10 As 117/2024 — Nejvyšší správní soud

10 As 117/2024- 74 - text  10 As 117/2024 - 78 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců Mgr. Ondřeje Mrákoty a Mgr. Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: Lubor Dubšík, se sídlem Žižkova 2314/20, Hodonín, zast. advokátem JUDr. Radkem Ondrušem, se sídlem Bubeníčkova 502/42, Brno, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, se sídlem Masarykovo náměstí 91/5, Jihlava, proti rozhodnutí Rady Energetického regulačního úřadu ze dne 11. 1. 2022, č. j. 0095631/2019ERU, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2024, č. j. 29 A 18/2022100, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 28. 5. 2024, č. j. 29 A 18/2022100, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný Energetický regulační úřad (dále též „ERÚ“) rozhodnutím ze dne 30. 11. 2020, č. j. 0095623/2019ERU, shledal žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 91a odst. 1 písm. a) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „energetický zákon“). Tohoto přestupku se žalobce dopustil tím, že v období od 1. 6. 2018 do 31. 8. 2018 podnikal v energetických odvětvích bez licence na distribuci elektřiny. Za tento přestupek žalovaný uložil žalobci pokutu ve výši 531 000 Kč a povinnost uhradit náklady řízení ve výši 1 000 Kč. [2] Žalobce proti rozhodnutí žalovaného podal rozklad k Radě ERÚ, která výrokem I rozhodnutí o rozkladu změnila prvostupňové rozhodnutí tak, že zvýšila částku uznaných nákladů vynaložených žalobcem a snížila částku dosaženého zisku. Ve výsledku tak výrok po změně zněl, že se žalobce uznává vinným ze spáchání trvajícího přestupku dle § 91a odst. 1 písm. a) energetického zákona, kterého se dopustil tím, že v období od 1. 6. 2018 do 31. 8. 2018 v rozporu s § 3 odst. 3 energetického zákona podnikal v energetických odvětvích bez licence na distribuci elektřiny, když po konečných odběratelích uvedených v příloze č. 1 tohoto rozhodnutí v odběrném místě na adrese X, MS 3101039846, EAN 859182400200006364, požadoval úhradu částky 1 845 724,54 Kč bez DPH za dodanou elektřinu, přestože odebranou elektřinu nakoupil za částku v celkové výši 1 260 951,37 Kč bez DPH a prokazatelně vynaložil náklady spojené s provozem a údržbou odběrného zařízení ve výši 260 201,98 Kč bez DPH, v důsledku čehož žalobce dosáhl zisku ve výši 324 571,19 Kč bez DPH. Výrokem II Rada ERÚ změnila prvostupňové rozhodnutí tak, že se žalobci za daný přestupek ukládá pokuta ve výši 300 000 Kč. Ve výroku III uvedla, že se rozklad žalobce proti výrokům IV až VI prvostupňového rozhodnutí zamítá jako nepřípustný a ve výroku IV rozhodla tak, že se rozklad ve zbylé části zamítá a prvostupňové rozhodnutí se potvrzuje. Další výroky obou rozhodnutí se týkaly společnosti Beskydská energetika s. r. o. [3] Žalobce podal proti rozhodnutí o rozkladu žalobu ke Krajskému soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), který rozsudkem uvedeným v záhlaví zrušil rozhodnutí Rady ERÚ a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. [4] Krajský soud nesouhlasil s posouzením žalovaného ohledně opodstatněnosti některých nákladů účtovaných žalobcem koncovým odběratelům. Souhlasil se žalovaným, že musí existovat rozumná vazba mezi účtovanými náklady a oprávněnými náklady stanovenými cenovým výměrem na základě položek jmenovaných ve smlouvě o vyúčtování oprávněných nákladů a že vychýlení v neprospěch odběratele by bylo možné považovat za zisk. Největší položkou, kterou žalovaný neuznal jako oprávněný náklad, byla oprava střechy kryjící rozvaděče a trafostanici a navazující výdaje (práce autojeřábu, uložení odpadu na skládku, dřevěné hranoly a izolace). Na jednu stranu Rada ERÚ tento náklad označila do jisté míry za nezbytný náklad, který se týká zajištění dodávek elektřiny, jelikož mělo docházet k zatékání vody do elektrických rozvodů kabelů, rozvaděčů a trafostanice. Na druhou stranu však Rada ERÚ konstatovala, že nejde o údržbu a provoz odběrného zařízení jako takového, ale o opravu nemovitosti, ve které se část tohoto zařízení nachází. Standard, jímž má žalovaný poměřovat opodstatněnost oprávněných nákladů, je dle Společného stanoviska ERÚ a Státní energetické inspekce k ustanovení § 3 odst. 3 energetického zákona ze dne 21. 10. 2005 (dále jen „Společné stanovisko ze dne 21. 10. 2005“) spojení tohoto nákladu s provozem a údržbou vnitřního zařízení. [5] Krajský soud uznal, že vazba na provoz a údržbu vnitřního zařízení je u některých nákladů, zpochybněných žalovaným, vzdálená, proto se ztotožnil s jejich vyloučením či krácením. V případě opravy střechy, jež má zabránit zatékání vody do vnitřního zařízení, však krajský soud spatřoval zjevnou vazbu na provoz a údržbu vnitřního zařízení. Součástí posuzovacího standardu není kritérium, zda tento náklad dopadá na věc movitou, či nemovitou, a jiné soukromoprávní souvislosti. Oprava střechy kryjící rozvaděče či trafostanici jednoznačně souvisí s provozem a údržbou tohoto zařízení. Stejný závěr platí i pro navazující náklady. Pokud má být posuzované jednání chápáno jako skutková podstata přestupku, musí být zajištěna předvídatelnost výkladu uplatněného právního rámce. Krajský soud poté dodal, že daný výdaj lze ve smlouvě o vyúčtování oprávněných nákladů podřadit pod podíl na nákladech údržby kabelových tras. [6] Krajský soud naopak neshledal důvodnými námitky nepřezkoumatelnosti rozhodnutí žalovaného a Rady ERÚ a nedostatku oprávnění žalovaného vyžadovat a hodnotit náklady účtované žalobcem. II. Obsah kasační stížnosti žalovaného [7] Žalovaný (dále jen „stěžovatel“) napadl rozsudek krajského soudu kasační stížností z důvodů podřazených pod § 103 odst. 1 písm. a) a d) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“). [8] Výrok napadeného rozsudku je nesrozumitelný. Krajský soud rozhodl, že se rozhodnutí Rady ERÚ ruší a věc se vrací stěžovateli k dalšímu řízení, ale bez specifikace výroků, jichž se má zrušení a další řízení před správním orgánem týkat. K žalobci se vztahovaly pouze výroky I až IV rozhodnutí Rady ERÚ. Žalobce v žalobě napadal pouze výroky I, II a IV tohoto rozhodnutí. Napadený rozsudek, který zrušil celé rozhodnutí o rozkladu, je tak překvapivý, pokud tento postup krajský soud zamýšlel a nejednalo se spíše o neurčitost či jinou vadu výroku. [9] Napadený rozsudek je v rozporu s rozsudkem téhož krajského soudu ze dne 28. 5. 2024, č. j. 29 A 27/202240, kterým byla zamítnuta žaloba společnosti Beskydská energetika s. r. o., které se týkaly výroky V, VI a VIII rozhodnutí Rady ERÚ. [10] Krajský soud nesprávně posoudil otázku oprávněnosti žalobcových nákladů. Podstatou právní úpravy v energetickém zákoně je, že na poskytování elektřiny zákazníkem jiným osobám není třeba licence, byť se jedná o činnost prováděnou způsobem, jenž vykazuje znaky provádění některých licencovaných činností. Jazykový výklad dotčených právních předpisů neumožňuje zákazníkovi poskytujícímu elektřinu jiným osobám uplatňovat vedle nákladů na nákup elektřiny také jiné náklady nebo přirážku. Stejný závěr obsahuje i Společné stanovisko ze dne 21. 10. 2005, které požaduje, aby součet jednotlivých podílů nákladů na nákup elektřiny rozúčtovaných na jednotlivé konečné spotřebitele nepřekročil celkové náklady na nákup elektřiny osobou, která elektřinu bez licence poskytuje dále ke konečné spotřebě. Ve výše uvedeném stanovisku bylo nicméně připuštěno s ohledem na účel právní úpravy, že elektřina je v těchto případech dodávána jiným osobám prostřednictvím odběrného zařízení zákazníka, přičemž provoz a údržba tohoto vnitřního zařízení jsou spojeny s určitými náklady. Je legitimní, aby se koneční odběratelé na těchto nákladech podíleli. Zákazník je proto oprávněn smluvně tyto náklady požadovat po osobách, jimž takto elektřinu poskytuje. Může však jít pouze o náklady, které souvisejí s provozem a údržbou odběrného zařízení. [11] Podřazení konkrétních nákladů pod oprávněné náklady ve smyslu energetického zákona a Společného stanoviska ze dne 21. 10. 2005 je třeba vykládat restriktivně, aby nebyl překročen smysl zákonné úpravy. Ustanovení § 28 odst. 1 energetického zákona slouží především k ochraně konečných odběratelů elektřiny, kteří si nemohou zvolit vlastního dodavatele. Pokud by byl žalobce držitelem licence na distribuci elektřiny, byl by povinen uplatňovat stanovené regulované ceny, které by dle § 19a energetického zákona měly pokrývat jeho ekonomicky oprávněné náklady na zajištění spolehlivého, bezpečného a efektivního výkonu licencované činnosti. V rámci této činnosti by mohl po odběratelích požadovat i přiměřený zisk. Jelikož však žalobce držitelem této licence není, nelze na něj nahlížet optikou ekonomicky oprávněných nákladů stanovených pro činnost distribuce elektřiny. Tento závěr se uplatní právě u nákladů na opravu střechy žalobcovy ne