8 As 136/2022 — Nejvyšší správní soud

8 As 136/2022- 57 - text  8 As 136/2022-64 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobkyně: JUDr. K. A. S., Ph.D., zast. JUDr. Richardem Novákem, advokátem se sídlem Dvořákova 588/13, Brno, proti žalované: Česká advokátní komora, se sídlem Národní 118/16, Praha 1, proti rozhodnutí odvolacího kárného senátu odvolací kárné komise žalované ze dne 9. 10. 2018, sp. zn. K 142/2016, o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 4. 2022, čj. 9 Ad 5/2019184, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 3 400 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce JUDr. Richarda Nováka, advokáta. Odůvodnění: [1] V této věci se Nejvyšší správní soud zabývá otázkou, zda bylo možné dle zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii, ve znění účinném do 31. 12. 2020, kárně postihovat politické projevy advokáta, které nesouvisely s výkonem advokacie. I. Vymezení věci a předcházející soudní řízení [2] Skutkové pozadí celé věci není mezi stranami sporné. Žalobkyně je advokátkou a politicky aktivně činnou osobou. Na počátku 90. let byla poslankyní Sněmovny národů Federálního shromáždění. Byla členkou více politických stran či hnutí. Vydala řadu knih, v nichž se vyjadřovala k veřejnému dění. V souvislosti s migrační krizí v letech 2015-2016 se občansky angažovala s kritikou imigrace a islámu. V této souvislosti vystoupila na konferenci „Máme se bát islámu?“, která proběhla v Poslanecké sněmovně. Ve svém projevu prohlásila, že islám je zločinnou a zločineckou ideologií a je stejný jako nacismus, fašismus a komunismus. Vůči tomuto projevu se ohradil přítomný turecký velvyslanec. Z konference odešel a veřejně vyzval k vyšetření výroků žalobkyně. V reakci na tyto kroky velvyslance proběhlo dne 7. 6. 2016 před budovou velvyslanectví Turecké republiky shromáždění s názvem „Veřejné čtení“. Při něm byl čten projev žalobkyně, který pronesla v Poslanecké sněmovně. Žalobkyně rovněž pronesla další projev, v němž mj. uvedla: „a protože pane velvyslanče nerozumíte diplomatickému protokolu, udělám teď něco, čemu budete rozumět: proklínám Vás, proklínám Vás, proklínám Vás, umřete, umřete dřív, než zplodíte syny a umřete beze cti“. [3] Posledně citovaným výrokem se zabýval kárný senát žalované na základě podané kárné žaloby jako možným kárným proviněním (tomu předcházelo předání věci žalované Policií ČR, která se ve vztahu k danému jednání zabývala podezřením ze spáchání přestupku proti občanskému soužití). Kárný senát rozhodnutím ze dne 16. 5. 2018 žalobkyni shledal vinnou z kárného provinění spočívajícího v porušení § 17 zákona o advokacii ve spojení s čl. 4 odst. 1 usnesení představenstva žalované č. 1/1997, kterým se stanoví pravidla profesionální etiky a pravidla soutěže advokátů ČR (dále „etický kodex“). Žalobkyně podle něj při výkonu advokacie nepostupovala tak, aby nesnižovala důstojnost advokátního stavu. Za to jí uložil pokutu ve výši 25 000 Kč a náhradu nákladů kárného řízení ve výši 8 000 Kč. Žalobkyně se proti tomuto rozhodnutí odvolala. Odvolací kárný senát kárné komise žalované v záhlaví uvedeným rozhodnutím odvolání zamítl a prvostupňové rozhodnutí potvrdil. [4] Žalobkyně odvolací rozhodnutí žalované napadla u Městského soudu v Praze, který v záhlaví uvedeným rozsudkem toto rozhodnutí žalované zrušil a věc jí vrátil k dalšímu řízení. [5] Městský soud nejprve vysvětlil, že se nemůže zabývat žalobními body, které žalobkyně uplatnila až po uplynutí lhůty k podání žaloby. Napadené rozhodnutí neshledal nepřezkoumatelným a neztotožnil se ani s námitkou podjatosti osob, které v dané věci v kárných orgánech žalované rozhodovaly. Jde-li o podstatu kárného provinění, vyšel městský soud především z toho, že svoboda projevu má v demokratickém právním státě zásadní význam. Vztahuje se i na projevy polemické, kontroverzní, šokující či urážející. Na stranu druhou je rovněž nezbytné zachovávat důstojnost advokacie, jakožto svébytného právnického stavu. Z § 1 odst. 1 zákona o advokacii plyne, že kárným proviněním může být pouze konání či opomenutí, které má souvislost s výkonem advokacie. Městský soud dále připomněl, že podle rozsudku NSS ze dne 31. 5. 2004, čj. 5 As 34/2003-27, zákon o advokacii v § 17 ukládá advokátovi povinnost chovat se při výkonu advokacie určitým způsobem. Etický kodex jej však zavazuje k určitému chování nejen při výkonu advokacie, ale i v soukromé sféře. Tento závěr nicméně částečně korigoval rozsudek NSS ze dne 12. 3. 2009, čj. 6 Ads 73/2008-77. Podle něj vždy musí existovat vazba jednání, které se klade advokátovi za vinu, na výkon advokacie (byť v širokém pojetí). [6] V nyní řešené věci žádná vazba jednání žalobkyně na výkon advokacie (byť v širokém pojetí) podle městského soudu neexistovala. Žalobkyně vytýkaný výrok pronesla na shromáždění občanů. Akce se týkala její občanské angažovanosti, nikoliv výkonu advokacie. Kárný senát sice zmiňoval, že jednání žalobkyně měla veřejnost vnímat ve spojení s jejím výkonem advokacie. Poukázal však pouze na novinové články, které se týkaly projevu žalobkyně v Poslanecké sněmovně (nikoliv vytýkaného výstupu před tureckým velvyslanectvím). Z obsahu správního spisu nevyplývá, že by se někdo z osob přítomných na shromáždění před velvyslanectvím (případně osob, které by se o dané akci dozvěděli z médií), k žalobkyni vyjadřoval ve spojitosti s výkonem advokacie. Vzhledem k tomu, že jednání žalobkyně nemělo žádnou souvislost s výkonem advokacie, nemohla jej žalovaná postihnout jako kárné provinění. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalobkyně [7] Žalovaná (stěžovatelka) podala proti rozsudku městského soudu kasační stížnost. Předně argumentuje tím, že rozsudek byl pro ni překvapivý. Stejný senát městského soudu totiž v rozsudku ze dne 14. 1. 2022, čj. 9 Ad 17/2018-35, rozhodoval o žalobě jiné advokátky a dospěl k závěrům odlišným od napadeného rozsudku. Jednalo se o případ advokátky, která napsala na sociální síť Facebook hanlivý komentář pod fotografii starosty. Soud uvedl, že na sociálních sítích vystupovala jako advokátka a jako advokátka se prezentovala široké veřejnosti. Rovněž však uvedl, že i pokud by advokát důsledně rozlišoval, zda na sociálních sítích vystupuje jako advokát či jako soukromá osoba, mohl by jeho „soukromý“ příspěvek narušit důstojnost advokátního stavu. Pro běžného člověka je totiž advokát advokátem neustále (lidově řečeno: „ve dne i v noci“). To platí tím spíše v případě advokátky řešené ve věci sp. zn. 9 Ad 17/2018, která je veřejně aktivní a známou osobou. Stěžovatelka v kasační stížnosti argumentuje, že nynější věc je prakticky shodná. Žalobkyně je rovněž veřejně známá jako advokátka. Svým veřejným vystupováním tedy ovlivnila důstojnost advokátního stavu. Soud pochybil, pokud výrok žalobkyně posuzoval striktně z hlediska svobody projevu. [8] Žalobkyně ke kasační stížnosti uvedla, že ji považuje za nepřípustnou. Stěžovatelka totiž pouze opakuje argument, s nímž se městský soud plně vypořádal. Vzhledem k tomu, že již uplynula lhůta pro podání kasační stížnosti, nemůže stěžovatelka dále kasační námitky doplňovat. Co se týče tvrzené podobnosti s věcí sp. zn. 9 Ad 17/2018, zkresluje stěžovatelka podobnost obou věcí. V odkazované věci soud dovodil, že advokátka měla na svém účtu na Facebooku uvedeno, že je advokátkou. Byť je to velice rozvolněné spojení s advokacií, v nyní řešené věci i toto spojení chybí. Navíc žalobkyně nepůsobí (oproti advokátce v odkazované věci) pouze jako advokátka, ale rovněž se významně politicky angažuje (na což městský soud přímo odkázal v napadeném rozsudku). Žalobkyně striktně rozlišuje své role: rozlišuje, zda se vyjadřuje jako advokátka k právním tématům, anebo jako veřejně angažovaná osoba k tématům politickým. Dále platí, že stěžovatelka na rozsudek sp. zn. 9 Ad 17/2018 v řízení před městským soudem v nynější věci nepoukazovala, a to přestože jej měla na posledním jednání k dispozici. Žalobkyně nesouhlasí s tím, že svůj výrok měla formulovat jinak; výrok formulovala tak, aby mu adresát rozuměl. Odkazovaný rozsudek je proto na projednávaný případ neaplikovatelný. Následně se žalobkyně podrobně vyjadřuje k otázce podjatosti členů kárných senátů stěžovatelky a významu rozsudku Evropského soudu pro lidská práva ze dne 1. 6. 2023 ve věci Grosam proti České republice, stížnost č. 19750/13. [9] Stěžovatelka v doplnění kasační stížnosti předně nesouhlasí s tím, že by kasační stížnost nebylo již možné doplňovat a že by byla nepřípustná. Kasační stížnost lze doplňovat, pokud není vydáno usnesení o výzvě k doplnění kasační stížnosti podle § 106 odst. 3 s. ř. s. [10] Znovu zdůraznila, že městský soud narušil předvídatelnost rozhodnutí tím, že rozhodl v rozporu s rozsudkem sp. zn. 9 Ad 17/2018. Tím jednal i v rozporu s nálezem Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2022, sp. zn. I