10 As 246/2023 — Nejvyšší správní soud

10 As 246/2023- 73 - text  10 As 246/2023 - 76 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Michaely Bejčkové a soudců Faisala Husseiniho a Ondřeje Mrákoty ve věci žalobce: J. R., zastoupené advokátem MgA. Mgr. Pavlem Krylem, Na Baště sv. Jiří 7, Praha 6, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, Mariánské náměstí 2, Praha 1, proti rozhodnutí ze dne 1. 2. 2023, čj. MHMP 1773804/2022, sp. zn. SMHMP 1388819/2022, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2023, čj. 6 A 28/2023  50, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Soud řeší v této věci otázku, zda se žalobce dopustil přestupku nepovoleného nakládání s odpadními vodami a přestupku užívání stavby čistírny odpadních vod v rozporu s vymezeným účelem; a zda mu za ně byla správně uložena pokuta ve výši 400 tisíc Kč. 1. Popis věci [2] Žalobce provozoval na svých pozemcích v H. M. zahradnictví, pro které mu byla v roce 2018 povolena stavba čistírny odpadních vod. Konkrétně byla povolena domovní čistírna s maximální denní kapacitou 3 m3 pro účely čištění odpadních vod vznikajících v Zahradnictví Roušal. Provoz čistírny byl podmíněn tím, že žalobce bude přečištěnou vodu užívat k zálivce svých pozemků, čtyřikrát ročně zajistí kontrolní rozbor takto vypouštěných vod a jednou ročně zašle výsledky rozborů příslušnému vodoprávnímu úřadu. [3] Žalobce otevřel v červnu 2020 vedle svého zahradnictví také zábavní park Krtkův svět, který ale nebyl napojen na kanalizaci ani neměl vlastní čistírnu odpadních vod. Žalobce proto čistil odpadní vody ze zábavního parku v čistírně povolené pro zahradnictví a přitom překračoval povolenou kapacitu čistírny. Nedostatečně přečištěné odpadní vody pak vypouštěl hadicemi do okolního lesního porostu. Žalobce neměřil ani míru znečištění vypouštěných vod a výsledky nezasílal příslušnému vodoprávnímu úřadu. [4] Úřad městské části Praha 11 proto shledal, že se žalobce dopustil těchto přestupků: nepovoleného nakládání s vodami § 116 odst. 1 písm. b) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon) , užívání stavby v rozporu s vymezeným účelem § 178 odst. 1 písm. g) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) a nesplnění povinnosti měřit míru znečištění vypouštěných vod a výsledky zasílat vodoprávnímu úřadu § 118 odst. 1 písm. c) vodního zákona . Za to mu uložil pokutu ve výši 400 tisíc Kč. Žalobce se proti tomuto rozhodnutí odvolal, Magistrát hlavního města Prahy ale potvrdil závěry úřadu o spáchání přestupků i udělenou pokutu. Upřesnil jen období, kdy žalobce přestupky spáchal. [5] Žalobce se bránil u Městského soudu v Praze, i ten ale jeho žalobu zamítl. Podle městského soudu správní orgány dostatečně zjistily, že žalobce vypouštěl nedostatečně přečištěné odpadní vody do okolního lesa. Na žalobcovo protiprávní jednání nemělo vliv tvrzení o nepřízni počasí nebo o vodě vytékající z rybníka. [6] Správní orgány dospěly také ke správnému závěru o nedovoleném užívání čistírny odpadních vod. Žalobce v ní totiž čistil odpadní vody nejen ze zahradnictví, ale také ze zábavního parku. Přečištěné odpadní vody nepoužíval k zálivce svých travnatých pozemků, ale vypouštěl je do okolních lesů. Patrně také překračoval kapacitu povolené čistírny. Žalobce poprvé až v žalobě tvrdil, že používá čistírnu s vyšší kapacitou, než jaká mu byla povolena. Nelze se proto divit, že správní orgány do té doby vycházely z kapacity uvedené v povolení. Kapacita čistírny navíc nemá vliv na spáchání přestupků – ty spočívají v nedovoleném nakládání s vodami a nedovoleném užívání čistírny; ne v její malé kapacitě. Žalobce proto nemůže ani očekávat, že městský soud nyní povede k tomuto tvrzení rozsáhlé dokazování, neboť je především instancí přezkumnou. [7] Závěry správních orgánů nejsou ani přepjatě formální, neboť vycházejí z řádných zjištění. Správní orgány nepochybily, pokud výslovně nepopsaly materiální stránku přestupků. Vysvětlily totiž, v čem spočívalo problematické jednání. Z toho pak plynula i materiální stránka přestupku. Správní orgány také při stanovení pokuty dostatečně posoudily žalobcovy osobní a majetkové poměry. Poměry zkoumaly především s ohledem na veřejně dostupné informace, neboť sám žalobce neuvedl o svých poměrech nic konkrétního. Městský soud se nezabýval částí žaloby obsahující popis skutkového stavu, neboť v ní žalobce neuvádí žádné námitky. 2. Kasační řízení Kasační stížnost [8] Žalobce podal proti rozsudku městského soudu kasační stížnost (NSS jej proto nadále bude označovat jako stěžovatele). Stěžovatel považuje napadený rozsudek za nepřezkoumatelný. Městský soud totiž dospěl k závěru o nedostatečně vyčištěných odpadních vodách, aniž se zabýval tvrzeními o vlivu srážek a vylévání vody přilehlého rybníka. Nezabýval se kapacitou čistírny, která se na pozemku skutečně nachází. Nezkoumal ani materiální stránku přestupku. Městský soud nereagoval na část žaloby popisující skutkový stav. Tu však měl posoudit podle jejího obsahu a vypořádat se s námitkami zde uvedenými. [9] Správní orgány podle stěžovatele neposoudily materiální stránku přestupků. Nestačí přitom, že popsaly stěžovatelovo jednání. Společenská škodlivost, tj. materiální znak skutkové podstaty, není totiž dána naplněním formálních znaků skutkové podstaty. Správní orgány proto měly vysvětlit, proč je stěžovatelovo jednání škodlivé pro společnost. Společenskou škodlivostí je třeba se výslovně zabývat v případech, kdy by to mohlo vést k závěru, že škodlivost není dána, nebo pokud obviněný škodlivost popírá. [10] Závěry správních orgánů byly přepjatě formalistické. Stěžovatel měl povoleno užívat čistírnu o určité kapacitě, ještě před kolaudací se však rozhodl instalovat čistírnu osmkrát výkonnější. a změnu konzultoval s referenty příslušného stavebního úřadu. Ti mu sdělili, že čistírna musí splňovat minimální parametry podle projektové dokumentace. Protože to výkonnější čistírna splňovala, jednal stěžovatel v souladu s vydanými povoleními. Čistírna tedy měla dostatečnou kapacitu k přečištění všech odpadních vod, které vznikly v zahradnictví i v zábavním parku. Stěžovatel užíval přečištěnou vodu k zálivce svých pozemků, například zavlažoval habry vysázené podél oplocení areálu hadicovým systémem. Neporušil tedy chráněný zájem na tom, aby subjekty neužívaly čistírny odpadních vod s nízkou kapacitou. Nemohl se tak ani dopustit tvrzených přestupků. [11] Správní orgány zahájily řízení z moci úřední, a tak měly samy zjistit skutkový stav. Stěžovatel mohl sice navrhovat důkazy, ale nelze po něm chtít, aby prokazoval dostatečnou kapacitu čistírny. To si měly správní orgány nebo městský soud zjistit samy. [12] Správní orgány nezkoumaly ani stěžovatelovy osobní a majetkové poměry, i když jim to ukládá metodika Ministerstva pro místní rozvoj. Stěžovatel je přitom prostou fyzickou osobou a správní orgány mu už dříve uložily značné pokuty. Nyní proto měly určit výši pokuty tak, aby nebyla pro stěžovatele likvidační. Není však na stěžovateli, aby likvidační povahu pokuty sám prokazoval. Vyjádření magistrátu [13] Podle magistrátu není přesvědčivé tvrzení o instalaci výkonnější čistírny, neboť stěžovatel neměl k takové čistírně povolení, zkolaudována byla méně výkonná čistírna a stěžovatel stejně vypouštěl do okolních lesů velké množství nedostatečně přečištěných odpadních vod. Stěžovatel tedy zřejmě využíval méně výkonnou čistírnu pro odpadní vody ze zahradnictví i ze zábavního parku, čímž překročil její kapacitu a čistírnu přeplnil. Nedostatečně vyčištěnou odpadní vodu pak musel vypouštět do okolního lesního porostu. Tam se voda hromadila a protékala dál do podzemních vod, případně se vylévala na přilehlé dopravní komunikace. Stěžovatel tedy jednak užíval čistírnu v rozporu s vymezeným účelem a jednak nepovoleně nakládal s vodami. Tím se dopustil přestupků, za které mu správní orgány po právu uložily pokutu. Výši pokuty správní orgány stanovily podle stěžovatelových osobních a majetkových poměrů, které zjistily z veřejně dostupných zdrojů. 3. Právní hodnocení [14] Kasační stížnost není důvodná. [15] K vypouštění odpadních vod do vod povrchových nebo podzemních je třeba povolení k nakládání s povrchovými nebo podzemními vodami. Přestupku se dopustí ten, kdo vypouští odpadní vody do vod povrchových nebo podzemních bez tohoto povolení [§ 8 odst. 1 písm. c) a § 116 odst. 1 písm. b) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon)]. [16] Stavbu lze užívat jen k účelu vymezenému mj. v kolaudačním souhlasu. Přestupku se dopustí ten, kdo stavbu užívá v rozporu s takto vymezeným účelem [§ 126 odst. 1 a § 178 odst. 1 písm. g) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)]. [17] Úvodem NSS vysvětluje, že správní orgány shledaly stěžovatele odpovědným ze tří přestupků. Stěžovatel však uznal, že nesplnil povinnost měřit míru znečištění vypouštěných vod a výsledky zasílat