5 As 172/2022 — Nejvyšší správní soud

5 As 172/2022- 32 - text  5 As 172/2022 - 36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: R. O., zast. Mgr. Žanetou Pröll, se sídlem 28. října 111a, Ostrava, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 117, Ostrava, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 2. 2022, č. j. 19 A 13/202172, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 8. 2021, č. j. MSK 76468/2021. [2] Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl stěžovatelovo odvolání a potvrdil rozhodnutí Magistrátu města Ostravy (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 18. 5. 2021, č. j. SMO/264758/21/DSČ/Mich, kterým byl stěžovatel uznán vinným ze dvou přestupků podle § 125c odst. 1 písm. a) bod 2 a § 125c odst. 1 písm. f) bod 2 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), ve znění pozdějších předpisů, za což byla stěžovateli uložena pokuta ve výši 7 000 Kč, povinnost uhradit paušální náhradu nákladů řízení ve výši 1 000 Kč a trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 8 měsíců. Uvedených přestupků se stěžovatel dopustil tím, že dne 30. 11. 2020 řídil vozidlo, jehož tabulka zvláštní registrační značky byla nečitelná, „konkrétně umístěna za ztmaveným sklem tak, že byla podstatně snížena až znemožněna její čitelnost“, a že při řízení manipuloval s mobilním telefonem. II. Rozhodnutí krajského soudu [3] Proti rozhodnutí žalovaného brojil stěžovatel žalobou u krajského soudu. Namítal, že správní orgány nerozlišují právní úpravu platnou pro registrační značky a pro zvláštní registrační značku pro jízdu z místa prodeje do místa registrace silničního vozidla (tzv. převozní značku). Účel běžné registrační značky je podle stěžovatele jiný než účel převozní značky. Převozní značku umístil do vozidla prodejce, od kterého stěžovatel vozidlo koupil v pátek 27. 11. 2020, a přestupek tedy nezavinil. Společenská škodlivost stěžovatelova jednání byla podle jeho názoru mizivá. Správní orgány nevyhodnotily správně důkazy ohledně vlivu počasí na zašpinění zadního skla vozidla a nerozlišovaly mezi viditelností převozní značky za dobré viditelnosti a při zhoršených podmínkách. Stěžovatelem předloženými fotografiemi prokazujícími čitelnost přepravní značky se správní orgány ani řádně nezabývaly. Co se týče přestupku spočívajícího v manipulaci s mobilním telefonem při řízení, stěžovatel zpochybnil svědecké výpovědi policistů a upozornil na jejich nestandardní postup, ze kterého dovozoval zaujatost proti své osobě. [4] Krajský soud souhlasil s názorem správních orgánů, že převozní značka musí být obdobně jako běžná registrační značka čitelná ze vzdálenosti 40 m. V řízení před správními orgány bylo fotografiemi, výpověďmi policistů a kamerovým záznamem z kontroly jednoznačně prokázáno, že převozní značka byla nečitelná v důsledku umístění za ztmaveným sklem. Alespoň z bezprostřední blízkosti ji bylo možné přečíst teprve po odstranění nánosu zaschlého prachu ze zadního okna; nebylo podstatné, jak ke znečištění zadního okna došlo, neboť převozní značka nebyla čitelná již jen z důvodu umístění za ztmaveným sklem. Krajský soud považoval za irelevantní, že dne 27. 11. 2020 stěžovatel vozidlo převzal od prodejce bez nečistot a že převozní značku do vozidla umístil prodejce. Za své vozidlo zodpovídal stěžovatel, a nikoliv prodejce, bylo tedy na stěžovateli, aby zajistil umístění převozní značky způsobem umožňujícím snadnou identifikaci vozidla. Podle krajského soudu se nejednalo o nezaviněné jednání, stěžovatel měl před jízdou zkontrolovat, zda je jeho vozidlo v běžném provozu identifikovatelné. Pokud tak neučinil, svědčí to o jeho nedbalostním zavinění přestupku. Krajský soud nesouhlasil s názorem stěžovatele, že se správní orgány nevypořádaly s fotografiemi, kterými stěžovatel hodlal prokázat, že převozní značka byla čitelná, neboť se k nim žalovaný vyjádřil. Krajský soud měl za naplněný i materiální znak přestupku. Zájem společnosti na spolehlivé identifikaci vozidla je podstatný v případě páchání přestupků i trestných činů řidiči či provozovateli vozidel, což vysvětluje společenskou škodlivost stěžovatelova jednání. [5] Krajský soud se dále zabýval přestupkovým jednáním stěžovatele spočívajícím v manipulaci s mobilním telefonem za jízdy. Stěžovatel sice upozorňoval na některé rozpory ve výpovědi policistů, ty ovšem byly odůvodněny dlouhým časovým rozestupem mezi spácháním přestupku a podáním svědeckých výpovědí. Zároveň se jednalo o nevýznamné rozpory, takže o jejich věrohodnosti nebylo namístě pochybovat. Výpovědi policistů tedy byly konzistentní a věrohodné, nebyl zjištěn žádný motiv než prostý výkon jejich služby ani neadekvátní míra horlivosti či nějaké šikanózní jednání. [6] Krajský soud na základě výše uvedeného dospěl k závěru o nedůvodnosti žaloby, a proto ji podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zamítl. III. Kasační stížnost [7] Stěžovatel proti rozsudku krajského soudu brojí kasační stížností, v níž navrhuje, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu ve vztahu k výroku I. rozhodnutí správního orgánu I. stupně (týkajícího se přestupku spočívajícího v řízení vozidla s nečitelnou tabulkou registrační značky), jakož i rozhodnutí žalovaného ve vztahu k tomuto výroku, a uložil žalovanému povinnost zaplatit stěžovateli náhradu nákladů řízení. [8] Stěžovatel předně upozorňuje, že je převozní značka vyrobena z tvrdého papíru bez podkladu v reflexním provedení a umisťuje se pouze na zadní části vozidla vzhledem ke svému krátkodobému a účelově úzce vymezenému užití. Ustanovení § 32 odst. 2 vyhlášky č. 343/2014 Sb., o registraci vozidel, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o registraci vozidel“), z něhož krajský soud vyšel, se týká pouze tvarové úpravy tabulky registrační značky podle místa, na které je umístěna tak, aby byla úpravou zachována její čitelnost. Toto ustanovení se sice použije obdobně na převozní značky, stěžovatelova převozní značka však nebyla nijak tvarově upravována, takže se uvedené ustanovení vůbec nemělo použít. Krajský soud pochybil rovněž tím, že dovodil z obdobného použití § 32 odst. 2 vyhlášky o registraci vozidel totožnost převozní značky s běžnou registrační značkou. [9] Stěžovatel dále upozornil, že § 38b zákona č. 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o podmínkách provozu vozidel“), upravující mj. jízdu z místa prodeje vozu na místo registrace je speciálním ustanovením ve vztahu k § 38 téhož zákona, který upravuje podmínky provozu vozidla v obecné rovině. Aplikovat pravidla pro čitelnost registrační značky v běžném provozu mechanicky a striktně na převozní značky je přepjatě formální a v rozporu s konstrukcí zákona. Stěžovatel zdůraznil, že registrační značky jsou zhotoveny ze slitin lehkých kovů s podkladem reflexního provedení a okraje značky jsou prolisovány, takže jejich viditelnost i čitelnost je bez jakýchkoli pochyb podstatně vyšší než u převozní značky z tvrdého papíru. [10] Rozsudek krajského soudu je navíc nepřezkoumatelný, neboť se krajský soud věcně nezabýval stěžovatelovou námitkou, že vozidlo kupoval dne 27. 11. 2020 zcela čisté a dne 30. 11. 2020 před zahájením jízdy kontroloval čitelnost přepravní značky. K tomu stěžovatel navíc doložil k důkazu i fotografie. Krajský soud tedy pochybil tím, že se nezabýval otázkou, jakým způsobem ke znečištění zadního skla došlo. Za umístění převozní značky je navíc podle § 38 odst. 6 zákona o podmínkách provozu vozidel odpovědný prodejce vozidla, nikoliv kupující, a stěžovatel tedy spáchání přestupku nezavinil. [11] Správní orgány vyhodnotily společenskou škodlivost stěžovatelova jednání absurdním způsobem a krajský soud pochybil, pokud jejich rozhodnutí aproboval. Správní orgány rozvíjely teorie o protiprávním užívání neidentifikovatelných vozidel a zneužívání náhodných ztrát registračních značek; to ovšem se stěžovatelovým případem nemá žádnou souvislost. Stěžovatel se rovněž ohradil proti tomu, aby v souvislosti s jeho posuzovaným jednáním bylo spekulováno o možném páchání trestné činnosti spojené s vozidlem nebo o hrozbě toho, že by se stěžovatel policistům pokusil ujet. Stěžovatel takovým spekulacím nezavdal příčinu ani náznakem. Krajský soud i správní orgány z hlediska materiální stránky přestupku věc posoudily v rozporu s právní úpravou i zdravým rozume