3 As 147/2022 — Nejvyšší správní soud

3 As 147/2022- 70 - text  3 As 147/2022 - 74 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: JUDr. P. Š., zastoupený advokátem Mgr. Martinem Krahulíkem, se sídlem Malostranské náměstí 5/28, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, o ochraně před nezákonným zásahem žalovaného, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2022, č. j. 11 A 215/2021  76, ve znění opravného usnesení ze dne 9. 5. 2022, č. j. 11 A 215/2021  85, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci na nákladech řízení o kasační stížnosti částku 4 414 Kč k rukám jeho zástupce advokáta Mgr. Martina Krahulíka ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Příslušníci Policie České republiky provedli v noci dne 18. 9. 2021 silniční kontrolu, při které zastavili vozidlo žalobce v okamžiku, kdy odbočil z místní komunikace na soukromou příjezdovou cestu vedoucí k jeho domu. Žalobce předložil policistům potřebné doklady, avšak jejich výzvu, aby se podrobil orientační dechové nebo krevní zkoušce na přítomnost alkoholu, odmítl. Policisté žalobci zadrželi řidičský průkaz a zakázali mu další jízdu. Žalobce však zákaz neuposlechl, z místa kontroly bez jejich souhlasu odjel a zastavil až před svým domem, kam za ním ve stejné chvíli přijeli i policisté. Žalobce po vystoupení z vozidla šel nejdříve policistům naproti, avšak po krátké výměně názorů hodlal odejít domů. V tom mu však policisté zabránili a po další výměně názorů jej za použití hmatů a chvatů zajistili, odvezli na policejní stanici a v noci 19. 9. 2021 i na záchytnou stanici. Omezení jeho svobody bylo ukončeno v ranních hodinách téhož dne. [2] U městského soudu se žalobce domáhal určení, že tento zásah spočívající ve vstupu policistů na soukromé pozemky, zajištění jeho osoby pomocí hmatů a chvatů, odvezení na policejní stanici a následném umístění na záchytné stanici byl nezákonný. [3] Městský soud výrokem I napadeného rozsudku žalobu zamítl v části, v níž se žalobce domáhal určení, že zásah spočívající ve vstupu policistů dne 18. 9. 2021 na soukromé (a ve výroku blíže specifikované) pozemky, byl nezákonný; a v části jí vyhověl a výrokem II určil, že zásah spočívající v užití chvatů a hmatů na žalobce příslušníky Policie České republiky, v jeho zajištění, odvezení na policejní stanici v Milíně téhož dne a v následném umístění na záchytnou stanici v Příbrami v noci dne 19. 9. 2021 byl nezákonný. [4] V odůvodnění městský soud nejdříve připomněl podmínky vyplývající z § 82 s. ř. s., které musí být kumulativně naplněny, aby soud mohl určitý zásah označit za nezákonný. Zásah poté rozdělil na dvě části – na zásah A spočívající ve vstupu policistů na soukromé pozemky a na zásah B spočívající v užití chvatů a hmatů, zajištění žalobce, jeho odvezení na policejní stanici a umístění na záchytnou stanici. [5] Ve vztahu k zásahu A městský soud uvedl, že není podstatné, z jakého důvodu byla silniční kontrola žalobce provedena, neboť policisté ji mohou provádět i namátkově bez uvedení důvodu. Důkazy, kterými žalobce prokazoval, jakým způsobem řídil, jaký byl stav vozovky a zda mohl mít vliv na chování řidiče před provedenou kontrolou, označil z tohoto důvodu za irelevantní. Z hlediska zákonnosti tohoto zásahu označil za podstatné pouze to, zda policisté byli oprávněni vjet na pozemek v soukromém vlastnictví. Městský soud uvedl, že žalobce neuposlechl zákaz policistů opustit místo silniční kontroly a že z tohoto místa ujel. S ohledem na § 40 odst. 1 a 2 písm. b) zákona č. 273/2008 Sb., o policii České republiky (dále jen „zákon o policii“) následně uzavřel, že zasahující policisté byli oprávněni vstoupit na soukromé pozemky. Podmínka neodkladnosti stanovená v § 40 odst. 1 zákona o policii byla podle městského soudu splněna, neboť žalobce řídil vozidlo pod vlivem alkoholu. V této souvislosti poukázal na § 20 odst. 2 zákona č. 65/2017 Sb., o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek (dále jen „zákon o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek“), podle kterého se na řidiče, který se odmítne podrobit dechové nebo krevní zkoušce na přítomnost alkoholu, nadále hledí, jako by byl pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky. Toto škodlivé jednání podle městského soudu plně odůvodnilo vstup policistů na soukromé pozemky. [6] K zásahu B však podle něj došlo ve chvíli, kdy již policisté žalobci zabránili ve škodlivém jednání – žalobce zastavil na parkovišti před domem a již nepokračoval v řízení vozidla pod vlivem alkoholu. Městský soud uvedl, že k zajištění žalobce lze v takové situaci přistoupit pouze za splnění podmínek stanovených v § 26 zákona o policii, avšak zdůraznil, že i když jsou tyto formální podmínky naplněny, je policista povinen hodnotit přiměřenost užití zajištění ve vztahu ke konkrétním okolnostem případu. Zajištění osoby by podle městského soudu totiž nikdy nemělo být použito za účelem jejího potrestání. [7] Z kamerového záznamu podle městského soudu nevyplynulo, že by byl žalobce agresivní a bylo nutné vůči němu násilně zasáhnout. I když celá situace byla vyhrocená, bylo na policistech jako profesionálech, aby vzniklou situaci vyhodnotili přiměřeným způsobem. To se však nestalo. Důvody zajištění [§ 26 odst. 1 písm. a), b) a f) zákona o policii] uvedené v úředním záznamu o zajištění žalobce nebyly podle městského soudu v dané věci naplněny. [8] Aby byl naplněn důvod uvedený v § 26 odst. 1 písm. a) zákona o policii, musel by žalobce bezprostředně ohrožovat svůj život, život nebo zdraví jiných osob, anebo majetek. Zároveň by se muselo jednat o hrozbu bezprostředního použití fyzické síly tak, že pokud by policista nezasáhl, pravděpodobně by k jejímu použití došlo. Žalobce však nebyl fyzicky agresivní ani vůči sobě nebo jiným osobám, ani vůči majetku. [9] Důvod uvedený v § 26 odst. 1 písm. b) zákona o policii sice podle městského soudu nabízí dvě alternativy pro zajištění osoby, obě se však vážou k chování osoby v budově útvaru policie. Žalobce však v době zajištění v budově útvaru policie prokazatelně nebyl. [10] Nebyla zde ani obava z pokračování v protiprávním jednání – tedy důvod uvedený v § 26 odst. 1 písm. f) zákona o policii. Městský soud poukázal na to, že z policejního spisu nevyplývá, proč se zasahující policisté domnívali, že žalobce bude pokračovat v protiprávní činnosti, o jakou protiprávní činnost šlo a v čem měly spočívat jejich důvodné obavy. Zdůraznil rovněž, že k zajištění žalobce došlo v době, kdy policisté již znali jeho totožnost a měli v držení jeho řidičský průkaz. Pro úplnost doplnil, že tento důvod nemohl být naplněn ani tím, že se žalobce odmítl podrobit zkouškám, zda byl při řízení ovlivněn alkoholem. Zákon totiž s takovým jednáním počítá, označuje ho za přestupek [§ 125c odst. 1 písm. d) zákona č. 361/2000 Sb., o silničním provozu] a na řidiče, který se jim odmítne podrobit, nadále hledí, jako by pod vlivem návykové látky byl (§ 20 odst. 2 zákona o ochraně zdraví před škodlivými účinky návykových látek). [11] Podle městského soudu tedy není zřejmé, k čemu měl zákrok policie sloužit, která povinnost měla být užitím chvatů a hmatů vynucena, případně jaká a čí práva měla být chráněna. Městský soud vyhodnotil použití chvatů a hmatů jako nepřiměřené okolnostem – žalobce se nijak aktivně nebránil, nebylo ho proto třeba držet řadu minut na zemi a klečet na něm při nasazování pout. [12] Zajištění žalobce nemůže podle něj odůvodnit ani potřeba sepsat úřední záznam o zahájení správního řízení. Takový důvod pro zajištění totiž nezná zákon o policii a povinnost okamžitého zahájení úkonů správního řízení nevyplývá ani z ustanovení § 118 b zákona o silničním provozu. Zákon sice policii stanovuje povinnost písemně oznámit zadržení řidičského průkazu obecnímu úřadu, postačí však, pokud tak policie učiní následující pracovní den. Teprve tímto okamžikem počíná běžet lhůta pěti pracovních dnů k zahájení správního řízení o zadržení řidičského průkazu do doby pravomocného rozhodnutí o přestupku nebo o trestném činu. Podle městského soudu tak nebyl žádný důvod k tomu, aby dané správní řízení muselo být zahájeno ještě v nočních hodinách a aby žalobce přihlížel na policejní stanici předání svého řidičského oprávnění příslušnému správnímu orgánu. [13] Městský soud neshledal ani žádný důvod k umístění žalobce na záchytnou stanici. Poukázal na § 89a odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách a uvedl, že i kdyby žalobce nekontroloval své chování a byla tak naplněna jedna z podmínek daného ustanovení, žalovaný neprokázal splnění některé z dalších podmínek zde stanovených. Tvrzení uvedené v lékařské zprávě vydané záchytnou stanicí o tom, že žalobce cestou z fotbalu naboural policejní auto, je podle městského soudu ničím nepodložené a sam