6 As 5/2023 — Nejvyšší správní soud

6 As 5/2023- 23 - text  6 As 5/2023 - 26 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáše Langáška a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: Hakimo s.r.o., sídlem Vaníčkova 1639, 272 01 Kladno, zastoupené Mgr. Petrou Hrachy, advokátkou, sídlem Cihlářská 19, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 6. 2022, č. j. 071873/2022/KUSK, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. 1. 2023, č. j. 50 A 4/202236, takto: Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 2. 1. 2023, č. j. 50 A 4/202236, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Magistrát města Kladna rozhodnutím ze dne 8. 4. 2022, č. j. OŽ/1603/22/Sv, uznal žalobkyni vinnou ze spáchání přestupku podle § 62 odst. 1 písm. k) zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), kterého se dopustila tím, že nejméně dne 22. 7. 2021 v 11:05 hodin a dne 10. 9. 2021 v 10:03 hodin v rozporu s § 31 odst. 2 živnostenského zákona nezajistila viditelné označení svého sídla na adrese Vaníčkova 1639, Kladno obchodní firmou a identifikačním číslem osoby. Za uvedené jednání byla žalobkyni uložena pokuta ve výši 2.000 Kč. Žalovaný rozhodnutím ze dne 8. 6. 2022, č. j. 071873/2022/KUSK, odvolání žalobkyně zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [2] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného posoudil krajský soud jako důvodnou, pročež rozhodnutí žalovaného i prvostupňové rozhodnutí pro nezákonnost zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. [3] Krajský soud předeslal, že si je vědom dříve vydaných rozsudků téhož soudu ze dne 22. 12. 2022, č. j. 52 A 3/202236, a ze dne 27. 12. 2022, č. j. 56 A 3/202237, v nichž bylo rozhodováno o takřka identických věcech, jako je posuzovaný případ, přičemž v těchto věcech byly žaloby zamítnuty. Soud se však s právním závěrem zmiňovaných rozsudků neztotožnil, a proto případ žalobkyně posoudil rozdílně. [4] Krajský soud na rozdíl od správních orgánů přistoupil na argumentaci žalobkyně, že požadavek na viditelnost označení sídla podnikatele může být splněn i za situace, kdy označení nelze spařit z veřejně přístupného místa. K uvedenému závěru krajský soud dospěl na základě prostého jazykového výkladu § 31 odst. 2 věty první živnostenského zákona, který stanoví toliko požadavek na viditelnost označení, a nikoliv viditelnost z veřejně přístupného místa. Opačný výklad je dle soudu příliš extenzivní, což je nepřípustné zejména v řízení trestní povahy, jímž je i řízení o přestupku. [5] Požadavek viditelnosti bude dle názoru krajského soudu splňovat takové označení, které obsahuje základní identifikační údaje ve zřetelné a srozumitelné formě, které se nachází na obvyklém místě (např. na dveřích nebo fasádě objektu, na informační ceduli před vstupem do objektu, či v recepci objektu). Naproti tomu za viditelné nebude možno zejména považovat označení nečitelné, zakryté nebo schované. Svůj závěr soud dále podpořil také výkladem systematickým, při němž srovnává povinnost označení sídla s povinností označení provozovny dle § 17 odst. 7 věty první živnostenského zákona, dle které musí být provozovna označena nejen viditelně, ale také trvale a zvenčí. Zaměňování účelu sídla a provozovny vůči veřejnosti dle názoru krajského soudu způsobuje chybný výklad zastávaný správními orgány. Dle definice sídla podnikatele uvedené v § 429 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, určuje podnikatel své sídlo vlastním rozhodnutím; zákon přitom nevyžaduje, aby podnikatel sídlo materiálně využíval. Představa žalovaného, že podnikatel při svých aktivitách běžně přichází do styku s veřejností ve svém sídle, je mylná. Za účelem styku s veřejností totiž podnikateli slouží provozovna, tedy prostor, kde je živnost provozována. Od této skutečnosti se tak odvíjí odlišné požadavky na označování sídla a provozovny. [6] Krajský soud dále uvádí, že povinnost označit objekt, v němž má podnikatel sídlo, viditelně z místa přístupného veřejnosti nepředchází vzniku tzv. fiktivních společností, jelikož používání formálních (virtuálních) sídel je v obchodním styku běžným jevem, který sám o sobě nesvědčí o tom, zda podnikatel vykazuje reálnou podnikatelskou činnost. Stejně tak krajský soud nepřisvědčil ani argumentaci správních orgánů stran dosažitelnosti sídla podnikatele pro orgány veřejné moci. Krajský soud připomněl, že od 1. 11. 2009 byla všem právnickým osobám zřízena datová schránka, čímž se význam dosažitelnosti sídla podnikatele pro orgány veřejné moci podstatně snížil. Povinné zřízení datových schránek se až do 31. 12. 2022 netýkalo podnikajících fyzických osob, to však nepředstavuje důvod pro rozšíření povinnosti viditelného označení sídla podnikatele. Současně soud přihlédl také k právu orgánů veřejné moci při kontrolní činnosti vstupovat na pozemky, do staveb a jiných prostor, které nejsou veřejně přístupné. [7] Závěrem se krajský soud neztotožnil ani s argumentací relevancí způsobu označení sídla pro účely doručování fyzických zásilek, dle názoru soudu má totiž v této otázce stěžejní význam údaj o adrese sídla ve veřejném rejstříku, případně údaj o adrese uvedený ve smlouvě, a nikoliv fyzické označení sídla podnikatele. II. Kasační stížnost a vyjádření žalobkyně [8] Proti rozsudku krajského soudu podal žalovaný (dále též „stěžovatel“) kasační stížnost. [9] Stěžovatel uvádí, že se z jeho pohledu jedná o překvapivý rozsudek, neboť v obdobných věcech krajský soud žaloby zamítl. Vyjma rozsudků uvedených samotným krajským soudem se jedná také o rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 29. 12. 2022, č. j. 44 A 3/202245. [10] Stěžovatel doplňuje, že mezi účastníky je nesporné, že označení sídla žalobkyně není viditelné z veřejně přístupného místa. Dle stěžovatele splní podnikatel povinnost viditelně označit objekt, v němž má sídlo, tím, že označení objektu umístí tak, aby veřejnost (spotřebitel) nemusela překonat překážku v podobě zahradní branky (uzamčené či odemčené), vstoupit na soukromý pozemek a obejít celý objekt sídla, aby viděla označení obchodní firmou. Sídlo podnikatele je druhým zásadním identifikačním prvkem podnikatele, neboť umožňuje obracet se na něj a uplatňovat vůči němu nároky z právních vztahů a určuje místní příslušnost soudů a jiných orgánů veřejné moci. Krajský soud vykládá otázku viditelnosti označení sídla rozporně, protože na jednu stranu za viditelné označení pokládá označení, které není nečitelné, zakryté nebo schované, současně však označení sídla žalobkyně, které se nachází mimo dosah veřejnosti, nepokládá za schované. [11] Dále stěžovatel namítá, že krajský soud se otázkou rozdílu mezi sídlem a provozovnou podnikatele zabýval pouze teoreticky, vůbec nezohlednil, že žalobkyně provozovnu nemá. Úvahy soudu, co by spotřebitel ve vztahu k provozovně mohl a nemohl, tak nemají oporu ve skutkových zjištěních. [12] Rozsudek krajského soudu je podle stěžovatele nesrozumitelný a postrádá zákonné důvody pro rozhodnutí, v čemž stěžovatel spatřuje nepřezkoumatelnost rozsudku. [13] Žalobkyně ve vyjádření ke kasační stížnosti uvádí, že i v ostatních řízeních vedených u krajského soudu byl vysloven závěr, že stěžovatel činí nepřiměřeně extenzivní výklad, požadujeli, aby označení sídla bylo viditelné z veřejně přístupného místa. I v řízeních, v nichž krajský soud zamítal obdobné žaloby, jsou rozsudky v otázce nepřiměřeně extenzivního výkladu konstantní. Ve všech rozsudcích krajský soud stěžovateli vytkl, že zaměňuje povinnost označit sídlo s povinností označit provozovnu. Rozhodnutí správních orgánů jsou založena na zastaralém přístupu, při němž správní orgány předpokládají, že spotřebitel za účelem pořízení zboží, či obdržení služeb přichází za podnikatelem. To však v dnešní době již není reálné. K argumentu stěžovatele, že krajský soud nevzal v úvahu, že žalobkyně nemá provozovnu, žalobkyně uvádí, že touto skutečností se nijak nezabývaly ani správní orgány ve svých rozhodnutích. Navíc existence provozovny se nijak neprojevuje na povinnosti označit sídlo dle § 31 odst. 2 živnostenského zákona. V ostatních řízeních krajský soud nerespektoval mantinely trestního/přestupkového řízení jako ultimae rationis a zákaz ukládání trestněprávních sankcí na základě extenzivně vyloženého zákona. [14] Podle žalobkyně není správné hodnocení stěžovatele, že označení jejího sídla bylo schované, jelikož se nacházelo u jediného vchodu do domu, který je pouze situován z druhé strany domu než branka sloužící ke vstupu na pozemek. Dle názoru žalobkyně stěžovatel také nesprávným způsobem hodnotí způsob jejího podnikání – žalobkyně poskytuje účetní služby jiným podnikatelům, a to převážně elektronickou formou, do jejího sídla její klienti (a ani žádní spotřebitelé) nedocházejí. Žalobkyně poukazuje na vybranou rozhodovací činnost stěžovatele a namítá, že stěžovatel přistupuje