6 Ads 257/2022 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 257/2022- 26 - text  6 Ads 257/2022 - 29 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce Filipa Dienstbiera a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: statutární město Most, sídlem Radniční 1, Most, zastoupené JUDr. Tomášem Kindlem, advokátem, sídlem Blatenská 3218/83, Chomutov, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 1/376, Praha 2, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. července 2020 č. j. MPSV2020/143390916, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 25. října 2022 č. j. 16 Ad 4/202066, takto: I. Kasační stížnost žalobce se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Úřad práce České republiky – Krajská pobočka v Ústí nad Labem rozhodnutím ze dne 10. června 2020 č. j. 122537/20/UL snížil státní příspěvek na výkon pěstounské péče přiznaný statutárnímu městu Most (žalobci) za kalendářní roky 2016 – 2020 o celkem 236 000 Kč a uložil žalobci povinnost tuto částku vrátit. [2] Odvolání žalobce proti tomuto rozhodnutí zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v návětí. Poukázal na ukončení dohody o výkonu pěstounské péče s paní A. K., která jako poručnice doposud osobně pečovala o svého vnuka. Dohoda byla ukončena ke dni právní moci rozsudku o navrácení plné svéprávnosti matce nezletilého, jímž se obnovila rodičovská odpovědnost matky a zaniklo poručenství babičky k nezletilému. [3] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného zamítl Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „krajský soud“) rozsudkem označeným v návětí. Konstatoval, že matce nezletilého byla omezena způsobilost k právním úkonům ještě za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (v dalším textu též jako „starý občanský zákoník“), a zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, pročež v důsledku omezení způsobilosti k právním úkonům ztratila i rodičovskou odpovědnost. V roce 2016 jí byla svéprávnost navrácena zcela, příslušný soud nerozhodl o tom, že by byla v určitém ohledu nadále omezena ve svéprávnosti, respektive že by byla i nadále omezena její rodičovská odpovědnost. Nabytím plné svéprávnosti se tedy matce obnovila rodičovská odpovědnost. S ohledem na § 935 odst. 1 větu první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „nový občanský zákoník“), pak poručenství babičky nezletilého zaniklo ze zákona, nebylo k tomu třeba rozhodnutí soudu. Od 30. ledna 2016 babička nemohla vykonávat funkci poručníka, neboť matce byla obnovena rodičovská odpovědnost. Nebylo tak možné na ni ani hledět jako na osobu pečující o dítě ve smyslu § 4a písm. b) bodu 4 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálněprávní ochraně dětí (ve znění účinném do 31. prosince 2021), a dohoda o výkonu pěstounské péče zanikla. Na tom nic nemění skutečnost, že rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 31. července 2020 č. j. 19 P 52/201193 byla babička formálně zproštěna funkce poručníka a zároveň jí byl nezletilý svěřen do pěstounské péče. II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní [4] Žalobce (dále též „stěžovatel“) podal proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. V prvé řadě namítal, že přímo jemu (nikoli jeho zástupci) byl doručen rozsudek krajského soudu bez odůvodnění, což zatížilo řízení vadou. Zástupci stěžovatele pak byl doručen tentýž rozsudek, který již odůvodnění obsahuje. Stěžovatel tak v jedné věci obdržel dva různé rozsudky (lišící se v čísle jednacím), přičemž má za to, že druhý z nich nemohl být vydán pro překážku věci rozhodnuté. [5] Stěžovatel dále zpochybňoval závěr krajského soudu, že se matce nezletilého obnovila rodičovská odpovědnost nabytím plné svéprávnosti. Zdůraznil, že podle § 865 odst. 2 nového občanského zákoníku rodičovská odpovědnost automaticky nesleduje osud svéprávnosti, i při omezení svéprávnosti lze rodiči zachovat výkon povinností a práva péče o dítě. Soud tedy musí o rodičovské odpovědnosti zvlášť rozhodnout, což podporuje též § 468a odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, který předpokládá spojení řízení ve věci svéprávnosti s řízením ve věci rodičovské odpovědnosti. Základní podmínkou pro spojení řízení přitom je, že musí jít o více řízení. Úvaha krajského soudu, že zde nemusí být více řízení, je proto chybná. V této věci Okresní soud v Mostě o rodičovské odpovědnosti matky skutečně rozhodl, a to rozsudkem ze dne 31. července 2020 č. j. 19 P 52/201191. Odborná literatura přitom považuje rozhodnutí o rodičovské odpovědnosti za rozhodnutí o osobním stavu, jímž jsou správní soudy vázány. I pokud by nešlo o statusové rozhodnutí, musejí z něj vycházet, což znamená, že jsou vázány především v otázce řešené ve výroku takového rozhodnutí. [6] Žalovaný se k argumentaci stěžovatele nijak nevyjádřil. III. Posouzení kasační stížnosti Nejvyšším správním soudem [7] Nejvyšší správní soud kasační stížnost posoudil a dospěl k závěru, že není důvodná. [8] Nejprve se soud zabýval procesními námitkami stěžovatele. Ke kasační stížnosti byly přiloženy dvě „verze“ rozsudku krajského soudu – zkrácené znění bez odůvodnění č. j. 16 Ad 4/202065 a rozsudek v plném znění (tj. včetně odůvodnění) č. j. 16 Ad 4/202066. Stěžovatel v tom spatřuje porušení svého práva na řádné odůvodnění rozhodnutí a zároveň dovozuje, že krajský soud o žalobě nepřípustně rozhodl dvakrát. [9] Zkrácené znění rozsudku č. j. 16 Ad 4/202065 odpovídá listině založené na č. l. 65 spisu krajského soudu. Není zřejmé, za jakým účelem bylo toto zkrácené znění vyhotoveno (je možné, že krajský soud uveřejněním zkráceného znění bez odůvodnění na úřední desce svůj rozsudek vyhlásil), nicméně ze spisu nevyplývá, že by bylo toto vyhotovení rozhodnutí krajského soudu doručováno stěžovateli (ve spise je založena pouze doručenka k plnému znění rozsudku na č. l. 66 a následujících, na níž je jako adresát uveden zástupce stěžovatele). Sám stěžovatel tvrzení, že mu bylo doručeno zkrácené znění rozsudku, nijak nedoložil (například záznamem z informačního systému datových schránek), přičemž Nejvyšší správní soud nepovažoval za nutné jej v tomto směru vyzývat k označení a předložení důkazů. I kdyby totiž krajský soud pochybil a stěžovateli zkrácené znění rozsudku doručil, nemohlo by se jednat o vadu, která by měla vliv na zákonnost tohoto rozhodnutí. Za prvé, k tomuto pochybení by došlo až po přijetí rozhodnutí krajského soudu, a tudíž by se do něj nemohlo nijak obsahově promítnout (obdobně rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 27. listopadu 2019 č. j. 6 As 137/201955, bod 21). Za druhé, stěžovateli bylo prostřednictvím jeho zástupce doručeno vyhotovení rozsudku krajského soudu s plným odůvodněním, a tudíž nebyl nijak zkrácen na svém právu na spravedlivý proces, jehož součástí je i právo na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí. A za třetí, rozhodně nelze souhlasit s tím, že by krajský soud o žalobě rozhodl dvakrát – pouze své rozhodnutí dvakrát vyhotovil, což však do stěžovatelových práv nijak zasáhnout nemohlo. [10] Jelikož Nejvyšší správní soud neshledal tvrzené vady řízení před krajským soudem, mohl se zabývat podstatou sporu mezi účastníky řízení, tj. nárokem stěžovatele na příspěvek na výkon pěstounské péče. [11] Pěstounskou péčí ve smyslu zákona o sociálněprávní ochraně dětí je péče o dítě poskytovaná osobou pečující (§ 47a odst. 1). Osobou pečující je (mimo jiné) fyzická osoba, které bylo dítě svěřeno do výchovy rozhodnutím příslušného orgánu (tj. osoba odpovědná za výchovu dítěte), která je poručníkem dítěte, jestliže o dítě osobně pečuje [§ 4a písm. a) a písm. b) bod 4 zákona o sociálněprávní ochraně dětí; podle § 939 nového občanského zákoníku poručníku, který o dítě osobně pečuje tak, jako by mu bylo dítě svěřeno trvale do péče, náleží hmotné zabezpečení jako pěstounovi]. S takovou osobou uzavře příslušný obecní úřad obce s rozšířenou působností (či s jeho souhlasem jiný orgán či pověřená osoba) dohodu o výkonu pěstounské péče, která upraví podrobnosti ohledně výkonu práv a povinností osoby pečující (§ 47b zákona o sociálněprávní ochraně dětí). Tato dohoda trvá po dobu, po kterou je fyzická osoba poručníkem, jestliže o dítě osobně pečuje [§ 47c odst. 1 písm. d) téhož zákona]. Jakmile toto postavení ztratí (v důsledku čehož skončí pěstounská péče ve smyslu §47a odst. 1), zaniká i dohoda o výkonu pěstounské péče, a to přímo ze zákona (MACELA, M., HOVORKA, D., KŘÍSTEK, A., TRUBAČOVÁ, A., ZÁRASOVÁ, Z. Zákon o sociálněprávní ochraně dětí. Komentář. Praha: Wolters Kluwer, 2015. Cit. dle ASPI, § 47c). [12] Obecní úřad obce s rozšířenou působností, který uzavřel dohodu o výkonu pěstounské péče, má nárok na státní příspěvek na výkon pěstounské péče. Tento státní příspěvek je určen na pokrytí nákladů vynakládaných na zajišťování pomoci osobám pečujícím, osobám v evidenci nebo svěřeným dětem a na provádění dohledu nad pěstounskou péčí (§ 47d odst. 1 zákona o s