5 As 100/2023 — Nejvyšší správní soud

5 As 100/2023- 26 - text  5 As 100/2023 - 30 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci navrhovatelky: Ekodetail Morava s.r.o., se sídlem U Kloubových domů 8, Praha, zast. Mgr. Vladimírem Dvořáčkem, advokátem se sídlem Pekařská 13, Brno, proti odpůrkyni: obec Viničné Šumice, se sídlem Viničné Šumice 23, zast. JUDr. Adamem Valíčkem, MBA, advokátem se sídlem náměstí Svobody 18, Brno, za účasti: R. M., o kasační stížnosti odpůrkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 27. 4. 2023, č. j. 73 A 1/202381, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Navrhovatelce se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Kasační stížností odpůrkyně (dále jen „stěžovatelka“) brojí proti v záhlaví uvedenému rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým krajský soud k návrhu navrhovatelky zrušil Územní plán obce Viničné Šumice v části B.2.1 Zastavitelné Plochy v textu: „Pro účely ÚP Viničné Šumice je počet samostatných bytů v 1 RD omezen na jeden byt (v zastavěném území, přestavovaných plochách i zastavitelných plochách)“, a to dnem nabytí právní moci uvedeného v rozsudku (25. 5. 2023). [2] Uvedený text byl do územního plánu stěžovatelky zařazen změnou č. 1 vydanou zastupitelstvem stěžovatelky dne 21. 9. 2022. Navrhovatelka je přesvědčena, že v důsledku této změny nemůže realizovat svůj stavební záměr na pozemku p. č. 262/1 v k. ú. Viničné Šumice. Již dříve bylo vydáno stavební povolení ke stavbě devíti rodinných domů na tomto pozemku, v průběhu roku 2022 se však navrhovatelka rozhodla získat povolení změny stavby před dokončením tak, aby v každém z těchto rodinných domů mohly být tři byty. Tohoto povolení však s ohledem na změnu územního plánu již dle svého názoru nemohla dosáhnout. 2. Řízení před krajským soudem [3] Návrhem podle § 101a odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), podaným u krajského soudu navrhovatelka požadovala zrušení výše specifikované části územního plánu stěžovatelky, která zakazovala stavbu rodinných domů s více než jedním bytem. Tento zákaz, který byl do územního plánu včleněn změnou územního plánu, považovala za účelovou reakci na svůj stavební záměr. Rovněž zpochybnila, že územní plán splnil podmínku proporcionality. [4] Krajský soud dospěl k závěru, že stěžovatelka bez rozumného odůvodnění zasáhla do vlastnického práva navrhovatelky s vědomím, že její stavební záměr nebude moci být realizován. Navrhovatelce přitom svědčilo legitimní očekávání, že na daném pozemku bude moci postavit rodinné domy s třemi bytovými jednotkami. Podle krajského soudu nebylo možno po navrhovatelce požadovat, aby si byla jista, že je její záměr v rozporu s původním územním plánem, neboť před přijetím jeho změny zapovídající stavbu rodinných domů s více byty byla v rozmezí jednotek měsíců vydána dvě zcela odlišná závazná stanoviska orgánu územního plánování k žádosti stěžovatelky o změnu stavby před jejím dokončením, která spočívala především ve výstavbě tří bytů v rodinných domech namísto jednoho. Zatímco podle závazného stanoviska ze dne 30. 3. 2022 byl takový záměr v souladu s územním plánem, podle závazného stanoviska ze dne 7. 6. 2022 již v zásadě shodný záměr v souladu s územním plánem nebyl, neboť ten upřednostňuje tradiční vesnický charakter zástavby. Rovněž odůvodnění změny územního plánu odkazovalo na blíže nespecifikovaný „vesnický ráz lokality“ a na podporu individuálního bydlení, která však neodpovídala vyjádření stěžovatelky, že je podporováno bydlení vícegenerační, čemuž odpovídá i stávající zástavba v obci, jak vyplynulo z dokazování provedeného v řízení o návrhu. Podle krajského soudu tedy stěžovatelka zasáhla do vlastnického práva navrhovatelky v průběhu řízení o povolení změny stavby před dokončením minimálně s vědomím možnosti ovlivnit jeho výsledek tak, že záměr navrhovatelky nebude realizován. [5] Krajský soud dále přistoupil k posouzení návrhového bodu týkajícího se porušení principu proporcionality územním plánem. Podle krajského soudu opatření nebylo vhodné k dosažení deklarovaného cíle – snížení hustoty zástavby a osídlení, neboť v případě povolování dalších rodinných domů k tomu i nadále bude docházet. Omezování počtu bytových jednotek za současné deklarované podpory vícegeneračního bydlení v rodinných domcích nepředstavuje vhodný nástroj k regulaci hustoty zástavby. Omezení rodinných domů počtem občanskoprávně definovaných bytových jednotek omezuje pouze formu vlastnictví bytových jednotek v domě. Územní plán nenaplňuje ani kritérium potřebnosti, neboť jsou omezována vlastnická práva, aniž by bylo zřetelně vysvětleno, v čem je tento razantní zásah potřebný. O naplnění kritéria minimalizace zásahu nelze vůbec hovořit, neboť změna územního plánu cílila přímo na zamezení navrhovatelce v realizaci jejího stavebního záměru. Opatření bylo rovněž zjevně nepřiměřené sledovanému cíli, což bylo možno demonstrovat například na již existujících stavbách, které sice mohou stavebnětechnicky obsahovat dva oddělené byty, ale nemohou být vlastněny jako bytové jednotky. [6] Z uvedených důvodů krajský soud shora specifikovanou část územního plánu zrušil podle § 101d odst. 2 zákona s. ř. s. 3. Kasační stížnost [7] Stěžovatelka proti rozsudku krajského soudu brojila kasační stížností a navrhla, aby jej Nejvyšší správní soud zrušil a věc krajskému soudu vrátil k dalšímu řízení. Krajský soud učinil zjištění, že se v obci nachází domy vícegeneračního bydlení, aniž by uvedl jediný konkrétní případ. Oporu v provedeném dokazování nemá ani tvrzení krajského soudu, že v době vydání změny č. 1 územního plánu probíhalo řízení o změně stavby před dokončením – předložena byla pouze závazná stanoviska, která však mohla být vydána i před zahájením tohoto řízení, a krajský soud tedy v tomto ohledu vycházel toliko z navrhovatelčiných tvrzení. Stavební záměr navrhovatelky byl v rozporu s územním plánem jak v původním, tak změněném znění. Charakter zástavby v obci je vesnický, což znamená, že je odvozen od rodinného bydlení; bytové domy odpovídají městské zástavbě – právě těm odpovídal pravý charakter záměru stavebníka. Podle stěžovatelky tedy ani za původního znění územního plánu nemohlo navrhovatelce svědčit legitimní očekávání, že bude moci postavit domy s třemi bytovými jednotkami. Stěžovatelka nemohla zasahovat do probíhajícího řízení o povolení změny stavby před dokončením, když o tomto řízení nevěděla a v řízení u krajského soudu ani nebylo prokázáno, že toto řízení probíhalo. [8] Stěžovatelka nesouhlasila ani s tím, jak krajský soud vyhodnotil otázku proporcionality opatření přijatého změnou územního plánu. Stěžovatelka se potýká s velkou hustotou obyvatel a je na hranici svých možností stran zajištění občanské vybavenosti a dopravní infrastruktury. Stěžovatelka je přesvědčena, že přijaté opatření povede ke stanovenému cíli, tj. nezahušťovat zástavbu, nezvyšovat náročnost dopravní a technické infrastruktury. Bylo by proti uvedenému cíli dovolit zástavbu, která povede ke zvýšení počtu obyvatel. Charakter obce je venkovský, nacházejí se zde v drtivé většině rodinné domy s jedinou bytovou jednotkou a regulací bude vyloučena možnost nástavby či přístavby, čím je sledován cíl nevytvářet další možnosti bydlení a omezit tak hustotu osídlení obce. Stěžovatelka též upozornila, že u výstavby devíti domů ze záměru navrhovatelky coby vícegeneračního bydlení je předpoklad, že by přivedla 4554 obyvatel (prarodiče, rodiče, děti: 56 osob na dům), kdežto pokud navrhovatelka realizuje stavbu devíti domů s celkem 27 bytovými jednotkami, počet osob se zdvojnásobuje a přibude 81108 obyvatel (rodiče s dětmi: 34 osob na byt). S ohledem na uvedené měl krajský soud vyhodnotit opatření přijaté změnou územního plánu tak, že požadavkům proporcionality vyhovuje. [9] Navrhovatelka ani osoba zúčastněná na řízení se ke kasační stížnosti nevyjádřily. 4. Posouzení věci Nejvyšším správním soudem [10] Nejvyšší správní soud (NSS) nejprve posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas, směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je podání kasační stížnosti přípustné, a stěžovatelka je řádně zastoupena a advokátem. Poté přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil při tom, zda netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti, a dospěl k následujícímu závěru. [11] Kasační stížnost není důvodná. [12] Nejvyšší správní soud předně konstatuje, že krajský soud zrušil část územního plánu na základě dvou důvodů, a to pro zásah do legitimního očekávání navrhovatelky a pro rozpor opatření přijatého územním plánem s principem proporcionality. Oba tyto důvody jsou