9 Afs 35/2022 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 35/2022- 45 - text  9 Afs 35/2022 - 48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a Mgr. Tomáše Blažka v právní věci žalobce: JUDr. Marcel Smékal, soudní exekutor, Exekutorský úřad Prahavýchod, se sídlem Michelská 1326/62, Praha 4, zast. Mgr. Augustinem Kohoutkem, advokátem se sídlem Újezd 450/40, Praha 1, proti žalovanému: Finanční úřad pro Jihočeský kraj, se sídlem Mánesova 1803/3a, České Budějovice, za účasti osob zúčastněných na řízení: I) A  stav Bohemia s.r.o., se sídlem Jeremiášova 1926/16, České Budějovice, zast. JUDr. Janem Brodcem, LL.M., Ph.D., advokátem se sídlem Rubešova 162/8, Praha 2, a II) HORA HOLDING, s.r.o. v likvidaci, se sídlem Skuherského 1370/53, České Budějovice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 4. 2021, č. j. 781258/21/220100030305200, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 2. 2022, č. j. 57 Af 9/202192, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žádná z osob zúčastněných na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce vydal dne 16. 4. 2015 exekuční příkaz, kterým rozhodl o provedení exekuce prodejem nemovitostí ve vlastnictví povinného, osoby zúčastněné na řízení II (dále jen „povinný“). Dne 30. 11. 2017 žalobce vydal dražební vyhlášku o provedení elektronické dražby nemovité věci, kde předmětem dražby byl spoluvlastnický podíl povinného na v dražební vyhlášce blíže specifikované nemovitosti. Výsledná cena dražené nemovitosti byla stanovena bez daně z přidané hodnoty (dále jen „DPH“). Dne 16. 10. 2018 žalobce vydal usnesení, kterým opravil dražební vyhlášku tak, že cena dražené nemovitosti zahrnovala DPH. V opravném usnesení uvedl také klauzuli o možnosti odpočtu DPH při pořízení nemovitosti. Dne 14. 11. 2019 žalobce udělil příklep k vydražené nemovitosti osobě zúčastněné na řízení I (dále jen „vydražitel“). Výsledná cena nemovitosti byla stanovena včetně DPH a vydražitel následně uhradil žalobci za vydraženou nemovitost mimo jiné také DPH ve výši 794 876,03 Kč. Dne 4. 1. 2021 žalobce poukázal na osobní daňový účet povinného částku uhrazené DPH. Žalovaný použil poukázanou platbu zčásti na úhradu nedoplatku povinného na DPH, přeplatek na DPH poté převedl na nedoplatek povinného na dani z příjmů právnických osob. [2] Dne 12. 2. 2021 žalobce požádal žalovaného o vrácení částky 794 876,03 Kč. Žalovaný reagoval na tuto žádost sdělením, že nejsou splněny zákonné důvody pro vrácení platby. Žalobce podal proti uvedenému sdělení námitku podle § 159 odst. 1 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „daňový řád“), kterou žalovaný zamítl v záhlaví specifikovaným rozhodnutím. Podle žalovaného se nemohlo jednat o platbu učiněnou omylem ve smyslu § 165 odst. 2 a 3 daňového řádu, neboť žalobce ke dni 4. 1. 2021 věděl, že povinný není registrován jako plátce DPH. Žalobce jednak dne 16. 10. 2018 nahlédl do rejstříku ARES, jednak mu tuto skutečnost sdělil žalovaný dne 13. 11. 2020. Sdělením žalovaného z uvedeného dne byl žalobce obeznámen také se skutečností, že prodejem nemovitosti, která byla předmětem dražby, nebylo uskutečněno zdanitelné plnění, které je předmětem DPH. [3] Žalobce napadl rozhodnutí žalovaného žalobou u Krajského soudu v Českých Budějovicích (dále jen „krajský soud“), který ji zamítl v záhlaví specifikovaným rozsudkem. Krajský soud předně nepřisvědčil námitce, že v případě žadatele o vrácení omylem poukázané platby daně nemá být vyžadováno splnění podmínky v podobě neexistence nedoplatku u daňového subjektu, na jehož účet byla platba daně omylem připsána. Žalobcem citovaná judikatura Nejvyššího správního soudu (dále také „NSS“) není přiléhavá, neboť se týká staré právní úpravy, účinné do 31. 12. 2020. [4] Podle krajského soudu dále nelze dovodit, že by žalobce učinil předmětnou platbu omylem. Soud zdůraznil, že žalobce vystupoval v exekučním řízení v pozici profesionála a z pověření soudu v postavení osoby vykonávající veřejnou moc. Povinný přestal být plátcem DPH ke dni 20. 4. 2015, což mohl žalobce zjistit prostým náhledem do rejstříku ARES. Žalobce nemůže přenášet odpovědnost za své jednání na pracovnici žalovaného, která v telefonickém hovoru uvedla nepřesné informace. Navíc sdělením ze dne 13. 11. 2020 žalovaný žalobce výslovně upozornil na skutečnost, že částka výtěžku dražby představující DPH nebyla stanovena po právu a byla uplatněna nezákonně. Žalobce se nemůže dovolávat ani dobré víry při stanovení DPH k ceně dražené nemovitosti ve svých opravných usneseních. Z titulu své funkce zajišťující pozici soudu prvního stupně se nemůže odvolávat na dobrou víru v nepravdivé a jím samotným špatně ověřené informace. Nedůvodná je také námitka, že žalobce postupoval v souladu s § 337a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), a s § 46 odst. 4 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále je „exekuční řád“). Ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2008, sp. zn. Cpjn 6/2007, k zajišťování a odvádění daně z přidané hodnoty soudem při prodeji obchodního majetku povinného v dražbě, prováděné v rámci výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí a nemovitostí (dále jen „stanovisko Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 6/2007“), vyplývá, že pro srážku DPH z výsledné ceny vydražené nemovitosti musí být povinný plátcem DPH. II. Obsah kasační stížnosti žalobce a vyjádření žalovaného [5] Žalobce (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností, v níž navrhl jeho zrušení z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Zároveň navrhl, aby NSS zrušil také rozhodnutí žalovaného a věc vrátil k dalšímu řízení přímo žalovanému. [6] Stěžovatel namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů, neboť krajský soud vůbec nevypořádal některé žalobní námitky. Rozsudek je dle stěžovatele také nepřezkoumatelný pro nesrozumitelnost, jelikož krajský soud dospěl k nejednoznačnému závěru ohledně otázky, k jakému okamžiku měl stěžovatel posuzovat, zda je povinný plátcem DPH pro účely vzniku povinnosti odvést DPH z prodeje vydražené nemovité věci. Krajský soud připouští dvě možná řešení, která se vzájemně vylučují a která v daném případě vedou k odlišnému výsledku (okamžik zahájení exekuce a okamžik prodeje nemovitosti v dražbě). [7] Dále stěžovatel namítl nesprávné posouzení právních otázek krajským soudem. Stěžovatel je přesvědčen, že spornou platbu provedl v právním omylu ve smyslu § 165 odst. 2 a 3 daňového řádu. Při prodeji nemovitosti postupoval v souladu s vlastními rozhodnutími, která důvodně považoval za závazná. Žalovaný přitom nepodal odvolání proti žádnému z těchto rozhodnutí, z nichž vyplývalo, že má být v daném případě odvedena DPH. Sdělení žalovaného ze dne 13. 11. 2020 bylo pouhým neformálním informativním sdělením, nikoliv správním rozhodnutím, které by bylo pro stěžovatele závazné. Stěžovatel postupoval také v souladu s § 337a o. s. ř. a násl., s § 46 odst. 4 exekučního řádu a se závěry vyslovenými Nejvyšším soudem a v komentářové literatuře. Stěžovatel tedy dne 4. 1. 2021 provedl platbu na účet žalovaného jakožto správce daně povinného v dobré víře, že všechny podmínky pro odvod DPH byly splněny. Teprve následně stěžovatel z rozhodnutí odvolacího exekučního soudu zjistil, že platba neměla být provedena. [8] Stěžovatel je také názoru, že krajským soudem zastávaný výklad § 56 odst. 3 zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o DPH“), je nepřípustně excesivní, a že toto ustanovení nelze na daný případ vůbec aplikovat. Uvedené ustanovení totiž dopadá pouze na dodání nemovité věci ve smyslu převodu vlastnického práva představujícího derivativní způsob nabytí vlastnického práva, nikoli na prodej nemovité věci v dražbě, který má charakter originárního způsobu nabytí vlastnického práva. Stěžovatel se za celou dobu své praxe nesetkal s tím, že by se při prodeji nemovité věci v dražbě aplikoval § 56 odst. 3 zákona o DPH. Krajský soud navíc učinil závěr o splnění podmínek pro osvobození od DPH dle citovaného ustanovení, aniž by k této skutečnosti bylo provedeno dokazování nebo byla zjišťována jiným způsobem. [9] Podle stěžovatele krajský soud nesprávně vyložil rovněž § 165 odst. 3 daňového řádu. Splnění podmínky spočívající v neexistenci nedoplatku má být posuzováno pouze u žadatele o vrácení omylem provedené platby, nikoliv u daňového subjektu, na jehož účet byla omylem provedená platba připsána. Stěžovatel dále namítl, že v důsledku nesprávného posouzení výše uvedených právních otázek krajský soud nes