penále. Porušení rozpočtové kázně naopak řádně podřadil pod jednotlivá ustanovení pokynu, zohlednil i stěžovatelkou předložené další důvody pro prominutí a celou věc dostatečně posoudil i odůvodnil. Vycházel rovněž ze správného, časově na věc použitelného pokynu. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [6] Kasační stížnost není důvodná. K procesní subjektivitě stěžovatelky [7] NSS předesílá, že stěžovatelka je organizační složkou státu (viz bod [2] shora). Organizační složka není právnickou osobou, její jednání je jednáním státu. V řízení před soudy vystupují organizační složky za stát jako jednotliví účastníci (§ 3 odst. 2, § 6 odst. 6 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích). [8] Je sice pravda, že podle zákona má porušitel rozpočtové kázně při správě odvodů za porušení rozpočtové kázně postavení daňového subjektu (§ 44a odst. 11 rozpočtových pravidel), zákon však vytváří omezenou subjektivitu organizační složky státu jen pro řízení o správě odvodů za porušení rozpočtové kázně. Rozhodnutím o odvodu a navazujícím rozhodnutím o penále (a stejně tak např. rozhodnutím o ne/prominutí odvodu či penále) je však na majetkových právech dotčen stát ve své pozici veřejnoprávní korporace, což se musí projevit též v jeho žalobní legitimaci. Omezená subjektivita organizační složky státu pro řízení podle rozpočtových pravidel nemá přesahy do procesní subjektivity v řízení před správními soudy ve smyslu § 33 odst. 2 s. ř. s. Proto NSS označil v záhlaví tohoto rozsudku stěžovatelku jako Českou republiku – Justiční akademii (shodně a více k tomu usnesení rozšířeného senátu ze dne 18. 2. 2020, čj. 8 Afs 128/201846, č. 4006/2020 Sb. NSS, body 60 a 61, opačně naopak rozsudek NSS ze dne 28. 11. 2018, čj. 9 Afs 365/201736, body 16 a 17, který byl ale cit. usnesením rozšířeného senátu výslovně popřen). Pokud však městský soud označil stěžovatelku (v řízení před městským soudem žalobkyni) jako Justiční akademii (bez upřesnění, že žaluje v pozici státu), nejde v této specifické a výjimečné situaci o vadu s vlivem na zákonnost rozsudku (srov. k tomu postup rozšířeného senátu v citované a srovnatelné věci 8 Afs 128/2018 a na to navazující rozsudek ze dne 3. 6. 2020, čj. 8 Afs 128/201856). Obecně k výkonu volného správního uvážení podle § 44a odst. 12 rozpočtových pravidel [9] Podle § 44a odst. 12 rozpočtových pravidel žalovaný může z důvodů hodných zvláštního zřetele zcela nebo zčásti prominout odvod za porušení rozpočtové kázně nebo penále za prodlení s ním, s výjimkou odvodu neoprávněně použitých nebo zadržených peněžních prostředků podle § 44 odst. 2 písm. a) a b) nebo odvodu peněžních prostředků podle § 44 odst. 2 písm. i). [10] Stěžovatelka souhlasí s ústředním závěrem městského soudu, podle kterého v řízení o prominutí odvodu a penále nemůže žalovaný znovu posuzovat porušení rozpočtové kázně (bod 35 napadeného rozsudku). S tímto závěrem souhlasí i NSS. Smyslem promíjení odvodů a penále není nahrazovat argumentaci, která náleží již do fáze samotného vyměření odvodu, resp. penále. Prominutí není možné vnímat jako další opravný prostředek proti vyměření odvodu a penále (rozsudky NSS ze dne 7. 3. 2019, čj. 10 Afs 65/201842, Český Krumlov, bod 53, či ze dne 28. 8. 2020, čj. 4 Afs 110/202051, Karviná, bod 14, i s odkazem na souhlasnou komentářovou literaturu). [11] V řízení o prominutí odvodu nebo penále se žalovaný musí zabývat tím, jestli jsou dány důvody hodné zvláštního zřetele, pro které může zcela nebo zčásti prominout odvod nebo penále. Žalovaný v řízení o prominutí odvodu nebo penále však může přihlížet k přiměřenosti výše odvodu nebo penále vyměřeného již správcem daně. Žalovaný samozřejmě může neprominout odvod nebo penále s odůvodněním, že již správce daně vyměřil odvod nebo penále přiměřeně a daňový subjekt nepředložil takové důvody hodné zvláštního zřetele, které by odůvodnily jejich úplné či další prominutí. [12] Dále NSS připomíná, že v případě rozhodování o prominutí odvodu nebo penále podle § 44a odst. 12 rozpočtových pravidel má žalovaný volné správní uvážení (arg.: žalovaný „může“, srov. již cit. 10 Afs 65/2018, Český Krumlov, bod 53). Soudní přezkum správního uvážení se omezuje na to, že správní soudy zkoumají, zda správní orgán překročil zákonem stanovené meze správního uvážení nebo jej zneužil (§ 78 odst. 1 věta druhá s. ř. s.). [13] To však neznamená, že žalovaný může rezignovat na odůvodnění svého rozhodnutí. Právě naopak, o to důkladněji musí posuzovat všechny podstatné skutkové okolnosti a o to pečlivěji popsat v odůvodnění všechny úvahy, které ho vedly k určitému závěru. Rozhodnutí založené na správním uvážení bude nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, pokud nevysvětlí úvahy a kritéria při správním uvážení použitá (např. rozsudek ze dne 17. 2. 2011, čj. 1 As 105