5 Ads 121/2021 — Nejvyšší správní soud

5 Ads 121/2021- 15 - text  5 Ads 121/2021 - 19 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: M. A., zast. JUDr. Martinem Alešem, advokátem se sídlem Houškova 30, Plzeň, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 4. 2021, č. j. 16 Ad 50/2020-31, takto: I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Rozhodnutím ze dne 26. 3. 2020, č. j. 88102/20/PM, Úřad práce České republiky – Krajská pobočka v Plzni nepřiznal žalobkyni dávku státní sociální podpory – rodičovský příspěvek ode dne 1. 1. 2020 podle § 30 odst. 1 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, v relevantním znění (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“). Žalovaný následně rozhodnutím ze dne 28. 4. 2020, č. j. MPSV-2020/86235-914, odvolání žalobkyně zamítl a potvrdil rozhodnutí úřadu práce. [2] Jak žalovaný, tak úřad práce vyšli z toho, že žalobkyně dne 30. 11. 2018 vyčerpala celkovou částku rodičovského příspěvku ve výši 220 000 Kč na dítě (M. A., nar. X), proto nesplňovala podmínku pro přiznání nároku na rodičovský příspěvek od 1. 1. 2020 v celkové výši 300 000 Kč na základě žádosti o rodičovský příspěvek podané dne 13. 2. 2020. Podle přechodných ustanovení (čl. II bodu 1 věty první) zákona č. 363/2019 Sb., kterým se mění zákon č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 363/2019 Sb.“), totiž rodičovský příspěvek ve výši podle zákona o státní sociální podpoře, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti zákona č. 363/2019 Sb., náleží od kalendářního měsíce, ve kterém tento zákon nabude účinnosti, a to také rodiči, který pečuje o dítě nebo děti do 4 let věku, které jsou nejmladší v rodině, a zároveň nedočerpal k tomuto datu celkovou částku rodičovského příspěvku na toto dítě či děti ve výši podle zákona o státní sociální podpoře, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 363/2019 Sb. Podle čl. II bodu 2 přechodných ustanovení k zákonu č. 363/2019 Sb., naopak v případě rodiče, který sice pečuje o dítě nebo děti do 4 let věku, které jsou nejmladší v rodině, ale již dočerpal k datu nabytí účinnosti uvedeného zákona (tj. k 1. 1. 2020) celkovou částku rodičovského příspěvku ve výši podle zákona o státní sociální podpoře, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 363/2019 Sb., již rozdíl mezi celkovou částkou rodičovského příspěvku podle zákona o státní sociální podpoře, ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 363/2019 Sb., a nejvyšší částkou rodičovského příspěvku podle zákona o státní sociální podpoře, ve znění účinném ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona č. 363/2019 Sb., nenáleží. [3] Žalobkyně proti rozhodnutí žalovaného brojila žalobou, kterou Krajský soud v Plzni shora uvedeným rozsudkem jako nedůvodnou zamítl. K námitce žalobkyně, podle níž je citovaná právní úprava, která vylučuje z možnosti čerpání celkové částky zvýšeného rodičovského příspěvku (300 000 Kč) ty rodiče, kteří před nabytím její účinnosti dočerpali původní celkovou částku rodičovského příspěvku (220 000 Kč), diskriminační, krajský soud poznamenal, že diskriminací se nerozumí jakékoli rozlišování, nýbrž jen taková situace, kdy právní řád určitého státu vytváří nerovnost ve výkonu subjektivních práv nebo povinností, avšak neexistuje zde relevantní souvislost mezi touto nerovností založenou právním řádem a nerovností, která je z povahy věci vlastní subjektivnímu právu nebo povinnosti. Rozlišování, které sleduje legitimní cíl a je přiměřené tomuto cíli, není zakázanou diskriminací. V této věci nebylo podle krajského soudu s žalobkyní zacházeno odlišně bez závažného důvodu, jelikož bylo postupováno v souladu s platnou právní úpravou. [4] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž obdobně jako v žalobě namítá, že zákon č. 363/2019 Sb. diskriminačním způsobem vylučuje z možnosti čerpat zvýšený rodičovský příspěvek ty rodiče, kteří částku 220 000 Kč stanovenou dřívější právní úpravou dočerpali před 1. 1. 2020. Přitom nemohli předvídat, že jejich rozhodnutí nerozložit čerpání do delšího časového úseku může mít negativní dopady v podobě odepření nároku na navýšení příspěvku. Dle názoru stěžovatelky je zákonná úprava v rozporu s principy předvídatelnosti a důvěry v právo, jakož i s Listinou základních práv a svobod, pokud jde o princip rovnosti a právo na pomoc státu při rodičovství. Právní úprava vytváří nepředvídatelnou sankci za jednání v minulosti. Stěžovatelka při volbě rychlosti čerpání příspěvku jednala v přesvědčení, že žádná z možných délek čerpání neovlivní konečnou výši čerpaného příspěvku, přičemž toto legitimní přesvědčení bylo stávající právní úpravou zklamáno. Tato zákonná úprava zakládá nerovnost, když rozděluje rodiče pečující o dítě do 4 let na dvě skupiny, a to na základě kritéria, zda vyčerpali částku 220 000 Kč rodičovského příspěvku k 1. 1. 2020, či nikoliv. Z uvedených důvodů navrhla stěžovatelka zrušení napadeného rozsudku a vrácení věci krajskému soudu k dalšímu řízení. [5] Žalovaný se ke kasační stížnosti nevyjádřil. [6] Nejvyšší správní soud nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozsudku (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), je podána osobou oprávněnou, neboť stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadený rozsudek vzešel (§ 102 s. ř. s.), a je zastoupena advokátem (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). [7] S ohledem na skutečnost, že se jedná o věc, kterou před krajským soudem rozhodoval samosoudce, se Nejvyšší správní soud ve smyslu § 104a s. ř. s. dále zabýval otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatelky. Pokud by tomu tak nebylo, musela by být podle tohoto ustanovení odmítnuta jako nepřijatelná. Novelou soudního řádu správního provedenou zákonem č. 77/2021 Sb. (s účinností od 1. 4. 2021) byl totiž rozšířen okruh případů, při jejichž přezkumu Nejvyšší správní soud posuzuje přijatelnost kasační stížnosti. Nově se nejedná jen o „věci mezinárodní ochrany“, nýbrž o všechny „věci, v nichž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce“. [8] Výklad zákonného pojmu „přesah vlastních zájmů stěžovatele“, který je podmínkou přijatelnosti kasační stížnosti, provedl Nejvyšší správní soud již ve svém usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/200639, publ. pod č. 933/2006 Sb. NSS. O přijatelnou kasační stížnost se podle tohoto usnesení může jednat v následujících typových případech: 1) Kasační stížnost se dotýká právních otázek, které dosud nebyly vůbec či nebyly plně řešeny judikaturou Nejvyššího správního soudu. 2) Kasační stížnost se týká právních otázek, které jsou dosavadní judikaturou řešeny rozdílně. Rozdílnost v judikatuře přitom může vyvstat na úrovni krajských soudů i v rámci Nejvyššího správního soudu. 3) Kasační stížnost bude přijatelná pro potřebu učinit judikatorní odklon, tj. Nejvyšší správní soud ve výjimečných a odůvodněných případech sezná, že je namístě změnit výklad určité právní otázky, řešené dosud správními soudy jednotně. 4) Další případ přijatelnosti kasační stížnosti bude dán tehdy, pokud by bylo v napadeném rozhodnutí krajského soudu shledáno zásadní pochybení, které mohlo mít dopad do hmotně právního postavení stěžovatele. [9] Nejvyšší správní soud neshledává v kasační stížnosti dostatečné argumenty svědčící pro její přijatelnost. Především je totiž nutné zohlednit skutečnost, že totožná otázka ústavnosti přechodných ustanovení k zákonu č. 363/2019 Sb. již byla posouzena plénem Ústavního soudu, které nálezem ze dne 7. 12. 2021, sp. zn. Pl. ÚS 1/20, publ. pod č. 14/2022 Sb., návrh skupiny senátorů na zrušení právě čl. II bodu 1 zákona č. 363/2019 Sb. ve slovech „a zároveň nedočerpal k tomuto datu celkovou částku rodičovského příspěvku na toto dítě či děti ve výši podle zákona č. 117/1995 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona“ a čl. II bodu 2 zákona č. 363/2019 Sb. zamítlo. Ústavní soud přitom v citovaném nálezu beze zbytku vypořádal argumenty, které uplatnila rovněž stěžovatelka v nyní posuzované kasační stížnosti, když konstatoval: „Napadená právní úprava rozlišuje, za účelem čerpání (též) zbylých 80 000 Kč do nově stanovené celkové částky 300 000 Kč rodičovského příspěvku, dvě skupiny z dosavadních příjemců dávky. První skupinu, jejíž práva jsou obsahem prvního bodu čl. II přechodných ustanovení zákona č. 363/2019 Sb. (dále též jen „přechodná ustanovení“), představují ti rodiče, kteří k datu její účinnosti, tedy k 1. 1. 2020, dosavadní celkovou částku 220 000 Kč podle zákona o státní sociální podpoře nedočerpali. Druhou skupinu, o níž hovoří druhý bod citovaného článku přechodných ustano