4 Afs 276/2022 — Nejvyšší správní soud

4 Afs 276/2022- 53 - text  4 Afs 276/2022-59 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: FOŠUM CARS s.r.o., IČO: 280 79 922, se sídlem Radčice 4, Vodňany, zast. JUDr. Ing. Ondřejem Lichnovským, advokátem, se sídlem Palackého 151/10, Prostějov, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 3. 2021, č. j. 8440/21/530022441708274, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 26. 9. 2022, č. j. 57 Af 8/202180, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím podle § 116 odst. 1 písm. a) zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, změnil dodatečný platební výměr na daň z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období červen 2013 ze dne 8. 6. 2016, č. j. 1446923/16/221150522307417, kterým byla doměřena daň ve výši 350.119 Kč a vyčísleno penále ve výši 70.023 Kč takto: Věta začínající slovy „doměřujeme daň z přidané hodnoty za červen 2013 ve výši 350.119 Kč“ …a věta končící slovy „penále ve výši 20 %, tj. v částce 70.023 Kč“ se vypouští. se mění na částku částka v Kč z v Kč V části I. Zdanitelná plnění hodnota ř. 1 Základ daně 1.666.697 0 hodnota ř. 1 Daň na výstupu 350.119 0 V části VI. Výpočet daňové povinnosti hodnota ř. 62 Daň na výstupu 350.119 0 hodnota ř. 66 Rozdíl proti poslední známé DP 350.119 0 Věta na straně 3 začínající slovy „Doměřená daň včetně penále ve výši 420.142 Kč“ se odstraňuje. V ostatním zůstává výrok beze změny. [2] V žalobě proti tomuto rozhodnutí žalobce namítl, že zjištěný skutkový stav neskýtá jakoukoli oporu pro závěr žalovaného, že ze strany žalobce došlo ke zneužití § 9 odst. 1 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále též „ZDPH“). Žalobce popsal okolnosti jím poskytnutého plnění (renovace vozidla Jaguar EType) a uvedl, že jeho jednání nemělo jakýkoli jiný než hospodářský charakter a žádnou daňovou výhodu údajným zneužitím § 9 odst. 1 ZDPH nezískal. Žalovaný neprokázal, že poskytnutí daňového zvýhodnění bylo v rozporu s cílem sledovaným právní úpravou. Žalobce službu poskytnul osobě povinné k dani mimo tuzemsko  společnosti VT Handel Gmbh (dále též „VTH“). [3] K předání a převzetí díla došlo dne 17. 6. 2023, kdy vlastníkem vozidla byla nade vši pochybnost rakouská společnost VTH. Tohoto dne tak s ohledem na ustanovení § 21 odst. 5 ZDPH došlo k uskutečnění zdanitelného plnění. Je zcela nepřípustné, aby žalovaný žalobci kladl k tíži jednání třetích osob, se kterými žalobce nejednal a nepodílel se na žádných podvodných transakcích s předmětným vozidlem v řetězci VTH → NEONEO s.r.o. → AUTO PROMATO a.s. → DAPEXIM s.r.o. → H. Š. Žalobce dále podrobně zdůvodnil a vysvětlil, proč objektivní kritéria uvedená žalovaným neprokazují jednotlivě ani ve svém souhrnu, že se žalobce dopustil zneužití práva. [4] Z hlediska subjektivního kritéria zneužití práva žalobce označil rozhodnutí žalovaného za vnitřně rozporné, kdy žalovaný na jedné straně přisvědčil žalobci, že s podvodem na DPH nemá nic společného a nemohl o něm vědět, na druhé straně mu klade k tíži personální vazby mezi osobami ve výše uvedeném řetězci zasaženém podvodem na DPH a tvrdí, že všechny úkony byly činěny v součinnosti se žalobcem. Žalobce nemohl vědět, že jiné osoby s renovovaným vozem spáchají podvod na DPH. Žalobce o přeprodejích vozidla v podvodném řetězci nejednal, osoby v něm zúčastněné neznal a obchod nesjednával. [5] Tvrdíli žalovaný, že žalobce měl částku 2.016.816 Kč vyúčtovat neplátci DPH paní Š. (původní majitelce renovovaného vozidla), pak ignoruje fakt, že § 21 odst. 5 písm. a) ZDPH určoval přesně okamžik uskutečnění plnění s povinností přiznat daň, kterým bylo předání díla, a k tomuto dni paní Š. již půl roku nebyla vlastníkem auta. Vzhledem k tomu, že dílo nebylo předáno paní Š., ale VTH, nemohl jí žalobce ani vyúčtovat cenu renovace. Není patrné, jak zjištěné okolnosti mají prokazovat úmyslnou účast žalobce na zneužití práva. [6] Krajský soud v záhlaví uvedeným rozsudkem žalobu zamítl. Námitce nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného nepřisvědčil, neboť závěry žalovaného jsou srozumitelné a žalovaný dostatečným způsobem vymezil okolnosti poukazující na zneužití práva žalobcem. [7] Skutečností, která budí pochybnosti a směřuje k závěru o zneužití práva, je právě převod vlastnického práva k vozidlu na rakouskou společnost v průběhu renovace. V této souvislosti daňové orgány vymezily několik nestandardností, které ve svém souhrnu svědčí o úmyslu žalobce zneužít právo. Zjištění stavu renovace v okamžiku převodu vlastnického práva k vozidlu nepovažoval krajský soud za významné, neboť od počátku umístění vozidla do servisu žalobce bylo cílem najít pro vozidlo nového kupce, který prováděnou renovaci uhradí. Žalobcem předestřené fotografie z průběhu renovace nedokládají faktický a reálný stav renovace, když nebylo žalobcem bez pochybností prokázáno, kdy byly fotografie pořízeny. [8] Celý řetězec přeprodejů byl uměle vykonstruovaný. Žalobci však není kladena vina za účast v podvodném řetězci. S tvrzením žalobce, že mu z renovace neplynula žádná výhoda, se krajský soud neztotožnil, neboť poskytnutá služba v podobě zdanitelného plnění osobě povinné k dani se sídlem mimo tuzemsko představuje jednání postrádající ekonomický smysl a mající za cíl získat daňovou výhodu formou nezatížení daně na výstupu z tohoto plnění. Ve vztahu k závěru o zneužití práva je pak podstatné zjištění, že převod vlastnického práva mezi H. Š. a VTH proběhl za participace žalobce a byl ryze účelový. Zjištěné objektivní okolnosti žalovaný zcela správně vyhodnotil jako nestandardnosti vymykající se běžnému obchodnímu styku mezi podnikateli. Personální propojení jednotlivých aktérů pak poukazuje na subjektivní okolnosti, které umožnily celou transakci realizovat za účelem získat zneužívajícím způsobem daňovou výhodu plynoucí z komunitárního práva. Prostřednictvím zjištěných objektivních a subjektivních okolností byly uměle vytvořeny transakce, které jsou v rozporu s účelem zákona, přestože k naplnění formálních podmínek § 9 odst. 1 ZDPH došlo. Bylo však prokázáno, že k přenosu místa plnění došlo toliko formálně. [9] Žalovaný neporušil zákon ani závazný právní názor vyslovený v rozsudku NSS ze dne 5. 12. 2019, č. j. 7 Afs 385/201842, neprovedlli důkazy, jichž se žalobce dovolával, pokud ze zjištěných okolností případu usoudil, že navržené důkazy nemohou nikterak přispět ke zjištění skutkového stavu. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [10] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost. Uvedl, že žalovaný jej nadále obviňuje ze zneužití práva a neuznává plnění vykázané na ř. 21 daňového přiznání za zdaňovací období červen 2013 (poskytnutí služby s místem plnění v jiném členském státě) ve výši 2.016.816 Kč. V zásahu do hodnot vykázaných v daňovém přiznání stěžovatel spatřuje zásah do svých práv. [11] Napadený rozsudek je nepřezkoumatelný, neboť krajský soud přezkoumal rozhodnutí žalovaného, které bylo v důsledku vnitřně rozporných a vzájemně se vylučujících úvah nepřezkoumatelné, neboť žalovaný na jednu stranu uvedl, že podvodné obchody probíhaly v součinnosti se stěžovatelem a zároveň uvedl, že s těmito podvodnými obchody stěžovatel nemá nic společného a nejsou mu kladeny jakkoli k tíži. Podle stěžovatele nemůže žalovaný zpochybňovat platby záloh vůči VTH pro jejich hotovostní formu a zároveň vzápětí tvrdit, že k vyúčtování vůči VTH došlo a došlo k hotovostním úhradám, což má prokazovat zneužití práva. Jedná se totiž o vzájemně se vylučující okolnosti. [12] Není pochyb o tom, že v době, kdy došlo k vyúčtování ceny renovace a povinnosti přiznat DPH na vstupu, byla vlastníkem předmětného vozu VTH a služba v podobě renovace poskytnuta byla. To plyne i z rozsudku NSS č.j. 7 Afs 385/201842, v němž se již touto věcí zabýval. Vzhledem k tomu, že stěžovatel poskytl danou službu osobě povinné k dani mimo tuzemsko, nemohl postupovat ani jinak než nezatížit plnění českou DPH. Stěžovatel postupoval zcela ekonomicky racionálně, kdy si při respektování § 9 odst. 1 ZDPH vyúčtoval odměnu za renovaci vůči vlastníkovi vozidla. Krajský soud upozadil podstatnou okolnost, že VTH daň z přijetí služby od stěžovatele přiznala. V důsledku toho celá konstrukce zneužití práva postrádá smysl. Krajský soud se de facto odchýlil od posouzení daňových orgánů, které opakovaně proklamovaly, že s následnými přeprodeji vozidla stěžovatel nemá nic společného a nejsou mu kladeny k tíži, což má za následek překvapivost a nepřezkoumatelnost rozsudku. Krajský soud vybočil z mezí svěřené mu pravomoci, když fakticky postupoval jako nadřízený správ