29 Co 306/2021 — Nejvyšší správní soud

Konf 3/2022- 53 - text  Konf 3/2022-56 pokračování U S N E S E N Í Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů, složený z předsedy JUDr. Pavla Simona a soudců Mgr. Víta Bičáka, JUDr. Romana Fialy, Mgr. Ing. Radovana Havelce, JUDr. Tomáše Rychlého a Mgr. Jitky Zavřelové rozhodl o návrhu senátu 3 A Městského soudu v Praze, jako soudu rozhodujícího ve správním soudnictví, na rozhodnutí kompetenčního sporu mezi tímto senátem na straně jedné a senátem 29 Co Městského soudu v Praze, jako soudem rozhodujícím v občanském soudním řízení, na straně druhé a dalších účastníků sporu vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 A 136/2021, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře ze dne 14. 1. 2020, čj. UPDI-0115/20/BL: žalobkyně Správa železnic, státní organizace, IČO 70994234, se sídlem v Praze 1, Dlážděná 1003/7, a žalovaný Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře, IČO 05553521, se sídlem v Praze 1, Myslíkova 171/31, takto: Příslušný vydat rozhodnutí ve věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 A 136/2021, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře ze dne 14. 1. 2020, čj. UPDI-0115/20/BL, o nařízení předběžného opatření, je soud ve správním soudnictví. Odůvodnění: [1] Návrhem doručeným dne 21. 2. 2022 zvláštnímu senátu zřízenému podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů (dále „zákon o některých kompetenčních sporech“), se senát 3 A Městského soudu v Praze (dále též „správní senát“) domáhal, aby zvláštní senát rozhodl spor o pravomoc podle § 1 odst. 1 písm. b) zákona o některých kompetenčních sporech. Spor vznikl mezi tímto senátem na straně jedné a senátem 29 Co Městského soudu v Praze (dále též „civilní senát“) na straně druhé ve věci vedené nyní u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 3 A 136/2021, o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu pro přístup k dopravní infrastruktuře ze dne 14. 1. 2020, čj. UPDI-0115/20/BL, kterým bylo nařízeno předběžné opatření zakazující Správě železnic, státní organizaci (dále též „žalobkyně“), používat části přílohy „B“ a „C“ Změny č. 2 Prohlášení o dráze celostátní a regionální platného pro přípravu jízdního řádu 2020 a pro jízdní řád 2020 ze dne 1. 12. 2019, čj. 70522/2019-SŽDC-GŘ-O5 (dále jen „Změna č. 2 Prohlášení o dráze“). [2] Z předloženého spisu vyplynuly následující skutečnosti: [3] Úřad pro přístup k dopravní infrastruktuře (dále též „Úřad“ či „žalovaný“), jako orgán příslušný k výkonu státní správy ve věcech drah podle § 54 zákona č. 266/1994 Sb., o drahách (dále jen „zákon o drahách“), rozhodnutím ze dne 13. 12. 2019, čj. UPDI-3532/19/ZA, nařídil předběžné opatření spočívající v uložení zákazu žalobkyni používat v rozsahu uvedeném v rozhodnutí přílohy „B“ a „C“ Změny č. 2 Prohlášení o dráze vydané žalobkyní, obsahující nový výpočet složky ceny za použití přístupových komunikací pro cestující ve vlaku osobní dopravy při uplatňování ceny za užití dráhy jízdou vlaku. K žalobkyní podanému rozkladu předseda Úřadu rozhodnutím ze dne 14. 1. 2020, čj. UPDI-0115/20/BL, pouze marginálně změnil text předběžného opatření tak, že žalobkyni zakázal používat části příloh „B“ a „C“ Změny č. 2 Prohlášení o dráze „v rozsahu pravidel stanovení složky ceny za použití přístupových komunikací pro cestující ve vlaku osobní dopravy při uplatňování ceny za užití dráhy jízdou ve vlaku“, jinak rozklad zamítl a ve zbývající části výroku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Zmíněnými rozhodnutími byly zatímně upraveny vztahy žadatelů o přidělení kapacity a přídělce tak, že žalobkyni, jako přídělci kapacity, bylo zakázáno používat v rozhodnutích vymezené části příloh „B“ a „C“ Změny č. 2 Prohlášení o dráze, jimiž žalobkyně navýšila cenu osobní drážní dopravy provozovatelům za užití dráhy pro vlaky osobní dopravy, neboť podle žalovaného dojde k podstatnému ovlivnění hospodářských poměrů provozovatelů osobní dráhy. [4] Rozhodnutím Úřadu ze dne 4. 3. 2020, čj. UPDI-0797/20/ZA, ve spojení s rozhodnutím předsedy Úřadu ze dne 19. 6. 2020, čj. UPDI-2424/20/KP, bylo pravomocně ukončeno správní řízení ve věci posouzení souladu Změny č. 2 Prohlášení o dráze se zákonem o drahách podle § 34e odst. 3 zákona o drahách. [5] Žalobkyně se žalobou podanou k Obvodnímu soudu pro Prahu 1, jako soudu rozhodujícímu v občanském soudní řízení podle části páté o. s. ř., domáhala nahrazení rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 14. 1. 2020, čj. UPDI-0115/20/BL, o rozkladu, a prvostupňového rozhodnutí Úřadu ze dne 13. 12. 2019, čj. UPDI-3532/19/ZA, soudním rozhodnutím, jímž bude zamítnut návrh na nařízení předběžného opatření. Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 12. 5. 2021, čj. 23 C 48/2020-75, žalobu podle § 250g odst. 1 písm. c) o. s. ř. odmítl (výrok I), uložil žalobkyni zaplatit účastnici řízení České dráhy, a. s., náhradu nákladů řízení (výrok II), a vrátil žalobkyni zaplacený soudní poplatek (výrok III). [6] K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze, civilní senát, usnesením ze dne 18. 10. 2021, čj. 29 Co 306/2021-100, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ve výroku I a v závislém výroku II zrušil a řízení zastavil, zároveň poučil žalobkyni o možnosti podání žaloby proti rozhodnutí správního orgánu ve správním soudnictví (výrok I). Ve zbývajících výrocích soud rozhodl o náhradě nákladů řízení (výroky II až IV). Civilní senát Městského soudu v Praze dospěl k závěru, že k projednání žaloby, jíž žalobkyně napadá zákonnost rozhodnutí Úřadu o předběžném opatření ve správním řízení, není příslušný soud rozhodující v občanském soudním řízení dle části páté o. s. ř., nýbrž soud rozhodující ve správním soudnictví, a jemu rovněž přísluší odpovědět na otázku, zda jsou předmětná rozhodnutí správního orgánu vyloučena ze soudního přezkumu jako úkony správního orgánu předběžné povahy dle § 70 písm. b) s. ř. s. Civilní senát Městského soudu v Praze uvedl, že otázkou, který soud je příslušný k přezkumu nemeritorního rozhodnutí vydaného správním orgánem v řízení o věci soukromého práva, se zabýval zvláštní senát v usneseních ze dne 20. 9. 2007, čj. Konf 22/2006-8, ze dne 15. 2. 2017, čj. Konf 9/2016-6, a ze dne 12. 2. 2019, čj. Konf 50/2018-7. Pravomoc soudu v občanském soudním řízení dle § 244 o. s. ř. bude založena až tehdy, kdy správní orgán rozhodne věcně o sporu nebo jiné právní věci vyplývající ze soukromoprávních vztahů, tj. zjistí co je právem, nebo toto právo založí. K přezkumu nemeritorních rozhodnutí jsou tedy podle civilního senátu Městského soudu v Praze příslušné soudy ve správním soudnictví. [7] Dne 25. 11. 2021 byla u Městského soudu v Praze, správního senátu, podána žaloba proti rozhodnutí předsedy Úřadu ze dne 14. 1. 2020, čj. UPDI-0115/20/BL, podle ustanovení § 65 a násl. s. ř. s.. [8] Správní senát 3 A Městského soudu v Praze (dále též „navrhovatel“) podal zvláštnímu senátu návrh na rozhodnutí kompetenčního sporu, v němž uvedl, že nesouhlasí s postupem Městského soudu v Praze, civilního senátu, jak rozhodl o odvolání žalobkyně usnesením ze dne 18. 10. 2021, čj. 29 Co 306/2021-100. Podle navrhovatele je pro určení pravomoci soudu rozhodná povaha právních vztahů, o nichž bylo ve správním řízení rozhodováno. Správní orgány jsou totiž oprávněny rozhodovat i o věcech vyplývajících ze vztahů soukromého práva. Vlastníkovi dráhy, tedy státu, respektive žalobkyni, která je státní organizací a vykonává za stát správu drah, je mimo jiné § 34c odst. 1 zákona o drahách uložena povinnost vydat Prohlášení o dráze celostátní a regionální (dále jen „Prohlášení o dráze“) o určitém obsahu. Ze samotné skutečnosti, že zákon o drahách ukládá vlastníkovi určité jednání, ovšem neplyne, že by byl vlastník pověřen výkonem veřejné správy. Stát v postavení vlastníka drah pouze vykonává své vlastnické právo k dráze jako k vlastnictví specifické věci. Právní úprava zákona o drahách je postavena na existenci tří subjektů – vlastníka dráhy, provozovatele a dopravce. Vzájemné vztahy mezi nimi se pak odehrávají na smluvním základě, přičemž zákon o drahách obsah smluvních ujednání reguluje spíše okrajově. Jedná se tudíž o vztahy soukromoprávní podléhající normám obsaženým především v občanském zákoníku, dále jen „o. z.“. Na Prohlášení o dráze je třeba v této souvislosti pohlížet jako na jednání vlastníka dráhy, které je vzhledem ke specifikům podnikání v síťovém odvětví povinou součástí soukromoprávního kontraktačního procesu. Svým obsahem a charakterem se blíží veřejné nabídce upravené v § 1780 až 1784 o. z. Popis technické povahy železniční dopravní cesty, její kapacity a vymezení podmínek přidělování této kapacity (obsah Prohlášení o dráze) není zjevně činností orgánu veřejné moci, a to na rozdíl od věcí rozhodovaných zvláštním senátem, na něž upozornil civilní senát Městského soudu v Praze. Na soukromoprávním charakteru Prohlášení o dráze nemění nic skutečnost, že povinnost jeho vydání a obsah je stanoven zákonem o drahách, který lze obecně považovat za normu veřejnoprávní. Regulace soukromoprávních