6 As 12/2024 — Nejvyšší správní soud

6 As 12/2024- 38 - text  6 As 12/2024 - 43 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové, soudce Filipa Dienstbiera a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobců: a) Ing. M. Ř., b) M. V., oba zastoupeni JUDr. Alešem Klechem, LL.M., advokátem, sídlem 28. října 3159/29, Ostrava, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, za účasti: Mgr. J. O., týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 3. 2023, č. j. MSK 79357/2022, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 14. 12. 2023, č. j. 25 A 25/202362, takto: I. Kasační stížnost žalobců se zamítá. II. Žalobci nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalovaný rozhodnutím označeným v záhlaví tohoto rozsudku částečně změnil (pouze formálně), avšak ve vztahu k odvolacím námitkám žalobců potvrdil prvostupňové rozhodnutí Městského úřadu Hradec nad Moravicí (dále jen „stavební úřad“) ze dne 27. 5. 2020, č. j. měúh 2033/2020. Tímto rozhodnutím bylo k žádosti osoby zúčastněné na řízení (dále též „stavebník“) ve společném územním a stavebním řízení rozhodnuto o umístění a povolení stavby rodinného domu (zastavěná plocha 77,5 m2), vsakovací jímky, terasy a dalších souvisejících staveb na pozemcích parc. č. XC a parc. č. XD v katastrálním území B. u O. (dále též „stavba“; všechny dále uváděné pozemky se nacházejí v uvedeném katastrálním území). [2] Stavba rodinného domu byla umístěna na pozemek parc. č. XD o délce přibližně 58 m a šířce přibližně 11 m (o výměře 655 m2; po zakreslení stavby rodinného domu č. p. X je parcela rozdělena na č. XD a XE). Žalobce a) vlastní sousední pozemek parc. č. XA o velikosti cca 22,7 x 103 m (o výměře 2 405 m2), který přiléhá k pozemku stavebníka ze západní podélné strany a je na něm v severní části umístěn rodinný dům (rodinný dům stavebníka je umístěn v jižní části sousedního pozemku). Žalobkyně b) vlastní pozemek parc. č. XB na východní straně pozemku stavebníka o rozměrech cca 11,8 x 123 m (o výměře 1 547 m2), který není zastavěn a je evidován jako orná půda. [3] Ve věci je mezi účastníky a osobou zúčastněnou na řízení veden spor o výjimku z povinnosti dodržet vzájemný odstup staveb dle § 25 odst. 4 vyhlášky č. 501/2006 Sb., o obecných požadavcích na využívání území (dále jen „vyhláška o obecných požadavcích“). Stavební úřad snížil minimální odstupovou vzdálenost od sousedních staveb na pozemcích žalobců na vzdálenost 4,1 m, ačkoli by měla z důvodu umístění oken obytných místností odpovídat alespoň výšce vyšší z protilehlých stěn, tedy činit přibližně 5 m. Stavební úřad odůvodnil výjimku charakterem pozemku stavebníka, na němž není možné nalézt vhodnější umístění stavby rodinného domu. Bez výjimky by stavbu nebylo možné realizovat, její výstavbou se dle správních orgánů nezhorší pohoda bydlení na sousedních pozemcích, bude zachována kvalita prostředí ve smyslu § 25 odst. 1 vyhlášky o obecných požadavcích a žalobcům nebude znemožněno sousední pozemky zastavět. [4] Krajský soud v Ostravě rozhodoval ve věci podruhé. Prvním rozsudkem ze dne 22. 3. 2022, č. j. 25 A 255/202082, dřívější rozhodnutí žalovaného zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení, neboť shledal nepřezkoumatelnými závěry žalovaného o nepoužitelnosti vyjádření Ing. E. P. ve vztahu k odstupovým vzdálenostem umisťované stavby z požárně bezpečnostního hlediska. Závěr žalovaného o nedůvodnosti požadavku na zpracování odborného posudku neměl dle krajského soudu oporu ve spise. Kasační stížnost stavebníka Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. 9. 2023, č. j. 2 As 129/202295, zamítl. Žalovaný poté v dalším řízení požádal hasičský záchranný sbor o vyjádření k požárně bezpečnostnímu řešení Ing. P. B. z listopadu 2019, předloženého v řízení stavebníkem. Stavebník následně předložil nové požárně bezpečnostní posouzení Ing. P. B. z prosince 2022. K jeho obsahu žalovaný v rozhodnutí o odvolání uvedl, že v zásadě koresponduje se závěry obsaženými ve vyjádření Ing. E. P. Požárně nebezpečný prostor zasahuje 7,8 m na pozemek žalobce a) a 7,4 m na pozemek žalobkyně b). Žalovaný vycházel z toho, že čl. 10.2.1. normy ČSN 73 0802 stanoví, že požárně nebezpečný prostor nemá zasahovat přes hranici stavebního pozemku. Výjimečně však dle žalovaného takový zásah možný je. Podle žalovaného prostor nezasahuje do stávajících staveb, neboť pozemky nejsou zastavěny. K částečnému omezení majitelů sousedních pozemků sice dojde, podmínky výstavby i omezení vlastnických práv jsou však předurčeny šířkou pozemků nacházejících se v dané lokalitě. [5] V pořadí druhou žalobu krajský soud v záhlaví označeným rozsudkem zamítl. V odůvodnění napadeného rozsudku konstatoval, že záměr stavebníka nelze realizovat bez udělení výjimky. Pozemek ve vlastnictví stavebníka je úzký, avšak a priori zástavbu nevylučuje. Úzký je rovněž sousední pozemek ve vlastnictví žalobkyně b); žalobce a) pak umístil navržený záměr těsně k hranici svého pozemku, ačkoliv má pozemek dostatečně velký, aby případnou stavbu umístil jinde. Stavebníkův rodinný dům zároveň není nepřiměřeně velký a jeho umístění nebylo bezdůvodně zvoleno tak, aby bylo nutné žádat o výjimku. Stavba je umístěna podélně, kopíruje tvar pozemku a má rozměry 6,8 x 11 m. Dle krajského soudu ji nelze umístit tak, aby výjimka nebyla potřeba. I přes výjimku pak zůstane v rozptýlené zástavbě zachována kvalita prostředí a pohoda bydlení. Krajský soud nepřisvědčil námitkám žalobců, že bylo povinností žalovaného obstarat kladné stanovisko hasičského záchranného sboru. Dle krajského soudu posuzovaná stavba spadá do kategorie I, která představuje podle § 39 odst. 1 a 2 zákona č. 133/1985 Sb., o požární ochraně, ve spojení s vyhláškou č. 460/2021 Sb., o kategorizaci staveb z hlediska požární bezpečnosti a ochrany obyvatelstva (dále jen „kategorizační vyhláška“), mírné nebezpečí. U těchto staveb se nevykonává státní požární dozor, a proto nebylo třeba závazné stanovisko hasičského záchranného sboru. Podle krajského soudu žalovaný správně posoudil i otázku přesahu požárně nebezpečného prostoru na sousední pozemky. Rovněž zohlednil, zda umístěním stavby nebude znemožněna zastavitelnost sousedních pozemků a zda stavebník volbou tvaru, velikosti a umístění stavby učinil vše, aby přesahy na sousední pozemky eliminoval. II. Kasační stížnost a vyjádření žalovaného [6] Žalobci (dále jen „stěžovatelé“) podali proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost, v níž nesouhlasili s přiznáním výjimky z odstupových vzdáleností. Dle stěžovatelů měl stavebník dbát na řádnou přípravu a provádění stavby dle § 152 odst. 1 zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), tedy i na šetrnost k sousedním pozemkům, což neučinil. Jeho záměr naopak bezohledně zasahuje pozemky ve vlastnictví stěžovatelů. Krajský soud a správní orgány se dle stěžovatelů měly zabývat především možností změny stavebního záměru tak, aby nebylo nutné výjimku udělovat. Stavebník mohl a měl upravit stavební záměr tak, aby odpovídal stavbám běžně v okolí umisťovaným a aby stavba nezasahovala do vlastnického práva stěžovatelů. K přiměřenosti stavebního záměru a možnému zásahu do práv sousedních pozemků stěžovatelé odkázali na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 8. 2019, č. j. 5 As 190/201943, a ze dne 18. 2. 2005, č. j. 4 As 33/2003106. Dále stěžovatelé namítali, že nezákonná výjimka představuje závažný zásah do jejich práv, neboť jsou fakticky omezeni v nakládání se svými pozemky. Stěžovatel a) např. nemůže provést dělení na více stavebních parcel a nemůže na pozemku realizovat stavbu bezbariérového domu pro manželčiny rodiče, neboť mu k povolení schází výjimka z odstupových vzdáleností od stavby osoby zúčastněné na řízení. Podle stěžovatelů je výjimka neodůvodněná, dle jejich názoru se nejedná o jednotlivý odůvodněný případ. Výjimka též nevede k dosažení cílů sledovaných obecnými požadavky na výstavbu, neboť souladu s cíli bylo možné dosáhnout přiměřenou úpravou záměru stavebníka. [7] Vadné byly dle stěžovatelů také podklady pro vydání výjimky z odstupových vzdáleností, což potvrdilo i stanovisko hasičského záchranného sboru. Výjimku má stavebník udělenu na 4,1 m a nové rozhodnutí žalovaného vydané na základě doplněného požárně bezpečnostního řešení zvyšuje vliv stavby na pozemky stěžovatelů. Podle stěžovatelů povolené technické a dispoziční řešení s rozsáhlým požárně nebezpečným prostorem nepřiměřeně přenáší náklady na stěžovatele, neboť nebyla přijata opatření, která by dopady stavby vyloučila. Stěžovatelé v této souvislosti odkázali na rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 30. 6. 2021, č. j. 30 A 16/202086. Povolení výjimky není dle jejich názoru ani ve veřejném zájmu. Krajský soud n