3 As 306/2022 — Nejvyšší správní soud

3 As 306/2022- 43 - text  3 As 306/2022 - 48 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců JUDr. Štěpána Výborného a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: PRO CEDOP s.r.o., sídlem Milady Horákové 893, Kladno, zastoupený Mgr. Andrejem Gundelem, advokátem se sídlem Anenská 26, Brno, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, sídlem tř. Kpt. Jaroše 7, Brno, za účasti: Správa železnic, státní organizace, sídlem Dlážděná 1003/7, Praha 1, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 21. 10. 2022, č. j. 29 Af 43/2021  210, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Správa železnic, státní organizace (dále jen „zadavatel“) zahájila dne 31. 8. 2020 otevřené řízení na veřejnou zakázku „RS 1 VRT Prosenice – OstravaSvinov, I. část, Prosenice – Hranice na Moravě“ (dále jen „veřejná zakázka“). Předmětem plnění veřejné zakázky o předpokládané hodnotě 195 000 000 Kč bez DPH bylo zpracování dokumentace pro územní řízení pro vysokorychlostní trať v úseku Prosenice – Hranice na Moravě. [2] Žalobce jako uchazeč o tuto veřejnou zakázku podal dne 12. 10. 2020 námitky proti čl. 8 bodu 8.5 zadávací dokumentace týkající se kvalifikace členů odborného personálu dodavatele. Žalobce rozporoval požadavek zadavatele, aby odborní pracovníci byli držiteli autorizace v daném oboru a zároveň měli předchozí zkušenost se zpracováním dokumentace pro územní rozhodnutí pro vysokorychlostní i konvenční tratě. Především požadavek na zkušenost s oběma typy tratí byl dle žalobce nedůvodný. [3] Zadavatel odmítl námitky žalobce rozhodnutím o námitkách ze dne 26. 10. 2020. Zadavatel uvedl, že zadávací podmínky, včetně podmínek kvalifikace, vytvořil přiměřeně vzhledem ke složitosti a rozsahu veřejné zakázky, přičemž se jedná o podmínky nediskriminační, umožňující maximálně otevřenou hospodářskou soutěž. Námitky žalobce označil za zjevně obstrukční a zcela neopodstatněné. [4] Návrhem ze dne 5. 11. 2020 žalobce požádal žalovaného o přezkoumání úkonů zadavatele podle § 250 odst. 1 písm. a) zákona č. 134/2016 Sb., o zadávání veřejných zakázek, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o zadávání veřejných zakázek“). [5] V průběhu řízení žalovaný požádal Ministerstvo dopravy, Drážní úřad, České vysoké učení technické a Českou komoru autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě o vyjádření ke zpracování projektové dokumentace pro územní řízení pro vysokorychlostní trať a pro konvenční trať (dále společně jen „odborné subjekty“). Žalobce v průběhu řízení mj. předložil vyjádření Ministerstva pro místní rozvoj ze dne 18. 12. 2020 k zákonu č. 360/1992 Sb., o výkonu povolání autorizovaných architektů a o výkonu povolání autorizovaných inženýrů a techniků činných ve výstavbě (dále jen „autorizační zákon“). [6] Návrh žalobce zamítl žalovaný rozhodnutím ze dne 29. 1. 2021, č. j. ÚOHS03558/2021/500/Alv. Žalovaný považoval požadavek zadavatele stanovený v bodu 8.5 v tomto konkrétním případě za přiměřený s ohledem na složitost a rozsah veřejné zakázky. [7] Rozklad žalobce proti tomuto rozhodnutí zamítl předseda žalovaného rozhodnutím ze dne 28. 4. 2021, č. j. ÚOHS08361/2021/162/2019/310/LKa. Provedené dotazování relevantních subjektů a zjištění z něj získaná naplnila dle předsedy žalovaného zásadu materiální pravdy a doplnění důkazů by ve věci nepřineslo nová relevantní zjištění. Kvalifikační podmínky stanovené zadavatelem považoval předseda žalovaného za zákonné a v souladu s principy zadávání veřejných zakázek. V případě takto specializované a nákladné veřejné zakázky bylo na místě vyžadovat odborný tým specialistů. Z podaných odpovědí odborných subjektů bylo zjištěno, že zkušenost s vysokorychlostní tratí nelze zaměnit za zkušenost s tratí konvenční, a proto bylo na místě vyžadovat referenční zakázky obojího typu. [8] Proti rozhodnutí předsedy žalovaného podal žalobce žalobu, kterou zamítl Krajský soud v Brně nyní napadeným rozsudkem. [9] Krajský soud především neshledal, že by napadená rozhodnutí trpěla vadou nepřezkoumatelnosti. Žalovaný v prvostupňovém rozhodnutí sice nehodnotil významnou část provedených důkazů (všechna shora označená vyjádření odborných subjektů), předseda žalovaného však tuto možnou vadu nepřezkoumatelnosti zhojil. Také se dostatečně a srozumitelně vypořádal se všemi uplatněnými námitkami. [10] K námitce nedostatečně zjištěného skutkového stavu krajský soud uvedl, že žalovaný si ohledně zodpovězení odborných otázek vyžádal vyjádření odborných subjektů a nespokojil se pouze se zadávací dokumentací veřejné zakázky a vyjádřením zadavatele a žalobce. Krajský soud konstatoval, že jakkoli lze nalézt určitý rozpor ve vyjádřeních odborných subjektů, tak tyto rozpory nezavdávaly důvodné pochybnosti o řádném posouzení zákonnosti zadávací podmínky a žalovaný a předseda žalovaného proto nebyli povinni provádět další důkazy. Ačkoliv žalovaný v prvostupňovém rozhodnutí nedostatečně odůvodnil neprovedení navrhovaných důkazů a nedostatečně konkrétně hodnotil informace vyplývající z vyjádření dotázaných odborných subjektů, nemělo toto pochybení vliv na posouzení zákonnosti rozporované zadávací podmínky. [11] Ke sporné podmínce krajský soud souhlasil s předsedou žalovaného, že je možné, aby při zakázce tohoto typu byly parametry kvalifikace nastaveny přísněji. K požadavku zadávací dokumentace na doložení předchozích zkušeností odborných pracovníků se zpracováním dokumentace pro územní rozhodnutí pro vysokorychlostní i konvenční trať uvedl, že součástí předmětu veřejné zakázky je projektace na oba druhy tratí. Krajský soud nesouhlasil se žalobcem, že předchozí zkušenost s projektací vysokorychlostních tratí v sobě obsahuje již zkušenost s projektací tratí konvenčních a požadavek na její prokázání je tak nadbytečný. Proto neshledal požadavek doložení zkušenosti odborného personálu s projektováním obou tratí za zjevně nepřiměřený k velikosti, složitosti a technické náročnosti veřejné zakázky. II. Podání účastníků řízení [12] Proti rozsudku krajského soudu podává žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost, jejíž důvody podřazuje pod § 103 odst. 1 písm. a) a písm. d) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). [13] Stěžovatel tvrdí, že krajský soud identifikoval v napadeném rozhodnutí porušení zásady materiální pravdy. Nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že vady prvostupňového rozhodnutí byly zhojeny prostřednictvím rozhodnutí o rozkladu. Správní rozhodnutí jsou dle stěžovatele nadále nepřezkoumatelná, neboť dodatečné „příkře formální vypořádání se“ s důkazy ze strany předsedy žalovaného nemohlo napravit vady správního řízení. [14] Stěžovatel namítá, že ze strany žalovaného i krajského soudu došlo k nesprávnému vyhodnocení podkladů správního řízení, neboť bylo pominuto, že odborné podklady byly rozporné. Krajský soud neodůvodnil, proč podklady nepokládá za rozporné. Zároveň správní orgán ani soud nezohlednily, že odborné subjekty nemají dostatečnou zkušenost s předmětem zadávacího řízení a že bylo potřebné oslovit i zahraniční subjekty, které by mohly celý případ dostatečně objasnit. Stěžovatel ze všech těchto důvodů míní, že žalovaný chybně neprovedl navrhované důkazy a své závěry odůvodnil na základě vyjádření od nedostatečně relevantních subjektů. Tím porušil zásadu materiální pravdy. [15] Stěžovatel dále namítá, že sporná zadávací podmínka je nezákonná, nepřiměřená a skrytě diskriminační. Byla stanovena libovolně subjektivní úvahou zadavatele a bezdůvodně omezuje soutěž. Stěžovatel zdůrazňuje, že některá vyjádření odborných subjektů přisvědčují jeho výkladu o nezákonnosti této zadávací podmínky. Stěžovatel také poukazuje na spřízněnost mezi zadavatelem a oslovenými organizacemi, především ministerstvem dopravy. [16] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti nesouhlasí, že by krajský soud označil skutková posouzení žalovaného za nedostatečná. Krajský soud správně neshledal, že by se žalovaný dopustil nesprávného vypořádání se s podklady, pouze uvedl, že prvostupňové rozhodnutí postrádalo vyjádření k některým důkazům. Žalovaný míní, že se k věci vyjádřily relevantní subjekty a neexistují subjekty, které by byly více způsobilé zodpovědět položené otázky. O nestrannosti oslovených subjektů rovněž není důvod pochybovat. [17] K námitce nepřiměřenosti a nezákonnosti sporné zadávací podmínky žalovaný uvádí, že se k totožným námitkám několikrát vyjádřil a na svých předchozích závěrech nemá důvod cokoliv měnit. Dle žalovaného bylo nutné v souladu se zákonem stanovit požadavek na současnou zkušenost se stavbou konvenční tratě, vysokorychlostní tratě a k tomu autorizaci k výkonu příslušného povolání. [18] V replice na vyjádření žalovaného stěžovatel opakuje, že se žalovaný nedostatečně vypořádal s podklady rozhodnutí, což mu vytkl i krajský soud. Soud však chybně uznal čistě formalizované vy