8 As 76/2023 — Nejvyšší správní soud

8 As 76/2023- 56 - text  8 As 76/2023-59 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: Mgr. Š. M., zastoupena Mgr. Michalem Nerudou, advokátem se sídlem Čs. legií 500, Pardubice, proti žalovanému: generální ředitel Generálního ředitelství cel, se sídlem Budějovická 7/1387, Praha 4, o žalobě na ochranu proti nečinnosti žalovaného, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2023, čj. 10 A 9/2023-96, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci a předcházející soudní řízení [1] Žalobkyně byla ke konci roku 2018 přijata do služebního poměru příslušníka Celní správy České republiky. Platově byla zařazena do 7. tarifní třídy a 5. tarifního stupně. S odstupem necelých tří let požádala ředitele sekce (03 Pátrání Generálního ředitelství cel) o odstranění závadného stavu. Ten měl spočívat v tom, že jiní regionální metodici byli zařazeni do 8. tarifní třídy. O pár dní později podala v této souvislosti návrh na vydání předběžného opatření k Obvodnímu soudu pro Prahu 4. Následně byla žalobkyni odňata specializační činnost – metodická podpora procesních postupů v trestním řízení. Ředitel sekce žalobkyni sdělil, že její žádost o odstranění závadného stavu zamítá. Žalobkyně se odvolala; ředitel sekce ji však sdělil, že jeho sdělení nebylo rozhodnutím, a proto se proti němu odvolat nelze. [2] Obvodní soud pro Prahu 4 postoupil věc Generálnímu ředitelství cel. Ředitel sekce dne 14. 2. 2022 pod čj. 9725/2022-900000-03 zahájil řízení ve věci odnětí metodické činnosti a nerovného zacházení při odměňování za stejnou práci. V listopadu 2022 žalobkyně u ministerstva financí uplatnila opatření proti nečinnosti. [3] Dne 9. 12. 2022 podala žalobkyně k Obvodnímu soudu pro Prahu 4 žalobu proti nečinnosti. Za žalovaného označila generálního ředitele Generálního ředitelství cel a domáhala se obecně toho, aby ve věci vydal rozhodnutí. Ke konci prosince 2022 žalobkyně obvodnímu soudu sdělila, že dne 14. 12. 2022 ředitel sekce vydal rozhodnutí, v němž jí částečně vyhověl. Obvodní soud věc postoupil Městskému soudu v Praze jako soudu ve správním soudnictví. Městský soud žalobkyni vyzval ke sdělení, zda žalobkyně na žalobě trvá, a k doložení některých skutečností a podkladů. Žalobkyně městskému soudu sdělila, že vydané rozhodnutí je nezákonné a procesně vadné. Podala proti němu odvolání dne 29. 12. 2022, které doplnila 14. 1. 2023. V únoru 2023 pak odvolací orgán (žalovaný) věc vrátil řediteli sekce k dalšímu postupu. Uvedl, že žalobkyně udělila plnou moc zmocněnci, a tak měl ředitel sekce doručovat rozhodnutí zmocněnci, nikoliv žalobkyni. Ředitel sekce poté doručil rozhodnutí zmocněnci žalobkyně. [4] Městský soud v záhlaví označeným rozsudkem žalobu zamítl. Vysvětlil, že žalobkyně v průběhu řízení upřesnila, že se domáhá ochrany proti nečinnosti služebních funkcionářů Generálního ředitelství cel. Těmi jsou ředitel sekce jakožto služební orgán I. stupně, pod jehož personální pravomoc žalobkyně náleží, a žalovaný jakožto orgán odvolací. V průběhu řízení ředitel sekce rozhodl. Vůči němu je tedy žaloba bezpředmětná, což žalobkyně uznává. Jde ji však v podstatě o to, aby v této věci vydaly služební orgány konečné rozhodnutí. To se doposud nestalo. Žalobkyně se tak domáhá ochrany proti nečinnosti žalovaného (odvolacího orgánu). Soud se proto zabýval tím, zda je žalovaný nezákonně nečinný. [5] Žalobkyně rozhodnutí ředitele sekce přezvala osobně. Poté podala blanketní odvolání, které doplnila 16. 1. 2023. Dne 13. 2. 2023 žalobkyně požádala o doručování pouze prostřednictvím její datové schránky. Tuto žádost učinila v reakci na to, že oznámení o složení poradní komise žalovaného obdržel její zmocněnec. Přes tuto žádost žalovaný věc vrátil řediteli sekce s tím, že žalobkyně je v řízení zastoupena zmocněncem, a proto je třeba doručit rozhodnutí zmocněnci. O tomto postupu žalovaný žalobkyni informoval. Poté ředitel sekce doručil rozhodnutí zmocněnci. Žalobkyně znovu podala odvolání dne 4. 3. 2023. [6] Městský soud se ztotožnil s tím, že žalobkyně skutečně zmocněnci plnou moc pro řízení udělila. Podle § 176 odst. 5 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, platí, že je-li účastník zastoupen, doručuje se rozhodnutí jeho zástupci. Jelikož ředitel sekce doručil rozhodnutí žalobkyni osobně, zatížil řízení vadou, která bránila projednání odvolání. Žalovaný v řízení konal tak, aby byla tato vada odstraněna. Nejednalo se proto o svévolný či neodůvodněný postup. Žalobkyně pak dne 13. 2. 2023 požádala žalovaného, aby doručoval jí osobně. Z obsahu plné moci však plyne, že obsahuje ujednání obou stran o zmocnění. Takto pojatá plná moc tedy má procesní povahu vůči služebním orgánům a hmotněprávní povahu vůči zmocněnci. Z toho plyne, že i účinky jejího případného „ukončení“ ze strany žalobkyně bylo třeba posuzovat jednak z hlediska procesního (vůči žalovanému) a jednak z hlediska hmotněprávního (vůči zmocněnci), srov. rozsudek NSS ze dne 8. 10. 2015, čj. 5 As 26/2014-19. Žalobkyně však pouze požádala o změnu doručování. Netvrdila, že by účinně odvolala plnou moc udělenou zmocněnci. O tom nic netvrdila ani v navazujících podáních. Žalobkyně tedy žalovanému pouze oznámila, že pro účely doručování nechce být zmocněna. Současně však platí, že vůči zmocněnci může být účinný tento úkon teprve, až se o něm dozví. Ukončení zmocnění, byť alespoň ve vztahu k doručování, žalobkyně žalovanému neosvědčila. Platí tedy pravidlo, že je-li účastník v řízení zastoupen, doručuje se rozhodnutí jeho zástupci. Žalovaný proto správně k této žádosti žalobkyně nepřihlížel a prvostupňové rozhodnutí správně doručil zmocněnci v souladu s plnou mocí. [7] Ředitel sekce doručil rozhodnutí zmocněnci dne 2. 3. 2023. Podle § 83 odst. 1 správního řádu platí, že dnem doručení rozhodnutí zástupci bylo odvolání podáno. Od tohoto dne pak plyne lhůta 90 dnů stanovená pro rozhodnutí o odvolání podle § 190 odst. 8 zákona o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (ve znění do 31. 7. 2023). Ke dni rozhodnutí soudu (12. 4. 2023) tak ani neuplynula lhůta pro rozhodnutí o odvolání. Žalovaný tedy není nečinný. Městský soud současně neshledal za účelné, aby vyčkával na to, zda teprve při rozhodování o odvolání nastane nečinnost žalovaného. Pokud nastane situace, že žalovaný bude v řízení o odvolání nečinný, nebude nic bránit žalobkyni, aby se případné ochrany před nečinností žalovaného domáhala novou žalobou podle § 79 a násl. s. ř. s. II. Obsah kasační stížnosti, vyjádření žalovaného a replika žalobkyně [8] Žalobkyně (stěžovatelka) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Ta se z velké části skládá z tvrzení, která nejsou pro kasační řízení relevantní a z hlediska rámce kasačního řízení nepředstavují projednatelnou (přípustnou) argumentaci (viz odst. [16] níže). Nejvyšší správní soud tedy rekapituluje pouze podstatné části týkající se argumentace přípustné. [9] Stěžovatelka namítá, že správní orgány neměly doručovat rozhodnutí jejímu zmocněnci, ale bez dalšího projednat odvolání podané stěžovatelkou. Vzhledem k tomu, že se stěžovatelka odvolala, je jasné, že jí rozhodnutí bylo doručeno. Další doručování tak nebylo potřeba. Dále stěžovatelka namítá, že plná moc, kterou udělila zmocněnci, trpěla vadami. Předně uváděla nesprávné číslo jednací, k němuž se vztahuje. V důsledku písařské chyby plná moc uváděla, že se vztahuje k čj. 9725/2021-900000-03 namísto správného čj. 9725/2022-900000-03 (zvýraznění doplněno). Rovněž však nebyla opatřená úředně ověřeným podpisem. Dle § 20 odst. 2 správního řádu (jež se použije na zákon o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů subsidiárně) musí být plná moc zmocňující k převzetí písemnosti do vlastních rukou opatřena úředně ověřenými podpisy. Takovou plnou moc je tak třeba odlišit od obecné procesní plné moci upravené v § 33 odst. 2 písm. a) či b) správního řádu. Stěžovatelka ani nikdy nepočítala s tím, že by správní orgány doručovaly jejímu zmocněnci. Navíc zmocněnec stěžovatelky je její manžel, a je proto jasné, že spolu vše doma komunikují. Správní orgány proto vůbec neměly doručovat zmocněnci. Stěžovatelka v tomto jejich doručování vidí snahu dále řízení zdržovat. [10] Stěžovatelka podotýká, že judikatura, z níž městský soud vycházel pro závěr, že doručování přímo účastníkovi – v situaci, kdy ten udělil plnou moc zmocněnci – brání projednání odvolání, je nepřiléhává. V nyní řešené věci totiž doručování zmocněnci správní orgán zneužil ke zdržování řízení. [11] Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem městského soudu, že neosvědčila zánik zmocnění. Co se hmotněprávní složky zmocnění týče, tak tu stěžovatelka ukončila den před tím, než informovala správní orgán. Pokud měl v této věci městský soud jakékoliv n