2 Afs 82/2022 — Nejvyšší správní soud

2 Afs 82/2022- 53 - text  2 Afs 82/2022 - 64 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň Mgr. Lenky Oulíkové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: A. VV. a. s., zastoupená advokátkou JUDr. Mgr. Petrou Novákovou, Ph.D., se sídlem Chodská 1366/9, Praha 2, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 3. 2020, č. j. 9225/20/5200-11431-711360, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 15. 2. 2022, č. j. 65 Af 28/2020-67, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Finanční úřad pro Olomoucký kraj (dále jen „správce daně“) stanovil žalobkyni na základě výsledku daňové kontroly platebním výměrem ze dne 22. 2. 2019 k přímé úhradě daň z příjmů právnických osob vybíranou srážkou za zdaňovací období roku 2013 ve výši 855 352 Kč. Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobkyně a rozhodnutí správce daně potvrdil. [2] Původně jediný akcionář žalobkyně Ing. B. VV. prodal nově založené kyperské společnosti WW. A. Ltd 92,9 % akcií žalobkyně. Akcie WW. A. Ltd předtím vyčlenil do kyperského mezinárodního trustu WW. B. Trust. Kupní cenu akcií hradila WW. A. Ltd Ing. B. VV. ve splátkách z dividend následně vyplácených žalobkyní společnosti WW. A. Ltd, na které se vztahovalo osvobození od daně dle § 19 odst. 1 písm. ze) zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „ZDP“). Žalovaný dospěl k závěru, že byl naplněn objektivní i subjektivní prvek zneužití práva. Pokud by k prodeji nedošlo a dividenda v částce 4 847 000 Kč vyplacená v roce 2013 společnosti WW. A. Ltd náležela Ing. B. VV., měla žalobkyně povinnost srazit daň vybíranou srážkou dle § 36 odst. 2 písm. a) ZDP ve výši 15 %. Žalovaný proto aproboval postup správce daně, který dodatečně stanovil žalobkyni daň vybíranou srážkou ve výši 855 352 Kč. [3] Žalobkyně brojila proti napadenému rozhodnutí žalobou u Krajského soudu v Ostravě  pobočky v Olomouci (dále jen „krajský soud“), který se ztotožnil s hodnocením žalovaného a žalobu napadeným rozsudkem zamítl. [4] Krajský soud dospěl k závěru, že ekonomický smysl a podstata v něm popsaných transakcí nekorespondovaly s účelem normy upravující podmínky pro získání daňového zvýhodnění. Daňovým subjektem byly vytvořeny umělé a nestandardní vazby, v jejichž důsledku mu plynula daňová výhoda představující úsporu na dani z příjmů. Poukázal na to, že finanční prostředky, které byly vyplaceny žalobkyní WW. A. Ltd formou dividend, byly poté vyplaceny z převážné části na účet Ing. B. VV. jako splátka kupní ceny akcií. Vzal v úvahu též personální propojení trustové struktury a postavení Ing. A. XX. v jejím rámci. Neztotožnil se s účelem trustu tvrzeným žalobkyní ani s údajným důvodem pro vytvoření holdingové společnosti. Okolnosti, na něž žalobkyně poukazovala, nebyly podle krajského soudu způsobilé vyvrátit závěr o absenci ekonomické racionality transakcí a neúčelnosti trustové struktury v kontrolovaném období. Krajský soud neshledal důvodnými ani námitky žalobkyně, že se žalovaný nevypořádal s některými jejími námitkami a neprovedl navržené důkazy. II. Kasační stížnost a vyjádření k ní II. 1. Kasační stížnost [5] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) namítá, že se krajský soud nevypořádal s množstvím uplatněných žalobních námitek a pominul celkový kontext případu. [6] Nesouhlasí s právním názorem krajského soudu, že jí v důsledku umělých a nestandardních vazeb plynula výhoda představující úsporu na dani, kterou by byla nucena odvést při jiném způsobu vyvedení dividend, neboť byla pouze plátcem daně, nikoli poplatníkem. Nedošlo k vyvedení dividend, ale jejich řádné výplatě na základě rozhodnutí valné hromady. [7] Zdůrazňuje, že v roce 2012 v České republice neexistovalo srovnatelné řešení nástupnictví, které Ing. B. VV. požadoval. Kupní cena 40 000 000 Kč, za kterou akcie prodal, byla stanovena jako fixní a po její úhradě neměl nárok na další plnění. Pokud by si namísto prodeje akcií vyplatil dividendu z podílu na zisku za období let 2012 až 2021, obdržel by po odvodu srážkové daně více než 90 milionů korun, aniž by musel platit náklady na právní a ostatní poradenství. Údajná úspora na srážkové dani činila 6 milionů korun. Dle stěžovatelky tvrzení krajského soudu, že hlavním účelem bylo osvobození od daně, znamená, že dle krajského soudu je 40 milionů více než 90 milionů, což je z matematického pohledu nesmysl. Již to dokládá nezákonnost úvahy krajského soudu a napadeného rozsudku. [8] Dále namítá, že správní orgány ani krajský soud neprokázaly naplnění objektivní a subjektivní složky testu zneužití práva. Poukazuje na to, že skutková situace se podstatně liší od případu řešeného v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 11. 2019, č. j. 6 Afs 376/201846. Akcie byly prodány proto, aby se staly součástí trustu. Důvodem prodeje bylo, aby Ing. B. VV. získal určitou protihodnotu a v případných jiných řízeních, např. dědickém, nemohl nikdo namítat, že se „vzdal“ části svého majetku. Pokud by k prodeji nepřistoupil, získal by na dividendách více a byl by nadále vlastníkem akcií. Důvody, které Ing. B. VV. vedly k převodu akcií do trustové struktury, spočívaly ve snaze zajistit kontinuitu výkonu podnikatelské činnosti stěžovatelky bez jeho osoby, když začínalo být zřejmé, že žádné z jeho dětí nebude schopno stěžovatelku převzít a vést, a snaha, aby stěžovatelka dlouhodobě generovala prostředky pro zachování rozumného života jeho dětí a jejich potomků, zejména zajištění zdraví a vzdělání, aniž by došlo k rozmělnění majetku v dědickém řízení, které by mohlo vést ke sporům v řízení stěžovatelky. Vzhledem k tomu, že v roce 2012 český právní řád neumožňoval řešit situaci dle představ Ing. B. VV., zvolil kyperský mezinárodní trust. Jelikož neexistovala transakce, která by umožňovala majetek převést přímo kyperskému trustu, zvolil variantu doporučenou kyperskými právníky, se založením holdingové společnosti, jejím převodem do majetku určeného správce a následné pořízení akcií holdingovou společností. Činnost LMI měla spočívat primárně v držbě akcií a výkonu akcionářských práv. Nadto bylo pravděpodobné, že výnosy z dividend budou investovány do nákupu akcií jiných společností. [9] Ke smyslu existence LMI stěžovatelka poukazuje na odborné vyjádření prof. C. D., podle nějž lze vytvoření správcovské společnosti považovat za standardní mj. z důvodů eliminace případného možného střetu zájmů správce trustu a výkonného vedení obchodní korporace ohledně některých podnikatelských rozhodnutí, jakož i k vymezení odpovědnosti jednotlivých aktérů. Odmítá názor krajského soudu, že tyto důvody popíralo postavení Ing. A. XX. v trustové struktuře. Krajský soud přehlíží, že prof. C. D. se vyjadřovala ke konkrétní struktuře, a bylo jí tedy známo i postavení Ing. A. XX. Navíc šlo o eliminaci možného střetu zájmů správce trustu a stěžovatelky. Ing. A. XX. nebyl správcem trustu. Z pohledu trustu nebyl tím, kdo by vykonával jakoukoli činnost a nesl za ni odpovědnost. Konflikt zájmů definovaný prof. C. D. tak u něj nikdy nemohl nastat. [10] Důvody začlenění WW. A. Ltd do struktury je dle stěžovatelky třeba posuzovat z pohledu znalostí a zkušeností s trustovými strukturami v České republice v roce 2012. V té době nebylo jisté, jakou právní podobu mají mít akty týkající se trustových struktur včetně svěřenského fondu. Rozšířeným názorem bylo, že lze majetek do trustových struktur pouze darovat či prodat, pouhé vyčlenění bylo považováno za riskantní. Z dostupných variant byla zvolena co nejtransparentnější varianta, prodej. Dále poukazuje na nejasnosti ohledně daňového režimu svěřenského fondu a obdobných struktur v roce 2014. V roce 2012 nebylo možné předvídat, k jaké regulaci ve vztahu ke svěřenskému fondu, natož k zahraničním entitám, zákonodárce přistoupí. [11] Stěžovatelka dále namítá, že osvobození od daně nemohlo být účelem transakce, neboť v době převodu akcií byl součástí platného práva § 4 odst. 1 písm. zf) zákona č. 458/2011 Sb., o změně zákonů související se zřízením jednoho inkasního místa a dalších změnách daňových a pojistných zákonů (dále jen „zákon č. 458/2011 Sb.“), kterým bylo do českého právního řádu zavedeno osvobození příjmů z dividend od daně z příjmů fyzických osob. V době splácení kupní ceny tedy neměl být dividendový příjem zdaňován. [12] Stěžovatelka z hlediska celkového kontextu zdůrazňuje, že WW. B. TRUST a WW. A. Ltd jsou fungující entity naplňující účel, pro který byly vytvořeny. Stěžovatelka doložila, že jednomu z beneficientů byl opakovaně vyplacen příspěvek na úhradu životních nákladů spojených se studiem. Byly doloženy zápisy z jednání statutárního o