10 Afs 286/2022 — Nejvyšší správní soud

10 Afs 286/2022- 33 - text  10 Afs 286/2022 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Martina Jakuba Bruse a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Mgr. O. K., zastoupen advokátem Mgr. Vladimírem Kůsem, Vyšehradská 420/19, Praha 2, proti žalovanému: Finanční úřad pro hlavní město Prahu, Štěpánská 619/28, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2021, čj. 8931176/21/200451521111940, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 8. 2022, čj. 18 Af 4/202240, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] V tomto rozsudku NSS řešil prominutí pokuty za neoznámení osvobozeného příjmu podle § 38w odst. 6 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů. Zabýval se tím, v jaké lhůtě měl žalobce osvobozený příjem oznámit a zda žalovaný řádně posoudil důvod pro prominutí pokuty, který žalobce uvedl ve své žádosti. 1. Popis věci [2] Platebním výměrem ze dne 14. 10. 2021 žalovaný vyměřil žalobci pokutu ve výši 69 000 Kč za neoznámení osvobozeného příjmu za rok 2020. Žalobce oznámení podal sice opožděně, nicméně aniž by k tomu byl vyzván, a proto žalovaný stanovil pokutu podle § 38w odst. 1 písm. a) zákona o daních z příjmů ve výši 0,1 % z neoznámeného příjmu 69 000 000 Kč. [3] Žalobcovu žádost o prominutí této pokuty žalovaný rozhodnutím ze dne 2. 12. 2021 zamítl s odůvodněním, že žalobce oznámil osvobozený příjem až 85 dnů po stanovené lhůtě, nikoli do 60 dnů od uplynutí lhůty, tudíž nenastal ospravedlnitelný důvod nesplnění povinnosti uvedený v bodu 3 části II. 3. A. pokynu GFŘD28, vydaného Generálním finančním ředitelstvím. [4] Proti tomuto rozhodnutí se žalobce bránil žalobou, jíž ovšem městský soud nevyhověl. 2. Kasační řízení Kasační stížnost [5] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností a navrhl, aby NSS napadený rozsudek i rozhodnutí žalovaného zrušil. [6] Stěžovatel uvedl, že pokyn GFŘD28 uznává jako ospravedlnitelný důvod situaci, kdy poplatník na výzvu správce daně podal oznámení do 90 dnů po uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání. Tento důvod musí být podle stěžovatele uplatnitelný i v situaci, kdy si své pochybení uvědomil sám a povinnost v této lhůtě splnil bez zásahu státní moci. To však žalovaný i městský soud bez přezkoumatelného odůvodnění popřeli. Stěžovatel nesouhlasil s argumentací městského soudu rozdílem ve výši pokuty v případě podání oznámení dobrovolně (0,1 %) a na výzvu správce daně (10 %). Z § 38w odst. 6 zákona o daních z příjmů a z demonstrativního výčtu důvodů prominutí pokuty v pokynu GFŘD28 stěžovatel usoudil, že žalovaný měl posuzovat, z jaké pohnutky a jak dlouho po uplynutí lhůty svou povinnost splnil. Stěžovatel považoval za absurdní, že daňový subjekt, který podal oznámení 60. den po uplynutí lhůty, má právo na prominutí 90 % pokuty, zatímco při splnění povinnosti o jediný den později právo na prominutí pokuty nemá. Správce daně musí podle stěžovatele vždy provést přezkoumatelnou úvahu s ohledem na konkrétní okolnosti případu. To však žalovaný neučinil. Stěžovatel zdůraznil, že městský soud měl zkoumat, zda žalovaný správně interpretoval a aplikoval neurčitý právní pojem a zda nevybočil z mezí a hledisek stanovených zákonem. Stěžovatel považoval svůj případ za totožný s věcí řešenou rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 19. 12. 2019, čj. 64 Af 10/2019  28. [7] Dále stěžovatel upozornil na to, že do 11. 4. 2021 platil nouzový stav v souvislosti s epidemií COVID19, spojený s řadou omezení pro všechny občany. Stěžovatel tak nemohl svou situaci konzultovat. Podle stěžovatele se jedná o obecně známou skutečnost, kterou městský soud i žalovaný pominuli. Dodal, že osvobozeným příjmem byl dar od jeho otce a povinnost podat oznámení o osvobozeném příjmu mu vznikla poprvé. [8] Podle stěžovatele městský soud nesprávně posoudil otázku lhůty pro podání daňového přiznání. Pokud se čtyřměsíční lhůta podle § 136 odst. 2 písm. a) daňového řádu vztahuje na daňové subjekty, které podaly daňové přiznání po uplynutí základní lhůty, měla by se uplatnit i vůči němu. Opačný závěr by vedl k neodůvodněné nerovnosti a diskriminaci daňového subjektu, který svou povinnost splnil v základní lhůtě pro podání daňového přiznání. Stěžovatel namítl, že městský soud nesprávně posoudil význam rozhodnutí ministryně financí ze dne 8. 3. 2021 o prominutí daně a příslušenství daně z důvodu mimořádné události, podle něhož stát s ohledem na epidemii COVID19 nemá zájem pokutovat ty, kteří oznámí osvobozený příjem elektronicky do 1. 6. 2021. Vyjádření žalovaného [9] Žalovaný se ztotožnil se závěry městského soudu. Uvedl, že nevybočil z pravidel určených zákonem a pokynem GFŘD28. Připomněl, že pokud bylo daňové přiznání v jakékoli formě podáno v základní lhůtě, prodloužená lhůta podle § 136 odst. 2 daňového řádu se nepoužije. Na stěžovatele se nevztahuje ani jím zmiňované rozhodnutí ministryně financí ze dne 8. 3. 2021. 3. Hodnocení věci [10] Kasační stížnost není důvodná. [11] NSS předesílá, že ačkoli v tom stěžovateli nic nebránilo, v řízení před městským soudem neuplatnil námitky týkající se nouzového stavu a omezení s tím spojených, ani argument, že povinnost oznámit osvobozený příjem mu vznikla poprvé. Tyto námitky jsou proto podle § 104 odst. 4 s. ř. s. nepřípustné. Zároveň platí, že nebylo povinností městského soudu se těmito otázkami zabývat, neboť soud přezkoumává rozhodnutí žalovaného v mezích žalobních bodů (§ 75 odst. 2 věta první s. ř. s.) a z ničeho nevyplývá, že by měl k uvedeným skutečnostem přihlížet i bez námitky. Na tomto závěru nic nemění ani fakt, že omezení spojená s nouzovým stavem lze považovat za obecně známou skutečnost. [12] Spor mezi účastníky řízení se týká výkladu bodů 3 a 4 části II. 3. A. pokynu GFŘD28. Podle bodu 3 je ospravedlnitelným důvodem nesplnění povinnosti, pokud poplatník bez výzvy správce daně podal oznámení o osvobozených příjmech do 60 dnů po uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém příjem obdržel. Podle bodu 4 je ospravedlnitelným důvodem nesplnění povinnosti, pokud poplatník na výzvu správce daně podal oznámení o osvobozených příjmech do 90 dnů po uplynutí lhůty pro podání daňového přiznání za zdaňovací období, ve kterém příjem obdržel. [13] NSS neshledal stěžovatelem tvrzenou nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku. Městský soud přezkoumatelně odůvodnil, v čem konkrétně spatřuje rozdíl mezi dobrovolným dodatečným oznámením o osvobozených příjmech a oznámením učiněným až na výzvu správce daně a proč se na stěžovatelův případ nevztahoval bod 4 části II. 3. A. pokynu GFŘD28 (oznámení na výzvu). Městský soud řádně zkoumal, zda žalovaný v intencích stěžovatelovy žádosti správně interpretoval a aplikoval neurčitý právní pojem a zda nevybočil z mezí a hledisek stanovených zákonem. [14] Pro posouzení toho, zda stěžovatel splnil podmínky stanovené v pokynu GFŘD28, je podstatné, v jaké lhůtě měl podat daňové přiznání za příslušné zdaňovací období. NSS se proto dále zabýval námitkami týkajícími se těchto lhůt. [15] Stěžovatel podal daňové přiznání k dani z příjmů za rok 2020 dne 8. 3. 2021. Učinil tak v základní lhůtě stanovené v § 136 odst. 1 daňového řádu, a proto se na něj odstavec 2 daného ustanovení (lhůta pro podání daňového přiznání podle odstavce 1 se prodlužuje na 4 měsíce po uplynutí zdaňovacího období, pokud daňové přiznání nebylo podáno nejpozději do 3 měsíců po uplynutí zdaňovacího období a následně bylo daňové přiznání podáno elektronicky) nevztahuje. To vyplývá z jednoznačného znění citované právní úpravy, která v případě podání daňového přiznání ve standardní (tříměsíční) lhůtě nerozlišuje, v jaké formě bylo podáno. Pouze za předpokladu, že daňový subjekt nepodá daňové přiznání ve standardní lhůtě, má možnost je podat v prodloužené lhůtě, a to výhradně elektronicky. Jinými slovy, jedině podání daňového přiznání elektronicky v průběhu čtvrtého měsíce po uplynutí zdaňovacího období má za následek automatické prodloužení lhůty podle § 136 odst. 2 písm. a) daňového řádu. Toto ustanovení tak „dává daňovým subjektům, které se dostanou do prodlení s podáním daňového tvrzení oproti základní tříměsíční lhůtě možnost své pochybení napravit, nebo alespoň zmírnit výši sankce tím, že podání učiní elektronicky“ (důvodová zpráva k zákonu č. 283/2020 Sb., kterým se mění daňový řád a další související zákony, dostupná na psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=8&CT=841&CT1=0). [16] NSS zdůrazňuje, že prodloužení lhůty je výjimkou z pravidla a výjimky je nutno vykládat restriktivně. Zároveň nelze na danou otázku pohlížet izolovaně jen optikou stěžovatelovy žádosti o prominutí pokuty. Prodloužení lhůty pro podání daňového přiznání má vliv na běh prekluzivní lhůty pro stanovení daně (§ 148 odst. 1 daňového řádu) a pozdější podání daňového přiznání oddálí také vrácení případného přep