2 As 108/2020 — Nejvyšší správní soud

2 As 108/2020- 49 - text  2 As 108/2020 - 51 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobkyně: Mgr. J. H., Ph. D., Praha 9, zast. Mgr. Zuzanou Candigliota, advokátkou se sídlem Burešova 6, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo zdravotnictví, se sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2016, č. j. MZDR 42709/2016-2/PRO, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2020, č. j. 3 A 164/2016–42, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 3. 2020, č. j. 3 A 164/2016-42, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně požádala Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky (dále jen „statistický ústav“ nebo „prvostupňový orgán“) o poskytnutí informací z Národního zdravotnického informačního systému „o zdravotních výkonech a zranění rodiček ve všech českých porodnicích v období roku 2013 – informací o celkovém počtu porodů, počtu císařských řezů, počtu epiziotomií, počtu porodů, které skončily poraněním hráze a/nebo čípku, počtu porodů s epiziotomií, které zároveň skončily poraněním hráze a/nebo čípku, a to pro každou porodnici zvlášť a s uvedením jména porodnice“ (dále jen „požadované informace“). Ty jí byly poskytnuty, ale v anonymizované podobě, tj. bez názvů jednotlivých porodnic. [2] V záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí prvostupňového orgánu ze dne 31. 5. 2016, č. j. 029/2016/KŘ (dále „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla odmítnuta žádost žalobkyně o poskytnutí požadovaných informací v neanonymizované podobě podle § 15 odst. 1, § 2 odst. 3 a § 12 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „informační zákon“) ve spojení s § 17 odst. 2 zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě (dále jen „zákon o statistické službě“), a s § 73 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování (dále jen „zákon o zdravotních službách“). [3] Žalobu proti napadenému rozhodnutí Městský soud v Praze (dále „krajský soud“) v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. Podle § 73 odst. 5 zákona o zdravotních službách byl prvostupňový orgán povinen anonymizovat údaje o jednotlivých porodnicích. Prvostupňový orgán měl formálně žádost o poskytnutí požadovaných informací odmítnout jen částečně (ne zcela), neboť sama žalobkyně uvádí, že požadované informace, byť v anonymizované podobě, obdržela. Krajský soud souhlasil se závěrem správních orgánů, že § 73 odst. 5 zákona o zdravotních službách ve spojení s § 17 odst. 2 zákona o statistické službě lze považovat za zvláštní důvod odmítnutí žádosti o informace. Konkrétní informace o počtu a okolnostech porodů v jednotlivých porodnicích jsou svým charakterem důvěrné. Jednotlivé porodnice poskytují do registru údaje a data za předpokladu, že s nimi bude odpovídajícím zákonným způsobem nakládáno. Získat souhrnně neanonymizované požadované údaje lze pouze po přiložení souhlasu jednotlivých porodnic se zveřejněním požadovaných informací či žádostí o informace směřovanou přímo jednotlivým porodnicím. Komparace s praxí v zahraničí je irelevantní. [4] Podle krajského soudu nebylo povinností povinného subjektu, tj. prvostupňového orgánu ani žalovaného, zjišťovat případný souhlas dotčených právnických osob, neboť se jednalo o individuální žádost o informace. Doložit ho měla žalobkyně. Bez souhlasu porodnic správní orgány nebyly povinny posuzovat, zda žádost o informace může nějak zasáhnout do práv a oprávněných zájmů jednotlivých porodnic, neboť § 73 odst. 5 zákona o zdravotních službách (speciální vůči informačnímu zákonu) jasně stanoví, že takové údaje nelze poskytnout. Toto ustanovení krajský soud nepovažoval za protiústavní, přičemž zhodnotil proporcionalitu (vhodnost, potřebnost a přiměřenost v užším slova smyslu) kolize práva žalobkyně na informace podle čl. 17 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a práva na ochranu před neoprávněným shromažďováním, zveřejňováním nebo jiným zneužíváním údajů o své osobě podle čl. 10 odst. 3 Listiny. Podle krajského soudu se nejedná o úplné vyloučení práva na informace, neboť žalobkyni byly informace zpřístupněny v anonymizované podobě. Neanonymizované údaje lze získat na základě souhlasu. K zajištění práva na informace při výběru poskytovatele zdravotních služeb má sloužit také osobní zkušenost a osobní kontakt, který prostřednictvím požadovaných informací nelze zajistit. [5] Krajský soud dále dospěl k závěru, že na poskytnutí požadovaných informací není veřejný zájem a nelze vycházet ze závěrů učiněných v nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 517/10, neboť tento nález se týká odlišného problému. Správní orgány poskytly anonymizované informace v souladu se zákonem. [6] Čtvrtý žalobní bod uvedený žalobkyní v doplnění žaloby krajský soud nepřipustil, neboť byl uplatněn po uplynutí žalobní lhůty. Podnět Rady vlády pro rovné příležitosti žen a mužů má doporučující povahu. K novelizovanému znění zákona ohledně zpřesnění poskytování informací nelze přihlédnout kvůli vázanosti krajského soudu skutkovým a právním stavem v době rozhodování správního orgánu. II. Argumentace účastníků řízení [7] Proti napadenému rozsudku brojí žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) v kasační stížnosti podané v zákonné lhůtě z důvodů podřaditelných pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [8] Podle stěžovatelky je co největší množství informací o možnostech a průběhu porodu potřeba, aby při porodu nedošlo k ohrožení rodičky ani jejího dítěte. Cílem jsou bezpečné zdravotní služby v krátkém dosahu bydliště rodičky v co nejvyšší možné kvalitě. I při plánované operaci má pacient právo zvolit si poskytovatele zdravotních služeb podle informací o kvalitě. [9] Stěžovatelka se neztotožňuje se závěry krajského soudu, že by těhotná žena měla osobně objíždět porodnice v České republice a jednotlivě jim zasílat žádosti o informace. Takový postup by zatěžoval i samotné poskytovatele zdravotních služeb. Stěžovatelka má za to, že došlo k nepřiměřenému omezení jejího ústavně garantovaného práva na informace podle čl. 17 odst. 1 Listiny. Krajský soud nedostatečně provedl test proporcionality. Za legitimní cíl označil ochranu důvěrných informací, tedy údajů fyzických a právnických osob, které poskytují své údaje do národních zdravotních registrů. Neuvedl však, co vše je v případě právnické osoby možné považovat za důvěrné informace a zda je důležité je chránit. Jelikož krajský soud nenašel relevantní legitimní cíl omezení práva na informace, nemohl se vypořádat ani se zbylými kroky testu proporcionality. [10] Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožnil se závěry krajského soudu. Zpochybňování ústavnosti právní úpravy stěžovatelkou považuje za neopodstatněné. Omezení přístupu k informacím sbíraným prvostupňovým orgánem vzhledem ke statistické důvěrnosti obstojí při testu proporcionality. Krajský soud se s posouzením proporcionality vypořádal dostatečně a své závěry řádně odůvodnil. Napadané ustanovení zákona o zdravotních službách neznemožňuje žalobkyni požadované informace získat, může se stále obrátit na jednotlivé porodnice. Toto ustanovení brání pouze získaní informací od ÚZIS v podobě, ze které by bylo možné určit konkrétní fyzickou nebo právnickou osobu. Žalovaný dále odkázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 1. 2021, č. j. 3 As 232/2019-40, v obdobné věci. [11] Na vyjádření žalovaného reagovala stěžovatelka replikou s tím, že smyslem přístupu veřejnosti k informacím podle čl. 17 Listiny je účinná kontrola veřejné správy, vynakládání veřejných prostředků a kvality poskytované porodnické péče. Omezení plynoucí z čl. 17 odst. 4 Listiny musí být restriktivní, dobře odůvodněno a ústavně konformní. [12] Stěžovatelka dne 24. 4. 2023 upozornila na dva nedávné nálezy Ústavního soudu, které se zabývají žádostmi o poskytnutí informací ze zdravotnického registru. Konkrétně se jedná o nález ze dne 17. 1. 2023, sp. zn. Pl. ÚS 25/21, a nález ze dne 11. 4. 2023, sp. zn. III. ÚS 836/21. III. Posouzení Nejvyšším správním soudem [13] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil splnění zákonných podmínek řízení o kasační stížnosti a konstatoval, že kasační stížnost byla podána včas, osobou oprávněnou, proti rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost ve smyslu § 102 s. ř. s. přípustná. [14] Důvodnost kasační stížnosti vážil Nejvyšší správní soud v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal, zda napadený rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), přičemž takové vady neshledal. [15] Kasační stížnost je důvodná. [16] V prvé řadě Nejvyšší správní soud posoudil námitku stěžovatelky, že napadený rozsudek trpí vadou nepřezko