8 As 3/2021 — Nejvyšší správní soud

8 As 3/2021- 45 - text  8 As 3/2021-51 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: Mgr. J. Š., zastoupený JUDr. Josefem Kopřivou, advokátem se sídlem Vodičkova 709/33, Praha 1, proti žalovanému: náměstek policejního prezidenta pro službu kriminální policie a vyšetřování, se sídlem Policejní prezidium České republiky, Strojnická 935/27, Praha 7, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 4. 2020, čj. PPR-8785-4/ČJ-2020-990131, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 12. 2020, čj. 11 Ad 8/202077, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce byl rozhodnutím ředitele Národní centrály proti organizovanému zločinu služby kriminální policie a vyšetřování ze 14. 1. 2020, č. 46/2020, č. spisu 3762, (dále „rozhodnutí služebního funkcionáře“) propuštěn ze služebního poměru s odůvodněním, že jako příslušník Policie ČR v době nejméně od 2. 2. 2018 do května 2019 v rámci své kandidatury jako nezávislý kandidát za politickou stranu Česká pirátská strana pro volby do zastupitelstva města Děčín, dále jako zastupitel města Děčín a dále jako odborný konzultant České pirátské strany opakovaně aktivně vystupoval jménem této politické strany, na její podporu a opakovaně vykonával činnost v její prospěch, čímž porušil § 47 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále „zákon o služebním poměru“). Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí služebního funkcionáře. [2] Žalobce se proti rozhodnutí žalovaného bránil žalobou u Městského soudu v Praze, který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. [3] Podle městského soudu není § 47 odst. 1 zákona o služebním poměru v rozporu s ústavním pořádkem. Článek 44 Listiny základních práv a svobod (dále „Listina“) výslovně umožňuje omezit příslušníkům bezpečnostních sborů právo zakládat politické strany a hnutí (dále „politické strany“) a sdružovat se v nich (čl. 20 odst. 2 Listiny). S ohledem na specifika jejich postavení (mohou při výkonu služby použít zbraň; policejní orgány patří mezi orgány činné v trestním řízení) je zásadní, aby byli při výkonu služby nestranní a měli tak důvěru veřejnosti. Nelze přisvědčit argumentu žalobce, podle něhož je § 47 odst. 1 zákona o služebním poměru v rozporu s principem rovnosti z důvodu, že soudcům a státním zástupcům členství v politických stranách zakázáno není. Postavení příslušníků bezpečnostních sborů a soudců není srovnatelné (příslušníci bezpečnostních sborů např. podléhají na rozdíl od soudců striktní hierarchické struktuře), čehož si byl vědom i ústavodárce, jestliže u různých profesí umožnil na základě čl. 44 Listiny omezit různá politická práva. Zákaz členství příslušníků bezpečnostních sborů v politických stranách neodporuje ani čl. 4 odst. 4 Listiny. Článek 44 Listiny totiž přímo umožňuje omezení dotčených práv a soudu nepřísluší posuzovat, zda by bylo transparentnější takové členství umožnit, neboť taková úvaha přísluší zákonodárci. Přesto je důležité uvést, že atribut důvěry v nestrannost příslušníků bezpečnostních sborů při výkonu jejich funkce v každém případě nespočívá jen v jejich faktickém jednání, ale i v tom, jak jsou vnímáni veřejností. Již pouhé (pasivní) členství příslušníka v politické straně by mohlo snadno narušit důvěru občanů v jeho nestrannost při výkonu funkce. [4] Při použití § 47 odst. 1 zákona o služebním poměru není podle městského soudu prostor pro posuzování, zda příslušník skutečně ohrozil zájem na nestrannosti výkonu služby chráněný daným ustanovením. Pokud byl příslušník členem politické strany, popřípadě vykonával činnost v její prospěch, byl by bez dalšího naplněn důvod pro jeho propuštění podle § 42 odst. 1 písm. f) zákona o služebním poměru. Odkazy žalobce na judikaturu Nejvyššího správního soudu a Ústavního soudu nejsou přiléhavé. Ústavní soud nálezem z 11. 9. 2018, sp. zn. Pl. ÚS 24/17, zrušil § 48 odst. 2 zákona o služebním poměru nikoli z důvodu, že dané ustanovení zakazovalo příslušníkům bezpečnostních sborů výkon výdělečné činnosti, ale z důvodu, že zákonodárce v daném ustanovení připustil výjimky z tohoto zákazu, avšak jejich rozsah zcela ponechal na interním aktu. Podle daného nálezu musely správní soudy do přijetí nové právní úpravy při posuzování žalob postupovat podle určitých hledisek, která Ústavní soud vymezil, a proto následně Nejvyšší správní soud v rozsudku z 24. 10. 2018, čj. 6 As 176/2017-96, č. 3831/2019 Sb. NSS, zkoumal, zda výdělečná činnost dotčená v dané věci ohrozila zájem na nestrannosti výkonu služby. Po přijetí nové právní úpravy však takové úvahy správním soudům již nepřísluší, jelikož podle této právní úpravy uděluje k vykonávání jiné výdělečné činnosti souhlas služební funkcionář, který podle § 48 odst. 2 zákona o služebním poměru bere v potaz tři tam vyjmenované okolnosti. Ustanovení § 47 odst. 1 žádné obdobné podmínky jako § 48 odst. 2 neobsahuje a soudu nedává prostor pro to, aby v každém jednotlivém případě posuzoval, zda členství v politické straně či výkon činnosti v její prospěch ze strany konkrétního příslušníka ohrozil zájem na nestrannosti výkonu služby. Zároveň § 42 odst. 1 písm. f) zákona o služebním poměru stanoví, že příslušník musí být propuštěn, jestliže porušil omezení stanovená v § 47 téhož zákona, tj. bez ohledu na to, zda svým jednáním ohrozil zájem spočívající v nestrannosti výkonu služby či nikoliv. [5] Dále podle městského soudu neobstojí žádný z argumentů žalobce, podle nichž svým konkrétním jednáním neporušil § 47 odst. 1 zákona o služebním poměru. Pokud zákon příslušníkovi zakazuje být členem politické strany či jednat v její prospěch a zároveň počítá s tím, že se příslušník může stát obecním zastupitelem, je nutné posoudit, jaká činnost příslušníka je ještě součástí jeho pasivního volebního práva (kandidatury a výkonu mandátu zastupitele) a jakou je již třeba označit za činnost ve prospěch politické strany. Toto slovní spojení je třeba vykládat s ohledem na účel a smysl daného ustanovení, tj. na požadavek zajistit apolitičnost bezpečnostních sborů a důvěru veřejnosti v nestrannost jejich příslušníků, ale i celých bezpečnostních sborů. Samu účast na kandidátní listině politické strany nelze považovat za činnost ve prospěch politické strany, ale takovou činností by byla činnost v jejích orgánech, organizace veřejných vystoupení, vybírání finančních příspěvků pro politickou stranu a podobně. [6] Žalovaný podle městského soudu správně vyhodnotil, že spravování facebookových stránek České pirátské strany a zveřejňování příspěvků na ní je nutné posoudit jako činnost ve prospěch politické strany. Pokud jde o finanční příspěvek 25 000 Kč, který byl pro žalobce odsouhlasen krajským fórem Ústeckého kraje České pirátské strany, žalovaný dospěl ke správnému závěru, že i když žalobce tento finanční příspěvek nevyužil a tento příspěvek měl sloužit např. na vypracování znaleckého posudku, Česká pirátská strana by pravděpodobně nerozhodla o podpoře činnosti žalobce jakožto obecního zastupitele v Děčíně, kdyby pro ni nebyl prospěšný. Samo jednorázové poskytnutí finančního příspěvku, který žalobce ani nečerpal, však nemohlo vést k závěru, že žalobce vykonával činnost ve prospěch politické strany. Účast žalobce na jednání resortního týmu bezpečnost a vnitro České pirátské strany je nutno hodnotit jako činnost ve prospěch politické strany, jelikož v takovém případě se příslušník aktivně podílí na činnosti politické strany a jeho jednání je proto třeba vnímat jako činnost v její prospěch. Činností ve prospěch politické strany bylo i to, když žalobce za Českou pirátskou stranu v rámci volební kampaně podepsal smlouvu o zajištění uměleckého vystoupení, tedy za danou stranu právně jednal. Činnost žalobce je kromě toho nutno posuzovat v jejím souhrnu, nikoliv odděleně. To, že žalobce na zastupitelstvu pronesl slova „my Piráti“, by např. samo o sobě nebylo možné označit za činnost ve prospěch politické strany, neboť slovní vyjádření podpory určité politické straně takovou činností není. Z napadeného rozhodnutí a správního spisu ovšem vyplývá, že žalobce byl propuštěn na základě celého souhrnu jednání, do kterého žalovaný zařadil „(…) označování ‚my piráti‘ a nošení odznaků pirátské strany, přes zveřejňování příspěvků na facebooku pirátské strany v Děčíně, organizaci činností pirátské strany a organizací akcí pirátské strany, až po podpis smlouvy za pirátskou stranu a účast na rezortním týmu pirátské strany, kterého se měl (…) výhledově účastnit jako stálý host a vyjadřovat se k legislativním návrhům.“ Některé tyto činnosti samostatně (např. účast na resortním týmu) a následně i ve svém souhrnu lze pod pojem „činnost ve prospěch politické strany“ podřadit. II. Obsah kasační stížno