2 As 309/2021 — Nejvyšší správní soud

2 As 309/2021- 110 - text  2 As 309/2021 - 115 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: FTV Prima, spol. s r. o., se sídlem Vinohradská 3217/167, Praha 10, zast. Mgr. Ludmilou Kutějovou, advokátkou se sídlem Politických vězňů 935/13, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo kultury, se sídlem Maltézské náměstí 471/1, Praha 1, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) OSA – Ochranný svaz autorský pro práva k dílům hudebním, z. s., se sídlem Čs. armády 786/20, Praha 6, II) Stanice O, a. s., se sídlem Karla Engliše 519/11, Praha 5, III) České televize, se sídlem Na hřebenech II 1132/4, Praha 4, IV) TV Nova s. r. o., se sídlem Kříženeckého náměstí 1078/5a, Praha 5, ve věci žaloby proti rozhodnutí ministra kultury ze dne 8. 10. 2019, č. j. MK 63 707/2019 OLP, o kasačních stížnostech žalovaného a osoby zúčastněné na řízení I) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2021, č. j. 17 A 17/2019-71, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11. 10. 2021, č. j. 17 A 17/2019-71, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ministerstvo kultury České republiky (dále „žalovaný“) rozhodlo dne 31. 3. 2019 pod č. j. MK 20592/2019 OAP (dále „prvostupňové rozhodnutí“) podle § 66 odst. 1 písm. g) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále „správní řád“), tak, že zastavilo řízení o žádosti kolektivního správce – osoby zúčastněné na řízení I) dle § 98f odst. 2 zákona č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, v rozhodném znění (dále „autorský zákon“), tedy zastavilo řízení o vydání souhlasu žalovaného se zvýšením sazeb odměn pro rok 2019 oproti jejich předchozí výši o více než míru inflace. [2] Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně rozklad. Ten byl v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále „rozhodnutí žalovaného“) zamítnut ministrem kultury a prvostupňové rozhodnutí bylo potvrzeno. [3] Žalobkyně brojila proti zamítavému rozhodnutí žalovaného u Městského soudu v Praze (dále „městský soud“). Nesouhlasila s názorem správních orgánů, že změny předmětných sazeb nepodléhají souhlasu žalovaného dle § 98f odst. 2 autorského zákona, neboť se nejedná o navýšení sazby nad inflaci, ale o vytvoření nových sazeb, pročež žalovanému nepřísluší návrh těchto sazeb posuzovat. Namítala i nepřezkoumatelnost rozhodnutí žalovaného. [4] Městský soud shledal rozhodnutí žalovaného přezkoumatelným. Neztotožnil se však s jeho právním názorem a s názorem prvostupňového orgánu. Dospěl k závěru, že § 98f odst. 2 autorského zákona uplatňuje pojem „nová výše sazby“ z důvodu porovnání dvou sazeb odměn – původní a nově navýšené sazby. Vzhledem k pouhé diverzifikaci sazeb odměn lze tyto sazby porovnat. Dále kolektivní správce vytvořil dvě nové kategorie sazeb, což městský soud posoudil tak, že předchozí výše sazby (původní sazba) byla 0 Kč. Následné zvýšení původní sazby tak bude vždy skokové. Městský soud vzhledem k uvedenému dospěl k závěru, že žalovaný měl posuzovat změnu výše sazby v režimu § 98f odst. 2 autorského zákona, a proto rozhodnutí žalovaného zrušil a vrátil mu jej k dalšímu řízení. II. Kasační stížnost žalovaného, osoby zúčastněné na řízení I., vyjádření a repliky [5] Žalovaný [dále „stěžovatel a)“] a osoba zúčastněná na řízení I) [dále „stěžovatelka b)“] brojí proti napadenému rozsudku kasačními stížnostmi, jejichž důvody podřazují pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s., požadují jej zrušit a věc vrátit k dalšímu řízení městskému soudu. II. 1. Kasační stížnosti stěžovatelů a) a b) [6] Stěžovatel a) brojí proti argumentaci soudu vztahující se k § 98f odst. 2 autorského zákona. Zejména nesouhlasí s odůvodněním městského soudu v bodech 32. a 37. napadeného rozsudku. [7] Podle stěžovatele a) městský soud v uvedených bodech tvrdí, že autorský zákon nevymezuje pojem „nová sazba“, a z toho důvodu není relevantní se tímto pojmem v souvislosti s § 98f odst. 2 autorského zákona zabývat. Z odůvodnění napadeného rozsudku též plyne, že městský soud míní, že § 98f odst. 2 autorského zákona se použije i na případy, kdy kolektivní správce daně navrhuje zcela nové sazby odměn. [8] Stěžovatel a) namítá nepřezkoumatelnost pro vnitřní rozpor odůvodnění napadeného rozsudku, a to v otázkách, které jsou zcela zásadní pro posouzení aplikace § 98f odst. 2 autorského zákona. Městský soud nejdříve v bodě 32. napadeného rozsudku uvádí, že pro užití § 98f odst. 2 autorského zákona je relevantní skutečnost, zda došlo k meziročnímu navýšení sazby oproti její předchozí výši o více než míru inflace. Následně v bodě 37. tvrdí, že neexistovala předchozí sazba odměn, tedy ani její výše. I přesto určuje soud starší sazbu jako 0 Kč, a tedy tvrdí, že předchozí výše existovala. [9] Stěžovatel a) je přesvědčen, že vytvořená definice pojmu „nově vytvořená sazba“ je bez dalšího srozumitelná a vyčerpávající. [10] Podle stěžovatele a) (dále taktéž „MKČR“) je důležité vykládat § 98f odst. 2 autorského zákona z hlediska účelu, jejž má předmětné ustanovení plnit při sjednávání sazebníků odměn. Účelem zásahu MKČR do tvorby sazebníku odměn je zamezit libovůli kolektivních správců při stanovování nových sazebních odměn. Stěžovatel tvrdí, že § 98f odst. 2 autorského zákona je v podstatě speciální klauzulí, která upravuje přísnější postup pro případ, že kolektivní správce hodlá skokově (nad míru inflace) zvýšit sazbu odměny proti její předchozí výši. A contrario běžný postup podle § 98f odst. 1, 3 a 4 autorského zákona je bez ingerence MKČR. Jsou to případy, kdy je navrhováno zvýšení starých sazeb o míru inflace, nebo kdy jsou navrhovány zcela nové sazby. [11] Pokud tedy kolektivní správce navrhuje buď zcela novou sazbu odměny, nebo navrhuje změnu již existující sazby odměny, musí podle § 98f odst. 1 autorského zákona takový návrh spolu s odůvodněním zveřejnit a předložit zákonem stanoveným subjektům a splnit další povinnosti dle uvedeného ustanovení. Stěžovatel a) uvádí, že i v případě stanovení nové sazby odměn kolektivním správcem musí být tyto sazby projednány podle § 98f odst. 1, odst. 2 a 4 autorského zákona. Takto se zabrání jednostrannému jednání kolektivního správce a bude zohledněn účel, který má sazebník plnit. [12] Stěžovatel a) dále uvádí, že pro posouzení zvýšení sazby odměny na základě rozhodných kritérií je nezbytné, aby vedle sebe existovala původní sazba a nově zvýšená sazba, jedině tak bude MKČR schopno jejich srovnání. Srovnání probíhá matematickým porovnáním absolutních hodnot a posouzením míry navrhovaného zvýšení nad míru inflace. [13] Stěžovatel a) brojí proti argumentaci městského soudu v bodě 37. napadeného rozsudku. Výklad soudu ve zmíněném bodě napadeného rozsudku je v rozporu s jazykovým výkladem § 98f odst. 2 autorského zákona a taktéž i s úmyslem zákonodárce zamezit jednostrannému skokovému zvýšení sazeb odměn. Argumentace městského soudu je nesprávná i z toho důvodu, že pokud by stěžovatel a) souhlas s návrhem nové výše sazeb neudělil, § 98f odst. 2 věta pátá by nebyla aplikovatelná. Kolektivní správce by musel vždy navrhovat odměnu 0 Kč. Pokud kolektivní správce nezíská souhlas Ministerstva kultury s navýšením sazeb odměn, může navýšit sazbu odměn v mezích § 98f odst. 3 autorského zákona, tedy pouze do limitu míry inflace předcházejícího roku, pro nějž má platit nová výše sazby odměny. Pokud však městský soud určil výši sazby odměny za předcházející rok 0 Kč, bude mít daný limit vždy hodnotu 0 Kč. Jakákoliv procentní výše inflace násobená nulou bude vždy nula. V případě, že by stěžovatel a) neudělil souhlas s navýšením sazby odměn, neměl by kolektivní správce žádné vodítko, v jaké výši může navrhnout sazbu odměn tak, aby splnil podmínku stanovenou uvedeným ustanovením autorského zákona. [14] Stěžovatel a) míní, že vztahoval-li by se § 98f odst. 2 autorského zákona i na posouzení nově vytvořených sazeb odměn, obsahoval by samotné sazby, nikoliv zvýšení sazeb odměn. [15] Stěžovatelka b) namítá spornost posouzení věcné působnosti MKČR. Neztotožňuje se se závěrem městského soudu zejména v bodě 32. napadeného rozsudku, že z dikce § 98f odst. 2 autorského zákona nelze dovodit, zda lze předmětné ustanovení aplikovat na „novou sazbu“. [16] Z důvodové zprávy k novele autorského zákona plyne, že záměrem zákonodárce bylo zajistit transparentnost procesu tvorby sazebníků odměn, informovanost uživatelů a zároveň přiměřeným způsobem motivovat kolektivního správce a uživatele práv k dosažení shody na novém sazebníku. V legislativním procesu došla novela několika změn, jednou z nich bylo zavedení souhlasu MKČR se zvýšením sazby odměny ve vymezených situacích. [17] Podle stěžovatelky b) § 98f autorského zákona mluví zcela jednoznačně o „nové výši sazby odměny“. Pokud by bylo úmyslem zákonodárce zavést souhlas MKČR i pro novou sazbu, bylo by to tak formulováno. Městský soud vyložil § 98f odst. 2 au