10 Afs 231/2023 — Nejvyšší správní soud

10 Afs 231/2023- 66 - text  10 Afs 231/2023 - 74 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka v právní věci žalobce: Development Alliance, z.s., Pellicova 1, Brno, zastoupen advokátem Mgr. Pavlem Černým, Údolní 33, Brno, proti žalované: Česká rozvojová agentura, Nerudova 3, Praha 1, zastoupena advokátem Mgr. et Mgr. Pavlem Pytlíkem, Opletalova 4, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Mendelova univerzita v Brně, Zemědělská 1, Brno, proti rozhodnutím žalované ze dne 20. 7. 2020, čj. 281712/2020ČRA, a ze dne 26. 1. 2021, čj. 280135/2021ČRA, v řízení o kasační stížnosti žalované proti výrokům II a III rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2023, čj. 14 A 69/202198, takto: Výroky II a III rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 6. 2023, čj. 14 A 69/202198, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Žalovaná uveřejnila výzvu podle § 14 a násl. zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů (rozpočtová pravidla), s názvem „Udržitelným zemědělstvím ke zvýšení životní úrovně drobných farmářů (Zambie)“. Na základě této výzvy podali žalobce a osoba zúčastněná na řízení (Mendelova univerzita) žádosti o poskytnutí dotace na rok 2020. [2] Dne 20. 7. 2020 vydala žalovaná rozhodnutí o poskytnutí dotace Mendelově univerzitě. Žádost žalobce žalovaná zamítla, a to rozhodnutím ze dne 14. 7. 2020. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu, které městský soud vyhověl a rozsudkem ze dne 17. 12. 2020, čj. 10 A 107/202098, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. Městský soud shledal rozhodnutí žalované nepřezkoumatelným pro nedostatek důvodů. [3] Dne 26. 1. 2021 vydala žalovaná rozhodnutí, kterým opět zamítla žádost žalobce o poskytnutí dotace. Proti tomuto rozhodnutí žalobce znovu brojil žalobou, které městský soud shora označeným rozsudkem vyhověl, výrokem II zrušil rozhodnutí žalované a věc jí vrátil k dalšímu řízení. Ve výroku III napadeného rozsudku městský soud uložil žalované povinnost nahradit žalobci náklady řízení. Podle městského soudu je rozhodnutí žalované nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů, neboť žalovaná neuvedla dostatečně konkrétní úvahy, na jejichž základě dospěla k dílčímu i celkovému hodnocení žalobcova projektu. Žalovaná dále dostatečně neporovnala žádost (projekt) žalobce s žádostí Mendelovy univerzity. U všech hledisek hodnocení sice uvedla počet bodů obdržených Mendelovou univerzitou, avšak pro řádné hodnocení bylo třeba posoudit také detaily dílčích kritérií, které až v součtu představovaly výsledné hodnocení daného hlediska. Žalovaná tedy měla porovnat obě žádosti na úrovni jednotlivých kritérií, jejich bodové ohodnocení odůvodnit a odkázat na konkrétní relevantní obsah obou žádostí. Podle městského soudu je rozhodnutí žalované rovněž nezákonné, neboť žalovaná hodnotila v rozporu s dotační výzvou také zkušenosti žalobce (v rámci hlediska relevance, kritéria koordinace, koherence a komplementarity s jinými rozvojovými intervencemi v partnerské zemi). Takový postup je v rozporu s pravidly hodnocení, která žalovaná sama stanovila v dotační výzvě. 2. Kasační řízení 2.1 Kasační stížnost [4] Žalovaná (stěžovatelka) napadla výroky II a III rozsudku městského soudu kasační stížností. Namítá nesprávné posouzení městského soudu, neboť ten klade na odůvodnění o neposkytnutí dotace příliš vysoké nároky a vyžaduje v něm náležitosti, které právní předpisy ani judikatura NSS nestanoví. [5] Městský soud již ve svém prvním rozsudku odkazoval na rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 30. 9. 2015, čj. 9 Ads 83/201446, č. 3324/2016 Sb. NSS, jeho závěry se však neřídil. Městský soud se totiž neomezuje na přezkum řádného procesu, ale zabývá se důvody neposkytnutí dotace, které podrobně rozebírá a sám hodnotí. Stěžovatelka dostála požadavkům městského soudu vysloveným v prvním rozsudku. V rozhodnutí je u každého hodnotícího kritéria i subkritéria uvedeno, jak jej stěžovatelka posoudila, jaké úvahy vedla a kolik bodů žalobce obdržel. Nad rámec nezbytného je uveden také údaj, kolik bodů získala úspěšná žádost o dotaci. Rozhodnutí je pro přehlednost strukturováno podle jednotlivých hodnotících kritérií uvedených ve výzvě. Stěžovatelka řádně zhodnotila skutková zjištění. [6] Městský soud stěžovatelce opakovaně vytýká, že neprovedla dostatečné porovnání žádosti o dotaci předložené žalobcem s vítěznou žádostí. Takovou povinnost však stěžovatelce žádný právní předpis neukládá a ani to není fakticky proveditelné. Ačkoliv projekty mají směřovat ke stejnému výsledku, neřeší stejné věci, neboť cesty k dosažení výsledku se různí. Porovnání projektů je téměř nemožné, protože mají desítky stran. Stěžovatelka ve výzvě neuváděla, že bude jednotlivé žádosti porovnávat mezi sebou. Naopak splnila svou povinnost, neboť v rozhodnutí uvedla jednotlivá hodnotící kritéria a u každého z nich podrobně odůvodnila přidělený počet bodů. Úvahy městského soudu mohou ad absurdum vést k závěru, že rozhodnutí stěžovatelky je nezákonné/nepřezkoumatelné, jestliže porovnává jednotlivé žádosti, ačkoliv to ve výzvě k podání žádostí o dotaci neuvedla. Žadatelé nemohli očekávat, že stěžovatelka bude žádosti porovnávat. [7] Podle § 14i rozpočtových pravidel je řízení o dotaci vedeno pouze s jedním účastníkem. Hodnocení se tak logicky vztahuje pouze k němu. Neníli povinnost vést o dotacích společné řízení, nemůže být ani povinnost vzájemně porovnávat jednotlivé žádosti (§ 14q odst. 1 rozpočtových pravidel). [8] Městský soud překročil meze soudního přezkumu, neboť se zabývá především hodnocením žádosti o dotaci a důvody jejího neposkytnutí. Naopak se městský soud vůbec nevěnuje tomu, zda stěžovatelka postupovala v souladu s výzvou a právními předpisy, zda byl proces v pořádku a stěžovatelka postupovala transparentně. [9] Stěžovatelka postupovala v souladu s výzvou k podání žádosti o poskytnutí dotace. Způsob hodnocení je stanoven v čl. X výzvy a v čl. IX je uvedeno, že k hodnocení výzvy bude ustanovena hodnotící komise. Členy komise byli jmenováni odborníci v oblasti oboru realizace řešeného projektu. Hodnocení probíhalo v souladu s interními předpisy stěžovatelky (metodikou poskytování dotací pro nestátní neziskové organizace a další oprávněné subjekty) a s jednacím řádem komise. Tyto dokumenty navrhla stěžovatelka k důkazu. Komise se shodla na přidělení dotace jinému subjektu než žalobci a její závěry se promítly do napadeného rozhodnutí. Bylo by netransparentní, jestliže by stěžovatelka měnila závěry komise, popř. do nich zasahovala. [10] Stěžovatelka si je vědoma irelevance předestřené argumentace, přesto sděluje, že požadavky městského soudu mohou vést k nepřiměřené administrativní zátěži a ztrátě efektivity poskytování dotací. Soudní rozhodnutí nemá být odstřiženo od reality, ale musí vzít v potaz existující stav, tedy že stěžovatelka má jen 20 zaměstnanců a vedle poskytování dotací plní řadu dalších úkolů. Účelem rozhodnutí je, aby se žadatel dozvěděl, že dotaci neobdržel a jaké důvody k tomu vedly. To napadené rozhodnutí stěžovatelky splňuje. [11] Stěžovatelka se dále vyjadřuje také k výtkám městského soudu ohledně jednotlivých hodnotících kritérií, přestože to přesahuje míru, v jaké by měl soud rozhodnutí přezkoumávat. [12] U hodnocení projektu z hlediska relevance je zřejmé, že uvádíli žadatel nepravdivou informaci o svém exkluzivním zapojení a je mu ubrán jen jeden bod z hodnocení, je to právě z tohoto důvodu. Stěžovatelka odmítá, že by hodnotila zkušenosti žalobce; pouze na závěr hodnocení sdělila: „Žadatel navíc dle doložených dokumentů vznikl až koncem r. 2019 – předkládané zkušenosti tedy nejsou ve vazbě na žadatele o dotaci jako subjekt.“ Největší část hodnocení v napadeném rozhodnutí v tomto kritériu je věnována subkritériu koordinace, koherence a komplementarita s jinými rozvojovými intervencemi v partnerské zemi. [13] Stěžovatelka podrobně zhodnotila také hledisko efektivnosti dopadů. U zlepšení stavu krajiny a zvýšení komunikace se sousedy stěžovatelka konstatovala, že se jedná o „nerealistické indikátory bez adekvátního zdroje ověření“. Tvrzení, že tyto indikátory nejsou SMART, je v odborných kruzích srozumitelné. Stěžovatelka tento pojem nebyla povinna blíže vykládat. Stejně tak, jeli uvedeno, že se nejedná o výsledky, ale popis aktivit, nepotřebuje takové konstatování další výklad. Bližší zdůvodnění není třeba ani u toho, že je nutné vyškolit všechny členy rad a vyškolení toliko 75 % nepostačuje. Úkolem městského soudu není stanovit, kolik procent vyškolených je dostačující. Není pravda, že stěžovatelka neuvedla bodování v jednotlivých kritériích. Městský soud nahrazuje správní uvážení stěžovatelky a v důsledku se neřídí svým prvním rozsudkem. [14] U hlediska efektivity stěžovatelka trvá na tom, že udělení nula bodů u spoluúčasti žalobce je správné