10 Afs 6/2024 — Nejvyšší správní soud

10 Afs 6/2024- 49 - text  10 Afs 6/2024 - 52 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Faisala Husseiniho a Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobkyně: Fakultní nemocnice Královské Vinohrady, Šrobárova 1150/50, Praha 10, zastoupené advokátem JUDr. Jaromírem Bláhou, Prvního pluku 206/7, Praha 8, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 6. 2021, čj. 22728/21/500010611712507, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2023, čj. 9 Af 13/202194, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 22. 11. 2023, čj. 9 Af 13/2021  94, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] V nynější věci se NSS zabývá zákazem dělení veřejné zakázky a sčítacím pravidlem pro stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky pravidelné povahy. I. Vymezení věci [2] Finanční úřad pro hlavní město Prahu vyměřil žalobkyni dne 13. 11. 2019 odvod do státního rozpočtu za porušení rozpočtové kázně ve výši 627 264 Kč. Porušení rozpočtové kázně se žalobkyně dle správce daně dopustila tím, že nesprávně stanovila hodnotu veřejných zakázek a porušila tak § 13 a § 15 zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách a § 19 a § 21 zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, neboť opakovaně vybírala dodavatele totožného plnění (logistické služby) na základě výběrového řízení mimo rámec zákona o veřejných zakázkách a zákona o zadávání veřejných zakázek. [3] Proti rozhodnutí finančního úřadu podala žalobkyně odvolání, které žalovaný zamítl. Poté se žalobkyně úspěšně bránila správní žalobou u městského soudu. [4] Městský soud dospěl k závěru, že pro posouzení, zda jde o jednu nebo více veřejných zakázek, resp. zda je mezi zakázkami dána časová souvislost, je rozhodující období rozpočtového (zpravidla kalendářního) roku, tj. období 12 měsíců. Pokud by tedy žalobkyně uzavřela jednotlivé smlouvy na logistické služby v průběhu jednoho účetního období (12 měsíců) vždy na tři měsíce, byla by časová souvislost dána. V posuzovaném případě se ale smlouvy vztahovaly každá jedna k účetnímu období alespoň 12 měsíců (kalendářního roku), proto jejich časovou souvislost dovodit nelze. [5] Skutečnost, že smlouvy na sebe časově navazovaly, není podle městského soudu pro posouzení věci relevantní. Podstatné je, že zadání zakázek žalobkyně započala tak, že plnění proběhlo v jiném časovém (účetním) období z hlediska rozpočtového roku, a jedná se tak o jiné (byť na sebe navazující) veřejné zakázky – chybí tu totiž časová souvislost. Zákon o veřejných zakázkách ani zákon o zadávání veřejných zakázek nestanovují povinnost sčítat předpokládané hodnoty jednotlivých veřejných zakázek učiněných v odlišných účetních obdobích ani povinnost uzavírat smlouvy na dobu neurčitou. Uzavřením smlouvy na dobu neurčitou by žalobkyně postupovala potenciálně nehospodárně, neboť by „fixovala“ cenu za zajištění logistických služeb bez možnosti reagovat ať již na provozní změny či na vývoj cen poptávaného plnění na trhu. [6] Závěr žalovaného, že žalobkyně nesprávně stanovila hodnotu veřejné zakázky a porušila § 13 a § 15 zákona o veřejných zakázkách a § 19 a § 21 zákona o zadávání veřejných zakázek, když opakovaně vybírala dodavatele totožného plnění na základě výběrového řízení mimo rámec zákona o veřejných zakázkách a zákona o zadávání veřejných zakázek, čímž porušila rozpočtovou kázeň, tak není správný, neboť žalobkyně při svém postupu nepochybila. Městský soud proto rozhodnutí žalovaného zrušil a vrátil mu věc k dalšímu řízení. II. Shrnutí kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně [7] Proti rozsudku městského soudu podal žalovaný (stěžovatel) kasační stížnost z důvodu podle § 103 odst. 1 písm. a) a d) s. ř. s. [8] Podle stěžovatele je rozsudek městského soudu nepřezkoumatelný, protože se městský soud vůbec nezabýval § 13 odst. 1 a 3 zákona o veřejných zakázkách. Městský soud ponechal bez povšimnutí závěr stěžovatele v napadeném rozhodnutí, dle něhož tím, že žalobkyně nestanovila před zahájením první veřejné zakázky předpokládanou hodnotu plnění, se snížila předpokládaná hodnota veřejné zakázky pod finanční limity stanovené zákonem, a proto měla žalobkyně zakázku zadat některým z typů řízení uvedených v § 21 zákona o veřejných zakázkách a § 3 zákona o zadávání veřejných zakázek. Městský soud se nezabýval ani rozdělením veřejné zakázky v návaznosti na původně zadanou nadlimitní veřejnou zakázku. Obdobně se městský soud nezabýval ani § 14, resp. § 15 zákona o veřejných zakázkách, týkajícím se stanovení předpokládané hodnoty veřejné zakázky na dodávky a služby, jejichž předpokládaná hodnota se stanoví s ohledem na dobu trvání smlouvy, zejména na to, máli být smlouva uzavřena na dobu určitou, či neurčitou. Navíc městský soud použil na nyní projednávanou věc judikaturu vztahující se k dávno neúčinnému zákonu č. 199/1994 Sb., o zadávání veřejných zakázek. [9] Stěžovatel poukazuje na skutečnost, že žalobkyně v průběhu roku 2014 zahájila zadávací řízení nadlimitní veřejné zakázky zadané v otevřeném řízení podle § 27 zákona o veřejných zakázkách na poskytování logistických služeb v období čtyř roků, které zrušila. Následně uzavřela na stejný předmět plnění smlouvu o poskytování logistických služeb se společností NemLog a. s., na dobu necelých tří let (29 měsíců), a to bez provedení předchozího zadávacího řízení, na základě něhož by dospěla k závěru, že poskytovatel služeb je prokazatelně nejvhodnějším dodavatelem daného plnění; celkový objem plnění přitom nebyl smlouvou stanoven. Obdobně žalobkyně uzavřela smlouvu se stejným dodavatelem na stejný předmět plnění formou jednotlivých veřejných zakázek malého rozsahu na dobu jednoho roku a dvou let, v průběhu dalších čtyř roků. Žalobkyně tedy v období let 2014 až 2019 uzavřela čtyři na sebe navazující smlouvy na dobu určitou jako veřejné zakázky malého rozsahu se společností NemLog. Rozdělením předmětu veřejné zakázky dosáhla žalobkyně snížení ceny plnění poptávaných logistických služeb souvisejících s dodávkami spotřebního zdravotnického materiálu v období od 31. 7. 2014 do 31. 12. 2018 pod finanční limit stanovený v § 12 zákona o veřejných zakázkách a v § 27 zákona o zadávání veřejných zakázek. Nadlimitní zakázkou a záměrem žalobkyně se však městský soud při svém rozhodování vůbec nezabýval. [10] Dále stěžovatel uvádí, že městský soud v napadeném rozsudku vychází z rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže a judikatury správních soudů týkající se § 13 odst. 8 zákona o veřejných zakázkách, podle kterého je při stanovení předpokládané hodnoty zadavatel povinen sečíst předpokládané hodnoty obdobných, spolu souvisejících dodávek či služeb, které hodlá pořídit v průběhu účetního období. V návaznosti na to městský soud dospěl k závěru, že nelze dovodit časovou souvislost u posuzovaných veřejných zakázek, z nichž se každá vztahovala k účetnímu období alespoň 12 měsíců (kalendářního roku). Skutečnost, že na sebe všechny jednotlivé veřejné zakázky navazovaly, není dle městského soudu pro posouzení věci relevantní. Podle něj je podstatné pouze to, že zadání zakázek započalo tak, že plnění proběhlo v jiném časovém (účetním) období z hlediska rozpočtového roku; proto se jedná o jiné (byť na sebe navazující) veřejné zakázky z důvodu absence časových souvislostí. [11] S takovým hodnocením však stěžovatel nesouhlasí. V daném případě je totiž třeba hodnotu uvedené zakázky posuzovat podle § 14 odst. 1 písm. a) zákona o veřejných zakázkách, resp. § 15 tohoto zákona, jako hodnotu závazku za celou dobu dodávek; tato hodnota přitom hranici pro podlimitní zakázky (2 mil. Kč) překročila. Stěžovatel tak má za to, že k účelovému rozdělení jedné veřejné zakázky na menší (podlimitní) nebylo možno přihlédnout, protože žalobkyně porušila § 6, a tím i § 13 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách. Proto je třeba spojit hodnotu všech smluv uzavřených v kontrolovaných letech 2016 až 2018 a posuzovat ji jako jednu zakázku, a z toho důvodu je irelevantní, zda jednotlivé smlouvy v rámci rozdělených zakázek byly uzavřeny na dobu účetního období, či dobu kratší nebo delší. [12] Stěžovatel setrvává na svém závěru, že žalobkyně nedodržela v rámci první veřejné zakázky postup stanovený v § 13 odst. 3 zákona o veřejných zakázkách: rozdělila totiž předmět veřejné zakázky, tj. logistické služby související s dodávkami spotřebního zdravotnického materiálu nakupované od jednotlivých dodavatelů v období od 31. 7. 2014 do 31. 12. 2016, tak, že se snížila předpokládaná hodnota pod finanční limity stanovené v § 12 zákona o veřejných zakázkách. V důsledku toho zadala žalobkyně první zakázku v rozporu s § 21 zákona o veřejných zakázkách, který upravuje druhy zadávacích řízení: danou veřejnou zakázku malého rozsahu tedy zadala jednodušším postupem, než kdyby ji zadávala jako jeden celek. Při uzavírání smluv na poskytování logistických