6 As 262/2023 — Nejvyšší správní soud

6 As 262/2023- 30 - text  6 As 262/2023 - 35 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Tomáše Langáška, soudce Filipa Dienstbiera a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: Občanům s. r. o., IČO: 06380964, sídlem Vídeňská 995/63, Brno, zastoupená Mgr. Martinem Kolářem, advokátem, sídlem Královopolská 874/84, Brno, proti žalovanému: Energetický regulační úřad, sídlem Masarykovo náměstí 91/5, Jihlava, týkající se žaloby proti rozhodnutí České obchodní inspekce, ústředního inspektorátu, ze dne 6. června 2022 č. j. ČOI 75450/22/O100/Ber/Št, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. srpna 2023 č. j. 55 A 26/202270 takto: I. Kasační stížnost žalobkyně se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Projednávaná věc se týká porušení zákazu užití nekalých obchodních praktik podle § 4 zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, při výkonu zprostředkovatelské činnosti v energetických odvětvích před tím, než byl zákon č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), novelizován zákonem č. 362/2021 Sb., jenž zprostředkovatelskou činnost výslovně upravil. Konkrétně se ve věci jedná o ujednání o smluvní pokutě ve zprostředkovatelské smlouvě, jež se vztahovalo i na situace, že spotřebitel využil svých zákonných práv vůči dodavateli energií. [2] Inspektorát Jihomoravský a Zlínský České obchodní inspekce (dále jen „oblastní inspektorát“) rozhodnutím ze dne 21. února 2022 č. j. ČOI 25351/22/3000/R/AF uznal žalobkyni vinnou tím, že ve smlouvách, ve kterých se označuje za „Poskytovatele“, nazvaných „Přihláška k energetické soutěži“, které uzavřela v období od listopadu 2017 do června 2018 s celkem sedmi spotřebiteli, v sekci „Platnost přihlášky“ uvedla: „Přistupitel je povinen písemně informovat ve lhůtě 5 pracovních dnů Poskytovatele o všech úkonech, které učinil bez vědomí Poskytovatele a které mohou znemožnit plnění předmětu této Přihlášky. Za toto porušení a/nebo úplné zmaření plnění této Přihlášky (např. odvolání výpovědi u stávajícího dodavatele, podpis nové smlouvy bez vědomí Poskytovatele apod.) je Poskytovatel oprávněn uložit smluvní pokutu 5 000 Kč splatnou do 14 dnů od jeho vzniku.“ [3] Dále žalobkyně v obdobné smlouvě, kterou uzavřela se spotřebitelem dne 21. 5. 2018, uvedla: „Klient je povinen písemně informovat Poskytovatele o každém úkonu, který učinil bez vědomí Poskytovatele a který může znemožnit plnění předmětu Přihlášky, a to ve lhůtě 5 dnů od tohoto úkonu. Za toto porušení a/nebo úplné zmaření plnění Přihlášky (např. neuzavření smlouvy s Vítězným dodavatelem a nezahájení odběru dodávek, odvolání výpovědi u stávajícího dodavatele, podpis nové smlouvy bez vědomí Poskytovatele) je Poskytovatel oprávněn uložit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč“. [4] Popsaným jednáním žalobkyně podle oblastního inspektorátu porušila povinnost stanovenou § 4 odst. 4 zákona o ochraně spotřebitele ve spojení s § 4 odst. 1 tohoto zákona, čímž naplnila skutkovou podstatu přestupku podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele. Výrokem II byla žalobkyni za spáchání přestupků uložena pokuta ve výši 300 000 Kč. Týmž rozhodnutím byla žalobkyni uložena povinnost uhradit náklady správního řízení ve výši 1 000 Kč (výrok III). [5] Ústřední inspektorát České obchodní inspekce (dále jen „ústřední inspektorát“) k odvolání žalobkyně změnil rozhodnutí oblastního inspektorátu tak, že v případě první verze smlouvy vypustil jednoho spotřebitele a pokutu snížil na 270 000 Kč. [6] Před věcným posouzením žaloby Krajský soud v Brně (dále jen „krajský soud“) usnesením ze dne 13. prosince 2022 č. j. 55 A 26/202250 rozhodl o tom, že na straně žalované bude v řízení pokračovat s Energetickým regulačním úřadem, neboť u zprostředkovatelů energií došlo zákonem č. 362/2021 Sb., kterým se mění energetický zákon, k datu 1. července 2022 k přechodu příslušnosti ve vedení řízení o přestupcích na Energetický regulační úřad. Česká obchodní inspekce tak ve smyslu čl. II bodu 2 zákona č. 362/2021 Sb. pozbyla nad žalobkyní působnost. Týmž usnesením krajský soud rozhodl také o tom, že na straně žalobkyně bude dále pokračovat s korporací Občanům s. r. o., neboť korporace Terra Group Investment a. s. v důsledku fúze zanikla sloučením s nástupnickou korporací Občanům s. r. o. [7] Následně krajský soud žalobu proti rozhodnutí ústředního inspektorátu jako nedůvodnou zamítl. Podle krajského soudu správní orgány správně posoudily jednání žalobkyně podle generální klauzule nekalých obchodních praktik (§ 4 odst. 1 zákona o ochraně spotřebitele). Znak rozporu s požadavkem odborné péče přitom spočíval v tom, že žalobkyně včlenila do spotřebitelských smluv ujednání sankcionující spotřebitele za využití zákonného práva odstoupit od smlouvy nebo vypovědět smlouvu o dodávkách energií. Podle krajského soudu přitom není relevantní, že sankční ujednání byla obsažena ve smlouvách – „Přihláškách“, neboť jejich úzká provázanost na smlouvy o dodávkách energií (jež následně žalobkyně uzavírala s dodavateli jménem a na účet spotřebitele) je nepopiratelná. O zákonných právech spotřebitelů podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve spojení s energetickým zákonem, která nelze omezit, měla mít žalobkyně jako osoba poskytující daný druh služeb povědomí. Na uvedeném dle krajského soudu nic nemění ani to, že ujednání o smluvní pokutě jako taková nejsou ve spotřebitelských smlouvách zakázaná, že sankční ujednání výslovně nestanovuje, že by se vztahovalo na výpověď či odstoupení od smlouvy, ani že žalobkyně v takových situacích pokutu vybírat nezamýšlela. Stejně tak není podstatné, že spotřebitelé svá práva podle § 11a odst. 2 nebo 3 energetického zákona nemohli uplatnit přímo vůči žalobkyni, protože nebyla shledána vinnou z porušení těchto ustanovení, nýbrž z porušení zákazu nekalých obchodních praktik podle zákona o ochraně spotřebitele. [8] Druhý znak generální klauzule, tedy způsobilost podstatně narušit ekonomické chování průměrného spotřebitele, pak žalobkyně naplnila tím, že vytýkané ujednání o smluvní pokutě je způsobilé odradit spotřebitele od uplatňování zákonných práv. Podle krajského soudu se totiž vzhledem k obecné formulaci ujednání může průměrný spotřebitel domnívat, že mu za využití jeho zákonných práv hrozí postih. Pokud k tomu žalobkyně uvedla, že smluvní pokutu za využití zákonných práv vůči spotřebitelům neuplatňovala, není to pro naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 24 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele relevantní. U nekalé obchodní praktiky totiž postačuje, že je způsobilá podstatně narušit ekonomické chování spotřebitele, takže je přestupek dokonán již provedením zakázaného jednání. Na závěr krajský soud konstatoval, že správní orgány se věnovaly též všem okolnostem relevantním pro uložení pokuty. Dostatečně tedy přihlédly k tomu, že šlo o první porušení povinností stanovených zákonem o ochraně spotřebitele, i tomu, že žalobkyně během kontroly řádně spolupracovala. K tíži žalobkyně naopak připočetly následek přestupku. Zavinění přitom správní orgány nemusely hodnotit ve prospěch či neprospěch žalobkyně, protože odpovědnost za daný přestupek je objektivní. Podle krajského soudu zohlednily správní orgány dostatečně také majetkové poměry žalobkyně a pokuta není likvidační. Pokuta samotná přitom činí 5,4 % z její maximální možné výše, a proto není excesivní. Pokuta tak nebyla zjevně nepřiměřená a krajský soud nemohl přistoupit k její moderaci. II. Kasační stížnost a průběh řízení o ní [9] Žalobkyně (dále též „stěžovatelka“) podala proti rozsudku krajského soudu kasační stížnost. Na úvod upozornila, že je nutné oprostit se od aktuálního negativního vnímání oblasti zprostředkování energií, v níž podniká a pro kterou se vžil pojem „energetičtí šmejdi“. Podle stěžovatelky se totiž sice v oblasti vyskytuje řada nepoctivých podnikatelů, ale stěžovatelka se spotřebiteli řeší porušení přihlášek smírnou cestou, proto odmítá, aby na ni bylo pohlíženo jako na někoho, kdo se dopouští nekalých obchodních praktik. Dále stěžovatelka popsala svůj obchodní model, který spočívá v tom, že sdružuje klienty do větších skupin a následně pro ně formou soutěže, nejčastěji aukce, dosáhne výrazně nižší ceny energie. Za tím účelem musí garantovat dodavateli, že klienti dodavatelskou smlouvu uzavřou. Pokud však nejsou vysoutěženy nižší ceny, zůstává klient u původního dodavatele a stěžovatelka po něm nepožaduje žádný poplatek či náhradu nákladů za provedenou aukci. Klient neplatí žádné úhrady či poplatky ani tehdy, pokud mu stěžovatelka výhodnějšího dodavatele zajistí. [10] Smluvní pokuta pak slouží k tomu, aby stěžovatelka přenesla na klienta své náklady v situaci, že klient poruší své povinnosti podle přihlášky, a zmaří tím její reali