3 As 47/2022 — Nejvyšší správní soud

3 As 47/2022- 34 - text  3 As 47/2022 - 38 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně Zelený sport Defence, s. r. o., se sídlem Slatina 116, zastoupené advokátem MUDr. Mgr. Ivanem Langerem, se sídlem Praha 1, Purkyňova 74/2, proti žalovanému Ministerstvu průmyslu a obchodu, se sídlem Praha 1, Na Františku 32, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2022, č. j. 9 A 44/2018  94, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 2. 2017, č. j. MPO 26037/2016, postupem dle § 18 písm. c) ve spojení s § 22e odst. 1 zákona č. 38/1994 Sb., o zahraničním obchodu s vojenským materiálem a o doplnění zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 38/1994 Sb.“), neudělil žalobkyni licenci k vývozu vojenského materiálu do Francie. Důvodem bylo negativní závazné stanovisko Ministerstva vnitra ze dne 31. 5. 2016, č. j. MV762952/OBP2016, vydané podle § 16 odst. 1 písm. b) zákona č. 38/1994 Sb. Rozklad žalobkyně proti tomuto rozhodnutí ministr průmyslu a obchodu (dále jen „ministr“) zamítl rozhodnutím ze dne 9. 11. 2017, č. j. MPO 26037/16/10200/01000. S ohledem na uplatněné námitky, které ve značném rozsahu směřovaly proti závaznému stanovisku ministerstva vnitra, požádal nejprve podle § 149 odst. 4 správního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2017, ministra vnitra o potvrzení nebo změnu tohoto závazného stanoviska. Ten negativní závazné stanovisko dopisem ze dne 1. 9. 2017, č. j. MV872963/SO2017, potvrdil. Ministr průmyslu a obchodu následně rozklad bez dalšího dokazování zamítl. [2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí ministra průmyslu a obchodu žalobu k Městskému soudu v Praze, který žalované rozhodnutí podle § 76 odst. 1 písm. a) a b) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) rozsudkem ze dne 12. 12. 2019, č. j. 9 A 44/2018  40, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení, a to pro jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů a nesprávné vyhodnocení chyby, jíž bylo zatíženo potvrzující závazné stanovisko. Rozsudek městského soudu napadl žalovaný kasační stížností, kterou Nejvyšší správní soud shledal důvodnou a rozsudkem ze dne 27. 10. 2021, č. j. 3 As 26/2020  51 (dále také jako „zrušující rozsudek“; rozhodnutí tohoto soudu jsou dostupná na www.nssoud.cz) rozsudek městského soudu č. j. 9 A 44/2018  40 zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [3] Nejvyšší správní soud ve zrušujícím rozsudku především odmítl závěr městského soudu, podle kterého mělo rozhodnutí ministra obsahovat vlastní hodnocení rozkladových námitek. Upozornil, že žalovaný v posuzovaném případě nemohl postupovat jinak, než podle § 149 odst. 3 správního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2017, a proto po obdržení negativního závazného stanoviska správně neprováděl další dokazování a žádosti bez dalšího nevyhověl. Následný rozklad směřoval výlučně proti obsahu závazného stanoviska, pročež si ministr průmyslu a obchodu v souladu s § 149 odst. 4 správního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2017, vyžádal od ministra vnitra (jakožto orgánu nadřízeného dotčenému orgánu) další stanovisko; ten původní závazné stanovisko potvrdil. Bylo tedy zcela bezpředmětné, aby ministr v rozhodnutí o rozkladu zaujímal vlastní stanovisko k námitkám směřujícím proti obsahu závazného stanoviska. Nejvyšší správní soud dále konstatoval, že napadené rozhodnutí přiměřeným způsobem reagovalo na rozkladové námitky žalobkyně, a proto nemohlo být pokládáno za nepřezkoumatelné. Samotná námitka, týkající se nesprávně zjištěného skutkového stavu, na němž je závazné stanovisko založeno, směřovala svojí povahou do obsahu závazného stanoviska, a proto její vypořádání příslušelo ministru vnitra. Nejvyšší správní soud proto nepřisvědčil městskému soudu ani v závěru, že zjištěný skutkový stav neměl oporu ve spisech a že vyžadoval rozsáhlé či zásadní doplnění. Konečně, výtka ohledně nesprávného odkazu v potvrzujícím závazném stanovisku (které odkazovalo na jiné závazné stanovisko ve věci jiné žádosti žalobkyně) byla Nejvyšší správním soudem vyhodnocena jako zjevná chyba v psaní, na rozdíl od městského soudu, který v tomto pochybení shledal vadu závazného stanoviska. Městský soud tak byl v rámci dalšího řízení povinen provést dokazování a vypořádat ostatní žalobní námitky, které nesměřovaly do obsahu závazného stanoviska. [4] Po vrácení věci provedl městský soud v rámci ústního jednání konaného dne 26. 1. 2022 dokazování listinami, a to přípisem (potvrzujícím závazným stanoviskem) ministra vnitra ze dne 1. 9. 2017, č. j. MV872963/SO2017, dále usnesením Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 13. 4. 2017, č. j. 2 T 59/2017  577, kterým bylo rozhodnuto o postoupení trestní věci bývalého jednatele žalobkyně M. R. pro zločin nedovoleného ozbrojování dle § 279 odst. 3 písm. a) a odst. 4 písm. b) trestního zákoníku Obvodnímu báňskému úřadu pro území krajů Královehradeckého a Pardubického (dále jen „obvodní báňský úřad“) a usnesením Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 26. 7. 2017, č. j. 14 To 139/2017600, kterým byla zamítnuta stížnost státní zástupkyně proti uvedenému usnesení okresního soudu. Následně městský soud žalobu v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl jako nedůvodnou. [5] Dle městského soudu ministr vnitra v potvrzujícím závazném stanovisku reflektoval rozkladové námitky žalobkyně, vypořádal se s nimi, a konstatoval, že i přes ukončení trestního stíhání M. R., nedošlo k podstatné změně okolností, jež by mohla odůvodnit změnu závazného stanoviska. Městský soud, vázán právním názorem Nejvyššího správního soudu vysloveným ve zrušujícím rozsudku, shledal potvrzující závazného stanovisko a žalované rozhodnutí přezkoumatelnými. Rovněž mylné označení potvrzujícího závazného stanovisko již nebylo městským soudem pokládáno za vadu v podkladech rozhodnutí. [6] Městský soud neshledal důvodné výtky směřující vůči zjištěnému skutkovému stavu. Uvedl, že přestože ministerstvo vnitra v závazném stanovisku spatřovalo ohrožení zákonem chráněných zájmů v trestné činnosti M. R. a ve správním deliktu dle § 76c odst. 2 písm. c) zákona č. 119/2002 Sb., o střelných zbraních a střelivu (dále jen „zákona o zbraních a střelivu“), jehož se dopustila společnost MULTIAGRO v. o. s. Slatina, a v narušení ochrany obyvatelstva ve skladování zbraní, střeliva a munice v rozporu se zákonnými požadavky na jejich zabezpečení, ministr vnitra založil potvrzující závazné stanovisko na souhrnu všech skutečností zjištěných ohledně společností MULTIAGRO v. o. s. a ZELENÝ SPORT s. r. o. (které jsou propojeny se stěžovatelkou) a jejich počínání při dispozici s vojenským materiálem. Odborná stanoviska dotčených orgánů vycházela z řady poznatků o nedostatcích a nesrovnalostech v nakládání s vojenským matriálem a na možném riziku či ohrožení veřejného pořádku a bezpečnosti a ochrany obyvatelstva, kdy nebyla vyloučena možnost vytvoření prostoru pro nezákonnou činnost a vzniku podmínek pro přechod zbraní do nelegální sféry. Městský soud upozornil, že v posuzovaném případě nespočíval hlavní problém v propojení společností ani v jejich vlastnické struktuře, nýbrž v tom, že v době vydání závazného stanoviska (potažmo potvrzujícího závazného stanoviska) existovaly okolnosti, které by (pokud by nebyly zcela pod kontrolou žalobkyně a příslušných orgánů státní správy), představovaly určité riziko, jež by opodstatněně zakládalo úvahu o ohrožení veřejného pořádku. Toto riziko bylo dostatečně prokázáno v závazném stanovisku i jeho potvrzení. [7] Proti rozsudku městského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [8] Stěžovatelka je přesvědčena rozhodnutí ministra nemůže obstát s ohledem na chybné hodnocení skutkového stavu věci. Stěžovatelka opakovaně uváděla, že trestní stíhání M. R. není relevantní, neboť není jejím statutárním orgánem, a že přihlédnutím k tomuto stíhání dochází k porušení presumpce neviny, přičemž tato argumentace se ukázala jako důvodná, neboť trestní stíhání bylo pravomocně zastaveno. [9] Stěžovatelka při jednání u městského soudu dle svého tvrzení navrhovala provedení důkazu rozhodnutími obvodního báňského úřadu ze dne 7. 12. 2017, sp. zn. SBS 37342/2017/OBÚ09/1 a sp. zn. SBS 37342/2017/OBÚ09/2, která navazují na trestní stíhání Martina Rudolfa. Těmito rozhodnutími byly společnosti MULTIAGRO v. o. s. a ZELENÝ SPORT s. r. o. uznány vinnými ze spáchání přestupku podle § 44a odst. 3 písm. c) zákona č. 61/1988 Sb., o hornické činnosti, výbušninách a o státní báňské správě (dále jen „zákon o hornické činnosti“), jehož se dopustily tím, ž