9 As 196/2023 — Nejvyšší správní soud

9 As 196/2023- 109 - text  9 As 196/2023 - 113 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: XSOLAR REUSE SYSTÉM a.s., se sídlem Antala Staška 510/38, Praha 4, zast. Mgr. Kristianou Urbánkovou, advokátkou se sídlem Václavské náměstí 846/1, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, za účasti osoby zúčastněné na řízení: WIS Energo Ledce Sever s.r.o., se sídlem Muchova 242/2, Praha 6, zast. Mgr. Pavlem Černým, advokátem se sídlem Obecní dvůr 433, Kolín, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2023, č. j. 14 A 28/2023122, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Předmětem projednávané věci je výklad přechodného ustanovení § 142 odst. 1 zákona č. 542/2020 Sb., o výrobcích s ukončenou životností, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o výrobcích“), které upravuje provozování tzv. kolektivních systémů zajišťujících povinnosti ve vztahu k nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů po zrušení zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „starý ZOdp“). [2] Žalobkyně, pod původní firmou REMA PV Systém, a.s., provozovala kolektivní systém podle starého ZOdp a zajišťovala pro výrobce elektrozařízení a provozovatele solárních elektráren (dále též „provozovatelé FVE“) plnění jejich povinností ohledně odděleného sběru, zpětného odběru, zpracování, využití a odstranění elektroodpadu ze solárních panelů. [3] Přípisem ze dne 11. 1. 2023, č. j. MŽP/2023/720/180, žalovaný žalobkyni sdělil, že ke dni 31. 12. 2022 zaniklo ex lege její oprávnění k provozování kolektivního systému podle starého ZOdp, jelikož včas nezaslala žádost o vydání oprávnění k provozování kolektivního systému podle zákona o výrobcích. Současně žalovaný žalobkyni vyzval, aby neprodleně prokázala, že o zamýšleném ukončení své činnosti předem informovala mj. výrobce, s nimiž má uzavřenu smlouvu o kolektivním plnění, a aby neprodleně předložila způsob „převodu všech dosud nevyužitých peněžitých prostředků získaných z příspěvků výrobců včetně výnosů z nich a prostředků tvořících rezervu provozovateli či provozovatelům kolektivních, který/kteří plnění těchto povinností výrobců převzal/převzali.“ [4] Žalobkyně se před městským soudem domáhala ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, který spatřovala v neuvedení v seznamu vydaných oprávnění k provozování kolektivního systému elektrozařízení a ve výzvách obsažených v přípise ze dne 11. 1. 2023. Domáhala se vyslovení nezákonnosti zásahu, jakož i uložení žalovanému obnovit zápis žalobkyně v seznamu vydaných oprávnění jako provozovatelky kolektivního systému pouze pro solární panely uvedené na trh do dne 1. 1. 2013 (dále jen „historické solární panely“) a zveřejnění takto doplněného seznamu. [5] Městský soud výše nadepsaným rozsudkem žalobu zamítl, jelikož neshledal nezákonnost zásahu. Vysvětlil, že po zrušení starého ZOdp reguluje kolektivní systém zákon o výrobcích, který dle přechodného ustanovení v § 142 odst. 1 umožnil provozování kolektivního systému podle starého ZOdp toliko do 31. 12. 2022 nebo do nabytí právní moci rozhodnutí o žádosti o vydání oprávnění podle zákona o výrobcích, s výjimkou provozovatelů kolektivních systémů zajišťujících výhradně plnění povinností ve vztahu k historickým solárním panelům. Již starý ZOdp rozlišoval plnění povinností při nakládání s elektroodpadem ze solárních panelů podle toho, zda byly na trh uvedeny do dne 1. 1. 2013 (historické solární panely), nebo po tomto datu (dále též „nové solární panely“). Městský soud nepřisvědčil žalobkyni, že postačilo, pokud sama rozsah jí provozovaného kolektivního systému fakticky zúžila, aniž to oznámila žalovanému a požádala o změnu oprávnění. Jelikož žalobkyně byla zapsána pro všechny druhy solárních panelů, nebyla provozovatelkou kolektivního systému s časově neomezeným oprávněním ve smyslu § 142 odst. 1 in fine zákona o výrobcích. A jelikož nepodala žádost o vydání nového oprávnění, od 1. 1. 2023 nemohla kolektivní systém provozovat, a nemohla tak být evidována jako provozovatelka. Okolnosti, k jejichž prokázání a předložení žalovaný vyzval, pak odpovídají postupu podle § 55 a § 56 zákona o výrobcích. II. Obsah kasační stížnosti a dalších podání [6] Žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) napadla výše označený rozsudek městského soudu kasační stížností z důvodů podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). Navrhla napadený rozsudek zrušit a věc vrátit městskému soudu k dalšímu řízení. [7] Stěžovatelka jednak obsáhle brojí proti výkladu § 142 odst. 1 zákona o výrobcích provedenému městským soudem, neb má za to, že její oprávnění v rozsahu zajištění povinností ve vztahu k historickým solárním panelům nezaniklo a je nadále oprávněna zajišťovat plnění povinností provozovatelů FVE výhradně ve vztahu k historickým solárním panelům; jednak zpochybňuje postavení osoby zúčastněné na řízení (dále též „OZNŘ“). [8] V rámci prvního okruhu kasačních námitek stěžovatelka nesouhlasí se závěrem městského soudu v bodě 29. napadeného rozsudku, že kolektivní systém mohou nadále provozovat jen osoby, které zajišťovaly toliko povinnosti provozovatelů FVE s historickými solárními panely, nikoliv stran zajišťování povinností provozovatelů FVE s novými solárními panely. Stěžovatelka připomněla zákonnou úpravu starého ZOdp, dle které povinnosti ohledně financování nakládání s elektroodpadem ve vztahu k novým solárním panelům tížily výrobce a ve vztahu k historickým solárním panelům provozovatele FVE. Dále uvedla, že závěr městského soudu není v rozporu s postupem stěžovatelky, která minimálně od 1. 1. 2023 nezajišťuje zpracování jiných odpadů než z historických solárních panelů. [9] Stěžovatelka se ohradila proti tvrzení městského soudu, dle kterého sama dovozuje, že rozsah jí provozovaného kolektivního systému mohla kdykoliv sama změnit. Takový názor stěžovatelka nezastává a nikdy jej neprezentovala. Tvrdila, že formulace oprávnění pro historické i nové solární panely nemůže bránit v pokračování činnosti provozovatele kolektivního systému výhradně pro historické solární panely. [10] Městský soud dle stěžovatelky neodůvodnil, proč nelze přihlížet k legitimnímu očekávání, že přijetím nové právní úpravy se ničeho nemění pro provozovatele FVE s historickými solárními panely a provozovatele kolektivního systému pro historické solární panely. Stěžovatelka v této souvislosti nesouhlasí s městským soudem, že tato její argumentace je v rozporu s jejím tvrzením, že nejprve usilovala o naplnění podmínek pro získání nového oprávnění, nicméně nakonec žádost nepodala, neboť by nesplnila podmínky (zejména by nedosáhla změny ve své akcionářské struktuře). [11] Stěžovatelka namítá vnitřní rozpornost, tudíž nesrozumitelnost, závěru městského soudu ohledně okamžiku, ke kterému měla požádat o zúžení oprávnění. Pokud by podala žádost o zúžení nejpozději dne 31. 12. 2022, nemohl by žalovaný o takové žádosti rozhodnout před uplynutím rozhodného období tak, aby ke dni 31. 12. 2022 bylo oprávnění stěžovatelky formulováno výlučně pro historické solární panely. [12] Městský soud nesprávně považuje za rozhodnou formulaci oprávnění stěžovatelky, ačkoliv dle stěžovatelky je rozhodný faktický stav. Od 1. 1. 2023 zajišťovala povinnosti ve vztahu k elektroodpadu pouze pro provozovatele FVE s historickými solárními panely. Žádost o zúžení oprávnění se pro stěžovatelku jevila jako nadbytečný krok, když dne 31. 12. 2022 ex lege zaniklo její oprávnění v rozsahu přesahujícím historické solární panely. [13] Městský soud zároveň nijak nehodnotil obsah informačních sdělení žalovaného adresovaných stěžovatelce v souvislosti se změnou právní úpravy. Žalovaný nikdy nesdělil, že pro aplikaci výjimky v § 142 odst. 1 zákona o výrobcích není rozhodná fakticita, nýbrž formulace rozsahu oprávnění, ani ke kterému dni je ten či onen stav rozhodný. Pokud by žalovaný sdělil, že je nutné požádat o zúžení oprávnění, stěžovatelka by tak jistě učinila. Žalovaný ale argumentaci, že pro provozování kolektivního systému se zaměřením výhradně na historické solární panely bylo nezbytné, aby oprávnění bylo formulováno výhradně pro historické solární panely, vznesl až v průběhu soudního řízení, což stěžovatelka považuje za účelové. [14] Stěžovatelka se na konci této části kasační stížnosti vyjádřila k důkaznímu návrhu žalovaného – seznamu výrobců solárních panelů pořízeného ke dni 20. 6. 2023 – s tím, že stěžovatelce bylo žalovaným znemožněno tento seznam aktualizovat. Seznam by tedy nemohl