6 As 250/2023 — Nejvyšší správní soud

6 As 250/2023- 48 - text  6 As 250/2023 - 58 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Veroniky Juřičkové, soudce zpravodaje Petra Šuránka a soudce Filipa Dienstbiera ve věci žalobkyně: Severomoravské vodovody a kanalizace Ostrava a.s., sídlem 28. října 1235/169, Ostrava, zastoupené advokátkou Mgr. Evou Lachmannovou, sídlem Slavětínská 1146/39, PrahaKlánovice, proti žalované: Státní energetická inspekce, ústřední inspektorát, sídlem Gorazdova 1969/24, Praha 2, proti rozhodnutí žalované ze dne 10. 12. 2015, č. j. 0813029a14/1576/15/90.220/Kr, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2023, č. j. 3 Af 16/2016258, takto: I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalované se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Předcházející řízení [1] Dne 14. 11. 2024 zahájila Státní energetická inspekce (dále jen „SEI“), územní inspektorát pro Moravskoslezský kraj, u žalobkyně kontrolu dodržování § 5 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „zákon o cenách“) v letech 2010 a 2011. S odkazem na § 8 a § 10 zákona č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), ve znění účinném do 30. 6. 2017 (dále jen „kontrolní řád“) si SEI vyžádala předložení výkazů o výrobě elektřiny z obnovitelných zdrojů, vystavených faktur a výpisů z účtu dokládajících přijetí vyplacených podpor, schémat technologií a provozních řádů v členění dle jednotlivých čistíren odpadních vod (dále jen „ČOV“) provozovaných žalobkyní. Tyto doklady zástupce žalobkyně SEI předal zčásti dne 25. 11. 2024, u části dokumentů datum předání nelze z kontrolního spisu určit. Kontrola byla ukončena protokolem o kontrole ze dne 5. 12. 2014, v němž bylo žalobkyni vytknuto, že v průběhu kontrolovaných let 2010 a 2011 v souvislosti s výrobou elektřiny spalováním kalového plynu na osmi jí provozovaných ČOV (FrýdekMístek, Opava, Nový Jičín, Havířov, Karviná, Orlová, Český Těšín, Třinec), které obsahovaly anaerobní stupeň, si nárokovala zelený bonus ve vyšší výši, než jaká byla stanovena v bodě 1.6 cenového rozhodnutí Energetického regulačního úřadu (dále jen „ERÚ“), kterým se stanovuje podpora pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, kombinované výroby elektřiny a tepla a druhotných energetických zdrojů, ze dne 3. 11. 2009, č. 4/2009 (dále jen „CR 4/09“), a v bodě 1.6 cenového rozhodnutí ERÚ, kterým se stanovuje podpora pro výrobu elektřiny z obnovitelných zdrojů energie, kombinované výroby elektřiny a tepla a druhotných energetických zdrojů, ze dne 8. 11. 2010, č. 2/2010 (dále jen „CR 2/10“). Tím získala nepřiměřený majetkový prospěch v roce 2010 ve výši 3 963 944,54 Kč bez DPH a v roce 2011 ve výši 4 074 371,48 Kč bez DPH. V reakci na námitky žalobkyně byl po došetření dodatkem č. 1 ze dne 9. 1. 2015 ke kontrolnímu protokolu snížen vyčíslený nepřiměřený majetkový prospěch v roce 2010 na částku 3 660 197,76 Kč bez DPH a v roce 2011 na částku 3 750 721,31 Kč bez DPH, neboť na základě předložených příloh faktur bylo zjištěno, že součástí fakturovaných částek byla vedle zeleného bonusu i cena za decentrální výrobu a za sníženou potřebu systémových služeb. Zbylým námitkám však vyhověno nebylo. [2] Oznámením doručeným do datové schránky zástupce žalobkyně dne 28. 1. 2015 SEI zahájila se žalobkyní správní řízení o správních deliktech podle § 16 odst. 1 písm. c) zákona o cenách spočívajících v nedodržení věcné podmínky stanovené v bodu 1.6 CR 4/09 a CR 2/10 (žalobkyně namísto zeleného bonusu 1 500 Kč, resp. 1 550 Kč/MWh vztahujícího se na „spalování skládkového plynu a kalového plynu z ČOV po 1. lednu 2006 včetně“ účtovala dle příloh faktur částku 2 580 Kč/MWh odpovídající „spalování bioplynu v bioplynových stanicích kategorie AF2“) a stanovila jí lhůtu 12 dnů pro navržení důkazů či uplatnění jiných návrhů. [3] Dne 9. 2. 2016 žalobkyně namítla nedostatek pravomoci SEI vést správní řízení, jelikož zelený bonus není cenou podle zákona o cenách, a namítla, že anaerobní fermentace nestabilizovaných kalů, jíž získává bioplyn spalovaný za účelem výroby elektřiny odpovídající kategorii biomasy AF2 ve smyslu písm. i) tabulky č. 2 v příloze č. 1 k vyhlášce č. 482/2005 Sb., o stanovení druhů, způsobů využití a parametrů biomasy při podpoře výroby elektřiny z biomasy, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „vyhláška č. 482/2005 Sb.“), není součástí technologie čištění, nýbrž kalového hospodářství jakožto technologického celku. To doložila odborným stanoviskem vrchního ředitele sekce vodního hospodářství Ministerstva zemědělství (dále jen „MZ“) ze dne 11. 2. 2015, podle nějž je z procesu čištění městských odpadních vod oddělován surový nestabilizovaný kal, jehož zpracování je procesem v zásadě odděleným od procesu biologického čištění odpadních vod v aktivačních nádržích ČOV. Současně navrhla k osvětlení toho, zda na jejích ČOV je realizováno rovněž anaerobní čistění odpadních vod, resp. zda anaerobní stabilizaci kalů lze podřadit pod technologii čištění, provést důkaz znaleckým posudkem, výslechem vedoucích zaměstnanců jednotlivých ČOV a místními šetřeními. [4] Dne 11. 2. 2016 SEI žalobkyni vyrozuměla o tom, že shromáždila veškeré podklady rozhodnutí a že se může ve věci do 5 dnů vyjádřit. Ve vyjádření ze dne 16. 2. 2015 žalobkyně podrobně rozvedla své předchozí námitky, namítla překvapivé odchýlení se od závěrů vyslovených v protokolu o kontrole SEI ze dne 18. 11. 2013 aprobujícím uplatňovanou výši podpory a v protokolech o kontrole ERÚ, jež v roce 2014 také neshledaly žádné pochybení na straně žalobkyně, namítla též nedostatek odborných znalostí SEI k posouzení použité čistírenské technologie na ČOV a nevyčerpání navržených důkazních prostředků. Téhož dne žalobkyně odeslala jako přílohy svého vyjádření zmiňované protokoly o kontrole ERÚ, SEI a též znalecký posudek Ing. Petra Pomazala ze dne 15. 2. 2015, podle nějž žádné z technologických schémat ČOV žalobkyně neobsahuje objekt, který by stavebnětechnologicky vyhovoval požadavkům anaerobního čištění odpadních vod. Surový nestabilizovaný čistírenský kal není v objektech kalového hospodářství čištěn, nýbrž je podroben procesu anaerobní fermentace ve vyhnívacích nádržích s tím, že výstupními produkty je kalová voda, bioplyn a anaerobně stabilizovaný kal. Nestabilizované kaly vzniklé při čištění odpadních vod v aeračních nádržích ČOV podle znalce splňují kritéria zařazení do kategorie AF2 ve smyslu vyhlášky č. 482/2005 Sb. [5] Rozhodnutím ze dne 27. 2. 2015, č. j. 081302914/374/15/90.220/Ve (dále jen „první prvostupňové rozhodnutí“), doručeným téhož dne, SEI uznala žalobkyni vinnou spácháním přestupku a uložila jí pokutu 20 000 000 Kč. K odvolání žalobkyně (v pondělí dne 16. 3. 2015 podanému blanketně s požadavkem na stanovení přiměřené lhůty ze strany SEI a následně doplněnému i bez výzvy dne 30. 3. 2015) žalovaná rozhodnutím ze dne 20. 4. 2015, č. 904025515 (dále jen „první odvolací rozhodnutí“), první prvostupňové rozhodnutí zrušila a věc SEI vrátila k novému projednání. V odůvodnění žalovaná konstatovala, že patnáctidenní odvolací lhůta je nepřekročitelná, a proto doplnění odvolání je pouhým vyjádřením bez suspenzivních či devolutivních účinků, jež s ohledem na zrušovací výrok nebude vypořádávat. K věci samé uvedla, že žádoucím cílovým produktem procesu čištění odpadních vod je stabilizovaný a hygienizovaný kal, přičemž kalový plyn vznikající při anaerobní stabilizaci kalů ve vyhnívacích nádržích je vedlejším produktem. Proto kalové a plynové hospodářství nelze považovat za bioplynovou stanici. Žalovaná poukázala na výkladové stanovisko ERÚ ze dne 3. 4. 2013, podle nějž je výrobna elektřiny vymezena především samostatným stavebním řízením a kolaudačním rozhodnutím. Plyn vyráběný v bioplynové stanici i jímaný z vyhnívacích nádrží ČOV je podle svého původu a chemického složení vždy bioplynem, ale pro potřeby stanovení podpory na výrobu elektřiny z podporovaných zdrojů energie se bioplyn z různých zdrojů rozděluje na bioplyn (z bioplynové stanice), kalový plyn (z ČOV) a skládkový plyn (ze skládky). Odlišná výše výkupní ceny a zelených bonusů je stanovena indikativními hodnotami technických a ekonomických parametrů výrobny elektřiny dle přílohy č. 3 vyhlášky č. 475/2005 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o podpoře využívání obnovitelných zdrojů, ve znění účinném do 31. 10. 2010 (dále jen „vyhláška č. 475/2005 Sb.“). Rovněž § 2 zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění účinném do 29. 5. 2012 (dále jen „zákon č. 180/2005 Sb.“) uvádí energii biomasy, skládkového plynu, kalového plynu a bioplynu vedle sebe. Žalovaná vyhodnotila kvalifikaci správního deliktu i vyčíslení nepřiměřeného majetkového prospěchu správným, avšak nedostatečně zdůvodněným a důk