10 As 143/2024 — Nejvyšší správní soud

10 As 143/2024- 90 - text  10 As 143/2024 - 93 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Vojtěcha Šimíčka (soudce zpravodaj), soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: Ing. arch. J. D. B., zastoupeného advokátkou Mgr. Pavlou Kosovou, Husova 946, Moravské Budějovice, proti žalované: Česká komora architektů, Josefská 6, Praha 1, zastoupené Mgr. Ing. Danielou Rybkovou, Želivského 11, Praha 3, proti rozhodnutí představenstva žalované ze dne 4. 10. 2022, čj. DR 2021-24, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2024, čj. 11 Ad 1/2023167, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Dosavadní průběh řízení [1] Žalobce je, resp. byl, autorizovaným architektem. Stavovský soud žalované dne 6. 4. 2022 vydal rozhodnutí o tom, že se žalobce dopustil disciplinárního deliktu ve smyslu § 20 odst. 1 zákona č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (autorizační zákon). Žalobci byla tímto rozhodnutím odejmuta autorizace, neboť řádně a včas neuhradil členský příspěvek a penále za rok 2021, a tím porušil § 7 odst. 3 písm. b) a § 7 odst. 11 Organizačního, jednacího a volebního řádu žalované (Organizační řád). Při úvaze o uložení disciplinárního opatření Stavovský soud žalované přihlédl zejména k tomu, že k datu jeho rozhodnutí žalobce řádně neprovedl platby, které sestávají z následujících částek: doplatku členského příspěvku za rok 2018 ve výši 420 Kč, členského příspěvku za rok 2019 ve výši 6 000 Kč, penále z prodlení platby příspěvku za rok 2019 ve výši 2 280 Kč, pokuty uložené ve zkráceném disciplinárním řízení vedeném pod sp. zn DR 20182022 ve výši 5 000 Kč a uložené náklady řízení za provedené disciplinární řízení ve výši 2 000 Kč, pokuty uložené ve zkráceném disciplinárním řízení vedeném pod sp. zn. DR 201916 ve výši 10 000 Kč a uložené náklady disciplinárního řízení ve výši 2 000 Kč. [2] Proti rozhodnutí Stavovského soudu žalované podal žalobce dne 2. 6. 2022 blanketní odvolání. Žalobce byl představenstvem žalované vyzván k tomu, aby odvolání doplnil o důvody, v nichž shledává pochybení Stavovského soudu. Žalobce však odvolání doplnil pouze o skutečnosti, které nesouvisely s předmětem řízení, a proto představenstvo žalované jeho odvolání zamítlo a ztotožnilo se se závěry Stavovského soudu, když konstatovalo, že disciplinární provinění bylo náležitě prokázáno a uložené disciplinární opatření je přiměřené okolnostem daného případu. [3] Žalobce se proti rozhodnutí představenstva žalované bránil žalobou adresovanou Městskému soudu v Praze. Městský soud žalobu jako nedůvodnou zamítl. 2. Kasační stížnost a vyjádření žalované [4] Žalobce (stěžovatel) se kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku městského soudu z důvodu nepřezkoumatelnosti podle § 103 odst. 1 písm. d) s. ř. s. a také pro nesprávné posouzení věci podle § 103 odst. písm. a), b) a c) s. ř. s. [5] Nepřezkoumatelnost rozhodnutí stěžovatel vidí převážně v neúplném zápise ze zasedání představenstva žalované ze dne 4. 10. 2022, které se týkalo řízení vedeného pod sp. zn. DR 202124. Ze zápisu prý vyplývá pouze to, že o rozhodnutí o odvolání proti rozhodnutí Stavovského soudu o odnětí autorizace představenstvo rozhodlo hlasováním. Podle stěžovatele však ze zápisu nevyplývají podstatné skutečnosti, tedy o čem bylo rozhodováno, kolik osob hlasovalo pro nebo proti, popř. kdo se zdržel hlasování. Není ani zřejmé, zda bylo dodrženo kvorum pro zasedání podle § 10 odst. 3 Organizačního řádu. Nepřezkoumatelným se stěžovateli jeví rozhodnutí představenstva žalované též z důvodu, že není označeno jednoznačným identifikátorem, jak vyžaduje § 64 odst. 2 zákona č. 499/2004 Sb., o archivnictví a spisové službě a o změně některých zákonů, přičemž v souladu s tímto ustanovením nebyla označena ani předchozí rozhodnutí. V tomto smyslu stěžovatel poukazuje na dalších 16 návrhů na zahájení disciplinárního řízení z důvodu nezaplacení členských příspěvků za rok 2021, které byly shodně označeny pod sp. zn. DR 202124. [6] Stěžovatel namítá porušení svého práva podle čl. 26 Listiny, neboť podle Organizačního řádu nemůže požádat o prominutí povinnosti zaplatit členský příspěvek pro nemajetnost. Podle stěžovatele se žalovaná dostatečně nevypořádala ani s jeho opakovanými žádostmi o snížení, resp. prominutí členského příspěvku, natož aby o nich rozhodla, jako činí u jiných žadatelů. [7] Nesprávnost postupu městského soudu spatřuje stěžovatel v tom, že se městský soud vůbec nevypořádal se skutečností, že disciplinární řízení trvalo déle než jeden rok. Podle stěžovatele tak uplynula prekluzivní lhůta k vydání rozhodnutí a řízení mělo být zastaveno. [8] Stěžovatel dále uvádí, že městský soud nezohlednil ani skutečnost, že členské příspěvky vždy zaplatil, a proto nebylo důvodné přistoupit k nejvyšší sankci, tedy odejmutí autorizace. Podle stěžovatele má navíc ukládání disciplinárních opatření jasnou posloupnost. Nejdříve by žalovaná měla uložit důtku, a až následně uložit pokutu. K odejmutí autorizace by tak mělo dojít jen v nejzazším případě. [9] Žalovaná ve vyjádřila označila námitky stěžovatele za nedůvodné. K námitce prekluze uvádí, že stěžovatel vykládá § 33 odst. 2 disciplinárního a smírčího řádu žalované (DSŘ) účelově, když tvrdí, že ve věci nebylo rozhodnuto ve lhůtě jednoho roku. Rovněž k přísnosti disciplinárního opatření žalovaná zopakovala, že se toto opatření odvíjí od opakujícího se porušení povinností stěžovatelem. Jednou ze základních povinností člena žalované je placení členských příspěvků. Soustavné porušování této povinnosti znamená zvýšenou administrativní i finanční zátěž. Stavovský soud i představenstvo žalované tak při odejmutí autorizace postupovaly v souladu s autorizačním zákonem i s Organizačním řádem. Proto žalovaná navrhuje kasační stížnost zamítnout. 3. Posouzení věci NSS [10] NSS se nejdříve zabýval tvrzenou nepřezkoumatelností rozsudku městského soudu. Podle ustálené judikatury NSS se za nepřezkoumatelné považuje teprve takové rozhodnutí, z jehož odůvodnění není zřejmé, jakými úvahami se soud řídil, z jakých okolností a podkladů vycházel a jaký skutkový stav vzal za rozhodný. Současně NSS připomíná, že není povinností správních soudů, aby reagovaly na každou dílčí argumentaci a podrobně ji vypořádaly (srov. rozsudky NSS ze dne 28. 4. 2016, čj. 7 As 27/201631, ze dne 4. 12. 2003, čj. 2 Ads 58/200375, ze dne 29. 7. 2004, čj. 4 As 5/200352). V nyní posuzované věci městský soud řádně vysvětlil, jaké skutečnosti považuje za rozhodné a je rovněž seznatelné, jakými úvahami se řídil. Městský soud reagoval i na námitky stěžovatele, které s předmětem řízení zjevně nesouvisejí. K chybějícím emailovým upomínkám k zaplacení členského příspěvku ze dne 7. 5. 2021, 2. 6. 2021 a 11. 7. 2021 městský soud uvedl, že zrušení rozhodnutí představenstva žalované jen pro tuto drobnou formální vadu by bylo příliš formalistické. Městský soud se náležitě vypořádal i s námitkou, že Stavovský soud nerozhodl zvlášť rozsudkem o disciplinárním provinění a usnesením o jeho povinnosti nahradit část nákladů disciplinárního řízení ve výši 2 000 Kč. K tomu městský soud uvedl, že z rozhodnutí Stavovského soudu je zjevné, jak rozhodl, rozsudek i usnesení byly řádně odůvodněny a stěžovatel byl poučen o opravném prostředku. [11] Lze tak učinit dílčí závěr, že námitka nepřezkoumatelnosti není důvodná, a proto na základě předložené kasační stížnosti NSS přistoupil k věcnému přezkumu rozsudku městského soudu. [12] NSS předně uvádí, že kasační důvody převážně kopírují argumentaci uvedenou v žalobě adresované městskému soudu. V tomto smyslu NSS odkazuje na rozsudek ze dne 2. 5. 2024, čj. 1 As 74/202397, ze kterého vyplývá, že „řízení o kasační stížnosti není pokračováním řízení o žalobě, ale je samostatným řízením o mimořádném opravném prostředku za procesní situace, ve které řízení před krajským soudem již bylo pravomocně skončeno. Nejvyšší správní soud přezkoumává rozhodnutí a postup krajského soudu, stěžovatel je proto povinen uvést konkrétní argumentaci zpochybňující závěry vyslovené v napadeném rozhodnutí krajského soudu“ (srov. též rozsudek rozšířeného senátu NSS ze dne 20. 12. 2005, čj. 2 Azs 92/200558 nebo rozsudek NSS ze dne 29. 1. 2015, čj. 8 Afs 25/2012351). Proto NSS v souladu s tímto závěrem vypořádal kasační námitky stěžovatele následujícím způsobem. [13] NSS neshledává důvodnou námitku stěžovatele, že rozhodnutí představenstva žalované je stiženo vadou nepřezkoumatelnosti, neboť pod stejnou spisovou značkou byla vedena disciplinární řízení i s dalšími osobami, které za rok 2021 neuhradily členský příspěvek. Rozhodnutí tedy podle stěžovatele není označeno jednoznačným identifikátorem podle § 64 odst. 2 zákona č. 499/2004 Sb. Co do posouzení otázky jednoznačného id