8 As 220/2023 — Nejvyšší správní soud

8 As 220/2023- 28 - text  8 As 220/2023-31 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: Bc. J. K., zastoupen JUDr. Martinem Karešem, advokátem se sídlem Vinohradská 938/37, Praha 2, proti žalovanému: Generální ředitel Vězeňské služby České republiky, se sídlem Soudní 1672/1a, Praha 4, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 2. 2023, čj. VS21406110/ČJ202280000L51ODV, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 30. 8. 2023, čj. 52 Ad 2/202335, takto: I. Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích ze dne 30. 8. 2023, čj. 52 Ad 2/202335, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 2. 2023, čj. VS21406110/ČJ202280000L51ODV, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 24 456 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Martina Kareše, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ředitel Věznice Pardubice (dále jen „prvostupňový orgán“) rozhodnutím z 12. 12. 2019 udělil žalobci služební volno při studiu při výkonu služby (dále jen „studijní volno“) podle § 73 odst. 2 písm. b) zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů (dále jen „služební zákon“). Rozhodnutím z 12. 10. 2022 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) prvostupňový orgán uložil žalobci, aby uhradil bezpečnostnímu sboru náklady spojené s poskytnutím studijního volna ve výši 34 721 Kč. Žalobce totiž, dle prvostupňového rozhodnutí, nedodržel v rozsahu 222 dnů svoji povinnost setrvat po ukončení studia ve služebním poměru po dobu odpovídající době trvání studia ve smyslu § 74 odst. 1 věty druhé služebního zákona. Prvostupňový orgán měl za to, že žalobce byl povinen setrvat ve služebním poměru po dobu, která odpovídala době od 12. 12. 2019 do ukončení studia, neboť rozhodnutím z 12. 12. 2019 mu bylo studijní volno uděleno bez časového omezení. Žalobce měl naopak za to, že byl povinen setrvat ve služebním poměru jen po tu dobu, po kterou měl udělené časově omezené studijní volno. O poskytnutí studijního volna v žádosti z 25. 11. 2019 žádal pouze do září 2020 (studium probíhalo od září 2017 do srpna 2021 – další okolnosti tohoto sporu jsou detailněji popsány v bodech 4 až 7 v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočka v Pardubicích). Toto prvostupňové rozhodnutí bylo v odvolacím řízení potvrzeno v záhlaví uvedeným rozhodnutím žalovaného. Proti tomuto rozhodnutí žalovaného podal žalobce žalobu ke krajskému soudu, který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. [2] Krajský soud úvodem svého rozsudku zrekapituloval ustanovení § 73 a 74 služebního zákona. Služební funkcionář nejprve vydává rámcové rozhodnutí o poskytování úlev při studiu, tedy v podstatě vydává souhlas se studiem. Pro futuro rozhoduje o tom, v jakém režimu se budou posuzovat žádosti příslušníka bezpečnostního sboru o udělování konkrétního studijního volna. Doba odpovídající době studia ve smyslu § 74 odst. 1 věty druhé služebního zákona počíná běžet od okamžiku, kdy příslušník se souhlasem funkcionáře mohl začít čerpat studijní volno, a končí dnem, kdy příslušník vykonal poslední část státní závěrečné zkoušky. Toto období, kdy příslušník může čerpat studijní volno, však může být stanoveno odlišně v závislosti na rozhodnutí funkcionáře. Na žádost příslušníka může být ukončeno i dříve, než bude podle školských předpisů studium ukončeno. Krajský soud proto musí korigovat právní názor žalovaného, že studijní volno se uděluje jen na dobu trvání studia. Studijní volna mohou být totiž udělována jen na určitá období (rozsudek NSS z 27. 11. 2013, čj. 6 Ads 33/201331). Krajský soud se dále zaměřil na otázku, zda mohl žalobce čerpat služební volno bez omezení až do dne poslední části státní závěrečné zkoušky či zda toto čerpání bylo omezeno např. zamítavým rozhodnutím funkcionáře či žádostí žalobce o ukončení poskytování studijního volna. [3] Krajský soud uvedl, že rozhodnutí z 12. 12. 2019 je materiálně rámcovým rozhodnutím o poskytování úlev při studiu. Ačkoliv je v odůvodnění tohoto rozhodnutí uvedeno, že žalobce požádal o udělení služebního volna do září 2020, tak ve výroku tohoto rozhodnutí je uvedeno, že se žalobci uděluje studijní volno v rozsahu stanoveném v § 73 odst. 2 písm. b) služebního zákona. Časový rozsah od vydání rozhodnutí (12. 12. 2019) do září 2020 tedy neodpovídá rozsahu podle odkazovaného ustanovení, ze správního spisu ani nevyplývá, že by se konkrétně mělo jednat o volno nezbytné k účasti na studijních soustředěních či konzultacích. Z rozhodnutí vyplývá i povinnost setrvat ve služebním poměru po dobu odpovídající době studia ve smyslu § 74 služebního zákona. Žalovaný v přezkoumávaném rozhodnutí dospěl k závěru, že pokud by se rozhodnutí z 12. 12. 2019 vztahovalo pouze na období do září 2020, tak by tato skutečnost měla za následek, že by správní orgány nemohly do doby dle § 74 odst. 1 věty druhé služebního zákona zahrnovat také dobu od října 2020 do dne ukončení studia. S tímto hodnocením se však krajský soud neztotožňuje. Pro tuto věc je pouze relevantní, zda žalobce měl po celou dobu od vydání rozhodnutí z 12. 12. 2019 do ukončení studia možnost čerpat studijní volno; není relevantní, na jakou část studia se toto rozhodnutí vztahuje. I pokud by se totiž toto rozhodnutí vztahovalo pouze na období do září 2020, tak žalobce měl možnost požádat o další takové rozhodnutí i po uplynutí této doby. [4] Dle krajského soudu přitom z ničeho nevyplynulo, že by žalobce v období od vydání rozhodnutí z 12. 12. 2019 do ukončení svého studia dne 25. 8. 2021 nemohl studijní volno čerpat či že by požádal o ukončení možnosti toto studijní volno čerpat. Ačkoliv rozhodnutí z 12. 12. 2019 mohlo vzbuzovat dojem, že studijní volno může žalobce čerpat pouze v období do září 2020, tak ve skutečnosti čerpání studijního volna od října 2020 nijak neomezuje. Je tedy irelevantní, zda byl prvostupňový orgán vázán rozsahem žádosti žalobce. Krajský soud proto, navzdory dílčím korekcím rozhodnutí žalovaného, souhlasí s žalovaným v tom, že doba odpovídající době trvání studia činí 623 dnů. Prvostupňový orgán tedy správně dospěl ke stanovení poměrné částky ve výši 34 721 Kč. Krajský soud souhlasí s žalovaným také v tom, že odkaz žalobce na rozsudek Městského soudu v Praze z 3. 11. 2011, čj. 11 Ca 327/200928, není na nyní projednávanou věc případný. V odkazovaném případě bylo žalobkyni znemožněno čerpat studijní volno po celou dobu studia. Městský soud proto dospěl k závěru, že jako dobu studia lze chápat pouze tu dobu, kdy žalobkyně skutečně mohla studijní volno čerpat. Naopak v nyní posuzované věci mohl žalobce studijní volno čerpat při celé délce studia. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [5] Proti tomuto rozsudku krajského soudu podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) kasační stížnost. Stěžovatel nesouhlasí se závěrem krajského soudu, že i v období od října 2020 mohl studijní volno čerpat. Z rozhodnutí z 12. 12. 2019 a ze zprávy vedoucí personálního oddělení Věznice Pardubice z 22. 9. 2020, která stěžovatele upozornila, že pro období od října 2020 by si měl podat novou žádost, vyplývá, že stěžovatel nemohl čerpat studijní volno v období od října 2020. Stěžovatel nesouhlasí ani s tím závěrem krajského soudu, dle kterého by k omezení doby poskytování studijního volna mohlo vést pouze, zamítnutí jeho další žádosti či jeho žádost o ukončení těchto úlev. Dle stěžovatele naopak pro vymezení období, kdy lze studijní volno čerpat, postačuje žádost s časovým omezením. Není nutné, aby stěžovatel později, de facto duplicitně, ještě žádal o ukončení těchto úlev. Krajský soud dále konstatoval, že časové období od vydání rozhodnutí z 12. 12. 2019 do září 2020 neodpovídá žádné ze studijních povinností podle § 73 odst. 2 písm. b) služebního zákona, konkrétně účasti na studijních soustředěních či konzultacích. Dle stěžovatele se však krajský soud mýlí v tom, že žádost o udělení studijního volna je nutno vztáhnout ke konkrétní studijní povinnosti a že tedy nelze omezit poskytování studijního volna časově. Stěžovatel se domnívá, že pro výpočet případné náhrady nákladů studia je nutné naopak zohlednit časové, nikoliv věcné vymezení tohoto studia. Nic nebrání tomu, aby příslušník bezpečnostního sboru vymezil dobu čerpání studijního volna již ve své žádosti o poskytnutí tohoto volna. Ostatně prvostupňový orgán této žádosti stěžovatele vyhověl rozhodnutím z 12. 12. 2019. Vyjádření žalovaného [6] Žalovaný se ve svém vyjádření ke kasační stížnosti ztotožňuje s rozsudkem krajského soudu. Rozhodnutí z 12. 12. 2019 bylo rámcovým rozhodnutím, které nijak nepředjímá, kdy a v jakém rozsahu bude studijní volno konkrétně čerpáno. To vyplývá také z rozsudku čj. 6 Ads 33/201331, bodu 29. Toto rozhodnutí není možné vydat pouze na kon