10 As 110/2024 — Nejvyšší správní soud

10 As 110/2024- 42 - text  10 As 110/2024 - 44 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Faisala Husseiniho a Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: Mgr. Bc. P. K., Ph.D., MBA, zast. obecnou zmocněnkyní V. K., proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 6. 2022, čj. MPSV2022/57994421/1, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2024, čj. 31 A 75/202297, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 21. 5. 2024, čj. 31 A 75/202297, se ruší a věc se vrací krajskému soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce chtěl u úřadu práce nahlížet do spisů jiné osoby – pana Z. –, a to ve všech věcech týkajících se „dávek, příspěvků na bydlení, podpory či jiných plnění, o které pan Z. zažádal v letech 2017 až 2019“. Úřad práce žalobci nahlížení do spisů odepřel (§ 38 odst. 2 a 5 správního řádu). Proti tomu se žalobce odvolal, ale ministerstvo jeho odvolání zamítlo. [2] Proti rozhodnutí ministerstva podal žalobce žalobu ke krajskému soudu. Krajský soud žalobě napoprvé vyhověl a rozsudkem čj. 31 A 75/202268 zrušil rozhodnutí ministerstva i usnesení úřadu práce o odepření nahlížení do spisů. Krajský soud dospěl k závěru, že správní orgány nedostatečně identifikovaly právní zájem nebo jiný vážný důvod, o které žalobce opíral svou žádost o nahlížení do spisů, a jejich rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost zrušil. [3] Ke kasační stížnosti ministerstva však NSS zrušil rozsudek krajského soudu a vrátil mu věc k dalšímu řízení. NSS ve svém rozsudku čj. 10 As 308/202325 dospěl k závěru, že úřad práce skutečně identifikoval žalobcův právní zájem nebo jiný vážný důvod k nahlížení nedostatečně, pochybení úřadu práce však napravilo ministerstvo. Jeho rozhodnutí z hlediska přezkoumatelnosti již obstálo a krajský soud měl věc posoudit věcně. [4] V dalším řízení krajský soud nyní přezkoumávaným rozsudkem žalobě opět vyhověl a rozhodnutí ministerstva i napodruhé zrušil. Krajský soud dospěl k závěru, že žalobce splnil první zákonnou podmínku nutnou k nahlížení do spisů, neboť prokázal právní zájem, kvůli kterému chtěl do spisů nahlížet (srov. bod 17 rozsudku krajského soudu). Ohledně druhé zákonné podmínky dospěl krajský soud k závěru, že správní orgány posoudily její splnění nedostatečně. Správní orgány pouze obecně uvedly, že správní spisy pana Z. obsahují informace sociální povahy a v případě umožnění nahlížení do jeho spisů by byla porušena ochrana jeho soukromí a ochrana jeho osobních údajů. Správní orgány však nepoměřily žalobcův právní zájem a dotčení práv pana Z., jejich rozhodnutí tedy krajský soud shledal opět nepřezkoumatelnými (body 18 až 21 rozsudku krajského soudu). II. Shrnutí argumentů kasační stížnosti Kasační stížnost [5] Proti rozsudku krajského soudu podalo ministerstvo i napodruhé kasační stížnost. Domnívá se, že krajský soud věc nesprávně právně posoudil a jeho rozsudek je nepřezkoumatelný. [6] Ministerstvo nesouhlasí, že by ani úřad práce, ani ministerstvo neprovedly poměření mezi žalobcovým právním zájmem na nahlížení do spisů a zásahem tohoto nahlížení do práv pana Z.. Úřad práce uvedl, že správní spisy pana Z. obsahují velké množství specifických informací o jeho sociální situaci a za takového stavu převládá právo na ochranu jeho soukromí a osobních údajů. Ministerstvo k těmto závěrům poté navíc upozornilo na žalobcův účelový postup (kdy značnou část informací úřad práce žalobci v minulosti již poskytl a nyní chtěl žalobce na základě téměř shodných tvrzení plošně nahlížet do všech spisů pana Z.), zásadu neveřejnosti správního řízení a rozsáhlost žalobcem požadovaného nahlížení, kdy žalobce mohl v civilním řízení využít postup podle § 128 občanského soudního řádu a prostřednictvím soudu si mohl vyžádat konkrétní informace, které potřeboval. Ministerstvo tedy vzalo v potaz všechny tyto skutečnosti, poměřilo je se žalobcovým právním zájmem na nahlížení a nahlížení žalobci odepřelo. [7] Ministerstvo nerozumí, jakou podrobnost jeho odůvodnění po něm krajský soud vyžaduje, a především se mu jeví jako nereálné, aby proti právnímu zájmu žadatele o nahlížení stavělo konkrétní informace ze správních spisů, kvůli kterým nahlížení neumožnilo. Takový postup by byl nadměrně administrativně náročný, a zejména by při něm mohlo dojít ke zveřejnění informací, jejichž zveřejnění nechtělo ministerstvo prostřednictvím nahlížení připustit. [8] Ministerstvo tedy nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že by odůvodnění jeho rozhodnutí bylo příliš obecné a do budoucna by mohlo umožnit univerzální odpírání práva na nahlížení do spisů. Ministerstvo ve spolupráci s úřadem práce rozhodnutí dostatečně individuálně odůvodnilo a žalobcovu žádost po právu zamítlo. [9] Dále ministerstvo zpochybnilo i výklad § 17 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, který provedl krajský soud, a v závěru ministerstvo upozornilo na rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 8. 2022, čj. 77 A 119/2021205, ve kterém krajský soud v téměř shodné věci shodného žalobce potvrdilo zákonnost odmítnutí nahlížení do spisů. [10] Žalobce se ke kasační stížnosti nevyjádřil. III. Právní hodnocení Nejvyššího správního soudu [11] V nynější věci se jedná o opakovanou kasační stížnost ministerstva. NSS se tedy nejprve zabýval její přípustností. Podle § 104 odst. 3 písm. a) je totiž nepřípustná kasační stížnost proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno NSS. V nynější věci se krajský soud závazným právním názorem NSS řídil, rozhodnutí ministerstva napodruhé zrušil z jiného důvodu než v případě prvního rozsudku. V nynější kasační stížnosti ministerstvo napadá právě druhý důvod zrušení svého rozhodnutí, který NSS ještě neposuzoval, kasační stížnost ministerstva je tedy přípustná. [12] Kasační stížnost je rovněž důvodná. [13] Nahlížení do spisu lze osobě odlišné od účastníka řízení umožnit podle § 38 odst. 2 správního řádu, pokud jsou splněny dvě podmínky. Žadatel musí prokázat právní zájem nebo jiný vážný důvod, a nesmí tím být porušeno právo některého z účastníků, popřípadě dalších dotčených osob anebo veřejný zájem (shodně např. rozsudek NSS ze dne 19. 8. 2020, čj. 5 As 314/201934, bod 13). [14] Již výše NSS zrekapituloval, že svým prvním rozsudkem v této věci se NSS neztotožnil s právním závěrem krajského soudu ohledně údajné nedostatečné identifikace právního zájmu, o který žalobce opřel svou žádost o nahlížení do spisů. V nynější věci je sporná dostatečnost odůvodnění druhé zákonné podmínky. Krajský soud ve svém druhém rozsudku dospěl k závěru, že ministerstvo nedostatečně poměřilo žalobcův právní zájem na nahlížení do spisů se zásahem tohoto nahlížení do práv pana Z.. Proto krajský soud i napodruhé zrušil rozhodnutí ministerstva pro nepřezkoumatelnost. [15] S tímto závěrem krajského soudu však NSS nesouhlasí. [16] Ve své kasační stížnosti ministerstvo obsáhle zrekapitulovalo všechny důvody, které ve spojení s úřadem práce jako prvostupňovým správním orgánem při posouzení věci zohlednilo a kvůli kterým odmítlo žalobci nahlížet do správních spisů pana Z.. NSS přitom s ministerstvem souhlasí, že takové zdůvodnění bylo dostatečné a krajský soud měl věc meritorně posoudit. [17] Již úřad práce ve svém rozhodnutí uvedl, že správní spisy pana Z. obsahují velké množství specifických informací o jeho sociální situaci a v této situaci převládá právo na ochranu jeho soukromí a osobních údajů. Toto odůvodnění by i podle názoru NSS bylo samo o sobě nedostatečné a zde NSS odkazuje na judikaturu, kterou správně citoval již krajský soud, podle které nepřípustnost nahlížení nelze odůvodnit toliko obecným tvrzením o citlivosti informací (srov. rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 8. 2017, čj. 51 A 42/201634). [18] Shodně jako v prvním rozsudku NSS ovšem upozorňuje, že závěry úřadu práce doplnilo a rozvedlo ministerstvo. Rozhodnutí správních orgánů se posuzují jako jeden celek a jako takové již odůvodnění správních orgánů z hlediska jejich přezkoumatelnosti obstojí. Ministerstvo vedle již výše zmíněných sociálních informací a ochranou soukromí a osobních údajů pana Z. upozornilo na žalobcův účelový postup, kdy značnou část informací úřad práce žalobci v minulosti již poskytl a nyní chtěl žalobce na základě téměř shodných tvrzení plošně nahlížet do všech spisů pana Z. za období let 2017 až 2019. Dále ministerstvo zmínilo zásadu neveřejnosti správního řízení a rozsáhlost žalobcem požadovaného nahlížení, kdy žalobce mohl v civilním řízení využít postup podle § 128 občanského soudního řádu a prostřednictvím soudu si mohl vyžádat konkrétní informace, které potřeboval. Ministerstvo tedy především dospělo k závěru, že žalobce již disponoval informacemi potřebnými k případné ochraně jeho práv v soudním řízení, požadoval plošně nahlížet do spisů pana Z. za období tří let, navíc spisy vzh