8 Ads 117/2024 — Nejvyšší správní soud

8 Ads 117/2024- 66 - text  8 Ads 117/2024-68 pokračování USNESENÍ Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Petra Mikeše a soudkyň Jiřiny Chmelové a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: JUDr. Ing. J. J., proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, se sídlem Křížová 1292/25, Praha 5, proti oznámením žalované ze dne 15. 12. 2023, čj. X, a ze dne 4. 1. 2024, čj. X, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 3. 4. 2024, čj. 60 Ad 3/2024-30, takto: I. Kasační stížnost se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Nejvyšší správní soud obdržel dne 15. 4. 2024 kasační stížnost žalobce (dále „stěžovatel“) proti v záhlaví uvedenému usnesení krajského soudu, kterým byla odmítnuta jeho žaloba proti v záhlaví uvedeným oznámením žalované. Krajský soud žalobu stěžovatele odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) ve spojení s § 70 písm. a) s. ř. s., neboť ani jedno z oznámení neshledal jako rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 s. ř. s. Oznámením ze dne 15. 12. 2023, čj. X žalovaná stěžovateli pouze oznámila úpravu jeho starobního důchodu v důsledku valorizace nařízením vlády č. 286/2023 Sb., na základě § 107 odst. 1 písm. a) až e) zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění. Oznámením žalované ze dne 4. 1. 2024, čj. X byl pak stěžovateli pouze oznámen výplatní termín pro výplatu důchodu a sdělena částka doplatku důchodu za období od 9. 4. 2018 do 9. 2. 2024. [2] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 15. 5. 2024 stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě dvou týdnů od doručení usnesení předložil plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo ve stejné lhůtě prokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované pro výkon advokacie. Dále tímto usnesením soud stěžovatele vyzval, aby ve lhůtě jednoho měsíce doplnil kasační stížnost o návrh, jakého rozhodnutí se domáhá (petit). Současně jej poučil, že nevyhoví-li této výzvě, soud jeho kasační stížnost odmítne. [3] Na tuto výzvu reagoval stěžovatel přípisem ze dne 19. 5. 2024, ke kterému přiložil fotokopii dokladu o udělení titulu Master of Laws (LL.M.) in international law ze Stanford Business University. Nejvyšší správní soud stěžovatele přípisem ze dne 16. 7. 2024 opětovně vyzval ke splnění podmínky podle § 105 odst. 2 s. ř. s., neboť doložený zahraniční diplom bez jeho uznání podle § 89 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, neprokazoval, že stěžovatel má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie. [4] Stěžovatel na opětovnou výzvu soudu reagoval přípisem ze dne 23. 7. 2024. Zde uvedl, že ve svých 74 letech nemá čas ani finanční prostředky na to, aby si nechal vyhotovit uznání zahraničního právnického vzdělání a požádal soud o ustanovení zástupce pro řízení o kasační stížnosti. [5] Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 13. 9. 2024, čj. 8 Ads 117/2024-56, návrh stěžovatele na ustanovení zástupce zamítl, neboť jeho kasační stížnost posoudil jako tzv. zjevně neúspěšný návrh podle § 36 odst. 3 s. ř. s. Soud zároveň stěžovatele opětovně vyzval, aby ve lhůtě dvou týdnů od doručení tohoto usnesení předložil plnou moc udělenou advokátovi k zastupování v řízení o kasační stížnosti, nebo aby ve stejné lhůtě prokázal, že má vysokoškolské právnické vzdělání vyžadované pro výkon advokacie. Současně jej poučil, že nevyhoví-li této výzvě, kasační stížnost odmítne. [6] Toto usnesení bylo stěžovateli doručeno do datové schránky v neděli 15. 9. 2024. Od následujícího dne začala běžet dvoutýdenní lhůta ke splnění výzvy. Posledním dnem lhůty pro předložení plné moci nebo prokázání vysokoškolského právnického vzdělání proto bylo pondělí 30. 9. 2024 (§ 40 odst. 2 a odst. 3 s. ř. s.). [7] Stěžovatel plnou moc udělenou advokátovi ve lhůtě ani později nepředložil, stejně tak ve lhůtě ani později nedožil, že má vzdělání vyžadované pro výkon advokacie. Pouze doručil soudu dne 16. 9. 2024 přípis, ve kterém vyjadřuje nesouhlas s postupem soudu. [8] Stěžovatel v tomto přípise uvádí, že v daném řízení hrozí nebezpečí z prodlení, které by mu mohlo způsobit újmu. K tomu odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 1138/15. Rovněž namítá, že pokud Nejvyšší správní soud vyhodnotil usnesením ze dne 13. 9. 2024, čj. 8 Ads 117/2024-56 jeho návrh jako zjevně neúspěšný dle § 36 odst. 3 s. ř. s., aniž by posoudil jeho osobní a majetkové poměry, postupoval formalisticky a v rozporu s judikaturou. Závěr soudu, že se jedná o zjevně neúspěšný návrh nemá oporu v odůvodnění tohoto usnesení. Tímto postupem tak soud zasáhl do stěžovatelova práva na soudní ochranu dle článku 36 odst. 1 a práva na zákonného soudce dle článku 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Podle stěžovatele si odůvodnění tohoto usnesení rovněž odporuje. Na jedné straně zde totiž soud tvrdí, že je jeho návrh zjevně neúspěšný, a proto nemá smysl, aby stát hradil jeho zastoupení. Na druhé straně však vyžaduje, aby si stěžovatel přesto zajistil do dvou týdnů služby advokáta, a to i přes jeho nemajetnost. [9] Stěžovatel dále uvádí, že emigroval do zahraničí a žil zde až do roku 1993. V roce 2013 zažádal o přiznání starobního důchodu, avšak žalovaná mu odmítala nárok na důchod uznat až do roku 2018, kdy mu byl přiznán měsíční důchod ve výši 3465 Kč. Žalovaná však nadále tvrdí, že nedohledala některé jeho pracovní poměry do roku 1993. I přes to, že stěžovatel doložil potřebné důkazy, žalovaná trvá na tom, že v období, kdy stěžovatel pracoval jako obchodní ředitel ve společnosti holdingu K. K., za něj zaměstnavatel řádně neplatil sociální a zdravotní pojištění. Stěžovatel, tak namítá, že byl od roku 2018 žalovanou poškozen každou valorizací až do 1. 1. 2024, kdy mu byl důchod zvýšen. [10] Stěžovatel konstatuje, že se v rámci dlouholetého sporu ocitl v nepřehledné procesní situaci, kterou kvůli průtahům způsobily i obecné soudy. Tento „procesní zmatek“ by neměl jít k tíži stěžovatele, neboť je povinností soudů postupovat citlivě, plnit poučovací povinnost a zajistit právo na přístup k soudu. V tomto případě se však po více než deseti letech soudy stále nedostaly k meritu sporu, ale jen dalšímu formálnímu skončení věci z procesních důvodů. Nejvyšší správní soud by proto měl při rozhodování o kasační stížnosti zvážit, zda nedošlo k porušení základních práv stěžovatele, zejména práva na přístup k soudu a spravedlivý proces. [11] Stěžovatel dále uvádí, že se v nynějším řízení nemůže sám zastupovat. Považuje za zcela nadbytečné, aby pokud získal magisterský titul z mezinárodního práva a doktorát na Stanford University v USA, musel žádat o jejich uznání. Stěžovatel namítá, že tituly ze zahraničí lze používat i bez uznání (nostrifikace) v takové podobě jako na diplomu, neboť žádný zákon neukládá, že pro platnost zahraničního vysokoškolského diplomu je nutné uznání. Nostrifikace je totiž pouze akademickým posouzením úrovně vzdělání, nikoliv posouzením profesním. Stěžovatel dále dodává, že mu není uznán ani titul JUDr., i když jako absolvent Vysoké školy Sboru národní bezpečnosti vykonal samotnou rigorózní zkoušku na Karlově univerzitě v Praze. [12] Soud posoudil námitky uvedené přípisu ze dne 16. 9. 2024 následovně. [13] Podle Nejvyššího správního soudu se stěžovatel nemohl ocitnout v rámci tohoto řízení v nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by mu mohla vzniknou újma. Z obsahu výše uvedeného přípisu je zřejmé, že stěžovatel míří na § 9 odst. 4 písm. c) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích. Podle tohoto ustanovení platí, že soud pro nezaplacení soudního poplatku řízení nezastaví, je-li nebezpečí z prodlení, v jehož důsledku by poplatníku mohla vzniknout újma, a poplatník ve lhůtě určené soudem ve výzvě podle odstavců 1 a 2 sdělí soudu okolnosti, které toto nebezpečí osvědčují, a doloží, že bez své viny nemohl poplatek dosud zaplatit. Nejvyšší správní soud k tomuto uvádí, že tento institut je možno uplatnit, pokud účastník řízení není schopen zaplatit ve lhůtě soudní poplatek, což však není tento případ. Stěžovatel je od soudního poplatku osvobozen, podle § 11 odst. 1 písm. b) zákona o soudních poplatcích, neboť se jeho kasační stížnost týká důchodového pojištění. Stěžovatel byl vyzván k doložení zastoupení, na což dané ustanovení nijak nedopadá. [14] Ze stejného důvodu nemůže být v této věci relevantní ani nález Ústavního soudu ze dne 24. 8. 2016, sp. zn. II. ÚS 1138/15, na který stěžovatel odkazuje. Ústavní soud se v tomto nálezu zabýval zastavením řízení ze strany Nejvyššího soudu pro nezaplacení soudního poplatku. Uzavřel, že pokud Nejvyšší soud neumožnil účastníku řízení zaplatit dodatečně soudní poplatek poté, co s dospěl k závěru, že na jeho straně nejsou dány podmínky k osvobození od poplatku, dopustil se tím porušením práva na spravedlivý proces. Jak však bylo uvedeno v předchozím odstavci, stěžovatel je od soudního poplatku osvobozen. I pokud by se mělo jednat o analogii se splněním jiné