6 Ads 28/2023 — Nejvyšší správní soud

6 Ads 28/2023- 27 - text  6 Ads 28/2023 - 31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáše Langáška a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: R. P., zastoupeného JUDr. Ladislavem Jiráskem, advokátem, sídlem Klíčová 199/2, Mariánské Lázně, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, proti rozhodnutí žalované ze dne 20. 1. 2022, č. j. X, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 12. 2022, č. j. 17 Ad 8/202254, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 12. 2022, č. j. 17 Ad 8/202254, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Rozhodnutím České správy sociálního zabezpečení ze dne 24. 11. 2021 byla zamítnuta žádost žalobce o starobní důchod, neboť žalobce nesplnil podmínku dle § 28 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, a § 2 nařízení vlády č. 363/2009 Sb., o stanovení důchodového věku a přepočtu starobních důchodů některých horníků, kteří začali vykonávat své zaměstnání před rokem 1993, ve znění účinném od 1. 6. 2015. [2] Rozhodnutím ze dne 20. 1. 2022 byly zamítnuty námitky žalobce a rozhodnutí žalované bylo potvrzeno. [3] Proti rozhodnutí žalované o námitkách podal žalobce žalobu, v níž namítal, že splnil podmínky nařízení vlády č. 363/2009 Sb. Žalobce namítal rozpor napadeného rozhodnutí s § 1 odst. 1 písm. f) a § 3 odst. 1 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon). Podmínka vyplývající z judikatury, že pro vznik nároku na předčasný odchod do důchodu musí žadatel pracovat ve státním sektoru nebo v podniku, který vznikl transformací či privatizací státem vlastněného podniku, je diskriminační. [4] Krajský soud z rozhodnutí žalované shrnul, že resortní seznamy byly v souladu s § 17 odst. 2 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení, ve znění účinném do 31. 5. 1992 vydávány výnosy ústředních orgánů státní správy republik, v jejichž oborech působnosti se vykonávaly práce, které odůvodňovaly, aby zaměstnání byla zařazena do I. nebo II. pracovní kategorie. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 4. 2010, č. j. 6 Ads 122/200959, připustil, že jako zaměstnání I. pracovní kategorie je třeba uznat i zaměstnání v soukromém podniku v době do 31. 12. 1992, pokud byly splněny tyto podmínky: 1) zaměstnání bylo podle § 17 zákona č. 100/1988 Sb., o sociálním zabezpečení zařazeno do I. pracovní kategorie, 2) soukromý podnik, v němž bylo takové zaměstnání vykonáváno, vznikl transformací či privatizací státem vlastněného podniku, 3) zaměstnání po změně formy zaměstnavatele bylo nadále vykonáváno za stejných podmínek jako v době, kdy bylo zaměstnání zařazeno do zvýhodněné pracovní kategorie. Společnost REKON a. s., u níž žalobce vykonával zaměstnání od 1. 7. 1992, však nevznikla transformací či privatizací státem vlastněného podniku, nebyla tedy splněna jedna z podmínek, aby zaměstnání v této společnosti mohlo být zařazeno do I. AA pracovní kategorie. Krajský soud dále shrnul, že žalovaná z tohoto důvodu nepřihlédla k čestným prohlášením svědků ani k potvrzení Českého báňského úřadu ze dne 13. 8. 1981 o tom, že charakter práce v dolu Svornost odpovídala charakteru práce v hlubinných dolech, ani k potvrzení Lázní Jáchymov, že od 1. 7. 1992 do 31. 12. 1996 probíhala v dole Svornost rekonstrukce a žalobce vykonával po celou dobu rekonstrukce práce v kontrolovaném pásmu v podzemí bývalého uranového dolu, které byly před 31. 12. 1992 zařazeny do pracovní kategorie I. AAURAN. [5] V souvislosti s posouzením, zda judikaturní kritérium rozlišující soukromé podniky podle způsobu jejich vzniku je ve smyslu § 3 odst. 2 věty druhé antidiskriminačního zákona objektivně odůvodněno legitimním cílem a prostředky k jeho dosažení jsou přiměřené a nezbytné, krajský soud shrnul argumentaci uvedenou v rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 122/200959, a vyslovil s ní nesouhlas. Dle krajského soudu okolnost, že si zaměstnanec sjednával nové pracovněprávní podmínky, včetně mzdových a dalších ujednání, ho nemůže vyloučit z nároku na zvýhodněný důchodový věk, neboť právo na zvýhodněný důchodový věk lze vázat pouze na dobu odpracovanou ve vymezených ztížených podmínkách, nikoli na neurčitá mzdová ujednání. [6] K důvodu spočívajícímu v podílu na zvýšených nákladech spojených s důchodovým zvýhodněním, krajský soud uvedl, že Nejvyšší správní soud v žalovanou aplikovaném rozsudku č. j. 6 Ads 122/200959, nespecifikoval, jaké konkrétní náklady privatizované podniky vynaložily na své zaměstnance navíc oproti ostatním soukromým podnikům. Žalovaná nepopřela žalobní tvrzení, že v roce 1992 platily všechny podniky stejné odvody na sociální zabezpečení, ani ve svém vyjádření neupřesnila, jaké zvláštní náklady měly mít státní podniky oproti soukromým. Krajský soud proto akceptoval verzi žalobce, že by při stejných odvodech měli mít zaměstnanci různých druhů soukromých podniků stejné nároky ze sociálního zabezpečení. [7] Zařazení určitých zaměstnání jakožto zvýhodněných pro účely důchodového zabezpečení vyplývá dle krajského soudu z § 14 zákona č. 100/1988 Sb., kde jsou uvedeny druhy zaměstnání, která se zařazují do I. pracovní kategorie. V daném případě by mohlo jít o § 14 odst. 2 písm. a) tohoto zákona, pokud by žalobce prokázal předloženými doklady a svědeckými výpověďmi dostatek odpracovaných směn. Absence potvrzení zaměstnavatele o tom, že žalobce vykonával zaměstnání, které bylo zařazeno do I. pracovní kategorie, by nemělo žalobce vyloučit z možnosti prokázat jiným způsobem zaměstnání zakládající nárok na zvýhodněný důchodový věk, neboť nečinnost zaměstnavatele mu nemůže být kladena k tíži. [8] Krajský soud nepřistoupil na argumentaci žalované, že rozsudek č. j. 6 Ads 122/200959 byl následován i rozsudkem ze dne 30. 9. 2021, č. j. 6 Ads 230/202124. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zdůraznil, že závěr o tom, že společnost REKON a. s. nevznikla transformací či privatizací státem vlastněného podniku, nebyl v tomto případě napaden. Dle krajského soudu tedy nelze bez dalšího předpokládat potvrzení závěru vysloveného v rozsudku č. j. 6 Ads 122/200959. [9] Krajský soud z uvedených důvodů shledal žalobu důvodnou, rozhodnutí žalované ze dne 20. 1. 2022 a jemu předcházející rozhodnutí ze dne 24. 11. 2021 zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. II. Kasační stížnost [10] Proti rozsudku krajského soudu podala žalovaná (stěžovatelka) kasační stížnost dle § 102 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“). [11] Stěžovatelka v kasační stížnosti namítla nesprávné právní posouzení soudem a nepřezkoumatelnost rozsudku krajského soudu. [12] Pokud jde o sporné období před 1. 1. 1993, právní názor krajského soudu je v rozporu s rozsudkem Nejvyššího správního soudu č. j. 6 Ads 122/200959, č. 2093/2010 Sb. NSS, a rozsudkem č. j. 6 Ads 230/202124. Pokud jde o prokázání směn odpracovaných v zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných dolech, a to po převážnou část pod zemí, ve vztahu k období před 1. 1. 1993 je rozsudek krajského soudu též nesrozumitelný, neboť není zřejmé, jak má stěžovatelka v dalším řízení postupovat, resp. jak má překlenout zjevnou důkazní nouzi. [13] Stěžovatelka shrnula, že žalobci byla zhodnocena v I. AAURAN pracovní kategorii doba zaměstnání od 16. 9. 1985 do 31. 5. 1992, a to na podkladě evidenčního listu důchodového zabezpečení, resp. pojištění zaměstnavatele DIAMO Správa uranových ložisek o. z., Příbram, vyhotoveného dne 9. 3. 1994. Následující doba zaměstnání od 1. 6. 1992 do 31. 12. 1995 byla zhodnocena na podkladě evidenčního listu ze dne 15. 1. 2001, vyhotoveného zaměstnavatelem žalobce společností REKON a. s. Tentýž zaměstnavatel vyhotovil dne 15. 1. 2001 rovněž evidenční list potvrzující dobu pojištění žalobce od 1. 1. 1996 do 31. 12. 2000. Doba zaměstnání (pojištění) od 1. 6. 1992 do 31. 12. 1992 byla tímto zaměstnavatelem vykázána ve III. pracovní kategorii. V období do 31. 5. 1992 získal žalobce 1432 směn zaměstnání v I. AAURAN pracovní kategorii, v období od 1. 1. 1993 nebyla zjištěna žádná směna odpracovaná ve smyslu § 1 písm. a) a b) nařízení vlády č. 363/2009 Sb. v zaměstnání v hornictví se stálým pracovištěm pod zemí v hlubinných (uranových) dolech a ani další doklady předložené žalobcem neprokazovaly odpracování těchto směn. [14] Ve vztahu k období do 31. 12. 1992 stěžovatelka zdůraznila, že v preferované pracovní kategorii může být hodnocen pouze výkon zaměstnání v organizaci, která spadala do působnosti některého z resortů, a to za předpokladu, že se jednalo o zaměstnání, které bylo výnosem příslušného orgánu zařazeno do resortního seznamu odpovídajícího určitému označení. Vzhledem ke skutečnosti, že výkon zaměstnání pojištěnce u soukromých společností nespadá do působnosti