8 Afs 245/2023 — Nejvyšší správní soud

8 Afs 245/2023- 46 - text  8 Afs 245/2023-49 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Milana Podhrázkého a Jitky Zavřelové v právní věci žalobců: a) Tabák Plus, spol. s r.o., se sídlem Nové Sady 606/40, Brno, a b) JUDr. Jiří Švihla, insolvenční správce žalobce a), se sídlem Lannova tř. 16/13, České Budějovice, oba zast. JUDr. Monikou Novotnou, advokátkou se sídlem Velkopřevorské náměstí 644/1a, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 12. 2020, čj. 44536/20/5100-41456-711929, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2023, čj. 31 Af 8/2021-393, takto: Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek spočívající v tom, že až do skončení řízení o kasační stížnosti se pozastavují účinky rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 12. 9. 2023, čj. 31 Af 8/2021-393. Odůvodnění: [1] Specializovaný finanční úřad (dále „správce daně“) rozhodnutím ze dne 8. 1. 2020, čj. 211226/19/4300-12715-107540, přiznal žalobci úrok z neoprávněného jednání správce daně z důvodu neoprávněného vymáhání daně z přidané hodnoty za vybraná zdaňovací období let 2011 až 2014. Proti rozhodnutí správce daně se žalobkyně odvolala. Žalovaný shora uvedeným rozhodnutím rozhodnutí správce daně potvrdil a odvolání zamítl. Rozhodnutí žalovaného napadli žalobci samostatnými žalobami. Krajský soud v Brně v rozsudkem ze dne 23. 2. 2022, čj. 31 Af 8/2021-349, žaloby spojil ke společnému projednání a napadené rozhodnutí zrušil. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 25. 5. 2023, čj. 8 Afs 76/2022-71, tento rozsudek krajského soudu zrušil pro nepřezkoumatelnost a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud shora označeným rozsudkem opětovně obě žaloby spojil a napadené rozhodnutí zrušil, jelikož dospěl k závěru, že žalovaný nesprávně posoudil dobu, za kterou žalobci úrok náležel. [2] Žalovaný (dále „stěžovatel“) se podanou kasační stížností domáhá zrušení tohoto rozsudku. V doplnění kasační stížnosti vznesl návrh na přiznání odkladného účinku. Uvedl, že na majetek žalobce byl prohlášen konkurs. Byť je podle usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 24. 4. 2007, čj. 2 Ans 3/2006-49, č. 1255/2007 Sb. NSS, přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, kterou podává stěžovatel v postavení správního orgánu, omezeno pouze na výjimečné případy, má stěžovatel za to, že případné vyplacení úroku z neoprávněného vymáhání v nesprávné výši je v nyní posuzované věci právě tím výjimečným případem. [3] Stěžovatel tvrdí, že by se jednalo o nevratný krok, který by šlo chápat jako vážnou újmu ve smyslu § 73 odst. 2 s. ř. s. I v případě, že by následně bylo vyhověno kasační stížnosti, existuje riziko, že by s ohledem na právní úpravu zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon), a s tím související zákonný postup správce daně, nebylo možno napravit a získat zpět prostředky, které by v důsledku povinnosti žalovaného řídit se právním názorem vyjádřeným krajským soudem v napadeném rozsudku, mohly být žalobci vyplaceny nad rámec zákonné povinnosti. Tím by mohlo dojít ke zmaření základního cíle správy daní, tedy správného zjištění a stanovení daně a zabezpečení její úhrady. [4] Stěžovatel uvedl, že z dosavadního průběhu insolvenčního řízení je zřejmé, že v současnosti insolvenčnímu správci brání v předložení konečné zprávy jen vedení incidenčního sporu pod sp. zn. 38 ICm 2369/2016. Uvedený spor je již ve stádiu odvolacího řízení. Brzy proto budou splněny podmínky pro předložení konečné zprávy. Nyní posuzovaná věc nepředstavuje překážku, která by insolvenčnímu správci bránila v předložení konečné zprávy. Vyplacení jakýchkoliv prostředků do majetkové podstaty žalobce by proto mohlo způsobit nevratné negativní důsledky. Pokud by totiž NSS kasační stížnosti vyhověl, jakákoliv neprávem uhrazená část úroku by následně nemohla být žalobcem vrácena, pokud by k nabytí právní moci případného nového rozsudku krajského soudu nedošlo před rozvrhem v insolvenčním řízení. [5] Stěžovatel uvedl, že jiným osobám nemůže přiznáním odkladného účinku kasační stížnosti vzniknout jakákoliv citelná újma. Přiznání odkladného účinku kasační stížnosti totiž do právní sféry žalobců případně zasáhne pouze pozdějším přiznáním úroku z neoprávněného vymáhání. Újma, která by vznikla jiným osobám, je tedy představována toliko oddálením úhrady úroku pravděpodobně o dobu v řádu měsíců. Takový důsledek již NSS v minulosti hodnotil jako újmu málo závažnou, resp. žádnou (usnesení NSS ze dne 15. 8. 2019, čj. 3 Afs 201/201961, EUROPRINT). Pokud by NSS kasační stížnosti odkladný účinek nepřiznal, stěžovatel by úrok vyplatil, avšak zároveň by byl v řízení o kasační stížnosti úspěšný, pak by finanční prostředky mohl získat zpět pouze žalobami z lepšího práva. Ty by však musely směřovat vůči všem věřitelům. Těch je však několik desítek a někteří z nich mají sídla v zahraničí. Pozice stěžovatele by proto nepřiznáním odkladného účinku byla neúměrně ztížena. [6] Podle stěžovatele není přiznání odkladného účinku kasační stížnosti v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Tím je v posuzovaném případě veřejný zájem v podobě výběru daní tak, jak je zakotven v obecném cíli správy daně podle § 1 odst. 2 daňového řádu. Naopak nepřiznáním odkladného účinku kasační stížnosti by byl tento důležitý veřejný zájem ohrožen, neboť by žalobci mohlo být na příslušenství daně přiznáno více, než mu podle zákona náleží, bez možnosti nápravy takové nezákonnosti. [7] Žalobci s přiznáním odkladného účinku nesouhlasí. Žalobce a) vede více sporů se správcem daně, které brání insolvenčnímu správci v předložení konečné zprávy. Žalobci mají za to, že z těchto sporů bude stěžovatel povinen vyplatit jistinu i úroky ze zadržovaných částek, jelikož k zadržování dochází neoprávněně. Stěžovatel dosud nevyplatil ani úrok z neoprávněného jednání správce daně ve výši 2 695 545 Kč na základě rozhodnutí ze dne 8. 1. 2020. Žalobci náleží také úrok z nevyplacené částky 27 335 971,29 Kč a tzv. úrok z úroku. Je proto zjevné, že dosud nedošlo ke zpeněžení majetkové podstaty dle § 283 insolvenčního zákona. Insolvenční správce proto nemůže přistoupit k sepsání a předložení konečné zprávy, jak se mylně domnívá stěžovatel. To může až po vymožení všech pohledávek dlužníka, zahrnujících též pohledávky za správcem daně. [8] I pokud by se následně ukázalo, že vyplacený úrok měl být správně nižší, správce daně by měl možnost započtení pohledávky za dlužníkem vůči svému závazku. Žalobci, s odkazem na usnesení Krajského soudu ze dne 15. 8. 2023, čj. 30 Af 29/2023-83, nesouhlasí s tvrzením stěžovatele ohledně nevratně negativních důsledků plynoucích z vyplacení úroků do majetkové podstaty žalobce. Proti argumentaci stěžovatele dle nich svědčí také jednání správce daně, jenž do majetkové podstaty dlužníka vyplatil 910 701 Kč, přestože pro vydání podstatné části této částky neměl zákonný podklad. Jednáním stěžovatele dochází k porušení základní zásady insolvenčního řízení dle § 5 písm. a) insolvenčního zákona, tedy že insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů. Je proto nutné postupovat tak, aby bylo dosaženo co nejvyššího uspokojení zjištěných pohledávek věřitelů v co nejkratším čase. Sám stěžovatel je přitom v postavení věřitele dlužníka s pohledávkou přihlášenou v insolvenčním řízení. Zadržování finančních prostředků bezesporu způsobuje prodlužování insolvenčního řízení na úkor ostatních věřitelů. [9] Nejvyšší správní soud předesílá, že se návrhem stěžovatele na přiznání odkladného účinku v téže věci zabýval již v předchozím řízení. Usnesením ze dne 14. 11. 2022, čj. 8 Afs 76/2022-66, Tabák Plus, kasační stížnosti odkladný účinek přiznal. Návrh na přiznání odkladného účinku byl z velké části shodný s návrhem v nyní posuzované věci. Podstatněji se však liší vyjádření žalobců k návrhu. [10] Podle § 107 odst. s. ř. s. nemá kasační stížnost odkladný účinek. Soud jej však může na návrh stěžovatele přiznat za přiměřeného užití § 73 odst. 2 až 5 s. ř. s. Odkladný účinek lze ve smyslu tohoto ustanovení kasační stížnosti přiznat tehdy, jestliže by výkon nebo jiné právní následky napadeného rozhodnutí krajského soudu znamenaly pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. [11] Správní soudnictví obecně slouží zejména k ochraně veřejných subjektivních práv a institut odkladného účinku žaloby i kasační stížnosti má primárně poskytovat ochranu žalobci (jako účastníku řízení před správním orgánem) před výkonem napadeného rozhodnutí. V zájmu zachování zásady rovnosti v řízení před soudem však Nejvyšší správní soud judikoval, že ani správnímu orgánu nelze odepřít právo domáhat se přiznání odkladného účinku kasační stížnosti. Vznik