3 As 56/2023 — Nejvyšší správní soud

3 As 56/2023- 39 - text  3 As 56/2023 - 42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: L. Z., zastoupená advokátkou Mgr. Petrou Pahoreckou, se sídlem Sochorova 3226/40, Brno, proti žalovanému: Zeměměřický a katastrální inspektorát v Brně, se sídlem Moravské náměstí 1, Brno, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 8. 2021, č. j. ZKI BRO49/568/202123, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. 2. 2023, č. j. 29 A 133/2021  64, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádnému z účastníků se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně podala dne 18. 1. 2021 Katastrálnímu úřadu pro Jihomoravský kraj, katastrálnímu pracovišti Brnovenkov (dále jen „katastrální úřad“) návrh na opravu chyby v katastrálním operátu, v němž navrhla, aby katastrální úřad opravil v platné katastrální mapě zobrazení hranic mezi pozemky parc. č. XA, XB, XC na straně jedné a pozemky parc. č. XD, XE, XF na straně druhé (všechny v k. ú. H.), a dále aby opravil zápis vlastnického práva k pozemku parc. č. XG v k. ú. H. tak, aby byl tento pozemek zapsán do jejího vlastnictví. Katastrální úřad oznámením ze dne 16. 2. 2021, č. j. OR78/20217038, žalobkyni sdělil, že opravu neprovedl. Žalobkyně s tímto oznámením nesouhlasila, katastrální úřad proto zahájil správní řízení a rozhodnutím ze dne 17. 5. 2021, č. j. OR78/202170323, vydaným podle § 36 odst. 4 zákona č. 256/2013, o katastru nemovitostí (dále jen „katastrální zákon“) jejímu nesouhlasu nevyhověl, neboť dospěl k závěru, že se nejedná o chybu v katastrálním operátu ve smyslu § 36 odst. 1 katastrálního zákona. [2] Žalovaný toto rozhodnutí změnil pouze formulačně, věcně jej nechal beze změny. [3] Žalobu, kterou žalobkyně podala proti rozhodnutí žalovaného, zamítl krajský soud napadeným rozsudkem. S odkazem na dopadající právní úpravu a judikaturu Nejvyššího správního soudu uvedl, že oprava chyby v katastrálním operátu slouží zejména k odstranění rozporu mezi stavem zápisů v katastrálním operátu a obsahem listin, jež byly podkladem pro jejich zápis, založených ve sbírce listin katastrálního úřadu. Zdůraznil přitom, že při opravě chybného údaje nemůže katastrální úřad fakticky právo nalézat a nemůže tedy posuzovat, za jakých podmínek práva vznikají, zanikají, mění se jejich obsah, přecházejí na jiné osoby apod., neboť to přísluší pouze soudům v občanském soudním řízení. Katastrální úřad může v řízení o opravě chyby katastru činit jen základní a jednoduché právní úvahy vycházející z obsahu jím zkoumaných listin, nemůže však řešit sporné právní otázky. [4] Krajský soud dále na podkladě těchto východisek vysvětlil, k jakým konkrétním opravám je katastrální úřad oprávněn. Jeho závěry lze shrnout tak, že v rámci řízení před katastrálním úřadem lze opravit pouze chybu vzniklou některým ze dvou taxativně uvedených zákonných důvodů. Prvním je zřejmý omyl při vedení a obnově katastru, kvůli kterému zapsaný stav neodpovídá podkladům, na jejichž základě byl proveden. Druhým důvodem je buď nepřesnost při podrobném měření či zobrazení předmětu měření v katastrální mapě, a to na základě výsledku zeměměřických činností a písemného prohlášení vlastníků pozemků, že hranice pozemků nebyla jimi měněna, není sporná ani nebyla zpochybněna, anebo nepřesnost při výpočtu výměr parcel, pokud byly překročeny mezní odchylky stanovené prováděcím právním předpisem. Opravou chyby v katastrálním operátu však podle krajského soudu nelze napravit chybu spočívající v tom, že podklady, na jejichž základě byl zápis proveden, neodpovídají skutkové a právní realitě. [5] Krajský soud poukázal na to, že žalobkyně se domáhala jednak vyznačení hranic dotčených pozemků podle situačního nákresu z roku 1882, neboť obnovou katastrálního operátu v roce 1997 se některé původní vzdálenosti a umístění lomových bodů změnily, a jednak opravy evidence vlastnického práva k pozemku parc. č. XG, a to přesto, že hranice dotčených pozemků i vlastnické právo k pozemku č. XG byly v katastru zapsány v souladu s posledními vkladovými listinami. V obou případech se tak podle krajského soudu nemohlo (pojmově) jednat ani o zřejmý omyl při vedení katastru (o technickou chybu), ani o druhou možnost opravy podle § 44 odst. 3 vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (katastrální vyhláška), neboť žalobkyně k návrhu na opravu chyby nepřiložila souhlasné písemné prohlášení vlastníků dotčených pozemků o nespornosti jejich hranic. [6] Krajský soud se se stěžovatelkou neztotožnil ani v tom, že místní šetření provedené v roce 1991, které předcházelo obnově katastrálního operátu, nebylo provedeno řádně, jelikož o něm nebyla zpravena a nemohla se ho účastnit. Poukázal na obsah správního spisu, z něhož vyplývá, že o místním šetřením byla informována právní předchůdkyně žalobkyně, která však v době jeho konání již byla po smrti. Žalobkyně tak sice o jeho konání nebyla informována, avšak podle § 8 odst. 2 tehdy účinného zákona č. 22/1964 Sb., o evidenci nemovitostí (dále jen „zákon o evidenci nemovitostí“) její neúčast nebránila provedení místního šetření. Krajský soud přitom zdůraznil, že neúčast žalobkyně na místním šetření neznamenala, že by se později již nemohla proti změnám provedeným obnovou operátu bránit námitkami. Skutečnost, že tak ze zdravotních důvodů neučinila, nemůže podle něj platnost obnoveného katastrálního operátu vyhlášeného pro danou lokalitu dne 8. 12. 1997 nijak ovlivnit. Uvedl rovněž, že ani nesrovnalosti v otázkách vlastnictví nelze řešit prostřednictvím opravy chyby v katastrálním operátu, neboť rozhodnutí katastrálního úřadu nemá hmotněprávní účinky. Takový spor náleží pouze do kompetence soudů rozhodujících v občanském soudním řízení. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [7] Proti rozsudku krajského soudu podala žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) kasační stížnost, v níž formálně uplatnila důvody uvedené v § 103 odst. 1 písm. a) a b) soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“). Z obsahu kasačních námitek však vyplývá, že uplatňuje i důvod uvedený v § 103 odst. 1 písm. d) téhož zákona. [8] Stěžovatelka namítá, že v průběhu celého řízení upozorňovala na evidentní nesoulad právního a faktického stavu ohledně pozemku parc. č. XG, u kterého z doposud neobjasněných důvodů došlo ke změně vlastnictví. Má za to, že její vlastnické právo k tomuto pozemku potvrzují historické mapy a že správní orgány nepředložily žádné listiny, na jejichž základě ke změně vlastnictví došlo. Pouze opakují, že vlastnické právo pro třetí osobu je v katastru nemovitostí evidováno v souladu s poslední relevantní vkladovou listinou a výsledkem doplnění zjednodušené evidence pozemkového katastru. Stěžovatelce však není zřejmé, z čeho správní orgány usuzují, že poslední relevantní vkladovou listinou je darovací smlouva z roku 2006, jestliže podle výpisu z katastru nemovitostí k datu předcházejícímu uzavření darovací smlouvy je jako nabývací titul k danému pozemku označena kupní smlouva z roku 1963. [9] Stěžovatelka dále upozorňuje, že při vymezení hranic mezi dotčenými pozemky neproběhlo měření v terénu a že nebylo řešeno se všemi vlastníky. Má za to, že mapováním v roce 1998 vznikly nové parcely, ke kterým neexistují geometrické plány se zaměřením a které vznikly bez jejího souhlasu. Šetřící náčrt z roku 1991, který měl sloužit jako podklad pro toto mapování, vykazuje podle stěžovatelky značné nedostatky, jelikož neobsahuje informace o mapování, o katastrálním území, jehož se týká, ani rozměry jednotlivých pozemků. Na základě takového náčrtu proto nemohlo dojít ke změně či dokonce vzniku nových pozemků. [10] Z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 1. 2011, č. j. 8 As 24/2010  112, stěžovatelka dovozuje, že máli jako vlastník pozemku za to, že jeho hranice má být zakreslena jiným způsobem, musí k tomu předložit listinu, která takovou změnu bude odůvodňovat. Oprava chybného údaje je přitom vyloučena jen tehdy, jestliže ve správním řízení nepředloží žádnou listinu, která by prokázala, že hranice pozemků byla v katastru nemovitostí zakreslena v rozporu s podkladovou listinou. Stěžovatelka však listiny, ze kterých dovozuje své vlastnictví, konstantně v průběhu řízení dokládala, avšak nebylo k nim přihlíženo a omyl tak nebyl napraven. Z tohoto důvodu považuje napadený rozsudek i obě správní rozhodnutí za nepřezkoumatelné, neboť z nich nevyplývá, jak k některým závěrům správní orgány došly. Pro učiněné závěry navíc ani neexistují podklady ve správním spisu. [11] Žalovaný ve svém vyjádření poukázal na to, že stěžovatelka zaměňuje tvorbu Základní mapy ČSSR velkého měřítka, respektive obnovu katastrálního operátu, která probíhala v letech 1991 až 1997, s jednoduchou pozemkovou úpravou, kterou prováděl Státní pozemkový úřad v letech 1998 a 1999, a to i přestože pozemky dotčené pře