10 As 27/2024 — Nejvyšší správní soud

10 As 27/2024- 54 - text  10 As 27/2024 - 58 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Faisala Husseiniho v právní věci žalobce: plk. MUDr. M. B., zast. advokátem Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., společníkem HAVEL & PARTNERS s.r.o., Na Florenci 2116/15, Praha, proti žalovanému: ředitel sekce vojenského zdravotnictví Ministerstva obrany, Tychonova 221/1, Praha, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2021, čj. MO 177626/2021-1457, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 1. 2024, čj. 10 Ad 10/2021-38, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. O d ů v o d n ě n í : 1. Vymezení věci [1] Žalobce [náčelník Centra zdravotních služeb (CZS) Bechyně] podal dne 11. 10. 2016 žádost o poskytnutí (a doplacení) příplatku za zvýšenou odpovědnost podle § 68e zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání. O té několikrát rozhodovaly správní orgány (neboť jejich rozhodnutí byla vícekrát zrušena a vrácena k dalšímu řízení). Podstatné je, že ředitel Agentury vojenského zdravotnictví (AVZ) žalobcovu žádost dne 1. 2. 2021 zamítl. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 14. 6. 2021 zamítl a potvrdil tak rozhodnutí ředitele AVZ. Proti rozhodnutí žalovaného brojil žalobce žalobou, kterou městský soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. 2. Kasační řízení [2] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností. Namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku pro nedostatek důvodů. Městský soud totiž nevypořádal námitku žalobce, že Armáda ČR (AČR) nemá právní osobnost odlišnou od státu. Proto tvoří nedílnou součást státního mechanismu reprezentovaného Ministerstvem obrany (MO). Stěžovatel v žalobě namítal, že splňuje podmínky pro přiznání příspěvku za zvýšenou odpovědnost z pozice velitele organizačního útvaru MO. Městský soud toliko uvedl, že stěžovatel nepředložil žádné konkrétní důkazy ani přesvědčivé zdůvodnění a jeho úvahy jsou čistě hypotetické. V konkrétním vypořádání odkázal na rozhodnutí správních orgánů. Následně uvedl, že úloha soudu není založena na tom, že by měl domýšlet neúplné a hypotetické úvahy stěžovatele. Městský soud tedy odmítl vypořádat stěžovatelovu námitku. Posouzení vztahu AČR a MO je přitom otázkou výkladu práva, nikoliv otázkou věcnou. [3] Z opatrnosti uvedl stěžovatel podrobné argumenty pro posouzení AČR coby součásti MO a AVZ coby organizačního útvaru MO v kontextu § 68e zákona o vojácích. Ty stěžovatel považuje za další důkaz, že AVZ a jí podřízené CZS Bechyně jsou součástí MO. To měl městský soud zohlednit. Z uvedeného plyne, že CZS Bechyně je organizačním útvarem MO. Stěžovateli proto náleží příplatek podle § 68e zákona o vojácích také z titulu velitele organizačního útvaru ministerstva. [4] Dále stěžovatel namítá nesprávné posouzení otázky nároku náčelníků CZS na příplatek za zvýšenou odpovědnost. Hlavním vodítkem úvahy městského soudu a žalovaného je historický výklad právních předpisů. Podle něj měl příplatek za zvýšenou odpovědnost náležet pouze velmi omezenému počtu osob ve vedoucích pozicích a původní znění § 68e zákona o vojácích a rozkazu ministra obrany č. 14/2016 (Peněžní náležitosti a další plnění vojáků z povolání a vojáků v záloze ve službě, dále jen RMO č. 14/2016) nebylo přesné. Citované ustanovení ovšem zakládá veřejné subjektivní právo na plnění, jež nelze omezit jinak než zákonem (nikoliv extenzivním výkladem či vnitřními předpisy). Městský soud dospěl k nesprávnému závěru, že u stěžovatele (náčelníka CZS Bechyně) nejsou splněny podmínky pro přiznání příplatku. [5] RMO č. 14/2016 přiznává v příloze 1 náčelníkovi CZS Bechyně pravomoci služebního orgánu s odkazem na čl. 1. V příloze jsou tedy specifikovány jednotlivé služební orgány, které jsou oprávněny činit úkony ve věcech služebního poměru tak, jak je stanoví čl. 1. Subjekty uvedené v příloze 1 je třeba považovat za služební orgány, a tedy vedoucí organizačního celku, který je vojenským zařízením. Jednotlivá CZS jsou navíc definována svou místní příslušností a každé zvlášť spadá pod velení náčelníků CZS, kteří jsou v organizační struktuře vůči řediteli vojenského zařízení v postavení vedoucích vojenských zařízení. [6] Městský soud argumentuje také přílohou 6 RMO č. 14/2016, v níž je pro účely odměn do II. kategorie v čl. 2 písm. u) uvedena celá AVZ. Sám městský soud uvádí, že CZS Bechyně je organizačním prvkem AVZ. To podporuje předpoklad, že každý náčelník, vedoucí nebo ředitel zařízení v rámci AVZ je zařazen do II. kategorie pro účely příplatku. [7] K posouzení charakteru CZS Bechyně stěžovatel uvedl, že se jedná o organizační útvar MO a zároveň vojenské zařízení. To vyplývá ze specifického postavení AČR. Městský soud vycházel zejména z výkladu vnitřních předpisů, ačkoliv je klíčové naplnění znaků zákonné úpravy. CZS Bechyně splňuje všechny definiční znaky vojenského zařízení. [8] Městský soud neposoudil komplexně CZS Bechyně jako samostatnou součást ozbrojených sil určenou k zajišťování potřeb ozbrojených sil a MO. Uvedl pouze, že odkaz na webové stránky MO a vlastní akreditace uvedenou skutečnost neprokazují, že vysvětlení žalovaného působí věrohodně (záměrné nepřesné označení CZS Bechyně na razítkách i stěžovatele za náčelníka vojenského zařízení z důvodu chybného přetrvávání používání funkce z doby před reorganizací v roce 2013). Skutečnost, že CZS Bechyně je podle městského soudu organizačním prvkem AVZ, sama o sobě nemá vliv na to, zda jej lze považovat za samostatný útvar. AVZ je například přímo podřízena sekci podpory MO, přesto není pochyb, že je považována za samostatnou pro účely přiznání příplatku podle § 68e zákona o vojácích. Stejně tak fakt, že CZS Bechyně je přímo podřízeno AVZ, není důvodem, proč by CZS Bechyně nemělo být považováno za samostatné. Napadený rozsudek neuvádí konkrétní argumenty. [9] Pro kontext stěžovatel uvedl, že po dobu svého působení ve funkci náčelníka CZS Bechyně samostatně hospodařil s veřejnými prostředky, sestavoval ekonomické výkazy o vyčleněných a použitých finančních prostředcích a personálních a majetkových zdrojích a samostatně vykonával funkci služebního orgánu. Za všechny tyto činnosti dislokovaného zařízení nesl formální i věcnou odpovědnost a vykonával je dobře. [10] Podmínka samostatnosti a zajišťování potřeb ozbrojených sil a MO jsou v případě CZS Bechyně splněny. Městský soud se nevyjadřuje k tomu, proč by tento závěr neměla podporovat skutečnost, že CZS mají vlastní zdravotnické akreditace od Ministerstva zdravotnictví, bez ohledu na to, že poskytovatelem zdravotnických služeb je ve všech případech uvedeno MO (nikoliv AVZ). [11] Stěžovatel shrnul, že v období od 1. 7. 2016 do 31. 3. 2018 naplňoval podmínky pro přiznání příplatku podle § 68e zákona o vojácích, a to jak z pozice funkce náčelníka vojenského zařízení, tak i z pozice velitele útvaru MO. Vykonával totiž funkci náčelníka CZS Bechyně, které je součástí AČR a AVZ. AČR je organizačním útvarem MO. Proto stěžovatel působil ve funkci velitele organizačního útvaru MO. CZS Bechyně naplňuje všechny znaky vojenského zařízení. [12] Stěžovatel navrhl, aby NSS zrušil rozsudek městského soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. [13] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti uvedl, že napadený rozsudek je přezkoumatelný. Městský soud jasně uvedl, že žalobní námitka se zabývá čistě hypotetickou úvahou stěžovatele. Městský soud následně odkázal na rozhodnutí správních orgánů, které se s možnou pozicí stěžovatele jako velitele organizačního útvaru vypořádaly. [14] Stěžovatele nelze považovat za velitele organizačního útvaru MO. Vnitřní předpisy resortu MO používají pojmy „resort MO“ a „MO“, které stěžovatel zaměňuje nebo slučuje. Stěžovatel má pravdu, že MO je organizační složkou státu a AČR nemá právní osobnost odlišnou od státu. Vnitřně se však resort MO dále dělí na jednotlivé prvky a existuje zde vnitřní organizační struktura. Ředitelé nebo velitelé organizačního útvaru MO jsou vedoucími představiteli MO, kteří jsou přímo podřízeni ministrovi. Mezi ně však stěžovatel v daném období nepatřil. Přímým nadřízeným stěžovatele byl ředitel AVZ, nikoliv ministr. Název zastávané funkce se ani po jazykové stránce neshoduje s názvem funkce, kterou stěžovatel údajně zastával. [15] Stěžovatel se pokouší dovodit, že CZS Bechyně je organizačním útvarem MO. To je ovšem organizačním prvkem organizačního celku AVZ. Není správný ani závěr stěžovatele, že vztah nadřízenosti a podřízenosti má vliv na to, zda je organizační prvek samostatný. CZS Bechyně není zřízeno jako samostatný útvar či vojenské zařízení. Ve smyslu vnitřních předpisů resortu MO je organizačním prvkem organizačního celku AVZ. O tom svědčí i plný název „Centrum zdravotních služeb Bechyně Agentury vojenského zdravotnictví“. [16] Žalovaný navrhl, aby NSS kasační stížnos