6 As 168/2021 — Nejvyšší správní soud

6 As 168/2021- 49 - text  6 As 168/2021 - 53 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Jana Kratochvíla (soudce zpravodaj) a soudkyně Veroniky Juřičkové ve věci žalobců: a) Mgr. J. S., b) S. H., c) Ing. J. N., d) Ing. I. N., e) H. H., f) J. H., všichni zastoupeni advokátkou Mgr. Lucií Knollovou, sídlem Údolní 65, Brno, proti žalovanému: Státní pozemkový úřad, sídlem Husinecká 11a, Praha 3, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2018, č. j. SPU 486639/2018, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 4. 2021, č. j. 30 A 20/2019176, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobci (stěžovatelé) jsou vlastníky pozemků v k. ú. Olešnice na Moravě, které byly dotčeny jednoduchými pozemkovými úpravami podle zákona č. 139/2002 Sb., o pozemkových úpravách a pozemkových úřadech a o změně zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (zákon o pozemkových úpravách). [2] Na základě žádosti města Olešnice zahájil Státní pozemkový úřad, Krajský pozemkový úřad pro Jihomoravský kraj, Pobočka Blansko (dále jen „pozemkový úřad“) dne 5. 4. 2013 řízení o jednoduchých pozemkových úpravách v západní části katastru. V této oblasti se nachází i lyžařský areál Olešnice na Moravě. V průběhu několikaletého projednávání úprav a souvisejícího návrhu plánu společných zařízení se předmětem sporů stala zejména trasa navrhované hlavní (páteřní) polní cesty CP1 za ulicí Moravská strana, která měla vést též kolem lyžařského areálu Olešnice a napojovat jej na stávající místní komunikaci u hřbitova. Podle stěžovatelů hlavní motivací pro pozemkové úpravy nebylo zlepšit podmínky pro zemědělské obhospodařování dotčených pozemků a přispět k ekologii krajiny, nýbrž zřídit další přístupovou cestu k lyžařskému areálu Olešnice. Někteří vlastníci navrhovali alternativní řešení, kdy by namísto páteřní (průjezdní) cesty byly navrženy dvě cesty končící slepě, to ale sbor zástupců vlastníků zamítl na svém zasedání dne 27. 2. 2015. Dokumentaci plánu společných zařízení vzal na vědomí sbor zástupců vlastníků na svém zasedání dne 30. 8. 2016 a schválilo jej zastupitelstvo na svém zasedání dne 27. 9. 2016. [3] Návrh pozemkových úprav následně schválil pozemkový úřad rozhodnutím ze dne 26. 6. 2018. Společné odvolání stěžovatelů zamítl žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví. Stěžovatelé se proti rozhodnutí bránili správní žalobou, kterou Krajský soud v Brně zamítl. [4] Krajský soud nevyhověl hlavní žalobní námitce rozporu s cíli pozemkových úprav. Připustil, že pokud by se opravdu potvrdilo, že pozemkové úpravy byly pouhou zástěrkou a jejich hlavním smyslem bylo ve skutečnosti zpřístupnit stávající lyžařský areál další komunikací, bylo by to jistě důvodem ke zrušení napadeného rozhodnutí. Dospěl však k závěru, že skutečnost je mnohem komplexnější, než jak ji prezentují stěžovatelé. Výsledná podoba plánu společných zařízení a zejména trasa sporné cesty je podle soudu výsledkem vyváženého kompromisu mezi zájmy různých vlastníků vstupujících se svými pozemky do pozemkových úprav. Stěžovatelé představují menšinu, které dosažené řešení nevyhovuje. [5] Krajský soud nevyhověl ani četným námitkám procesního charakteru. Obecně k nim s odkazem na judikaturu Ústavního soudu poznamenal, že procesní práva nemají význam sama o sobě a neexistují samoúčelně. Ne každá zjištěná vada správního řízení musí vést automaticky ke zrušení napadeného správního rozhodnutí. Je třeba zkoumat, zda mohl být v důsledku porušení procesních pravidel žalobce zkrácen na svých hmotných právech. Důvodnost žaloby tedy může založit pouze taková vada řízení, která mohla mít vliv na zákonnost napadeného rozhodnutí. Takovou vadu však krajský soud v řízení před správními orgány neshledal. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [6] Stěžovatelé se proti rozsudku krajského soudu bránili kasační stížností. Konkrétně vznesli následující kasační námitky: 1. Rozsudek je nepřezkoumatelný. Krajský soud se nedostatečně vypořádal s žalobními námitkami ohledně více variant dokumentace, nedostatků v plánu společných zařízení, chybného napojení cesty na stávající komunikaci, poučení stěžovatelů a nevypořádání se žalovaným s odvolacími námitkami. 2. Krajský soud nesprávně posoudil otázku rozporu s cíli pozemkových úprav. 3. Plán společných zařízení byl měněn poté, co byl projednán ve sboru zástupců vlastníků a v zastupitelstvu obce. Jelikož byl měněn, měl být předložen k novému vyjádření dotčeným orgánům a znovu projednán ve sboru zástupců a schválen zastupitelstvem obce. 4. Správní orgány nesprávně určily okruh účastníků řízení. 5. Krajský soud chybně vyhodnotil otázku podjatosti opatrovníka určeného neznámým vlastníkům. [7] Žalovaný navrhl zamítnutí kasační stížnosti. Ztotožnil se se závěry krajského soudu. III. Právní hodnocení Přezkoumatelnost rozsudku [8] Nejvyšší správní soud konstatuje, že rozsudek krajského soudu je srozumitelný a je opřen o dostatek relevantních důvodů, z nichž je zřejmé, proč shledal žalobu nedůvodnou. Plně tedy vyhovuje požadavkům na přezkoumatelnost stanoveným ustálenou judikaturou Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, č. 34/1996 Sb. ÚS, a ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, č. 85/1997 Sb. ÚS; nebo rozsudky NSS ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/200352, a ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/200375). V této souvislosti Nejvyšší správní soud připomíná, že nepřezkoumatelnost je objektivní překážkou, která kasačnímu soudu znemožňuje přezkoumat napadené rozhodnutí (srov. např. rozsudky NSS ze dne 28. 2. 2017, č. j. 3 Azs 69/201624, ze dne 27. 9. 2017, č. j. 4 As 146/201735). Nepřezkoumatelnost rozsudku nezpůsobuje nesouhlas stěžovatelky s jeho odůvodněním a závěry (viz např. rozsudky NSS ze dne 12. 11. 2013, č. j. 2 As 47/201330, ze dne 29. 4. 2010, č. j. 8 As 11/2010163). [9] Není přípustné institut nepřezkoumatelnosti rozšiřovat a vztáhnout jej i na případy, kdy se soud podstatou námitky účastníka řízení řádně zabývá a vysvětlí, proč nepovažuje argumentaci účastníka za správnou, byť výslovně v odůvodnění rozhodnutí nereaguje na všechny myslitelné aspekty vznesené námitky a dopustí se dílčího nedostatku odůvodnění (viz např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 1. 2013, č. j. 1 Afs 92/201245, bod 28). [10] Stěžovatelé namítají, že se krajský soud nedostatečně věnoval některým jejich žalobním námitkám. Nejvyšší správní soud nesouhlasí. [11] Otázce variant plánu společných zařízení se krajský soud věnoval zejména v bodech 45 až 47 rozsudku, ale i na dalších místech. Pokud jde konkrétně o aktualizaci plánu v bodě 53 krajský soud uvedl, že obsahem aktualizace plánu označené datem 06/2018 bylo pouze upřesnění technické zprávy ve věci přejezdu přes suchý poldr POL2 (na žádost jeho vlastníků) a přidání doplňkových přístupových cest C60 – C76 v reakci na návrh nového uspořádání pozemků. Podle Metodického návodu k provádění pozemkových úprav se nejedná o takovou změnu návrhu plánu společných zařízení, jež by vyžadovala jeho nové projednání ve sboru zástupců a vlastníků a v zastupitelstvu obce. Pokud s tímto posouzením stěžovatelé nesouhlasí, není to otázka přezkoumatelnosti rozsudku, ale jeho zákonnosti (viz níže). [12] K namítaným obsahovým vadám plánu společných zařízení a jeho technické zprávy krajský soud uvedl, že stěžovatelé nijak nespecifikovali, v čem se tyto vady mají dotýkat jejich práv. Nejvyšší správní soud takové vypořádání považuje za odpovídající. Nejvyšší správní soud již ve své judikatuře upozornil, že ani žaloba proti rozhodnutí o pozemkových úpravách neslouží k obecné kontrole zákonnosti činnosti správních orgánů. Pokud žalobce neuvede, jakou konkrétně namítaná vada má souvislost s jejich subjektivními právy, nelze takové námitky přezkoumat. Soudní řád správní je svojí povahou „obrannou“ normou. Není normou „kontrolní“, která by umožňovala komukoliv iniciovat, prostřednictvím podání žaloby ve správním soudnictví, kontrolu jakéhokoliv úkonu veřejné správy. Má pouze zajistit poskytování právní ochrany v případech, kdy veřejná správa vstupuje do právní sféry fyzických nebo právnických osob (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2019, č. j. 6 As 233/201874, bod 66). [13] K otázce chybného napojení cesty na stávající komunikaci krajský soud v bodě 26 rozsudku uvedl, že přímé napojení nad hřbitovem v pravém úhlu není možné z důvodu pětimetrového převýšení. Navíc v tomto místě se návrh drží trasy již existující polní cesty, tedy respektuje stávající stav v území. [14] Krajský soud se dostatečně věnoval i namítaným vadám závazných stanovisek. Je pravda, že závazné stanovisko orgánu územního plánování, byť kladné, nebylo nijak