7 As 401/2021 — Nejvyšší správní soud

7 As 401/2021- 27 - text 7 As 401/2021 - 30 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Tomáše Foltase a Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: J. Š., zastoupen Mgr. Janem Fišerem, advokátem se sídlem Škroupova 561, Pardubice, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, se sídlem Budějovická 1387/7, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 11. 2021, č. j. 15 A 121/202086, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Žalobce se u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“) domáhal ochrany před nezákonným zásahem spočívajícím v odmítání vyplácet mu výsluhový příspěvek poštovní poukázkou. Příspěvek mu byl přiznán coby bývalému příslušníku celní správy rozhodnutím žalovaného ze dne 14. 9. 2005, č. j. 2005/7138/40. Výsluhový příspěvek mu byl od 1. 9. 2005 vyplácen prostřednictvím poštovní poukázky. Přípisem ze dne 10. 4. 2019 žalovaný žalobci oznámil, že dle § 129 odst. 2 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o služebním poměru“) je možné vyplácet peněžité plnění (včetně výsluhového příspěvku) pouze bezhotovostně na účet, a že od 1. 7. 2019 již nebude zasílat výsluhové příspěvky prostřednictvím poštovních poukázek. Žalobce navrhl, aby městský soud žalovanému uložil povinnost zdržet se vyžadovat výplatu výsluhového příspěvku pouze bezhotovostním způsobem na žalobcem určený bankovní účet. Dále navrhl, aby soud přikázal žalovanému vyplatit žalobci deponovaný výsluhový příspěvek za období od července 2019 do právní moci rozsudku, a to včetně příslušenství, tj. zákonného úroku z prodlení, a to prostřednictvím poštovní poukázky. II. [2] Městský soud shora označeným rozsudkem žalobu zamítl. Zabýval se včasností podané žaloby, přičemž shledal, že není opožděná, neboť se jedná o tzv. neukončený trvající zásah, kdy žalovaný kontinuálně odmítá žalobci vyplácet výsluhový příspěvek prostřednictvím poštovní poukázky do doby, než mu bude žalobcem sděleno číslo bankovního účtu, na který má být výsluhový příspěvek vyplacen. [3] Městský soud se dále zabýval způsobem vyplácení výsluhového příspěvku, resp. tím, zda lze podle platné a účinné právní úpravy vyplácet výsluhový příspěvek žalobci pouze bezhotovostním převodem na bankovní účet. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu zdůraznil, že výsluhový příspěvek nelze ztotožňovat se služebním příjmem, neboť je zvláštní sociální dávkou bývalého příslušníka bezpečnostního sboru. Výsluhový příspěvek nelze podle městského soudu označit ani za „jiné peněžité plnění v příslušníkův prospěch“ ve smyslu § 129 odst. 2 zákona o služebním poměru, neboť předmětné ustanovení výslovně hovoří o příslušníkovi, nikoliv o bývalém příslušníkovi bezpečnostních sborů. Jediným ustanovením, které upravuje výplatu výsluhového příspěvku, je § 167 zákona o služebním poměru, v němž však úprava způsobu výplaty chybí. Pro překlenutí absence výslovné úpravy způsobu výplaty výsluhového příspěvku využil analogii legis. Zákon o služebním poměru obsahuje konkrétní ustanovení, které podrobně upravuje způsob výplaty peněžitých plnění ve prospěch příslušníků. Tímto ustanovením je § 129 odst. 2 zákona o služebním poměru. Jakkoli jsou služební příjem a výsluhový příspěvek odlišnými peněžitými plněními, nezakládá tato jejich odlišnost žádný racionální důvod pro odlišný způsob jejich výplaty. Jedná o výplatu určité peněžní částky náležející adresátu podle zákona o služebním poměru, bez ohledu na to, zda se jedná o „aktivního“ příslušníka či příslušníka bývalého. Soud naopak konstatoval, že je vyloučena analogie iuris za použití zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále též „zákon o důchodovém pojištění“), jejíž aplikace se domáhal žalobce. [4] Povinnost zřídit si bankovní účet nepovažuje v žádném ohledu nespravedlivou, excesivní, šikanózní ani jakkoliv negativní. Povinnost zřídit si bankovní účet a sdělit jeho číslo žalovanému pro účely výplaty výsluhového příspěvku je úkonem nezbytným k tomu, aby žalobci mohl být přiznaný výsluhový příspěvek žalovaným v souladu se zákonem vyplácen. Splnění této povinnosti nemůže představovat nezákonný zásah do práv žalobce. Vyplácení služebního příjmu i jiných peněžitých plnění bezpečnostním sborem na svůj náklad a své nebezpečí bezhotovostním způsobem na určený bankovní účet je moderním řešením, které s ohledem na zákonnou úpravu obsaženou v § 129 odst. 2 zákona o služebním poměru musí akceptovat všichni příslušníci. Městský soud nespatřuje žádný rozumný důvod, proč by po skončení služebního poměru měli mít nyní již bývalí příslušníci nárok na výplatu výsluhového příspěvku jiným způsobem. Povinnost výplaty služebního příjmu bezhotovostně na bankovní účet ukládá zákon o služebním poměru bezpečnostním sborům již od roku 2007. To, že se žalovaný v roce 2019 rozhodl do budoucna zasílat veškerá peněžitá plnění ve prospěch bývalých i současných příslušníků pouze bezhotovostně, není nezákonným zásahem do práv žalobce. Jedná se o postup souladný se zákonem, který má náležitou oporu v analogické aplikaci ustanovení § 129 odst. 2 zákona o služebním poměru. Soud s ohledem na uvedené uzavřel, že zásah žalovaného spočívající v odmítání vyplácení výsluhového příspěvku žalobci poštovní poukázkou nesplňuje podmínku nezákonnosti. Nedůvodným pak shledal i žalobcem vznesený požadavek na vyplacení deponovaného výsluhového příspěvku poštovní poukázkou spolu s úrokem z prodlení. III. [5] Proti v záhlaví uvedenému rozsudku podal žalobce (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s. [6] Stěžovatel spatřuje nesprávné posouzení právní otázky stran aplikace analogie, kdy je přesvědčen, že analogii legis nelze aplikovat způsobem, jak to učinil městský soud. Analogie má být až krajním prostředkem a správní orgány a soudy by k ní měli přistoupit až v případě, že jiné prostředky ke zjištění obsahu normy nepřicházejí v úvahu. Je přesvědčen, že § 167 odst. 3 zákona o služebním poměru je jednoznačný, pokud stanoví, že výsluhový příspěvek se vyplácí měsíčně. Pokud zákonodárce neuvedl způsob jeho výplaty, pak se z jeho strany musí jednat o úmysl, a to způsob výplaty nijak neregulovat. Pokud tedy není způsob výplaty upraven, je logické, že jsou přípustné všechny varianty, v daném případě zejména výplata v hotovosti, poštovní poukázkou, či na bankovní účet, což zákonodárce zamýšlel. Za jiných okolností by jistě při novelizaci § 129 odst. 2 zákona o služebním poměru přistoupil i k novelizaci § 167 odst. 3 téhož zákona. [7] Za nesprávný považuje i závěr, že povinnost zřídit si bankovní účet není nespravedlivá, excesivní, šikanózní či jakkoliv negativní. Poukazuje na judikaturu ústavního soudu a Nejvyššího správního soudu stran použití analogie ve správním řízení, přičemž má za to, že ji lze použít i pokud se jedná o otázku způsobu výplaty výsluhového příspěvku bývalého příslušníka bezpečnostního sboru. Za podstatné považuje, že lze analogii použít pouze v omezeném rámci a nikdy v neprospěch účastníka. Povinnost zřídit bankovní účet jde nad rámec zákonné úpravy. Pokud soud dospěl k závěru, že stěžovatel nepředestřel žádné relevantní důvody, proč tolik lpí na výplatě výsluhového příspěvku poštovní poukázkou, měl jej vyzvat k doplnění tvrzení a poučit o následcích jejich nedoplnění. Tímto jednáním městského soudu mohlo dojít k porušení práva na spravedlivý proces a z toho důvodu lze považovat napadený rozsudek za překvapivý. [8] Žalovaný po mnoho let vyplácel výsluhový příspěvek prostřednictvím poštovní poukázky, a to i když byl účinný novelizovaný § 129 odst. 2 zákona o služebním poměru. O změně způsobu výplaty výsluhového příspěvku nebylo žádným způsobem rozhodnuto, žalovaným byla stěžovateli změna pouze oznámena. Tato neočekávaná a nezákonná změna výplaty výsluhového příspěvku je tak v rozporu s legitimním očekáváním stěžovatele. Přitom poukazuje na bývalé příslušníky vězeňské služby, kterým je výsluhový příspěvek stále vyplácen poštovní poukázkou. Ukládání výsluhového příspěvku na depozitní účet zákon o služebním poměru vůbec neumožňuje, ze strany žalovaného tak dochází k nezákonnému jednání, kdy mu bylo protiprávně zastaveno vyplácení výsluhového příspěvku. [9] Stěžovatel dále uvádí, že v důsledku shora uvedeného nezákonného postupu mu vznikl nárok i na výplatu úroku z prodlení. Poukazuje přitom na to, že výsluhový příspěvek je příjem sloužící ke zvyšování majetku, nemůže se proto jednat o sociální dávku, neboť na jejím základě nemůže ke zvyšování majetku příjemců sociálních dávek docházet. Zákon o služebním poměru nadto výslovně v § 208 odst. 4 výslovně připouští existenci úroků v rámci tohoto zákona. V případě prodlení bezpečnostního sboru s platbou vzniká oprávněné osobě právo na úrok z prodlení. Není ani pravdou, že si pr