Z rozhodnutí: Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Filipa Dienstbiera a soudkyň Veroniky Juřičkové a Jiřiny Chmelové v právní věci žalobkyně: SKOKY, a. s., sídlem Kremnická 3031/11, Praha 4, zastoupené Mgr. Ing. Janem Drobným, advokátem, sídlem Breitfeldova 704/1, Praha 8, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného z…
6 Afs 29/2024- 46 - text
6 Afs 29/2024 - 50
pokračování
[OBRÁZEK]
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Filipa Dienstbiera a soudkyň Veroniky Juřičkové a Jiřiny Chmelové v právní věci žalobkyně: SKOKY, a. s., sídlem Kremnická 3031/11, Praha 4, zastoupené Mgr. Ing. Janem Drobným, advokátem, sídlem Breitfeldova 704/1, Praha 8, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 4. 2022, č. j. 12966/22/500010611712195, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 1. 2024, č. j. 14 Af 10/202257,
takto:
I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá.
II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti.
III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti.
Odůvodnění:
I. Vymezení případu a řízení před městským soudem
Specializovaný finanční úřad dodatečným platebním výměrem ze dne 22. 3. 2021, č. j. 45835/21/430013823704691, doměřil žalobkyni odvod z loterií a jiných podobných her podle § 41f zákona č. 202/1990 Sb., o loteriích a jiných podobných hrách, ve znění pozdějších předpisů, za kalendářní rok 2016 ve výši 1 083 298 Kč a současně uložil povinnost zaplatit penále ve výši 216 659 Kč. Proti dodatečnému platebnímu výměru brojila žalobkyně odvoláním, které žalovaný rozhodnutím ze dne 12. 4. 2022, č. j. 12966/22/500010611712195, zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil.
[1] Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně správní žalobou, kterou Městský soud v Praze zamítl rozsudkem označeným v záhlaví. Městský soud předně nepřisvědčil námitce žalobkyně, že rozhodnutí žalovaného je nepřezkoumatelné. Žalovaný totiž vysvětlil, že k použití pomůcek přistoupil kvůli nenavazujícím stavům elektromechanických počítadel způsobeným jejich výměnou současně s vynulováním stavu elektronických počítadel instalovaných do výherních hracích přístrojů (dále jen „VHP“) č. 11 až 16, 21 a 22, neboť správce daně nebyl schopen ověřit, k jakému posunu na počítadlech došlo v důsledku hry. Městský soud také odkázal na bod 62 rozhodnutí žalovaného, ve kterém žalovaný popsal způsob výpočtu odvodu dle pomůcek, který městský soud následně zrekapituloval. Městský soud dále dospěl k závěru, že žalovaný mohl po žalobkyni požadovat vysvětlení rozdílu mezi konečnými stavy počítadel v roce 2015 a počátečními stavy týchž počítadel v roce 2016 za účelem zjištění správné výše odvodu, neboť žalobkyně má povinnost vést evidenci počítadel a nenulovat jejich stav. Žalobkyně této povinnosti nedostála. Z jí předložených důkazů nevyplynulo, že rozdíl ve stavech počítadel na VHP č. 11 až 16, 21 a 22 byl způsoben jejich výměnou, a nikoli neoprávněnou hrou. Žalobkyně navíc v rozporu s povinností nenulování elektronických počítadel tato počítadla vynulovala.
[2] Dále městský soud potvrdil způsob použití pomůcek daňovými orgány, které primárně vyšly z tvrzení samotné žalobkyně upravených kvůli zjištěným rozdílům, jejichž legitimnost žalobkyně neprokázala. Městský soud zrekapituloval postup daňových orgánů při použití pomůcek, přičemž zdůraznil, že žalobkyně neprokázala skutečnou výši úhrnů, proto se nemohla úspěšně dovolat toho, že daňové orgány stanovily odvod nikoli zcela přesně pomocí průměru nepřiznaných úhrnů u jiných VHP. Městský soud odmítl argumentaci žalobkyně, že ji správce daně zkrátil na právech tím, že nezkontroloval VHP a zahájil daňovou kontrolu až poté, co žalobkyně skončila provoz na VHP. Daňové orgány nejsou povinny obstarávat důkazy za žalobkyni (např. sepisovat vlastní záznamy o stavech počítadel v rámci místního šetření). Daňová kontrola navíc proběhla v době, kdy ještě trvala povinnost žalobkyně uchovat příslušné účetní záznamy, jelikož na tuto povinnost nemělo vliv ukončení provozu VHP na konci roku 2017.
II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného
[3] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost, v níž namítá, že povolení provozu VHP pro rok 2015 a povolení provozu VHP pro rok 2016 jsou samostatnými povoleními, přičemž v projednávané věci je řešeno pouze období roku 2016. Dle stěžovatelky je časový aspekt vydaných povolení stěžejní, městský soud jej však označil za irelevantní. Poté nicméně sám vztáhl povinnost vést evidenci striktně k roku 2016 se zdůrazněním data od 1. 1. 2016. K výměně počítadel došlo ještě před uvedením VHP do provozu 1. 1. 2016. Hodnota rozdílu stavů počítadel při zahájení a při ukončení nebyla tržbou z provozu VHP. Pokud tedy stěžovatelka uváděla do provozu VHP na základě samostatně vydaného povolení, bylo rozhodující, v jakém počátečním stavu měřidel tak učinila. Pro věc je důležité, že po uvedení VHP do provozu bylo toto zařízení provozováno v souladu se zákonem. Je nepřípustné, aby správce daně spojoval kontrolované období s obdobím předcházejícím, pro které bylo vydáno samostatné povolení.
[4] Stěžovatelka rozdílnost stavu počítadel na začátku roku 2016 oproti stavu na konci roku 2015 řádně vysvětlila a prokázala. Reset elektronických počítadel měl věcný důvod, nešlo o snahu snížit daňovou povinnost, ale o nutný důsledek nezbytných servisních zásahů. Daňové orgány nevedly řádné dokazování ve vztahu k stěžovatelkou tvrzeným skutečnostem, přihlížely jen k důkazům v neprospěch stěžovatelky. Městský soud přístup daňových orgánů nekriticky převzal. Žalovaný důkazy předložené stěžovatelkou nerozporoval, přesto je při hodnocení skutkového stavu zcela pominul. Tyto důkazy přitom prokazují legitimní důvod pro provedení servisních zásahů do některých VHP spojených s výměnou elektromechanických počítadel. Ze svědeckých výpovědí nebyla například vůbec vzata v potaz výpověď J. T., podle nějž byla veškerá evidence vedena řádně, vše bylo evidováno v účetnictví. Daňové orgány a městský soud ke svědeckým výpovědím uvedly, že se tyto výpovědi netýkaly VHP, u nichž správce daně odhalil nesrovnalosti, dle stěžovatelky tomu tak není. Stěžovatelka předložila řádně vedenou knihu oprav, která však byla odmítnuta jako „nikoli řádně vedená“. Z žádného právního předpisu nevyplývá, jaké formální a obsahové náležitosti má kniha oprav splňovat. Důvod oprav stěžovatelka v rámci daňového řízení uvedla opakovaně. Požadavek městského soudu na doložení výchozího stavu nových počítadel je navíc přehnaný, neboť k prokázání této skutečnosti neexistuje objektivní důkaz. Veškerá vysvětlující argumentace stěžovatelky byla zcela pominuta, naopak byla vytvořena konstrukce o neoprávněné manipulaci s VHP, která ovšem z žádných důkazů nevyplývá. Dále stěžovatelka namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, která má spočívat v tom, že městský soud neprokázané skutečnosti nahradil vlastními úvahami. Městský soud připustil, že ne vždy počáteční stav počítadel odpovídá stavu koncovému, vynulování stavu kvůli výměně počítadla však přičetl žalobkyni k tíži.
[5] Stěžovatelka poukazuje též na nepřezkoumatelnost spočívající v nesrozumitelnosti a nedostatku důvodů rozhodnutí ve vztahu ke stanovenému způsobu odvodu dle pomůcek. Správce daně vyšel z úhrnu vsazených částek tvrzeného stěžovatelkou. Tato částka již zahrnovala úhrn vsazených částek za VHP č. 11 až 16, 21 a 22, který byl správcem daně zpochybněn a nově určen pomocí pomůcek. Výsledek tohoto výpočtu byl přičten ke stěžovatelkou tvrzenému celkovému úhrnu vsazených částek. Úhrn vsazených částek za VHP č. 11 až 16, 21 a 22 tak byl fakticky započten dvakrát. Stejný problém platí též při zohlednění úhrnu vyplacených výher. Městský soud postup daňových orgánů mechanicky a nekriticky převzal, aniž by se jím podrobněji zabýval. Stěžovatelka také konstatuje, že použité pomůcky nejsou vhodné z hlediska přiléhavosti k řešenému případu, a to zejména v otázce podobnosti zařízení a rozsahu jejich provozování. Jako pomůcky bylo použito rovněž zprůměrování domnělého rozdílu mezi tvrzenou povinností a stanoveným dopočtem při přenesení koncových údajů stavu měřidel z roku 2015.
[6] Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti namítá, že povaha povolení k provozování VHP pro roky 2015 a 2016 je zcela irelevantní. V řešeném případu je stěžejní, že stěžovatelka deklarovala výměnu elektromechanických počítadel u VHP č. 11 až 16, 21 a 22, avšak nepředložila původ a historii nových počítadel ani důvod výměny a současně u těchto VHP vynulovala elektronická počítadla, aniž by doložila důvod jejich vynulování. Stěžovatelka tak neunesla důkazní břemeno ve vztahu k prokázání úhrnu vsazených částek a vyplacených výher z provozování VHP. Povinnost vést řádnou evidenci stavu elektromechanických a elektronických počítadel vyplývá z § 20 odst. 2 zákona o loteriích. Pokud je na začátku roku 2016 stav počítadel jiný než na konci roku 2015, je nutné tento rozdíl vysvětlit. Kniha oprav neobsahovala důvod instalace nových počítadel, jejich stav při vymontování z předchozího VHP, ani jejich původ. Čestné prohlášení potvrdilo pouze uskutečnění servisních zásahů do VHP. Svědkové vypovídali výhradně v souvislost
Provozuje Eucalypt 4 s.r.o., IČO 22103741, Jičínská 226/17, Praha 3 (kontakt). Zdroj dat: e-Sbírka / justice.cz (oficiální). Výklady generovány AI z textu zákona, orientační — nenahrazují radu advokáta.