5 As 252/2023 — Nejvyšší správní soud

5 As 252/2023- 27 - text  5 As 252/2023 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: R. T., zastoupen JUDr. Zdeňkem Horáčkem, Ph.D., advokátem se sídlem Kaizlovy sady 434/13, Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 6. 9. 2023, č. j. 8 A 110/202160, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Kasační stížností se žalobce domáhá zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2021, č. j. MZP/2021/510/1217. Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl žalobcovo odvolání a potvrdil rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu České Budějovice (dále jen ČIŽP“) ze dne 26. 4. 2021, č. j. ČIŽP/42/2021/1446, jímž byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. a) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon), v relevantním znění (dále jen „vodní zákon“), kterého se dopustil tím, že dne 6. 1. 2021 nakládal s povrchovými vodami při využívání jejich energetického potenciálu na malé vodní elektrárně Zátaví II na řece Otavě (dále jen „MVE Zátaví II“) v rozporu s povolením k nakládání s vodami, jímž je rozhodnutí Městského úřadu v Písku ze dne 30. 10. 2006, č. j. MUPI/2006/21373/Vod/H (dále jen „povolení k nakládání s vodami ze dne 30. 10. 2006“), neboť nedodržel v něm stanovený minimální zůstatkový průtok pod odběrným objektem v řece Otavě, čímž porušil § 8 odst. 2 vodního zákona. Za tento přestupek uložila ČIŽP žalobci podle § 125c odst. 5 písm. c) vodního zákona pokutu ve výši 40 000 Kč. [2] Městský soud neshledal důvodnou žalobní argumentaci, podle níž byl minimální zůstatkový průtok v povolení k nakládání s vodami ze dne 30. 10. 2006 stanoven pro podjezí Zátavského jezu, nikoliv pro jeho nadjezí, kde byl měřen. Městský soud poukázal na to, že voda odebíraná z hlavního toku řeky Otavy se přímo pod Zátavským jezem vrací odpadním kanálem MVE Zátaví II zpět do hlavního toku řeky, je tedy zřejmé, že zůstatkový průtok je zapotřebí měřit v nadjezí. K související námitce, podle níž žalobcovo jednání nenaplňovalo materiální znak přestupku, městský soud uvedl, že se v posuzovaném případě jedná o ohrožovací delikt, jehož společenská škodlivost spočívá již ve vyvolání nebezpečí vzniku závadného stavu. Dodal, že pokud žalobce v řízení o povolení k nakládání s vodami akceptoval v něm stanovené podmínky, pak je následně povinen je respektovat. V přestupkovém řízení není prostor pro přezkum odůvodněnosti podmínek stanovených v povolení k nakládání s vodami. [3] Městský soud žalobci přisvědčil v tom, že pokud byl minimální zůstatkový průtok v povolení k nakládání s vodami ze dne 30. 10. 2006 stanoven jako „Q355 denní průtok, respektive min. přepadový paprsek přes korunu Zátavského jezu v ř. km 34,835 ve výši 5 cm“, pak postačí, když vyhoví alespoň jednomu z uvedených parametrů. Dle městského soudu tomu tak ovšem není proto, že jde o dvě alternativně stanovené podmínky, nýbrž proto, že se ve skutečnosti mělo jednat o tutéž hodnotu minimálního zůstatkového průtoku vyjádřenou dvěma způsoby. V tomto duchu k věci přistoupily také správní orgány. Podnětem k provedení kontroly bylo to, že voda nepřetékala přes levé křídlo jezu, při kontrole pak bylo ověřen zůstatkový průtok, který činil maximálně 2,2992 m3/s namísto stanovených 4,4 m3/s. Městský soud připustil, že ze spisové dokumentace není zřejmé, zda jsou uvedené dva parametry skutečně shodné, a přisvědčil žalovanému v tom, že pokud by se ukázalo, že žalobce sice nedodržuje Q355 denní průtok (tj. 4,4 m3/s), ale přitom dodržuje alespoň v průměru výši přepadového paprsku na obou křídlech Zátavského jezu, potom by neměl být uznán vinným z přestupku. Žalobce však nedodržel ani jeden z uvedených parametrů. [4] Městský soud nepřisvědčil ani žalobní argumentaci, podle níž žalobce dodržuje stanovený minimální přepadový paprsek, neboť ten odpovídá kótě nadmořské výšky 366,9 m n. m. (Bpv), na kterou má MVE Zátaví II nastavené čidlo, které má zajistit dodržování minimálního zůstatkového průtoku. Městský soud poukázal na to, že povolení k nakládání s vodami ze dne 30. 10. 2006 uvedenou kótu nadmořské výšky neobsahuje a žalobce ji odvodil z jiných povolení a dokumentů vztahujících se k MVE Zátaví I. Dodržení dané kóty tedy nemá na posouzení věci vliv, neboť žalobce byl povinen dodržovat podmínky stanovené v povolení k nakládaní s vodami ze dne 30. 10. 2006. Skutečnost, že v tomto povolení nebyla stanovena kóta nadmořské výšky odpovídající stanovenému minimálnímu zůstatkovému průtoku, dle městského soudu není vadou daného povolení. Současně městský soud odmítl žalobcův názor, že postačovalo, pokud přepadový paprsek 5 cm dodržel alespoň na pravém křídle Zátavského jezu. Daný parametr se vztahuje k celé koruně jezu bez ohledu na nadmořskou výšku jeho jednotlivých křídel. [5] Městský soud dále konstatoval, že tvrzená dobrá víra, kterou žalobce z jím namítaných skutečností dovozoval, nemá na jeho odpovědnost za projednávaný přestupek vliv, neboť v posuzovaném případě se jedná o objektivní odpovědnost. Současně nejde o liberační důvod. Dodal, že ač zde jsou okolnosti, které by mohly zakládat žalobcovu dobrou víru, jiné skutečnosti tento závěr vylučují. Konkrétně soud poukázal na to, že již při vizuální kontrole bylo zjevné, že přes levé křídlo Zátavského jezu není při standardním průtoku převáděna voda. Žalobce si nemohl myslet, že takový stav odpovídá požadavkům povolení k nakládání s vodami. [6] Městský soud nepřisvědčil ani žalobní argumentaci, podle níž bylo důvodem, proč voda nebyla převáděna i přes levé křídlo Zátavského jezu, to, že byla nedůvodně otevřena dříve zahrazená vorová propusť, která vodu strhávala. Městský soud ve shodě se správními orgány připustil, že je nedostatkem povolení k nakládání s vodami, pokud při stanovení minimálního zůstatkového průtoku neřeší otázku otevření či zavření vorové propusti. To, že byla při kontrole vorová propusť otevřená, však nic nemění na skutečnosti, že v nadjezí byl naměřen nedostatečný průtok vody. Městský soud dodal, že pokud by bylo pravdivé žalobcovo tvrzení, že minimální zůstatkový průtok je kontrolován pomocí čidla, které je v MVE Zátaví II nastaveno na výškovou kótu 366,9 m n. m., pak by byl minimální přepadový paprsek dodržen na obou křídlech jezu bez ohledu na to, zda je vorová propusť otevřená, či nikoliv. Pokud by totiž otevření vorové propusti mělo způsobit pokles vodní hladiny v nadjezí (jezové zdrži), pak by uvedené čidlo muselo zareagovat snížením odběru vody pro MVE Zátaví II tak, aby výška hladiny v nadjezí opět stoupla na uvedenou kótu. Při kontrole dne 6. 1. 2021 však voda přes korunu levého křídla jezu nepřetékala, je tedy zřejmé, že nedodržení minimálního přepadového paprsku nebylo následkem otevření vorové propusti, ale zřejmě dlouhodobějšího nastavení MVE Zátaví II. [7] Městský soud neuznal ani žalobní námitku týkající se nedostatečného zohlednění polehčujících okolností při stanovení výše uložené pokuty. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [8] Žalobce (stěžovatel) napadl rozsudek městského soudu kasační stížností. V ní popsal, že Zátavský jez měl v době vydání povolení k nakládání s vodami pro MVE Zátaví I a MVE Zátaví II stanovenu nadmořskou výšku obou přelivných hran na kótě 366,85 m n. m. Tuto skutečnost stěžovatel dovozuje z rozhodnutí Okresního národního výboru v Písku, odboru vodního hospodářství a pro věci zemědělství a lesnictví, ze dne 20. 10. 1970, č. j. Vod/4596/70P, a ze dne 24. 10. 1972, č. j. Vod/4661/72P, vydaných v souvislosti s opravou Zátavského jezu, a z rozhodnutí Okresního úřadu Písek, referátu životního prostředí, ze dne 7. 11. 1995, č. j. Vod/3834/95H, jímž bylo uděleno povolení k akumulaci a vzdouvání povrchových vod jezovým tělesem Zátavského jezu. Dále stěžovatel uvedl, že v územním rozhodnutí Městského úřadu Písek, odboru výstavby, ze dne 14. 6. 2004, č. j. Výst/1856/0/2004/Čž.URUSRozh., je provozní hladina MVE Zátaví II stanovena na výškovou kótu 366,9 m n. m. Tato nadmořská výška provozní hladiny MVE Zátaví II byla stanovena právě s ohledem na potřebný přelivný paprsek při zohlednění nadmořské výšky obou ramen jezu 366,85 m n. m. a rovněž s ohledem na předcházející povolení k nakládání s vodami vydaná pro MVE Zátaví I, v nichž je minimální zůstatkový průtok definován dvěma vzájemně se podmiňujícími parametry, a to průtokem Q355D, který je dosažen při výšce paprsku přelivu 5 cm přes hranu jezového tělesa Zátavského jezu. V povolení k nakládání s vodami pro MVE Zátaví II dle stěžovatele vodoprávní úřad potvrdil původní