5 As 304/2022 — Nejvyšší správní soud

5 As 304/2022- 27 - text  5 As 304/2022 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: RNDr. B. K., zast. Mgr. Tomášem Konečným, advokátem se sídlem Podjavorinské 1598/6, Praha, proti žalované: Rada pro veřejný dohled nad auditem, se sídlem Vodičkova 1935/38, Praha, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2022, č. j. 15 Ad 1/202150, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností žalobce (dále jen „stěžovatel“) brojí proti v záhlaví uvedenému rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 28. 1. 2021, č. j. RVDA315/2021, ev. č. 229/21 RVDA, sp. zn. ZN/76/20. [2] Žalovaná tímto rozhodnutím zamítla odvolání stěžovatele a potvrdila rozhodnutí kárné komise Komory auditorů České republiky ze dne 7. 9. 2020, č. j. 1595/2020/IP07/2019/Mi (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto prvostupňovým rozhodnutím byl stěžovatel shledán vinným ze spácháním kárného provinění, kterého se dopustil tím, že prováděl auditorskou činnost jak prostřednictvím auditorské společnosti BK AUDIT spol. s. r. o., IČO: 64573354, se sídlem Dvorecká 1165/1, 147 00 Praha 4 (dále jen „společnost BK AUDIT“), tak i prostřednictvím auditorské společnosti ČBR AUDIT UNION, s. r. o., IČO: 62585738, se sídlem Washingtonova 1599/17, 110 00 Praha 1 (dále jen „společnost ČBR AUDIT UNION“), a tímto svým jednáním podle § 2 písm. c) zákona č. 93/2009 Sb., o auditorech a o změně některých zákonů (zákon o auditorech), ve znění pozdějších předpisů, porušil § 3 odst. 4 téhož zákona. Za toto kárné provinění bylo stěžovateli prvostupňovým rozhodnutím uloženo kárné opatření, a to pokuta ve výši 75 000 Kč a dále povinnost nahradit část nákladů řízení ve výši 1 000 Kč. II. Řízení před městským soudem [3] Stěžovatel v žalobě napadal rozhodnutí žalované s poukazem na to, že jak orgán prvního stupně, tak žalovaná hodnotily důkazy jednostranně v neprospěch stěžovatele, nezjistily stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, neprovedly veškeré potřebné důkazy a nevypořádaly se se všemi námitkami tvrzenými stěžovatelem. Dle názoru stěžovatele nebylo možno na základě podkladů shromážděných správními orgány dospět k závěru, že stěžovatel provedl auditorskou činnost prostřednictvím společnosti ČBR AUDIT UNION a provedl audit účetní závěrky společnosti PFANNER, spol. s r.o., IČO: 41695496, se sídlem Hostivice, V Uličce 1243 (dále jen „společnost PFANNER“) za účetní období 2017. Závěry správních orgánů nelze dle stěžovatele považovat za prokázané bez důvodných pochybností. [4] Městský soud argumentaci stěžovatele nepřisvědčil a žalobu jako nedůvodnou zamítl. Podle městského soudu bylo postaveno najisto, že stěžovatel byl v rozhodném období jediným společníkem a zároveň jediným jednatelem společnosti BK AUDIT. Zároveň podle městského soudu byl stěžovatel v tomtéž období jednatelem společnosti ČBR AUDIT UNION. Argumentace stěžovatele týkající se jeho údajného odstoupení z funkce jednatele společnosti ČBR AUDIT UNION prostřednictvím podání ze dne 12. 12. 2014 a dne 24. 7. 2015 adresovaných této společnosti nebyla městským soudem akceptována s ohledem na skutečnost, že podle notářského zápisu z valné hromady společnosti ČBR AUDIT UNION ze dne 23. 1. 2020, sp. zn. NZ 37/2020, hlasoval stěžovatel prostřednictvím svého advokáta o svém odvolání z pozice jednatele společnosti ČBR AUDIT UNION. Stěžovatel byl navíc podle městského soudu povinen doručit svou rezignaci statutárnímu orgánu společnosti ČBR AUDIT UNION, nikoliv společnosti samotné (v této souvislosti odkázal městský soud na usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 2022 č. j. 7 Cmo 14/202178). [5] Zároveň měl městský soud za prokázané, že audit společnosti PFANNER provedla společnost ČBR AUDIT UNION, v níž byl stěžovatel jediným statutárním auditorem, tedy pouze jeho prostřednictvím mohla uvedená auditorská společnost provádět předmětný audit. Městský soud zdůraznil, že k porušení § 3 odst. 4 zákona o auditorech postačuje samotný výkon auditorské činnosti pro více různých subjektů, nikoliv dokončení této činnosti (např. vyhotovení zprávy auditora). Podle městského soudu tak bylo prokázáno, že stěžovatel v uvedeném období vykonával auditorskou činnost prostřednictvím více subjektů, čímž porušil citovaný § 3 odst. 4 zákona o auditorech. [6] Co se týká žalobní argumentace stěžovatele ohledně neprovedení všech navržených důkazů a proti hodnocení důkazů provedených v neprospěch stěžovatele, připomněl městský soud zásadu volného hodnocení důkazů jako zásadu ovládající správní řízení, kdy zároveň uvedl, že správní orgány se dostatečně zabývaly skutkovým stavem a náležitě odůvodnily, proč nebylo nutné provést důkaz originálem účetní závěrky společnosti PFANNER za rok 2017, ani ustanovit znalce z oboru grafologie. Městský soud v tomto zdůraznil, že ani případné zfalšování podpisu nebylo pro posouzení věci rozhodné, jelikož pro spáchání přestupku je podstatná již samotná činnost auditora, nikoliv její dokončení (viz výše). Městský soud měl ze sdělení stěžovatele ze dne 23. 6. 2019, sdělení společnosti PFANNER ze dne 6. 11. 2019 a sdělení společnosti ČBR AUDIT UNION ze dne 24. 6. 2019 za potvrzené, že se stěžovatel zúčastnil předmětného auditu, kdy všechny tři subjekty (včetně stěžovatele samotného) jeho účast potvrdily. Skutečnost, že své tvrzení vzal následně stěžovatel bez hlubšího odůvodnění zpět, neznamená věrohodné zpochybnění zjištěných skutkových skutečností. Ze stejného důvodu pak považoval městský soud za nepřípadnou i třetí žalobní námitku, tedy odlišnou grafickou úpravu předmětné účetní závěrky. Správní orgány se podle městského soudu podstatou této námitky zabývaly, byť nereagovaly na její veškeré detaily. [7] Jelikož městský soud neshledal žalobu důvodnou, zamítl ji podle § 78 odst. 7 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). III. Kasační stížnost a vyjádření žalované [8] Stěžovatel proti rozsudku městského soudu brojí kasační stížností, v níž navrhuje, aby Nejvyšší správní soud napadený rozsudek zrušil a věc vrátil městskému soudu k dalšímu řízení z toho důvodu, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu a rovněž z důvodu nepřezkoumatelnosti napadeného rozsudku [§ 103 odst. 1 písm. b) a d) s. ř. s.]. [9] Stěžejní kasační námitka stěžovatele spočívá v nesouhlasu se závěrem městského soudu ohledně toho, že byl jednatelem (a tedy i statutárním auditorem) společnosti ČBR AUDIT UNION až do 23. 1. 2020. Stěžovatel uvádí, že jednatelem společnosti ČBR AUDIT UNION přestal být na základě svého odstoupení z funkce ze dne 12. 12. 2014, resp. dne 24. 7. 2015, a tedy jeho funkce zanikla v souladu s § 59 odst. 5 zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích, ve znění účinném do 30. 6. 2020 (dále jen z. o. k.) po jednom měsíci od doručení tohoto odstoupení společnosti ČBR AUDIT UNION. Stěžovatel zdůraznil, že pro ukončení jeho jednatelského oprávnění ve společnosti ČBR AUDIT UNION je rozhodné právě toto odstoupení, a nikoliv provedení výmazu v obchodním rejstříku, který má toliko deklaratorní charakter. Upozorňuje rovněž na to, že své odstoupení oznámil i Komoře auditorů České republiky, IČO: 70901473, se sídlem Opletalova 55, 110 00 Praha 1 (dále jen „Komora auditorů ČR“), tedy profesní komoře, pod níž spadá orgán, který vydal prvostupňové rozhodnutí o kárném provinění. [10] Podle stěžovatele není správná interpretace městského soudu vycházející z usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 3. 2022 č. j. 7 Cmo 14/202178, kdy podle městského soudu je nutné odstoupení z funkce jednatele doručit statutárnímu orgánu (v tomto případě tedy valné hromadě), a nikoliv pouze společnosti samotné. Stěžovatel má naopak za to, že takovou povinnost nestanoví žádné ustanovení právních předpisů a z citovaného usnesení vyplývá možnost adresování rezignace přímo právnické osobě, není nutné zasílat je jejímu konkrétnímu orgánu. Z uvedených důvodů tak má stěžovatel za prokázané, že jeho funkce jednatele ve společnosti ČBR AUDIT UNION nezanikla ke dni 23. 1. 2020, ale již o několik let dříve. [11] Podle stěžovatele tak bylo nutné zkoumat, zda v rozhodném období provedl ověření účetní závěrky společnosti PFANNER prostřednictvím společnosti ČBR AUDIT UNION. Správní orgány i městský soud dle stěžovatele vycházely při svých závěrech z původního sdělení stěžovatele ze dne 23. 6. 2019 (v kasační stížnosti uvádí stěžovatel datum 24. 6. 2016, nicméně jde o zjevnou chybu v psaní, pozn. NSS), kterým potvrdil svou účast na předmětném auditu, sdělení společnosti PFANNER ze dne 6. 11. 2019 a sdělení společnosti ČBR