9 Afs 183/2023 — Nejvyšší správní soud

9 Afs 183/2023- 37 - text  9 Afs 183/2023 - 42 pokračování [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka, soudkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudce JUDr. Tomáše Herce v právní věci žalobkyně: Swiss Life Select a.s., se sídlem Pobřežní 620/3, Praha 8, zast. Mgr. Markem Hejdukem, advokátem se sídlem Jugoslávská 620/29, Praha 2, proti žalované: Česká národní banka, se sídlem Na Příkopě 864/28, Praha 1, o žalobě proti rozhodnutí bankovní rady žalované ze dne 5. 4. 2018, č. j. 2018/046961/CNB/110, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2023, č. j. 3 Af 16/2018173, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaná rozhodnutím ze dne 28. 11. 2017, č. j. 2017/158909/570 (dále také „prvostupňové rozhodnutí“), uložila žalobkyni pokutu ve výši 1 800 000 Kč za to, že i) porušila zákaz užívání nekalých obchodních praktik podle § 4 odst. 3 ve spojení s § 5 odst. 1 písm. a) zákona č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění účinném do 27. 12. 2015 (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), a to tím, že prezentovala klientům investiční životní pojištění jako spořicí produkt, ii) porušila zákaz užívání nekalých obchodních praktik podle § 4 odst. 3 ve spojení s § 5 odst. 1 písm. c) zákona o ochraně spotřebitele, a to tím, že v období od září 2013 do 11. 3. 2014 při nabízení investičního životního pojištění Quantum Extra a. neposkytovala klientům úplné a přesné informace ohledně struktury a typů aktiv, do kterých je jimi hrazené pojistné investováno, b. neposkytovala informace o tom, že člen představenstva žalobkyně byl významným věřitelem společnosti, do jejíchž dluhopisů bylo pojistné výhradně investováno, c. neposkytovala zájemcům o produkt modelovou kalkulaci vývoje kapitálové hodnoty pojištění a vývoje odkupného; iii) porušila § 32 odst. 6 zákona č. 256/2004 Sb., o podnikání na kapitálovém trhu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o podnikání na kapitálovém trhu“), ve spojení s § 16 a § 32 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 303/2010 Sb., o podrobnější úpravě některých pravidel při poskytování investičních služeb, neboť nepořizovala a neuchovávala záznamy telefonické komunikace na zařízení pro komunikaci se zákazníky při poskytování investičních služeb; iv) porušila povinnost zapsat do registru pojišťovny, pro které je činná, podle § 12 odst. 3 písm. c) zákona č. 38/2004 Sb., o pojišťovacích zprostředkovatelích a samostatných likvidátorech pojistných událostí a o změně živnostenského zákona, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pojišťovacích zprostředkovatelích“); v) porušila § 92 odst. 5 a 6 zákona č. 426/2011 Sb., o důchodovém spoření, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o důchodovém spoření“), a § 75 odst. 5 a 6 zákona č. 427/2011 Sb., o doplňkovém penzijním spoření, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o doplňkovém penzijním spoření“), neboť nepořizovala a neuchovávala záznamy telefonické komunikace na zařízení pro komunikaci s účastníky či zájemci o doplňkové penzijní spoření a důchodové spoření. [2] Bankovní rada žalované v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále „rozhodnutí žalované“) k rozkladu žalobkyně zrušila rozhodnutí žalované ve výroku týkajícím se správního deliktu rekapitulovaného výše v bodě [1] písm. i) tohoto rozsudku, kterým byla žalobkyně uznána vinnou z použití nekalých obchodních praktik tím, že prezentovala klientům investiční životní pojištění jako spořicí produkt, a řízení v tomto rozsahu zastavila. Žalovaná dále prvostupňové rozhodnutí změnila zejména tak, že i) u správních deliktů týkajících se nepořizování a neuchovávání záznamů telefonické komunikace na zařízení pro komunikaci se zákazníky při poskytování investičních služeb a porušení povinnosti zapsat do registru pojišťovny, pro které je činná, změnila datum počátku jednání na 1. 7. 2013; ii) u správního deliktu týkajícího se pořizování a uchovávání záznamů telefonické komunikace s účastníky či zájemci o doplňkové penzijní spoření a důchodové spoření vypustila z výroku slova „nepořizovala“ a „důchodové spoření“, jakož i odkazy na ustanovení zákona o důchodovém spoření, takže byl žalobkyni nadále vytýkán pouze správní delikt podle zákona o doplňkovém penzijním spoření, a to pouze za neuchovávání záznamů, nikoliv za jejich nepořizování; a iii) výši uložené pokuty snížila na 1 500 000 Kč. Ve zbytku žalovaná rozklad zamítla. [3] Žalobkyně proti rozhodnutí žalované podala žalobu k Městskému soudu v Praze (dále také „městský soud“), který ji v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Napadené rozhodnutí nepovažoval za nepřezkoumatelné. Správní orgány totiž nemají povinnost vypořádat se s každou dílčí námitkou. Žalobkyně všechny údajně nevypořádané námitky uplatnila znovu v žalobě, městský soud se s nimi vypořádal a zároveň jejich vypořádání žalovanou neshledal nepřezkoumatelným. [4] Městský soud se neztotožnil s námitkou, že odpovědnost žalobkyně za správní delikt ve vztahu k investičnímu životnímu pojištění Quantum Extra zanikla prekluzí. Ze správního spisu totiž nevyplynulo, že by se žalovaná o spáchání správního deliktu dozvěděla dříve, jak tvrdila žalobkyně. Neztotožnil se ani s námitkou, že se nejednalo o pokračující správní delikt. Informace totiž nebyly klientům poskytovány po celé kontrolované období. Jednání tudíž vykazovala časovou souvislost, souvislost v předmětu útoku a byla spojena obdobným způsobem provedení. Protože žalobkyně v žalobě neuvedla, jaké konkrétní znaky pokračujícího správního deliktu nebyly naplněny, a městský soud není oprávněn za ni argumentaci dotvářet, neshledal námitku důvodnou. [5] K absenci modelové kalkulace vývoje kapitálové hodnoty pojištění a vývoje odkupného městský soud uvedl, že informační povinnost žalobkyně nevyplývala pouze z § 66 zákona č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a o změně souvisejících zákonů (zákon o pojistné smlouvě), ve znění pozdějších předpisů, ale také ze zákona o ochraně spotřebitele a z § 21 zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích. K modelaci průběhu pojištění žalovaná rovněž vydala Dohledový benchmark č. 3/2012 Nákladovost produktu životního pojištění, Informace o odkupném (dále také „dohledový benchmark“). Ačkoliv dohledový benchmark není právním předpisem, žalobkyně z něj mohla přinejmenším seznat kritéria, která žalovaná bere v potaz při posuzování řádnosti informování zájemců o uzavření pojistné smlouvy. Žalobkyně však nenaplnila požadavky vyplývající ze zákona ani z dohledového benchmarku, neboť zájemcům o uzavření smlouvy neposkytovala žádnou modelovou kalkulaci. [6] K zaznamenávání a uchovávání komunikace ve vztahu k investičním službám městský soud uvedl, že § 32 odst. 6 zákona o podnikání na kapitálovém trhu ve spojení s § 16 vyhlášky č. 303/2010 Sb. lze rozumně vyložit pouze tak, že žalobkyně byla povinna zaznamenávat a uchovávat také telefonické hovory s potenciálními zákazníky investičních služeb, tedy i tehdy, nedošloli následně k uzavření smlouvy. Své povinnosti se žalobkyně nemůže zprostit tvrzením, že vykonává více činností a předem neví, zda bude zákazníkovi nakonec poskytnuta investiční či jiná služba. Není ani podstatné, že žalobkyně při telefonických hovorech nepřijímala a nepředávala pokyny. Žalobkyně neprokázala své tvrzení, že by nebylo technicky možné hovory zaznamenávat a že zaznamenávání je v rozporu s tržní praxí. Současný stav technického vývoje to naopak podle městského soudu umožňuje. Na zmíněné povinnosti nic nezměnila ani novelizace zákona o podnikání na kapitálovém trhu účinná od 3. 1. 2018, neboť tato povinnost i nadále vyplývá z jeho § 17 odst. 2 ve spojení s § 32 odst. 4. [7] K provozování zprostředkovatelské činnosti v rozporu s údaji v registru městský soud konstatoval, že činnost žalobkyně pro pojišťovny AXA životní pojišťovna a. s. (dále jen „AXA životní pojišťovna“) a INTER PARTNER ASSISTANCE SA (dále jen „INTER PARTNER“) probíhala v rozporu s údaji v registru podle § 12 zákona o pojišťovacích zprostředkovatelích, neboť v rozhodném období nebyla její činnost pro tyto společnosti v registru zapsána. Absence zápisu těchto pojišťoven v registru nebyla chybou žalované, neboť podání doručené žalované dne 29. 3. 2011 obsahovalo pouze seznam nadepsaný „aktuální partneři“. Žalovaná proto do registru správně zapsala pouze pojišťovny uvedené na seznamu a ostatní vymazala. Registr pojišťovacích zprostředkovatelů má sloužit jako spolehlivý zdroj informací pro veřejnost, počet smluv uzavřených s danými pojišťovnami proto není rozhodný. Stejně tak není podstatné, že žalobkyně ve vztahu k pojišťovně AXA životní pojišťovna reportovala jednotlivé uzavřené smlouvy. Jednalo se totiž o plnění jiné zákonné povinnosti, které žalobkyni nezbavuje odpovědnosti za úplnost a správnost údajů zapsaných v registru. Žalovaná zároveň neměla povinnost bezodkladně kontrolovat soulad reportovaných smluv s údaji v registru, a proto ned