10 As 15/2023 — Nejvyšší správní soud

10 As 15/2023- 46 - text  10 As 15/2023 - 50 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudce Ondřeje Mrákoty a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: JIKA – CZ, s. r. o., Dlouhá 103/17, Hradec Králové, zast. advokátem Mgr. Tomášem Machurkem, Jana Babáka 2733/11, Brno, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, třída Kpt. Jaroše 1926/7, Brno, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Zlínský kraj, Tomáše Bati 21, Zlín, proti rozhodnutí předsedy žalovaného ze dne 21. 10. 2020, čj. ÚOHS33284/2020/321/HBa, sp. zn. ÚOHSR0153/2020/VZ, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 14. 12. 2022, čj. 30 Af 75/2020151, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný j e p o v i n e n zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 4 114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Tomáše Machurka. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] V nynější věci jde o zákonnost zadávacích podmínek veřejné zakázky na vypracování projektové dokumentace nové krajské nemocnice ve Zlíně. I. Vymezení věci [2] Zadavatel – Zlínský kraj (před správními soudy vystupuje jako osoba zúčastněná na řízení) vypsal na sklonku roku 2019 veřejnou zakázku na vypracování projektové dokumentace nové krajské nemocnice ve Zlíně. Proti zadávacím podmínkám veřejné zakázky podala žalobkyně námitky, které kraj jako nedůvodné odmítl. Žalobkyně následně podala k žalovanému návrh na zahájení řízení o přezkoumání úkonů zadavatele, kterým se domáhala zrušení zadávacího řízení. Rozhodnutím ze dne 20. 7. 2020 žalovaný návrh žalobkyně jako nedůvodný zamítl. Dne 21. 10. 2020 rovněž jako nedůvodný zamítl předseda žalovaného podaný rozklad. [3] Proti rozhodnutí předsedy žalovaného se žalobkyně bránila u Krajského soudu v Brně. V žalobě uvedla vícero pochybení, kterých se zadavatel veřejné zakázky dopustil a pro která měl žalovaný zadávací řízení zrušit. Jmenovitě šlo o nepřiměřenou (příliš krátkou) lhůtu pro podání nabídek, neúplnost podkladů pro podání nabídek, nezákonnost kvalifikačních předpokladů, nezákonnost stanovení nabídkové ceny a nedostatečné vymezení činností v oblasti public relations a marketingu. Krajský soud žalobě vyhověl, zrušil rozhodnutí předsedy žalovaného a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Ztotožnil se přitom s prvními dvěma žalobními okruhy – nepřiměřenou délkou lhůty pro podání nabídek (body 44 až 57 rozsudku krajského soudu) a neúplností podkladů pro podání nabídek (body 58 až 70 rozsudku). Ve zbytku shledal soud žalobu nedůvodnou. II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně Kasační stížnost žalovaného [4] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost. První polovinu kasační stížnosti zaměřil proti posouzení přiměřenosti délky lhůty pro podání nabídek. Krajský soud prý především nevysvětlil, jestli a případně jaký vliv mělo na přiměřenost lhůty k podání nabídek její následné prodloužení. Rovněž krajský soud nevysvětlil, proč by považoval za dostatečné prodloužení lhůty pro podání nabídek v délce 60 dnů. O nepřiměřenosti lhůty pro podání nabídek nemohl svědčit ani dotaz č. 113 vznesený jedním z dodavatelů v průběhu zadávacího řízení. Tento dotaz a s ním spojená žádost o prodloužení lhůty pro podání nabídek se specificky vztahoval k požadavku zadavatele na osvědčení České komory autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (ČKAIT) u zahraničních dodavatelů. Žádost o prodloužení lhůty byla výslovně vztažena k tomu, že komora má pro vyřízení osvědčení lhůtu šedesáti dnů (tedy delší než původně stanovenou lhůtu pro podání nabídek). Zadavatel v reakci na tento dotaz umožnil doložit kvalifikaci jinými doklady, proto ani tato skutečnost nemohla svědčit o nepřiměřenosti lhůty k podání nabídek. [5] Ohledně šetření týkajícího se přiměřenosti lhůty k podání nabídek stěžovatel předně namítl, že upřednostnil odpovědi na vlastní dotaz na rozdíl od odpovědí na dotazy zadavatele a žalobkyně. U šetření prováděných jednotlivými účastníky řízení totiž nelze vyloučit, že tito účastníci budou účelově vybírat vhodné odpovědi pro podporu svých tvrzení, zatímco stěžovatel zakládá do správního spisu veškeré odpovědi na jím položený dotaz. Dále stěžovatel k šetření namítl, že má pouze orientační a informativní charakter. Větší vypovídající hodnotu mají dotazy a požadavky předkládané dodavateli v průběhu lhůty k podání nabídek. Skutečnost, že v průběhu zadávacího řízení dodavatelé délku lhůty pro podávání nabídek jinak nezpochybňovali a nedomáhali se jejího prodloužení, svědčí ve prospěch její přiměřenosti. [6] Ve druhé polovině kasační stížnosti stěžovatel namítl nesprávné posouzení neúplnosti podkladů pro podání nabídek. Krajský soud prý nesprávně uzavřel, že zadavatel pochybil i tím, že nezpřístupnil podklady studie, která byla součástí zadávací dokumentace a které měl k dispozici pouze zpracovatel studie. Podle stěžovatele krajský soud zaměňuje podání nabídek se samotným plněním veřejné zakázky. Pro účely podání nabídek stačí dodavatelům obecnější podklady, které mají dodavatelům umožnit podání porovnatelných nabídek. Konkrétní podklady musí mít dodavatelé k dispozici až při plnění veřejné zakázky. Sporná studie coby součást zadávací dokumentace obsahovala několik rozličných dokumentů. Jako taková tedy dávala základní přehled o předpokládaném rozsahu a podmínkách uskutečnění veřejné zakázky. Její funkce byla informativní a z rozsudku krajského soudu není zřejmé, které podklady studie neobsahovala. [7] Krajský soud prý dále nesprávně uvedl, že podklady studie mohly být pro vybraného dodavatele při plnění veřejné zakázky důležité a že mohl být schopen nabídku i projekční práce připravit rychleji. To, že zpracovatel studie může zpracování nabídky připravit rychleji, nehraje žádnou roli, neboť rychlost zpracování nabídky není při jejím hodnocení relevantní. Že zhotovitel studie dokáže nabídnout rychlejší splnění zakázky, je pouze spekulativní závěr soudu. [8] Krajský soud prý při porovnání nabízených délek plnění veřejné zakázky nezohlednil, že nabídka předložená vítězným sdružením, která obsahovala kratší dobu plnění, obsahovala současně nabídkovou cenu vyšší o 100 mil. korun než nabídka druhého dodavatele v pořadí. Z rozdílu v nabídkových cenách tak spíše vyplývá, že vítězné sdružení má větší odborný aparát a je tedy s to veřejnou zakázku splnit rychleji. Rychlejší splnění veřejné zakázky bylo tedy způsobeno právě vyšší nabídkovou cenou a větším týmem, nikoli informačním náskokem jednoho z členů sdružení. [9] Konečně stěžovatel napadl i závěr krajského soudu, že dalším zdrojem pochybností o zvýhodnění zpracovatele studie jsou fotografie předložené žalobkyní v řízení o rozkladu. Fotografie zobrazují dispoziční řešení nemocnice a zpracovatel studie je pořídil nad rámec smluvních povinností. Fotografie navíc nebyly součástí studie. Podle stěžovatele se jednalo o pouhé přirozené zvýhodnění zpracovatele studie, které nemělo vliv na rovnost zadávacího řízení. To ostatně potvrzuje i skutečnost, že první i druhá nejúspěšnější nabídka navrhovala zpracování odpovídajících fází veřejné zakázky ve lhůtě 12 měsíců, tedy shodně. Vyjádření žalobkyně ke kasační stížnosti [10] Žalobkyně souhlasila s krajským soudem, že uveřejněné předběžné oznámení neobsahovalo dostatečné informace pro potenciální dodavatele, proto nelze souhlasit s tím, že předběžné oznámení mohlo být zohledněno ve prospěch přiměřenosti zadávací lhůty. Nelze pouze jednoduše uzavřít, že bylali zákonná délka lhůty pro podání nabídek dodržena, resp. stanovena lhůta pro podání nabídek dvakrát delší, postupoval zadavatel v souladu se zákonem. Ve vztahu k přiměřenosti lhůty je třeba zohledňovat i další faktory, jako rozsah požadavků, které zadavatel na potenciální dodavatele klade, složitost obstarání jednotlivých dokumentů atd. Žalobkyně dále nerozumí, proč stěžovatel v řízení o rozkladu přihlédl ve prospěch zadavatele k šetření na relevantním trhu ohledně délky zadávací lhůty, po jeho odlišném vyhodnocení krajským soudem však v kasační stížnosti uvádí, že toto šetření je pouze orientační a informativní a jeho význam nelze přeceňovat. Žalobkyně dále nesouhlasí ani s tím, že stěžovatel považoval za relevantnější odpovědi na vlastní dotaz, protože průzkumy prováděné účastníky mohou být upraveny ve prospěch účastníkům příznivého výsledku. Toto tvrzení stěžovatel nepodložil žádnými důkazy. [11] K neúplnosti podkladů pro podání nabídek žalobkyně uvedla, že informační výhodu zpracovatele studie měl zadavatel zakázky podle rozhodovací praxe stěžovatele kompenzovat právě delší lhůtou k podání nabídek. To se však v nynějším případě nestalo. Nemůže proto obstát tvrzení, že výhoda zpracovatele studie je výhodou diskutabilní, neboť zpracovatel si naopak mohl být vědom řady problémů, na které mohl zareagovat vyšší cenou. Vyšší cenu vybraný dodavatel skute