7 Afs 21/2023 — Nejvyšší správní soud

7 Afs 21/2023- 75 - text  7 Afs 21/2023 - 80 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Davida Hipšra a Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: B e H o spol., s r. o., se sídlem Staré Ransko 154, Krucemburk, zastoupený JUDr. Sylvou Kopeckou, advokátkou se sídlem Zborovská 1023/21, Praha 5, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 12. 2022, č. j. 30 Af 32/2021138, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalobci se vrací soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, který bude vyplacen z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám zástupkyně žalobce JUDr. Sylvy Kopecké, advokátky, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. [1] Ministerstvo průmyslu a obchodu poskytlo žalobci dotaci ve výši 14 000 000 Kč na realizaci projektu „Inovace manipulátoru lahví a jeho uvedení do sériové výroby“. Finanční úřad pro Kraj Vysočina (dále jen „finanční úřad“), vydal dne 21. 10. 2019 platební výměr č. j. 1691314/19/290031472710026, kterým žalobci vyměřil odvod za porušení rozpočtové kázně do Národního fondu ve výši 6 280 197 Kč (dále též „platební výměr“). Odvolání žalobce proti platebnímu výměru zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 31. 3. 2021, č. j. 11701/21/500010610712343 (dále též „rozhodnutí žalovaného“). II. [2] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného správní žalobou, kterou Krajský soud v Brně (dále též „krajský soud“) rozsudkem ze dne 21. 12. 2022, č. j. 30 Af 32/2021138 (dále též „napadený rozsudek“), zamítl. Krajský soud se ztotožnil se závěry správních rozhodnutí. I podle jeho názoru žalobce vymezil předmět plnění dotované zakázky příliš široce, když mj. spojoval vzájemně nesouvisející plnění do jednoho celku, čímž obcházel smysl, cíl a účel poskytnuté dotace a omezil tak soutěž o dotovanou zakázku. Žalobce jako předmět plnění dotované zakázky označil i taková plnění, která neměla v zásadě žádný vztah k účelu poskytnuté dotace, resp. která by bylo lze charakterizovat jako obecnou údržbu či zlepšování stávajících objektů žalobce. Krajský soud se ztotožnil rovněž se závěry správních orgánů stran kvalifikačních předpokladů vybraného dodavatele. Ten totiž disponoval předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona. Předmětem poptávaného plnění však byly činnosti, pro jejíchž vykonávání vybraný dodavatel oprávnění neměl. Žalobce byl proto povinen vyřadit vybraného dodavatele z účasti v soutěži o předmět plnění dané zakázky. Krajský soud dále konstatoval, že žalobce prokazatelně vlastní činností prováděl stavební práce na své stavbě, čímž porušil tzv. zákaz aktivace (dále též „aktivace“). Není přitom pravdou, že by pojem aktivace nebyl obecně známý a že by byl tedy žalobce postihován za jednání, o němž nemohl předpokládat, že je porušením dotačních pravidel. Krajský soud nepřisvědčil ani námitce žalobce, že odvod za porušení dotačních pravidel byl vyčíslen v nepřiměřené výši. Napadený rozsudek krajského soudu (stejně jako všechna dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího správního soudu) je v plném znění dostupný na www.nssoud.cz, přičemž zdejší soud na něj na tomto místě pro stručnost odkazuje. III. [3] Proti rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů obsahově podřaditelných pod § 103 odst. 1 písm. a), b) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“). Stěžovatel primárně poukazoval na nepřezkoumatelnost a vady rozsudku. Dále dovozoval naplněné stížního důvodu dle § 103 odst. 1 písm. b) s. ř. s. Závěry dovozené správními orgány, resp. krajským soudem nemají oporu ve správním spise. Podle stěžovatele došlo i k nesprávnému právnímu posouzení věci. Krajský soud nesprávně posoudil zákonnost závěrů správních orgánů. V tomto ohledu namítal, že předmět plnění dotované zakázky vymezil dostatečně, tj. ani příliš úzce ani příliš široce, jak dovodily správní orgány. Stěžovatel nesouhlasil ani se závěrem, že do příslušných částí dotované zakázky zahrnul stavební práce, které nijak nesouvisely s poptávanými stroji. Dále namítal, že vybraný dodavatel splňoval všechny kvalifikační požadavky, pročež jej nebylo možné z daného výběrového řízení vyloučit. Měl za to, že živnostenské oprávnění, kterým vybraný dodavatel disponoval, odpovídalo poptávanému předmětu plnění. Stěžovatel nesouhlasil ani se závěry krajského soudu stran pojmu „aktivace“. Podle stěžovatele nelze souhlasit s tím, že by pojem „aktivace“ byl pojmem veřejně známým, tj. že by bylo lze v obecné rovině presumovat jeho význam. Tento pojem nebyl stěžovateli znám. Nebyl přitom blíže vysvětlen ani v dotačních pravidlech, pročež nemůže být nyní vykládán ke stěžovatelově tíži. Z uvedených důvodů stěžovatel navrhl, aby Nejvyšší správní soud zrušil napadený rozsudek krajského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Požádal i o přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. IV. [4] Žalovaný podal písemné vyjádření ke kasační stížnosti, v rámci něhož se plně ztotožnil se závěry krajského soudu. Námitky stěžovatele shledal nedůvodnými. Podle jeho názoru správní orgány i krajský soud postupovaly zcela v souladu se zákonem. Žalovaný neshledal důvod pro přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. V. [5] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a zkoumal přitom, zda napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [6] Kasační stížnost není důvodná. [7] Nejvyšší správní soud se předně zabýval námitkami poukazujícími na nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. [8] Podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. lze kasační stížnost podat z důvodu tvrzené nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí, popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohlali mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí o věci samé. [9] Nejvyšší správní soud při posuzování nepřezkoumatelnosti rozsudků krajských soudů vychází z ustálené judikatury Ústavního soudu (srov. např. nálezy Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995, sp. zn. III. ÚS 84/94, č. 34/1996 Sb. ÚS, a ze dne 26. 6. 1997, sp. zn. III. ÚS 94/97, č. 85/1997 Sb. ÚS), podle níž jedním z principů, které představují součást práva na řádný a spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Ústavy), jež vylučuje libovůli při rozhodování, je povinnost soudů své rozsudky řádně odůvodnit (ve správním soudnictví dle § 54 odst. 2 s. ř. s.). To potvrzuje i navazující judikatura Ústavního soudu, např. nález ze dne 11. 4. 2007, sp. zn. I. ÚS 741/06, č. 64/2007 Sb. ÚS, v němž Ústavní soud vyslovil, že „odůvodnění rozhodnutí soudu jednajícího a rozhodujícího ve správním soudnictví, z něhož nelze zjistit, jakým způsobem postupoval při posuzování rozhodné skutečnosti, nevyhovuje zákonným požadavkům kladeným na obsah odůvodnění a v konečném důsledku takové rozhodnutí zasahuje do základních práv účastníka řízení, který má nárok na to, aby jeho věc byla spravedlivě posouzena.“ Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 29. 7. 2004, č. j. 4 As 5/200352, vyslovil, že pokud „z odůvodnění napadeného rozsudku krajského soudu není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil při naplňování zásady volného hodnocení důkazů či utváření závěru o skutkovém stavu, z jakého důvodu nepovažoval za důvodnou právní argumentaci stěžovatele v žalobě a proč subsumoval popsaný skutkový stav pod zvolené právní normy, pak je třeba pokládat takové rozhodnutí za nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů a tím i nesrozumitelnost ve smyslu § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s.“ Nepřezkoumatelností z důvodu nesrozumitelnosti se Nejvyšší správní soud zabýval např. ve svém rozsudku ze dne 4. 12. 2003, č. j. 2 Ads 58/200375, podle něhož lze „za nepřezkoumatelné pro nesrozumitelnost obecně považovat takové rozhodnutí soudu, z jehož výroku nelze zjistit, jak vlastně soud ve věci rozhodl, tj. zda žalobu zamítl, odmítl nebo jí vyhověl, případně jehož výrok je vnitřně rozporný. Pod tento pojem spadají i případy, kdy nelze rozeznat, co je výrok a co odůvodnění, kdo jsou účastníci řízení a kdo byl rozhodnutím zavázán. Nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů je založena na nedostatku důvodů skutkových, nikoliv na dílčích nedostatcích odůvodnění soudního rozhodnutí. Musí se přitom jednat o vady skutkových zjištění, o něž soud opírá své rozhodovací důvody.“ [10] Tato kritéria napadený rozsudek splňuje. Krajský soud se srozumitelně a úplně vypořádal se všemi stěžejními žalobními námitkami, resp. s jádrem věci. Nesouhlas stěžovatele se závěry, resp. odůvodněním napadeného rozsudku nezpůsobuje jeho nepřezkoumatelnost (srov. např. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 11. 2013, č. j. 2 As 47/2013