9 Ads 94/2023 — Nejvyšší správní soud

9 Ads 94/2023- 40 - text  9 Ads 94/2023 - 42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: Prima Vizus, o.p.s., se sídlem Dolnická 2512/21, Cheb, zast. Mgr. et Mgr. Janem Jungem, advokátem se sídlem Májová 606/35, Cheb, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, o žalobách proti rozhodnutím žalovaného ze dne 5. 1. 2022, č. j. MPSV2022/590915, ze dne 5. 1. 2022, č. j. MPSV2022/605915, ze dne 6. 12. 2021, č. j. MPSV2021/188948915, ze dne 6. 12. 2021, č. j. MPSV2021/188859915, a ze dne 6. 12. 2021, č. j. MPSV2021/189320915, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 2. 2023, č. j. 57 Ad 2/202291, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně je pověřenou osobou k výkonu činnosti v oblasti pěstounské péče. Tuto činnost vykonává na základě dohod uzavřených mezi ní a pečujícími osobami. V důsledku nově uzavřené dohody o výkonu pěstounské péče ze dne 22. 9. 2021 podala dne 23. 9. 2021 žádost o zvýšení státního příspěvku na výkon pěstounské péče (dále též „státní příspěvek“). Úřad práce České republiky – Krajská pobočka v Karlových Varech (dále jen „úřad práce“) rozhodl, že se žalobkyni státní příspěvek zvyšuje o 8 000 Kč za kalendářní rok 2021. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, které žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 5. 1. 2022, č. j. MPSV2022/590915 (rozhodnutí č. 1). Žalobkyně dále uzavřela v září a říjnu 2021 celkem 21 nových dohod, proto požádala dne 18. 8. 2021 o zvýšení státního příspěvku. Úřad práce rozhodl o zvýšení státního příspěvku o 332 000 Kč za kalendářní rok 2021. Odvolání žalobkyně žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 5. 1. 2022, č. j. MPSV2022/605915 (rozhodnutí č. 2). Žalobkyně v průběhu měsíců srpna 2021, září 2021 a října 2021 uzavřela 8 nových dohod a požádala dne 25. 8. 2021 o zvýšení státního příspěvku. Úřad práce rozhodl o zvýšení státního příspěvku o 136 000 Kč za kalendářní rok 2021. Odvolání žalobkyně žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 6. 12. 2021, č. j. MPSV2021/188948915 (rozhodnutí č. 3). Žalobkyně dne 7. 10. 2021 uzavřela jednu novou dohodu a požádala dne 26. 8. 2021 o zvýšení státního příspěvku na výkon pěstounské péče, o čemž rozhodl úřad práce tak, že příspěvek zvýšil o 12 000 Kč za kalendářní rok 2021. Odvolání žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 6. 12. 2021, č. j. MPSV2021/188859915 (rozhodnutí č. 4). Žalobkyně uzavřela v září a říjnu 2021 dvě nové dohody s pečujícími osobami, proto požádala dne 9. 9. 2021 o zvýšení státního příspěvku. Úřad práce zvýšil státní příspěvek o 28 000 Kč za kalendářní rok 2021. Odvolání žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 6. 12. 2021, č. j. MPSV2021/189320915 (rozhodnutí č. 5). [2] Žalobkyně napadla všechna rozhodnutí jednotlivými žalobami u Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“). Krajský soud usneseními podané žaloby spojil ke společnému projednání. [3] Krajský soud konstatoval, že žalobkyně podala několik žádostí o státní příspěvek na výkon pěstounské péče z důvodu uzavření nových dohod o výkonu pěstounské péče. Pečující osoby měly při uzavírání nových dohod se žalobkyní již uzavřené dohody s jinou osobou pověřenou (dále též „původní organizace“), přičemž v dohodách s touto původní osobou pověřenou byla sjednána výpovědní doba v délce 30 dní od doručení výpovědi. Stanovená doba tak odpovídala maximální možné délce dle § 47c odst. 7 zákona č. 359/1999 Sb., o sociálněprávní ochraně dětí, ve znění účinném do 31. 12. 2021 (dále jen „zákon o sociálněprávní ochraně dětí“). Úřad práce vydal jednotlivá rozhodnutí, ve kterých žalobkyni přiznal státní příspěvek na výkon pěstounské péče vždy od měsíce, ve kterém uplynula třicetidenní výpovědní doba původně uzavřených dohod (např. nová dohoda, jíž se týkalo rozhodnutí č. 1, byla uzavřena dne 22. 9. 2021 a výpověď původní dohody byla původní organizaci doručena dne 11. 10. 2021, úřad práce proto žalobkyni státní příspěvek na výkon pěstounské péče přiznal až od listopadu 2021, tedy po uplynutí třicetidenní výpovědní doby). Žalobkyně ve všech případech požadovala, aby jí státní příspěvek byl přiznán již od měsíce dřívějšího, tedy vždy od měsíce, ve kterém došlo k doručení výpovědi původních dohod. [4] Krajský soud se v řízení zabýval zejména námitkou žalobkyně o nesprávném výkladu a aplikaci § 47c odst. 7 zákona o sociálněprávní ochraně dětí, vedoucím k nesprávnému určení výše státního příspěvku. Podstatou sporu bylo posouzení, zda žalobkyni náleží státní příspěvek na výkon pěstounské péče již od měsíce doručení výpovědi původních dohod, nebo až uplynutím třicetidenní výpovědní doby, jak uzavřely správní orgány. Krajský soud nedal žalobkyni zapravdu a dospěl k závěru, že v situacích, kdy byly původní dohody nahrazeny novými dohodami, musel nejprve skončit původní smluvní vztah, neboť zákon o sociálněprávní ochraně dětí zapovídá paralelní existenci více účinných dohod. V projednávané věci došlo k zániku původních dohod uplynutím 30 dnů od doručení výpovědi (resp. tato doba začala běžet dnem následujícím po doručení výpovědi), nové dohody tak nabyly účinnosti teprve uplynutím výpovědní doby a až od tohoto dne žalobkyni náležel rovněž státní příspěvek. Nebyl shledán žádný důvod, pro který by neměla být respektována výpovědní doba, sjednaná zcela v souladu se zákonem. Správní orgány proto při určení výše státního příspěvku na výkon pěstounské péče nepochybily. II. Kasační stížnost žalobkyně a vyjádření žalovaného [5] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [6] Napadené rozhodnutí spočívá především na vyřešení otázky výkladu § 47c odst. 7 zákona o sociálněprávní ochraně dětí, který upravuje výpovědní dobu a ukončení dohod o výkonu pěstounské péče. Nesprávný výklad tohoto ustanovení vedl k nesprávnému určení výše státního příspěvku na výkon pěstounské péče. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem soudu, že k ukončení původních dohod o výkonu pěstounské péče došlo teprve na základě uplynutí výpovědní doby. [7] I sám žalovaný upozornil ve vyjádření k žalobám na svou obecnou Informaci k dohodám o výkonu pěstounské péče (dále jen „informace“) ze dne 15. 5. 2013, č. j. 2013/33463211, podle které platí: „Do 30 dnů od vypovězení dohody musí být uzavřena dohoda nová (s jiným poskytovatelem) nebo místně příslušný orgán sociálněprávní ochrany dětí musí upravit práva a povinnosti správním rozhodnutím. Výpovědní lhůta stávající dohody končí uzavřením dohody nové nebo dnem nabytí právní moci správního rozhodnutí nahrazujícího dohodu o výkonu pěstounské péče. Neměl by tudíž nastat okamžik, kdy by osoba pečující nebo osoba v evidenci byla bez dohody či správního rozhodnutí, tedy bez podpory, pomoci a dohledu.“ Stěžovatelka se domnívá, že gramatický výklad informace podporuje její názor, že výpovědní lhůta dřívější dohody končí již okamžikem uzavření nové dohody. [8] Krajský soud v rozhodnutí uvedl, že není možná existence dvou dohod v jednom okamžiku, a dal přednost dohodě původní s odkazem na zásadu pacta sunt servanda. Nezohlednil však, že stejná zásada svědčí i nově uzavřeným smlouvám, které jsou pro účastníky důležitější. Současně se krajský soud stavěl za právní jistotu účastníků původní dohody, aniž by se pozastavil nad tím, jak se jeho výklad dotýká právní jistoty účastníků nově uzavřené dohody. Bezdůvodně favorizoval předešlý smluvní vztah, který dle přesvědčení stěžovatelky skončil uzavřením nové dohody, a to v souladu s obecnou informací samotného žalovaného. Dle interpretace krajského soudu byla však smlouva pro stěžovatelku závazná až v okamžiku, který vyplývá z původní dohody (výpovědní doba) a který je pro stěžovatelku neznámý. Takový postup je dle stěžovatelky zcela nesprávný, proto stěžovatelka navrhla zrušení rozhodnutí krajského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení. [9] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že stěžovatelka vytváří nejasnosti tam, kde nejsou, neboť text zákona o sociálněprávní ochraně dětí byl zcela jednoznačný. Zákon stanovil výpovědní dobu a její maximální délku trvání, spolu se zachováním smluvní svobody v podobě možnosti výpovědní dobu zkrátit. Ustanovení pak obsahovalo výjimku pro situace, ve kterých by výpovědní doba skončila ve chvíli, kdy ještě nebyla uzavřena nová dohoda. Stěžovatelčino tvrzení ohledně právní jistoty účastníků je zcela liché, neboť okamžik závaznosti nové dohody byl určen zákonem a nemůže panovat spor o jeho určení, resp. o délce výpovědní doby, ať už je účastníky sjednána v zákonné či kratší délce. Pokud byl jednoznačně stanoven konec předchozí dohody, byl tím současně stanoven