5 As 114/2021 — Nejvyšší správní soud

5 As 114/2021- 38 - text  5 As 114/2021 - 43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Bc. P. K., zastoupen Mgr. Martinem Bělinou, advokátem se sídlem Plynární 1617/10, Praha 7, proti žalovanému: Národní bezpečnostní úřad, se sídlem Na Popelce 2/16, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 3. 2021, č. j. 14 A 81/202044, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Na základě žádosti žalobce o vydání osvědčení fyzické osoby ve smyslu § 94 zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, v relevantním znění (dále jen „zákon o ochraně utajovaných informací“), pro přístup k utajovaným informacím pro stupeň utajení „Důvěrné“ zahájil Národní bezpečnostní úřad bezpečnostní řízení a následně v něm vydal rozhodnutí ze dne 3. 4. 2020, č. j. 32430/2020NBÚ/P, o tom, že se žalobci osvědčení fyzické osoby nevydává, neboť žalobce nesplňuje podmínku osobnostní způsobilosti podle § 12 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně utajovaných informací. K tomuto závěru dospěl žalovaný po vyhodnocení skutečností vyplývajících z jednotlivých podkladů ve spise, zejména ze znaleckého posudku psychiatra a klinického psychologa, podle něhož má žalobce výrazně akcentovanou strukturu osobnosti s histriónskými rysy, rysy nevyzrálosti, sebestřednosti a s tendencí k sociálně manipulativnímu chování, což lze podle žalovaného považovat za obtíže ve smyslu § 13 odst. 1 zákona o ochraně utajovaných informací. U žalobce sice nebyla shledána duševní porucha nebo porucha osobnosti, nicméně struktura jeho osobnosti by dle žalovaného mohla mít negativní vliv na schopnost zachovávat mlčenlivost, což by mělo přímý dopad na ochranu utajovaných informací. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce rozklad, jejž ředitel žalovaného rozhodnutím ze dne 23. 6. 2020, č. j. 59/2020NBÚ/07OP, zamítl a rozhodnutí žalovaného potvrdil. [2] Žalobce podal proti rozhodnutí ředitele žalovaného žalobu k Městskému soudu v Praze, který ji shora uvedeným rozsudkem ze dne 31. 3. 2021, č. j. 14 A 81/202044, zamítl. Městský soud konstatoval, že znalci náleží pouze zkoumání skutkových otázek, zatímco řešení právní otázky, tedy toho, zda žalobce trpí obtížemi, které mohou mít vliv na jeho spolehlivost nebo schopnost utajovat informace, ve smyslu § 13 odst. 1 zákona o ochraně utajovaných informací, bylo pouze na žalovaném. Jeho závěry pak musí korespondovat se skutkovými závěry ohledně osobnostních rysů žadatele o osvědčení fyzické osoby, jež byly předmětem znaleckého posouzení. Pokud tedy žalobce zpochybňoval výklad a aplikaci pojmu „obtíže“, bylo pouze na žalovaném, aby tento neurčitý právní pojem vyložil a na základě tohoto výkladu posoudil skutkové okolnosti dané věci. Městský soud konstatoval, že byť dle § 13 odst. 2 zákona o ochraně utajovaných informací má při určení osobnostní způsobilosti žadatele o osvědčení fyzické osoby výsadní postavení prohlášení k osobnostní způsobilosti a znalecký posudek, postupoval žalovaný v souladu s § 3 správního řádu, neboť vycházel z velkého množství podkladů výslovně vyjmenovaných v jeho rozhodnutí, přičemž na základě poznatků získaných ze všech těchto podkladů dospěl žalovaný k závěru, že žalobce nesplňuje podmínku osobnostní způsobilosti. Městský soud rovněž připomněl, že ve správním řízení dochází k provádění důkazu právě jeho založením do spisu, přičemž žalobce mohl kdykoliv do veřejné části spisového materiálu nahlédnout a případně na dané listiny reagovat. [3] Městský soud zdůraznil, že dle znaleckého posudku u žalobce nelze seznat možnou existenci poruch osobnosti, nicméně k závěru o osobní nezpůsobilosti postačí, pokud posuzovaná osoba trpí obtížemi, které mohou mít vliv na její spolehlivost nebo schopnost utajovat informace. Městský soud se ztotožnil se žalovaným, že na základě shromážděných důkazů je důvodný závěr, že žalobce takovými obtížemi trpí. Uvedené plyne jak ze znaleckého posudku ze dne 15. 1. 2020, který společně vypracovali znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, specializace klinická psychologie (PhDr. Jiří Klose, Ph.D.) a znalec z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie (MUDr. Vlastimil Tichý) a z něhož žalovaný v souladu se zákonem primárně vycházel, ale také ze zpráv Ministerstva vnitra, bezpečnostního odboru, ze dne 17. 12. 2018 a 13. 8. 2019, které obsahují vyjádření nadřízených služebních funkcionářů, a ze sdělení útvarového psychologa Útvaru speciálních činností Služby kriminální policie a vyšetřování Policie ČR ze dne 27. 8. 2019. [4] Městský soud dále konstatoval, že v rozhodnutích o ustanovení znalce žalovaný jednoznačně vymezil, že znalce ustanovuje v rámci provádění bezpečnostního řízení o vydání osvědčení fyzické osoby s tím, že je nezbytné získat odborné posouzení z odvětví psychiatrie a klinické psychologie. Znalec klinický psycholog byl výslovně tázán na to, zda byly u žalobce zjištěny znaky poruchy osobnosti, jiné duševní poruchy či příznaky svědčící pro psychické obtíže. Městský soud sice souhlasil se žalobcem, že znalec psychiatr v odpovědi na jemu položené otázky opakovaně uvedl, že žalobce psychickými obtížemi netrpí, nicméně v souhrnu i tento znalec přijal celkový závěr společného znaleckého posudku. Za této situace nebylo povinností žalovaného ustanovit dalšího znalce k vypracování revizního znaleckého posudku, neboť žalovaný nedisponoval dvěma protichůdnými znaleckými posudky, nýbrž pouze jedním, jehož závěr byl jednoznačný. Žalovaný nepominul, že se odpovědi každého ze znalců na některé otázky lišily, nicméně vyšel z celkového vyznění znaleckého posudku a z odpovědí znalce klinického psychologa. [5] K námitce, dle níž žalovaný vycházel pouze z negativních informací o žalobci, městský soud konstatoval, že povinností žalovaného bylo zjistit, zda případné udělení osvědčení žalobci neohrozí zájem na ochraně utajovaných informací, proto z podstaty věci žalovaný do svého rozhodnutí zahrnul ty informace, které zapříčinily, že žalobci nemohlo být dané osvědčení vydáno. Uvedené odpovídá parametrům stanoveným v § 122 odst. 3 zákona o ochraně utajovaných informací, přičemž na závěrech žalovaného nemohla dle městského soudu nic změnit ani pozitivní hodnocení žalobce ve zprávě nadřízených funkcionářů Útvaru zvláštních činností SKPV PČR. Městský soud k tomu připomněl, že z této zprávy vyplývá, že žalobce byl k tomuto útvaru zařazen dne 12. 11. 2018 s tím, že ode dne 7. 3. 2019 do vyhotovení zprávy dne 13. 8. 2019 byl v pracovní neschopnosti, což vzbuzuje pochybnosti ohledně toho, zda nadřízený funkcionář mohl náležitě posoudit osobnost žalobce. Stejně tak na hodnocení osobnostní způsobilosti žalobce nemohlo nic změnit, že se jeho služební hodnocení na přelomu let 2018 a 2019 výrazně zlepšilo. [6] Dále městský soud konstatoval, že z rozhodnutí žalovaného i ředitele žalovaného je zřejmé, že jeho podkladem byly mj. informace od zpravodajské služby, přičemž z těchto rozhodnutí plyne, že tyto informace sice vyvolaly pochybnosti o osobnostní způsobilosti žalobce a vyústily v zadání znaleckého posudku, nicméně samy o sobě nemohly vést ke shledání žalobce osobnostně nezpůsobilým. [7] Městský soud dále připomněl, že zákon o ochraně utajovaných informací limituje žalovaného v tom, nakolik se může v odůvodnění svého rozhodnutí vyjadřovat k utajovaným informacím. Pokud tedy byla konkrétní jednání žalobce popsána ve zprávě zpravodajské služby, která je klasifikována stupněm utajení „Vyhrazené“, nemohl je žalovaný ve svém rozhodnutí uvést. Procesní omezení účastníka bezpečnostního řízení, jemuž jsou legitimně znepřístupněny utajované informace, jsou vyvážena prostřednictvím specifické role správního soudu v rámci přezkumu správního rozhodnutí, jehož podkladem byla utajovaná informace. Městský soud se tedy důkladně seznámil s obsahem utajované části spisu a konstatoval, že i obsah utajované části spisu nasvědčuje závěrům, že žalobce podmínku osobnostní způsobilosti pro vydání osvědčení fyzické osoby nesplňuje, neboť informace zde obsažené korespondují s ostatními zjištěními získanými v průběhu bezpečnostního řízení. Z dokumentů obsahujících utajované informace v dostatečné míře plyne, kdy a od koho předmětné informace zpravodajská služba získala. Celkově tedy dle městského soudu i tyto informace potvrzovaly správnost vyslovených závěrů. Závěrem městský soud konstatoval, že zákonné podmínky pro postup dle § 133 odst. 3 zákona o ochraně utajovaných informací byly v posuzované věci splněny a žalobce tedy nemohl do části spisu obsahující utajované informace nahlédnout a tato část spisu nebyla přečtena ani v průběhu ústního jednání. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [8] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek městského soudu