8 As 238/2023 — Nejvyšší správní soud

8 As 238/2023- 33 - text  8 As 238/2023-36 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: Petr Hanzal, se sídlem Dolní Cerkev 239, Dolní Cerkev, zastoupený Mgr. Ing. Jiřím Kučerou, advokátem se sídlem Dlouhá 727/39, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo zemědělství, se sídlem Těšnov 17/65, Praha 1, proti rozhodnutí ministra zemědělství ze dne 2. 9. 2021, čj. MZE-42085/2021-11181, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 2023, čj. 10 A 100/2021-39, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: [1] Žalobce byl v minulosti chovatelem norků pro kožešiny. Podle § 29c odst. 2 až 9 zákona č. 246/1992 Sb., na ochranu zvířat proti týrání (dále „zákon na ochranu zvířat“) mu byl v souvislosti s ukončením jejich chovu vyplacen kompenzační příspěvek. Předmětem sporu mezi žalobcem a žalovaným je výklad § 29c odst. 8 zákona na ochranu zvířat týkajícího se počtu zvířat rozhodných pro výši kompenzačního příspěvku. I. Vymezení věci [2] Žalobce byl povinen ukončit svou podnikatelskou činnost, spočívající v chovů norků pro kožešiny, k 31. 12. 2019 na základě § 29c odst. 1 zákona na ochranu zvířat. Žalobce tak učinil. Následně podal k žalovanému žádost o poskytnutí kompenzačního příspěvku podle § 29c odst. 2 téhož zákona. V žádosti uvedl jako nejvyšší počet zvířat 2768 norků v roce 2018. Z toho vyšel jeho požadavek na kompenzaci ve výši 8 304 000 Kč. [3] Žalovaný prvostupňovým rozhodnutím ze dne 3. 5. 2021, čj. MZE-26314/2021-18134, částečně žádosti vyhověl. Uzavřel, že žalobce byl chovatelem zvířat pro kožešiny, který tuto podnikatelskou činnost začal vykonávat nejpozději 30. 6. 2016 a ukončil ji do 31. 1. 2019. Splnil proto podmínky pro přiznání kompenzačního příspěvku. Žalovaný při jeho výpočtu přihlédl k dokladu v podobě „Informace ke stanovení kompenzačního příspěvku chovateli zvířat pro kožešiny“ ze dne 11. 3. 2021, čj. SVS/2021/033362, vydanému Krajskou veterinární správou pro Olomoucký kraj. Žalobce rovněž k žádosti připojil šest kontrolních protokolů krajské veterinární správy. Nejvyšší počet zvířat, který byl u žalobce na základě dokladu zjištěn, bylo 2666 norků v roce 2015, čemuž odpovídá kompenzační příspěvek ve výši 7 998 000 Kč. Tuto částku žalovaný žalobci přiznal výrokem I. prvostupňového rozhodnutí. Výrokem II. jeho žádost částečně zamítl a neposkytl žalobci kompenzační příspěvek ve výši 306 000 Kč. [4] Žalobce se neztotožnil s výpočtem rozhodného počtu chovaných norků a podal proti prvostupňovému rozhodnutí rozklad. Ministr zemědělství v záhlaví označeným rozhodnutím rozklad žalobce zamítl a potvrdil prvostupňové rozhodnutí. II. Rozhodnutí městského soudu [5] Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení napadeného rozhodnutí. Brojil proti výpočtu nejvyššího počtu zvířat rozhodného pro určení výše kompenzačního příspěvku. Tvrdil, že ze zákona na ochranu zvířat jednoznačně plyne, že počet chovaných zvířat je určen, jako nejvyšší počet zvířat zjištěných při kontrolách krajské veterinární správy. Nikoliv tedy počet zvířat zjištěný při individuální kontrole, nebo zvířat kontrolovaných. Žalovaný rezignoval na stanovování nejvyššího počtu zvířat zjištěných u chovatele a omezil se výhradně na počet zvířat zjištěných při individuálních kontrolách. Žalobce tvrdil, že přímo z protokolu o kontrole krajské veterinární správy plyne, že počet zvířat zjištěných při kontrolách v daném roce byl vyšší, než počet zvířat kontrolovaných a počet zvířat v den kontroly. Tento postup vede k zcela zjevné nespravedlivosti a nedůvodně znevýhodňuje ty chovatele, u kterých kontrola proběhla ve vhodnější dobu, nebo u kterých proběhlo kontrol více. [6] Městský soud žalobu shora označeným rozsudkem zamítl. Odkázal na odůvodnění v obdobných věcech jiných žalobců, ve kterých již rozhodoval (rozsudky ze dne 11. 5. 2022, čj. 9 A 99/2021-45 a ze dne 17. 10. 2022, čj. 17 A 102/2021-42). Neshledal důvod se od argumentace uvedené v těchto rozhodnutích odchýlit. [7] Městský soud především uvedl, že výše kompenzačního příspěvku byla stanovena v souladu se zákonem. Počet zvířat, který se následně vynásobí kompenzačním příspěvkem za jedno zvíře, se podle § 29c odst. 8 zákona na ochranu zvířat určí tak, že se z údajů o počtu zvířat zjištěných u chovatele při kontrolách v jednotlivých letech vybere údaj s nejvyšším počtem zjištěných zvířat. Není proto rozhodné, že kontroly krajské veterinární správy nebyly zaměřeny na zjištění počtu zvířat a že byly prováděny u různých chovatelů v různém čase. Kompenzace se neposkytuje za každé zvíře zjištěné při kontrolách v daném roce. Z ničeho ani nevyplývá, že by se počty zjištěných zvířat v témže roce měly sčítat či průměrovat. Podle § 29c odst. 4 písm. c) téhož zákona je podkladem pro stanovení výše kompenzačního příspěvku doklad krajské veterinární správy, která potvrzuje počet zvířat zjištěný u žadatele při kontrolách v rozhodném období. Z protokolů je pro tento doklad rozhodný pouze počet zjištěných zvířat při kontrole. [8] Vzorec pro stanovení výše kompenzačního příspěvku je stejný pro všechny žadatele a aplikuje se na všechny žadatele stejně. Vychází z pevně daných kritérií a není diskriminační. Na tom nemění nic to, že se kontroly u jednotlivých chovatelů uskutečňovaly v různých datech. Pro stanovení kompenzačního příspěvku jsou totiž rozhodné kontroly, které u chovatelů probíhaly během let 2014 až 2018. Ty podle žalovaného probíhaly zhruba dvakrát ročně. I kdyby kontroly proběhly jenom v minimálním zákonem stanoveném rozsahu a v době, která by pro žalobce nebyla výhodná, podle soudu to není důvodem pro to, aby se správní orgány odchýlily od znění zákona a přistoupily na žalobcem navrhovaný způsob výpočtu. Bylo na zákonodárci, aby určil, zda za zákaz chovu bude poskytnuta nějaká kompenzace. Metoda kontrolních vzorků, která přiblíží výsledek, je zcela legitimní postup využívaný v mnoha oblastech (např. v oblasti ochrany spotřebitele). Je logické a hospodárné, že zákonodárce pro výpočet zakotvil právní fikci. Nadto způsob, který zákonodárce zvolil, je pro chovatele výhodnější než jiné způsoby (například průměrným počtem zvířat zjištěných při kontrole v rozhodném období). Není relevantní to, že formulář žádosti o kompenzační příspěvek obsahuje kolonku „počet zvířat chovaných v letech 2014-2018“. Žalovaný obecně vychází z informací poskytnutých krajskou veterinární správou a formulář má informativní povahu. III. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [9] Proti rozsudku městského soudu podal žalobce („stěžovatel“) kasační stížnost. Namítá, že rozsudek je založený na nesprávném výkladu § 29c zákona na ochranu zvířat, který je v rozporu s principem materiální pravdy a vyšetřovací zásadou. Kromě toho je v rozporu s ústavně zakotvenou zásadou rovného přístupu a rovného zacházení, protože nedůvodně zvýhodňuje chovatele, u kterých proběhla kontrola ve výhodnější době. Proto navrhuje zrušení napadeného rozsudku, jakož i rozhodnutí žalovaného a prvostupňového rozhodnutí. [10] Konkrétně stěžovatel namítá, že doklad krajské veterinární správy neobsahuje počet zvířat zjištěný při kontrolách v daném roce. Počet zvířat na hospodářství, ani počet kontrolovaných zvířat neodpovídá počtu zvířat, která chovatel v daném roce choval, ani která byla při kontrole zjištěna. Kontroly krajské veterinární správy nebyly zaměřeny na určování počtu zvířat, ale na kontrolu podmínek jejich chovu. Počty kontrolovaných zvířat tak ve velké části případů neodpovídají skutečným počtům chovaných zvířat a ignorují cyklický průběh chovu v jednom roce. Bylo na žalovaném, aby z dokladu a protokolů o kontrolách stanovil nejvyšší počet zvířat zjištěný při kontrolách provedených v letech 2014 až 2018, nikoliv zvířat kontrolovaných či zvířat přítomných při jedné kontrole. [11] Podle městského soudu je rozhodný počet chovaných zvířat zjištěný kontrolou, při níž byl zjištěn nejvyšší počet zvířat. Z informací ve správním spisu však vyplývá, že počet zvířat zjištěných při kontrolách je vyšší než počet zvířat v den kontroly. Žalovaný byl vázán zásadou materiální pravdy podle § 3 správního řádu. Byl povinen interpretovat doklad poskytnutý krajskou veterinární správou a informace vyplývající z jednotlivých protokolů o kontrolách ve vzájemné souvislosti a řídit se zásadou vyšetřovací. Žalovaný proto postupoval v rozporu se zákonem, jestliže při stanovení počtu zvířat nezohlednil všechny skutečnosti a nejvyšší počet zvířat zjištěný při kontrolách stanovil pouze jako počet zvířat na hospodářství v den kontroly či počet kontrolovaných zvířat při jednotlivé kontrole. [12] Interpretace § 29c zákona na ochranu zvířat městským soudem, podle níž není rozhodný celkový počet zvířat, který byl v jednotlivých letech u chovatele zjištěn, ale pouze počet zvířat z